V letošním roce si připomínáme již 70 let od vypravení prvního hromadného transportu romských mužů, žen a dětí z Protektorátu Čechy a Morava do vyhlazovacího koncentračního tábora v Auschwitz-Birkenau, vypraveného dne 7. března 1943 z Brna. Tento transport byl součástí závěrečné fáze nacistického „konečného řešení cikánské otázky“ nejen v Protektorátu Čechy a Morava, ale téměř v celé Evropě.

Stalo se tak na základě rozkazu říšského ministra vnitra a vůdce SS Heinricha Himmlera z 16. prosince 1942, který nařizoval nucenou koncentraci všech rasových „cikánů a cikánských míšenců“ z Německem okupovaných území v osvětimském táborovém komplexu. Již od jara 1942 však byli Romové jako jednotlivci zařazováni do transportů tzv. asociálů, směřujících do KT Auschwitz I.

Celá akce se začala odehrávat ve stájích jízdního oddílu protektorátní uniformované policie, které se nacházely v Masné ulici a které byly určeny za tzv. sběrné místo. Tam byly od prvních březnových dnů 1943 soustřeďovány v nelidských podmínkách celé rodiny z Brněnska a Jihlavska. Všichni vězňové museli hned po příchodu do těchto stájí odevzdat všechny osobní doklady, byli potupně ostříháni a vydezinfikováni. Podle vytvořeného seznamu pak byli 7. března 1943 převedeni k rampě v nedalekých městských jatkách a odtud byli nákladními vagóny transportováni do cílové stanice. Takto bylo v tento den odvezeno 1038 romských mužů, žen a dětí všech věkových kategorií (492 mužů a 546 žen, z nich 116 osob narozených v Brně), z nichž většina bohužel nepřežila.

Poté však následovaly další hromadné transporty Romů: hned 11. března byl vypraven transport z Prahy v počtu asi 650 Romů a 19. března z Olomouce v počtu 1039 Romů. V květnu a srpnu roku 1943 je pak následovalo více než 1600 vězňů z protektorátních tzv. cikánských táborů v Letech u Písku (7. 5. 1943) a v Hodoníně u Kunštátu (21. 8. 1943).

Celkem bylo postupně do tábora Auschwitz deportováno asi 5500 protektorátních Romů. Po osvobození se vrátilo pouze 583 z nich. Nacistický teror tak přežila v českých zemích asi jen desetina Romů – bylo tedy vyvražděno plných 90 % naší předválečné romské populace. Genocida českých a moravských Romů a Sintů tak byla pravděpodobně jednou z nejdůsledněji provedených genocid druhé světové války, protože došlo téměř k jejich úplnému vyvraždění.

Roku 2000 byla právě na jedné z budov bývalého shromaždiště transportovaných Romů v Masné ulici umístěna pamětní deska (autorem je akademický sochař Z. Řehořík) z iniciativy historika prof. Ctibora Nečase, Muzea romské kultury a Magistrátu města Brna. Od té doby se u ní každoročně konaly pietní akty k připomínce romských obětí. Po demolici celého komplexu se tak od roku 2004 děje na půdě Muzea romské kultury, kam byla deska zapůjčena vlastníkem – Muzeem města Brna – a kde je také uložena.