Článek z http://www.romove.cz
Vytištěno 29.09.2022 07:26

Filharmonie Brno společně s Idou Kelarovou a sborem Miret vánočně naladí brněnské publikum
17-12-2013  Miret


Dva hlasy – Dva světy – Dvě kultury (Zdroj: o. s. Miret) Dva hlasy – Dva světy – Dvě kultury. To je motto občanského sdružení MIRET, které v Česku, ale i na Slovensku prostřednictvím hudby a kulturních a vzdělávacích aktivit spojuje lidi bez ohledu na etnikum. V prosinci zve na dva výjimečné koncerty, které v předvečer vánočních svátků připravilo ve spolupráci s Filharmonií Brno.

Ve čtvrtek 19. a v pátek 20. prosince 2013 se v Galerii Vaňkovka představí Filharmonie Brno s dirigentem Pavlem Šnajdrem, zpěvačka a sbormistryně Ida Kelarová, sbor MIRET spojený ze zpěváků sborů Čhavorenge a Barbastella, vynikající čeští, slovenští i zahraniční hudebníci zvučných jmen – talentovaný a oceňovaný klavírista Ondrej Krajňák, osmiletý klavírista Radek Bagár, vynikající kontrabasista Josef Fečo, srbští akordeonisté Lelo Nika a Goran Kovačevič, devítiletý perkusista Martin Fečo, zpěvák, kytarista a skladatel Desiderius Dužda, Jan Dužda, talentovaná třináctiletá Anna Oláhová, dvanáctiletá Zuzana Faconová a Oto Bunda, který se společně s Libušou Bachratou zhostí i úlohy choreografa a tanečníka.

Koncert, který svátečně naladí každého z nás. „Všem posluchačům bych ráda přiblížila hlavní myšlenku sdružení MIRET, které reprezentuji. Snažíme se prostřednictvím hudby ukázat, jak si dvě na první pohled odlišná etnika mohou být blízká a jaké krásné věci společně dokážou vytvořit!“ říká Ida Kelarová.

Písně provází člověka celým životem. Romské písně mají kouzelnou moc, jsou skvostem romské kultury. Projevuje se v nich srdce, duše i povaha člověka anebo lidu, v němž písně vznikly. Písně jsou učením ušlechtilosti, zábavy, inspirací pro uměleckou práci a bližšího poznání života, tradice a kultury romské „domoviny“. Každý, kdo zpívá, tvoří, protože písnička je sebevyjádření, sdělení, funguje jako živý sociální regulátor.

Romové pro své písně nepoužívají noty, neboť charakteristické volné rytmické nakládání s půltóny a čtvrttóny se snad ani nedají notovým písmem zapsat. Romská píseň je založena na výrazném přednesu, který se bez vyslyšení zpěváka dá písemně interpretovat jen těžko. Charakterizuje ho složité frázování, natahování, zrychlování, přestávky, nádechy. Právě to dodává písním jedinečné kouzlo. Písně slouží jako cesta, dlouhá cesta „Lungo drom“, aby se člověk dostal odněkud někam, ale jak svou cestu prožije, to už je věc jeho citu a umění.

Romové zpívají ve svých písních o žalostech, chudobě, nešťastné lásce, nevěře, úmrtí blízké osoby, vlastní nemoci, starosti o děti, o siroty, hladu nebo vězení. Často je příčinou utrpení neposlušnost vůči vlastní matce, ženě, vůči Bohu a zpěvák se k nim často obrací se zvoláním „Joj Devla“ (joj Bože), „Joj mamo“ (joj maminko), časté je také všeobecné oslovení „Romale, čhavale“ (Romové, lidé). Symbolem smrti je černý ptáček. Černá barva se často spojuje se slovy srdce, ruce, košile, zem, vlasy, tvář, oči, které dokreslují smutnou náladu.

Tohle všechno a mnohem víc najdou posluchači po oba slavnostní večery v Galerii Vaňkovka.




The original article can be found at: http://romove.radio.czcz/cz/clanek/26289
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003