Vytištěno 30.11.2023 01:41 30-05-2015 Jana Šustová, Jana Šustová, Alica Heráková, Tatiana Čabáková, Jan Josef Rosenberg Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. "O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". K mikrofonu pozveme Jana Bendiga, který vystoupil při zahájení i ukončení letošního festivalu Khamoro. Připomeneme si nezapomenutelného muzikanta Jožku Feča a navštívíme základní školu v Kežmarku na Slovensku. Přeji příjemný poslech. Som rado hoj san amenca. Adadžives tumenge anas nevipena andalo romano dživipen. Vakeraha pal o romano festivalis Khamoro. Ačhuven amneca. =[ Reportáž ]=
Jan Bendig zpíval při zahájení i zakončení festivalu Khamoro
17. ročník světového romského festivalu Khamoro, který se každoročně koná v
Praze, letos zavítal i do Plně. Festival nabízí koncerty tradiční romské
hudby, gypsy jazzu, klasické hudby a nově také hip hopu. Jeho součástí jsou
však také výstavy, kurzy a odborné semináře. Na zahájení Khamora minulou
neděli a dnes při jeho zakončení vystoupil zpěvák Jan Bendig, se kterým
natáčela Jana Šustová.
„Já se tím vůbec netajím, že jsem Rom, a naopak chci ukázat, že jsem Rom, který chce něco dokázat a ne jen sedět doma na zadku. Takže naopak chci ukázat, že jsem Rom, že i něco umím a že i my všichni společně něco můžeme dokázat. Takže naopak: žádné schovávání, to ne! To dělají jenom zbabělci.“ A jak dodává, problémy měl se svým romstvím jen na prvním stupni základní školy. Ne každý ale má takové štěstí, že by problémy pominuly. Kdo ví, u Honzy možná mělo vliv to, že v letech 2006 až 2009 žil s rodinou v Liverpoolu ve Velké Británii. „Můj poslední problém s tím, že jsem Rom, jsem měl naposledy na základní škole, ale to bylo asi od první do čtvrté třídy. Jinak od už jsem nezažil, že by mi někdo nadával, nebo že by s tím někdo měl problém. Naopak jsem zatím poznal lidi, kterým to vůbec nevadí, a moji fanoušci a lidé, kteří při mě stojí, jsou úplně v pohodě. Takže zatím žádné negativní názory na to, že jsem Rom, jsem nezaznamenal. Takže jsem rád.“ Na letošním festivalu Khamoro Jan Bendig vystupoval dvakrát – v neděli při zahájení a dnes při závěrečném galakoncertu. „Já jsem vystupoval na náplavce, byl to úplně úžasný večer, měli jsme tam několik písniček se skupinou Terne čhave, hráli jsme tam živě. Bylo tam úplně narváno, takže jsme si to užili, byla to taková romská tradiční hudba. A ještě budu zpívat na galavečeru v SaSaZu, kde to budu otevírat se svým singlem Me Našundžom a pak si lidé budou moci užít celý zbytek večera.“ O písni Me Našundžom prozrazuje Jan Bendig další podrobnosti. „Me Našundžom znamená Já neslyšel, vydal jsem to před nedávnem. Ta písnička je velmi emotivní, smutná a vypráví o muži, který ztratil svojí mámu a pak si uvědomil, že už jí nestihl říct, že jí tak moc má rád a neužil si s ní tolik žen život, jak by měl.“ A protože je píseň v romštině, nabízí se otázka, jestli Jan Bendig tento jazyk umí. „Moji rodiče, babička, děda pořád mluví romsky. Já umím romsky také, ale spíš rád poslouchám romštinu, než abych mluvil. Hrozně se stydím mluvit, protože nemám úplně správnou výslovnost. Ale rád zpívám romsky. Rozumím romsky, ale nemluvím romsky.“ A s kým tento mladý zpěvák při tvorbě romských textů spolupracuje? „Spolupracoval jsem hlavně i s Tomášem Kačem, což je výborný muzikant, klavírista, dokonce i píše texty. Takže ty romské texty tak nějak společně píšeme. A nemám nikoho extra, kdo by mi psal romské texty.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Letošní festival Khamoro uctil památku zesnulého hudebníka Jožky Feča
Teď s námi pojďte na koncert, kde budeme vzpomínat na výtečného romského
houslistu Jožka Feča. Hudebně příjemný večer připravila jeho rodina a akce
byla součástí doprovodného programu Světového romského festivalu Khamoro.
V roce 1987 dal dohromady dvacetičlenné hudební těleso RAIDŽ, s nímž vystupoval zejména v zahraničí. Do souboru zapojil i nejmladší členy rodiny. Po revoluci obnovil kytarovou kapelu pod názvem Nonet Jožky Feča. Během svého života Jožka Fečo skládal, psal písně i libreta a pochopitelně hrál virtuosně na housle. Vytvořil více než 250 skladeb, včetně muzikálů pro děti i dospělé. Zároveň se věnoval i literární oblasti – psal básně, úvahy, bajky a pohádky. Na sklonku roku 2013 nás bohužel navždy opustil. S bratrem Martinem a vnukem Josefem si povídal Jan Rosenberg. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Česká učitelka působí na základní škole pro děti z romské osady Huncovce na
Slovensku
Další rozhovor nás zavede na východ Slovenska, na základní školu v okrese
Kežmarok, do Huncoviec. Školu navštěvují děti z romské osady Huncovce a je
jich tam převážná většina. Na škole působí jako učitelka i absolventka
teologické fakulty v Praze Zuzana Veverková. Vyslala ji tam nadnárodní
organizace Teach for Slovakia, která pomáhá na základních školách, kde děti
potřebují specifický přístup a pomoc. O důležitosti tohoto programu svědčí
určitě i fakt, že je v něm osobně zaangažován i slovenský prezident Andrej
Kiska. Se Zuzanou Veverkovou, která přišla Teach for Slovakia představit
vysokoškolákům do Prahy se setkala Tatiana Čabáková.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Paměť romských dělníků ]=
Ladislav Dudi Koťo
2. světová válka, od jejíhož konce slavíme letos 70. let, byla tragická také
pro Romy. Slovensko bylo za války součástí třetí říše, a proto také
slovenští Romové – na rozdíl od těch českých – zůstali ušetřeni hrůz
holocaustu. Mnoho jich ale přesto prožilo válku v tzv. zajišťovacích
táborech pro cikány, jeden takový byl i v Dubnici nad Váhom. V pěti letech
tam musel s rodinou odejít také pan Ladislav Dudi Koťo.
V táboře vládl velký hlad a lidé byli vystaveni otřesným životním podmínkám. K snědku často dostali jen trochu vařeného hrachu a podle slov pana Dudi-Koťo si večer potajmu opékali slupky z brambor. Specifikem těchto táborů bylo, že zdejší Romy hlídali slovenští gardisté, nikoli Němci. Ti také nastavovali pravidla a internovaní v táboře jim byli vydáni na milost. „Dubničané popisujú, že tam vládl tyfus a břišní tyfus a to je z jídla, tam nám dával šmejdy jest, zdechliny a tak. Byl tam případ, byly Vánoce, kdy lidi dali přes plot pečené něco. Jeden tam šel a ti gardistí, vysvlékli ho donaha a tam byla venku sprcha a pustili na něho vodu, ten tak třepal se! Nechali ho půl hodiny tak.“ V táboře žila rodina čtyři měsíce, po propuštění je čekala dlouhá cesta domů, pěšky. „Já jsem neměl boty, tak mi máma ušila takové krpce z plátna. A nebyly asfaltové cesty, kamenné byly, a tak jsem měl hrozné otlaky, někdy mě i tata nesl, bo už jsem nemohl, mi tekla krev.“ Cesta domů trvala několik týdnů. „Když jsme přišli domů, bylo 9. května, konec války. Tak jsme barák měli rozbitý. Jen jsme tam přenocovali a tata šel hned ráno tam pět kilometrů k polské hranici, tam potřebovali cihly dělat, byly rozbité baráky a tak, tak se chytil a hned jsme šli tam.“ Pan Ladislav Dudi-Koťo prožil velmi pohnutý a bohatý život, a proto se k němu v pořadu Paměť Romů ještě vrátíme. Příští sobotu si budeme podívat s panem Andrejem Červeňákem. Jeho vzpomínky nám přiblíží, jak se žilo romským dělníkům v Ostravě. Poslouchejte další díl pořadu Paměť Romů! Zde si můžete příspěvek poslechnout: =[ Reportáž ]=
Muzeum romské kultury připravilo pro Brněnskou muzejní noc program plný
hudby, tance, tvůrčích dílen i romského jídla
V sobotu 16. května bylo večer i v pozdějších hodinách bylo v Brně poměrně
živo – lidé tam totiž hojně využili bohatou nabídku Brněnské muzejní noci.
Ta má v Brně už jedenáctiletou tradici a podesáté se k ní připojilo i Muzeum
romské kultury, které kromě prohlídek stálé expozice i přechodných výstav
nabídlo i program plný hudby a tance, výtvarné dílny pro děti a ochutnávku
romských jídel. Na místě natáčela Jana Šustová.
René: „Lákala nás možnost podívat se zde v Brně do muzea a třeba si i venku společně s muzikanty zazpívat a zatancovat.“ Petra: „Moc se mi to líbí, není tady nuda, hezky zpívají a obdivuji jejich energii.“ René: „Venku jsme vyzkoušeli na letní zahrádce ochutnávku z romského jídelníčku, dali jsme si perkelt, a potom jsme se dozvěděli více o té skupině, na kterou jsme se těšili z videoukázek. Původně jsme o ní moc nevěděli a pak jsme zjistili, že pochází z východního Slovenska. A pak nás tady v muzeu zaujalo také tradiční romské oblečení.“ Petra: „Mně se líbí ty vystavené předměty a hlavně šaty jsou úplně úžasné, mají krásné barvy a krásné střihy.“ Na dvoře Muzea romské kultury mohli návštěvníci nejen ochutnat tradiční romskou kuchyni, ale také vidět při práci Jiřího Daniela, který se od svého otce naučil jedno tradiční romské řemeslo – výrobu košíků z proutí. Jiří Daniel: „Když si s tím hraji a je to dar, tak to trvá tři-čtyři hodinky. A když to dělám, abych to nezapomněl a mám to třeba pro květináč na zahradu nebo na hříbky a podobně, tak to trvá dvě hodinky. Je to skvělá relaxace.“ A před budovou Muzea romské kultury si návštěvníci užívali vystoupení hudební a taneční skupiny Kesaj čhave ze Slovenska, o jejímž názvu její vedoucí Ivan Akimov říká: Ivan Akimov: „Kesaj čhave je příběh romské víly, která stále říká, že kdo chce lásku mít, musí ji umět dát. Netvrdím, že bychom něco zachraňovali anebo něco dávali, ale snažíme se lidi navést aspoň na nějakou cestičku. A je pravda, že naštěstí to, co děláme, je díky dobrým lidem, které potkáváme. Jsou to lidé, kteří nevytahují šekové knížky nebo peněženky, ale lidé, kteří se opravdu nadchnou tou myšlenkou, že je možné se s někým o něco podělit, že je někdy i radost rozdávat.“ Příběh souboru Kesaj čhave představuje výstava, která je v Muzeu romské kultury přístupná do poloviny září. Její podstatnou část tvoří komiksy, a tak i výtvarná dílna pro zhruba padesátku malých návštěvníků muzejní noci se zaměřila tímto směrem. Slovo má muzejní lektorka Petra Banďouchová. Petra Banďouchová: „My jsme to chtěli spojit s výstavou, kterou teď máme o hudebním seskupení Kesaj čhave. Ta výstava je udělaná formou komiksu, a tak jsme chtěli naše malé návštěvníky seznámit s tím, jak se komiks dělá a chtěli jsme, aby si to vyzkoušeli sami. Nejdřív jsme připravili cvičení, aby si rozhýbali ruku, kdy každý z nich měl nakreslit jakýkoliv tvar a potom jsme do těch tvarů kreslili oči, pusy, nosy, aby z toho vznikly obličeje nebo nějaké komiksové postavičky. A potom si děti zkusily vytvořit svůj vlastní příběh do takových tří komiksových políček. A nakonec jsme dělali příběh přímo z osady, což je obrázek právě z té výstavy, kdy děti mohly dávat těm postavám různé bubliny a vytvářet tam jakékoliv příběhy.“ Například malá Jůlie ve třech komiksových políčkách vytvořila příběh o víle a jednorožci. Jůlie: „Oni se potkali v lese a potom ta víla na tom jednorožci jezdila po lese.“ Z výtvarné dílny byl očividně nadšený i osmiletý Vendelín. Vendelín: „Kreslili jsme tu různé obrázky a kdo chtěl, tak si mohl udělat svůj komiks. Já jsem nakreslil normální obrázek a ten si můžu nalepit na papír s nakreslenou vesnicí a tam si můžu něco napsat.“ V muzejních chodbách vítala a navigovala návštěvníky i ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Jana Horváthová: „Návštěvnost je, řekla bych, tak akorát – nejsou to děsivé hordy návštěvníků, ale není tady ani pusto, je to zatím příjemné, tak doufám, že to tak vydrží až do půlnoci a hlavně že bude co nejvíc spokojených návštěvníků. Zatím v návštěvní knize stálé expozice jsou moc pěkné zápisy a ty si vždy moc ráda čtu – to je taková ta zpětná vazba.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Ve Zvolenské Slatině se už po osmé uskutečnila soutěž primášů o Cenu
Rinalda Oláha
Ve Zvolenské Slatině, kde se narodil fenomenální houslista Rinaldo Oláh, se
koná už 8. ročník soutěže primášů o Cenu Rinalda Oláha. Tohoto klání se
zúčastnili i dva romští primáši. Jedním z nich byl Ján Čibčala, jehož
dědeček hrál právě s Rinaldem Oláhem. Více už Robert Hoza.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Z dnešního O Roma vakeren je to už všechno. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině tady na Radiožurnálu, nebo v úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií - a to vždy v 19:45. Najdete nás ale také na internetu - adresa je romove.cz a najdete nás i na Facebooku. Mangav tumenge lači rači, likérem paš peste. Šunaha pes pro aver sambat. Hezký večer anebo dobrou noc vám přeje Iveta Demeterová. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |