Vytištěno 23.09.2023 16:24
24-08-2013 Jana Šustová, Tomáš Bystrý, Alica Heráková, Renata Horvátová
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin.
"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00 hodin.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dnes si k mikrofonu pozveme předsedu Společenství Romů na Moravě inženýra Karla Holomka, aby zavzpomínal, jak za války unikl transportům do koncentračního tábora.
Se svými názory na návrh romské vlajky nás seznámí Lada Gažiová a první půlku pořadu zakončí maminka předškoláka.
Každoroční pietní akt v Hodoníně u Kunštátu připomíná 21. srpen 1943, kdy
byl z tábora vypraven nejpočetnější transport romských vězňů do
vyhlazovacího tábora Osvětim II-Březinka. Převážná část Romů z tohoto
transportu v Osvětimi zahynula. Holocaust postihl i rozvětvený rod
moravských Holomků, z něhož zahynulo zhruba šest set lidí. Jak vypráví
inženýr Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě, on sám se svou
sestrou přežil jen díky mamince a solidaritě lidí z okolí.
„Je to neuvěřitelné a já sám jsem tomu nevěřil do té doby, než jsem viděl seznamy uvedené v Heidelberku u Romaniho Roseho v Radě Sintů a Romů v Německu, která dokumentuje oběti holocaustu. A předtím jsem četl seznamy profesora Ctibora Nečase, kde skutečně ta rodina Holomků byla skutečně největší rodinou, která byla na Moravě decimována mezi rodinami Růžičků a Danielů. Takže ano, je to asi pravda, že široká rodina tam zmizela skoro celá. Z mého nejbližšího okruhu to bylo asi 20 lidí – dědeček, strýcové, tetičky, sestřenice, bratranci – z té užší rodiny. Z té širší rodiny zahynulo 600 lidí.“
Situaci Karla Holomka a jeho sestry paradoxně zhoršovalo to, že jejich otec byl první vysokoškolsky vzdělaný Rom na našem území. On sám se před nacisty ukrýval v lesích a mezi Romy na Slovensku.
„Protože my jsme byli dětmi, byť nemanželskými, jediného tehdy známého romského doktora, právníka, který v té době utekl na Slovensko, protože by skončil v koncentráku jako první. Tak byl na nás vypsán transport mezi desíti nejvíc hledanými Romy, dětmi Romů nebo romských míšenců – týkalo se to mě a sestry. Ale máti pravděpodobně tušila, o co se jedná, tak s námi do těch vypsaných transportů nešla a vždy nás v těch rozhodujících momentech ukrývala. A navíc v té vesnici, kde jsme bydleli, v Miloticích u Kyjova, za maminkou přišel četník z Kyjova vždycky, když hrozilo, že tam bude nacistická šťára, a říkal: ‚Paní Holomková, zmizte! ’ A my jsme skutečně absolvovali desítky nočních útěků někam po okolí. Jako dítě jsem to jen tak mimoděk zaznamenal, aniž jsem tušil to nebezpečí, které nám hrozí.“
Svou roli sehráli i lidé z vesnice – kdokoliv z nich mohl maminku s romskými dětmi udat.
„Nestalo se to. V té dědině, kde toho tátu znali z doby, kdy jako právník poskytoval sedlákům právní služby, takže tam měl dobrou pověst a patřil do té špičky mezi lidmi z dědin v tom okolí, což byly Milotice, Svatobořice, Kyjov, Hodonín, Mistřín, kde měl pověst člověka, který ovládá jazyky a právo a dělal pro sedláky ty služby, tak měl dobrou pověst. Možná že to mělo tento důvod, ale nikdo nás neudal a skončilo to dobře.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 |
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
|
 Související články | ||
| Datum | Nadpis | Rubrika |
| 06.02.2016 | Ladislava Gažiová patří k nejvýraznějším mladým umělkyním na současné česko-slovenské scéně | O Roma Vakeren |
| 15.08.2013 | Prolomit vlny: Pod jednou vlajkou | Zprávy ze života Romů |
| 03.08.2013 | Návrhy česko-romské vlajky vzbuzují rozporuplné emoce | O Roma Vakeren |
| 10.08.2012 | Galerie NoD zahajuje v rámci týdne Prague Pride výstavy Laďi Gažiové a Lukáše Houdka | Zprávy ze života Romů |
| 26.03.2011 | Výtvarnice Lada Gažiová se věnuje různým sociálním tématům | O Roma Vakeren |
| 16.07.2010 | Slovenská výtvarnice Ladislava Gažiová tvoří v Praze | O Roma Vakeren |
| 18.06.2010 | Dětský časopis Romano voďori | O Roma Vakeren |
| 26.03.2008 | Vernisáž výstavy Ladislavy Gažiové | Zprávy ze života Romů |
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
|
| Související články | ||
| Datum | Nadpis | Rubrika |
| 02.04.2016 | Co přinese inkluze pedagogům? | O Roma Vakeren |
| 13.02.2016 | Sběr dat pomáhá lépe integrovat děti v britských školách | O Roma Vakeren |
| 23.01.2016 | Britské zkušenosti s pedagogickou prací s romskými žáky se přenáší i do Česka | O Roma Vakeren |
| 16.01.2016 | Proč základní školy odmítají romské žáky? | O Roma Vakeren |
| 09.01.2016 | Co přinesl rok 2015 a co ovlivní život některých Romů i v budoucích letech | O Roma Vakeren |
| 09.01.2016 | Třetinu žáků Základní školy Trmice tvoří romské děti a jsou dobře začleněny | O Roma Vakeren |
| 21.11.2015 | Lucie Ščuková se za Česko zúčastnila konference Inclusiv education – Take action! | O Roma Vakeren |
| 25.04.2015 | Podle zprávy Amnesty International Česko stále diskriminuje romské děti ve školství | O Roma Vakeren |
| 07.03.2015 | Magdalena Karvayová v Ostravě motivuje romské rodiče, aby své děti zapsali do nesegregovaných základních škol | O Roma Vakeren |
| Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu) | ||
Rodina Milana Danihela přišla do Brna za prací v roce 1945, po druhé světové válce. Maminka byla Romka ze slovenské Prievidze a tatínek český Rom z Hodonínska.
„Samozřejmě v té době byla velká chudoba a vykládali, že když sem přišli, tak neměli nic než tu peřinu nebo nějaký bágl věcí. Opravdu sem přišli z ničeho a měli tu možnost tady začít znovu ten život.“
Poválečná doba znamenala nový začátek pro mnohé. Také proto byly rozdíly mezi lidmi vnímány jinak, než je tomu dneska.
„Samozřejmě že to taky neměli lehké, ale měli to lehčí v tom, že v té době nebyl takový ten problém ‚Cigán‘ a Čech. Dělaly se akce – když mi mamka vykládala – dělaly se bály a tam byli všichni, jestli tam byl ten nebo ten, bavili se všichni.“
Dětství tedy Milan Danihel prožil v Brně. Chodil do základní školy do Komárova, kde bylo málo romských rodin, základní i střední školu tedy prožil spíše mezi majoritou. Svou odlišnost si vždycky uvědomoval, ale nebral ji jako překážku.
„Měl jsem nějaké ambice, to je hlavní věc. Druhá věc byla to, že kamkoliv jsem přišel, tak na mě byl dán větší sklon, abych byl akčnější, abych fungoval – když to řeknu – možná na 200 procent. Pro mě to byla taková určitá výzva.“
Po návratu z vojenské služby Milan Danihel začal pracovat jako vrátný v klubu, později jako číšník a podařilo se mu vypracovat. Získal pětiletou praxi v oblasti, ve které podniká dodnes.
„V 95. roce jsem otevřel koncesi, protože já jsem měl převážně kluby, ne restaurace, takže jsem otevřel klub, ale na bázi romské. To znamená, že jsem dělal převážně pro romskou komunitu, poněvadž po té revoluci byly problémy, že ty Romy nechtěli nikam pouštět. Řekl jsem si, když může mít svoje majorita, tak můžeme mít i my svoje. Takže jsme udělali klubík a samozřejmě, že ve své době to byla pecka, když to řeknu lidově.“
Klub v ulici Milady Horákové fungoval čtyři roky a v devadesátých letech to bylo oblíbené místo, kde se pořádaly romské zábavy, koncerty nebo akce pro děti. Jak říká pan Danihel, hlavní bylo, že tam mohl přijít každý, Romové sem neměli zákaz jako do jiných klubů v Brně.
„Měli problém, že by i pouštěli Romy, ale kdyby je pouštěli, tak tam zas ta majorita nechtěla chodit. Prostě problém, problém, který se nedal vyřešit. Nebyl problém v tom, že by byli nějací rasový nebo tak, ale prostě – zákazník nechce, on sem nebude chodit, když sem budete chodit vy – a prostě takhle. Je to blbý nebo hloupý, ale tak to zkrátka bylo a je to – bohužel dodneška.“
Pan Danihel přitom zdůrazňuje, že mnoho majitelů klubů jsou jeho dobří známí a že jim zkrátka nezbylo, než se přizpůsobit situaci a svým zákazníkům. Jako živnostníci, kteří platí daně a mají zodpovědnost za svoje zaměstnance, si nemohli dovolit jednat jinak. Druhý klub na stejné bázi pak otevřel pan Danihel v roce 2000. I na něj ale po několika letech dolehla ekonomická krize. Po deseti letech musel klub uzavřít.
„Samozřejmě krize se dotkla nejvíc tady těch sociálně slabých lidí a já jsem to měl postavené převážně pro ty sociálně slabé lidi, převážně tak 75 %.“
Otevřít klub pro Romy, kam bude moct přijít každý, se tedy z obchodního hlediska panu Danihelovi nevyplatilo. Sám říká, že mohl postavit klub na jiné bázi, pro majoritu, ale nechtěl. Dnes provozuje kavárnu Beng v Muzeu romské kultury a přivydělává si i jinde. Šest let zajišťoval catering pro festival Svojanov a po různých akcích jezdí představovat romskou kuchyni. Říká, že jako otec od rodiny se musí snažit. Se svou ženou vychovávají dospívající dceru.
„Hlavně, co jí dávám do života, je to, aby se nestyděla za to, co je. Poněvadž když se za to bude stydět, bude se stydět za rodiče, tak jako já bych se nestyděl a moji rodiče a to je to naše romství. Druhá věc je to, že se snažím, aby měla úctu ke starším, aby věděla, jak se má chovat vůči rodičům, aby nikdy nezapomněla, odkud je a v čem byla vychovávaná.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
|
Za chvíli bude 21 hodin, O Roma vakeren s datem 24. srpna už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.
Klidný večer vám přeje Jaroslav Sezemský.
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003