Stát dal vloni méně peněz na integraci Romů. Vyplývá to ze zprávy, kterou projednala vláda. Právě Moravskoslezský kraj přitom patří k regionům, které sociálně vyloučené lokality trápí nejvíce.

Nejistota a strach doprovází už několik měsíců obyvatele jednoho z ostravských ghett. Bojí se o vodu, střechu nad hlavou i zdraví svých dětí, se kterými bydlí v děravých domech. Přesto je jim v ghettu lépe než v předražené ubytovně a svého tradičního života se nechtějí vzdát.

„Tady vedla nahoru taková odpadová roura,“ ukazuje do vybitých sklepních oken urostlý muž Robert z ostravského ghetta a jde vysokou trávou pod okny jednoho z domů. Kolem leží prkna s rezavými hřebíky a okenní rámy.

Splašky, smetí, suť a ve špíně se povalující panenka nebo kojenecká láhev. I to je realita romského ghetta. Pro jeho obyvatele to je ale stále lepší varianta než život na ubytovně.

„Na ubytovnu určitě ne. Slyšel jsem, že tam mají úplavici, žloutenka se tam šíří. A já nebudu čekat na kuchyň, na záchod, na sprchu,“ říká starší muž, pan Josef Makuňa.

Osudy obyvatel romských osad jsou různé. Drobná paní Eva se ze zmatku a špíny snažila uniknout. Opustila proto nájemní byt a s osmi dětmi se ocitla na ulici. Přístřeší našla v azylovém domě.

„Co do budoucna, to nevím. Snažíme se něco našetřit. Někdy s penězi vyjdem, někdy ne, no,“ říká paní Eva.

Na budoucnost zatím příliš nemyslí, důležité pro ni je tady a teď. Přece jen však připouští, že by si ráda našla zase podnájem. Na otázku, zda by se vrátila zpět k ostatním Romům, se jen usmívá a krčí rameny. Mezi své lidi ji to totiž láká.