Před 70 lety, 21. srpna 1943, byl z Hodonína u Kunštátu vypraven transport, který vezl tisíc moravských Romů do Osvětimi, kde je čekala smrt v plynové komoře. Celkem bylo během nacistické vlády u nás zavražděno na 5000 českých a moravských Romů. Na památku těchto obětí rasistické nenávisti se uskuteční zítra, tedy v neděli 18. srpna, v hodonínském památníku pietní akt, který památku obětí romského holocaustu připomene. Pořádá jej brněnské Muzeum romské kultury.

Tzv. cikánský tábor v Hodoníně u Kunštátu sloužil během Protektorátu Čechy a Morava ke koncentraci romského obyvatelstva z Moravy před deportací do Osvětimi. Podobný tábor pro českou oblast fungoval v Letech u Písku. Lidé zde byli vězněni na základě nařízení „O potírání cikánského zlořádu“ z roku 1942 vydaného českými úřady. Více už historik Muzea romské kultury Michal Schuster:

„V hodonínském táboře bylo internováno zhruba 1400 osob, přitom třetina zde zemřela. Byla tam velká úmrtnost vězňů, především dětí a starých osob, díky špatným hygienickým podmínkám, těžké práci. Tábor řídil český personál a v čele stáli čeští velitelé. Tady tímto srpnovým transportem bylo odtransportováno téměř tisíc vězňů, přitom z celého Protektorátu bylo během roku 1943 odtransportováno víc jak 5000 romských osob.“

Letošního pietního shromáždění se nikdo z těch, kdo nacistické vraždění přežili, nezúčastní – kvůli podlomenému zdraví a vysokému věku. Vzpomínat se přesto bude. Součástí programu je také bohoslužba, kterou povede romský kněz Vojtěch Vágai. On sám vysvětluje její smysl.

„Zajímavostí té bohoslužby bude, že za příznivého počasí bude přímo venku na místě toho tzv. cikánského tábora, takže to bude určitě spojené s tím místem. Chceme být blízko těm lidem, kteří na tom místě trpěli, kteří tam umírali. Chceme také být blízko těm lidem prostřednictvím modlitby, toho, že se chceme modlit za spásu jejich duší. A zároveň se chceme modlit za budoucnost toho místa a pochopitelně našeho národa, naší země a za všechny ty problémy, které v této době se zdají být aktuální mezi majoritou a menšinou.“

Muzeum romské kultury se léta snaží zachytit příběhy těch, kteří přežili nacistický teror. O jedné ženě, která byla vězněna právě v Hodoníně u Kunštátu, vypráví i Michal Schuster:

„Já bych možná připomenul příběh jedné romské dívky, která se svou rodinou byla internována v hodonínském táboře, a vzhledem k tomu, že se během příprav na transport z hodonínského tábora v tom srpnu 1943 ukryla, tak tomu transportu unikla. Jí se pak ujaly kuchařky toho hodonínského tábora, vzaly ji s sebou do nedalekého města Olešnice a zde se jí ujala jedna neromská, tedy moravská rodina a de facto ji takto zachránila. Takže to je jeden z mnoha případů přeživších, kteří měli velké štěstí a nedostali se do transportu, protože většina těch, kteří byli odtransportováni do osvětimského tábora, tu internaci nepřežila.“

Dnes je třeba připomínat důsledky rasistických a xenofobních postojů více než kdy před tím, neboť opět dochází k vylučování a ponižování lidí na základě jejich etnické příslušnosti. Proto mají akce jako je ta zítřejší hluboký smysl.

Pietní shromáždění k uctění obětí holocaustu Romů