V neděli byl Mezinárodní den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. A dnes vám představíme projekty dvou nevládních neziskových organizací, které s tímto dnem úzce souvisejí.

Obecně prospěšná společnost Člověk v tísni nabízí vzdělávací program Varianty, který má na starosti Tomáš Habart.

Projekt, do kterého se zapojují žáci, studenti i pedagogové už více než 10 let, podporuje rovné příležitosti ve školství a zaměřuje se na témata tzv. interkulturního vzdělávání a globálního rozvojového vzdělávání.

„Jednoznačně podporujeme interkulturní vzdělávání, protože se domníváme, že multikulturaslismus směřuje k tomu, že společnost je pojímána jako série několika různých skupin, které de facto mohou vedle sebe pouze koexistovat, ale nemusí být v kontaktu. Zatímco intekulturní v sobě obsahuje aspekt komunikace, toho, že lidé jsou spolu v dialogu, vyměňují si zkušenosti a tvoří funkční občanskou společnost,“ řekl magazínu Jak jinak Tomáš Habart.

Program Varianty se věnuje také otázkám neonacismu a genocidy Romů. Část škol k metodikám, které v organizaci Člověk v tísni vypracovali, přistupuje aktivně: „Ukázalo se, že řada pedagogů, kteří by o tom chtěli učit a chtěli by s tím tématem pracovat, tak se toho trochu bojí,“ dodal koordinátor Habart.

Na jedné straně jsou otázky pravicového extremismu a na druhé straně Romové. "Když se bavíme o tématu neonacismu, často skončíme právě u Romů, problematiky tzv. romské integrace a podobně. Z toho důvodu i pravděpodobně řada škol nemá zájem o různé metodiky specificky na romská témata. My jsme jednu takovou vytvořili přímo k romské genocidě a ten zájem je skutečně malý,“ posteskl si Tomáš Habart.

Další aktivitou Člověka v tísni je pak dlouhodobý projekt Respekt nebolí. Je to metodika výuky o lidských právech. Na zhruba 40 příbězích lidí poukazují například na domácí násilí nebo rovné šance na vzdělávání.

Děti plakaly a na chodbě se svěřovaly

Vzpomínky pamětníků se rozhodly využít Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém ICEJ, Židovské muzeum v Praze a Institut Terezínská iniciativa. V rámci projektu Centra vzdělávání a dialogu instituce a organizace pořádaly přednášky, workshopy a výstavy.

Holocaust se dotkl také rodin Hany Sumcové a Marie Frydrychové. Své příběhy obě ženy společně vyprávěly dětem ve školách. Dvouhodinové přednášky měly rozdělné na etapy.

„Měly jsme tam zakomponovanou historickou časovou osu, která navazovala na jejich učivo dějepisu, převážně to byli žáci osmých devátých tříd nebo středních škol, gymnázií a tak dále. Když je paní Frydrychová provedla časovou osou, tak jsem potom navázala rodinným příběhem a měla jsem v powerpointové podobě průvodce rodinným albem. Dětem jsem ukazovala rodinné obrázky, povídala jsem jim o těch lidech jejich osobní příběhy a jak to potom všechno vyústilo,“ popsala pro Rádio Česko Hana Sumcová.

Děti podle ní reagovaly různě: „Asi dvakrát za těch mnoho přednášek jsme se setkaly s negativním přístupem. Ale děti převážně poslouchaly napjatě, někdy poslech provázely slzami, byly dojaté, někdy jenom mlčely a přemýšlely. Stávalo se nám poměrně často, že až po té přednášce nás děti doběhly třeba na chodbě a teprve se osmělily a měly otázky. Někdy na nás čekaly před školou a snažily se nám vypovídat své zkušenosti z vlastních rodin. Někdy to byly věci, které se týkaly války, někdy 50. let, perzekucí a děti toho byly plné.“

Otec paní Sumcové o svých zážitcích z války mluvil velmi málo. A dnes by se o holocaustu mělo mluvit mnohem více než v letech po válce.

„Můj tatínek se vrátil jediný z války, babička s dědečkem zahynuli v Treblince v plynové komoře. Až teprve teď staří lidé, kteří mají přes 80 let a kteří to přežili, cítí, že to svědectví musí podat pod vlivem sílícího neonacismu a xenofobie ve společnosti,“ myslí si Hana Sumcová.

V neděli byl Mezinárodní den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. A dnešní magazín Magdalény Trusinové představuje projekty dvou nevládních neziskových organizací, které s tímto dnem úzce souvisejí.

Poslech v mp3