Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu.

Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin.

"O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00 hodin.

Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren

Podrobnosti o projektu najdete na stránkách www.romplan.cz

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
12.04.2014	Mezinárodní zkušenosti s integrací sociálně vyloučených lokalit	O Roma Vakeren
09.10.2009	Jak se vede Romům v Praze 14	O Roma Vakeren

Letos uplynulo sedmdesát let od doby, kdy byly z Protektorátu Čechy a Morava vypravovány hromadné transporty Romů do koncentračního tábora Osvětim-Březinka. První z nich odjel 7. března 1943 z Brna a poté následovaly transporty z jiných míst. Například velký transport z takzvaného cikánského tábora v Letech u Písku dorazil do Osvětimi 7. května 1943, transport z cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu následoval 22. srpna téhož roku. Počty protektorátních Romů zavlečených do Osvětimi upřesňuje historik z Muzea romské kultury Michal Schuster.

„Zatímco ten březnový transport z Brna byl první, během roku 1943 ale i 1944 pak následovaly další, které byly různě velké, byly to stovky vězňů. Celkem se uvádí, že bylo odtransportováno 5500 protektorátních Romů, z nichž se po roce 1945 vrátilo necelých šest set. Takže opravdu většina těch předválečných prvorepublikových Romů z Čech, Moravy a části Slezska byla vyhlazena.“

To znamená, že zahynulo 90 % naší předválečné romské populace.

„Toto procento zhruba 90 % vyvražděných předválečných Romů je opravdu jedno z největších. Co se týče romské populace v Evropě, podobně na tom byli například i rakouští Romové, kteří byli už od počátku 40. let internováni v táboře v Lackenbachu v části Burgenlandsko, kde byla také největší koncentrace rakouských Romů, takže bylo velice jednoduché je tam zase shromáždit a většina z nich byla opravdu potom odtransportována do Osvětimi, kde zahynuli.“

V jiných státech tomu bylo podobně, ale jak říká historik Michal Schuster, čísla už byla různorodá a procento zavražděných Romů nebylo tak vysoké.

„To souviselo také s tím, že ta okupační správa byla různě podřízena té německé, tzn. že se nejdříve vypořádávali s tím židovským živlem a teprve potom se dostávali k té romské otázce, takže často nebyli všichni odtransportováni do Osvětimi, žili v nějakých internačních táborech například v rámci Francie, kde byla celá řada takovýchto internačních táborů, a teprve postupně pak byly připravovány nějaké transporty do Osvětimi. Stejně tak tomu bylo například v Holandsku, kde nějaké ty hromadnější transporty byly spolu s těmi židovskými vypravovány roku 1944.

A právě z jednoho transportu Romů z Nizozemska pochází proslulá fotografie desetileté dívenky se světlým šátkem na hlavě, která vykukuje ze dveří nákladního vagónu jedoucího do Osvětimi. Snímek pochází z 19. května 1944.

„Transportem z toho tábora Westerbork, který se nacházel na území Nizozemska, byla odtransportována i Settela Steinbach, velice známá sintská romská dívenka, která se stala po druhé světové válce takovým symbolem dětského holocaustu a teprve až v 90. letech se zjistilo, že nejde o židovskou dívku, ale o romskou. Tato dívenka bohužel zahynula a ty informace o ní pocházejí z dokumentárního filmu, který si nechal velitel toho tábora Westerbork natočit právě o táboře a o probíhajících transportech. A ta nejznámější scéna z toho dokumentárního filmu je právě kdy dívenka Settela vykukuje ze dveří toho dobytčáku těsně před tím, než jsou ty dveře zavřeny a vlak se dává do pohybu směrem do Osvětimi. Takže je to opravdu velice symbolický záběr, proto se stal tak slavným.“

Stejně jako téměř tři tisíce dalších Romů zemřela Settela Steinbach v noci z 2. na 3. srpna 1944 v osvětimských plynových komorách. Spolu s ní zahynula i její matka a devět sourozenců. Bylo to oné osudné noci, kdy nacisté vyvraždili ženy, děti a staré či nemocné vězně takzvaného cikánského tábora v Osvětimi, zatímco práceschopné vězně a vězenkyně předtím odeslali do koncentračních táborů na území Německa.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
01.08.2017	Došlo k obratu - stát by mohl vepřín v Letech koupit už září	Zprávy ze života Romů
06.08.2016	Vyvěšení vlajek, hudba i vzpomínky připomněly oběti romského holocaustu	Zprávy ze života Romů
28.05.2016	Vláda intenzivně jedná s majitelem vepřína v Letech u Písku o jeho odkoupení	O Roma Vakeren
12.03.2016	Holocaust přežila jen desetina českých a moravských Romů	O Roma Vakeren
12.03.2016	Veronika Gronzárová se narodila v zajišťovacím táboře v Dubnici nad Váhom	O Roma Vakeren
12.03.2016	Hra Cikánský boxer připomíná osudy boxerské hvězdy Johanna Trollmanna	O Roma Vakeren
30.01.2016	Krátký dokument o romském holocaustu najdete na webu Moderní dějiny a na DVD ke knize Holocaust a jiné genocidy	O Roma Vakeren
23.01.2016	Reportáž	O Roma Vakeren
16.01.2016	Mezinárodní kampaň podpoří odstranění vepřína na místě bývalého nacistického tábora v Letech u Písku	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
01.01.2011	Romská jídla jako cesta ke sblížení	O Roma Vakeren
09.01.2004	Mačanka	O Roma Vakeren
16.10.1998	Brno	Zprávy ze života Romů

Patří romská žena k dětem a do domácnosti nebo je to už společenský přežitek? A jak se žije tzv. obyčejné romské matce, která si žije život po svém bez ohledu na tradice?

„To musí být respekt, na obě strany. Já respektuju jeho a on respektuje mě. A taky pak funguje ten vztah a ty si můžeš dělat věci, který tebe baví, a on si dělá věci, který baví jeho.“ Osvětluje svůj přístup k partnerským vztahům sedmadvacetiletá matka sedmiletého syna žijící se svou rodinou v Brně ve známé ulici Bratislavská. Pochází z tradiční romské rodiny, která se do Brna přistěhovala za prací jako mnoho jiných po sametové revoluci.

„Taťka postavil barák se svým taťkou, práce byla, byla, pak zrušili ty práce… takže v devadesátým přišli sem… Dvacet tři let jsme tady.“

Popisuje cestu své rodiny do Čech Mária. Dům rodiče prodali, aby měla po odchodu ze Slovenska z čeho živit rodinu. Zájem o minulost a zvědavost bylo to, co přivedlo Márii do cesty projekt O leperiben, paměť romských dělníků. V rámci něho mladí Romové mapují příběhy romských rodin, které se přistěhovaly do České republiky. Autorka projektu, socioložka z Masarykovy univerzity Kateřina Janků vypráví, jak se spolupráce s Máriou vyvíjela.

„Pak mi volal Tomáš Hlaváček, náš dokumentarista, že to Máňu strašně chytlo, že ji to hrozně baví a že už dělá další rozhovor a že Majka dělá natolik, že by bylo dobré jí nabídnout placenou spolupráci. Tak jsem za ní šla a byla jsem ráda, že jsme se dohodly.“

Chválí ji Kateřina Janků. Klíčová pro Máriin úspěch byla přitom aktivita a pozitivní přístup, a to i přes nedůvěru okolí.

„Mně i nadávali. Říkala jsem si: No počkejte, já vám ukážu.  A od 1. 3. jsem zaměstnaná na dohodu.“

Další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Mária dostala nabídku pracovat jako průvodce pro studenty v Brně, přes neziskovou organizaci Drom bude na festivalu Ghettofest předvádět jako modelka novou značku oblečení Gypsy mama. A to není všechno.

„Pak mi nabídli jít hrát do filmu, takže mám hlavní roli. Sice ještě není hotový scénář, takže přesně nevím, ale budu hrát ve filmu, tady v Brně.“

Popisuje s radostí své úspěchy hrdá Mária. Zajímavé je přitom právě to, že si svou cestu buduje zcela sama a až nyní v dospělosti. Tradiční roli ženy, která pečuje o rodinný krb a práci nechává na manželovi, neuznává. Podle Márie je tento model pořád hodně častý, i když se role muže a ženy mění.

„Nemyslím si, že jsem jedna z mála, že chci pracovat a nechci sedět doma u plotny. Chci se dostat dál, když mám tu možnost, věřím si a věřím tomu, že to bude, že se dostanu dál, tak… proč ne?“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3