Tři stovky Romů se v katedrále v centru Ostravy rozloučily se zesnulým olašským králem Janem Lipou. Už několik dní ho oplakávají, zpívají písně. Na místě hrály dvě kapely. Jedna dechová, která vyhrávala před kostelem klasické smuteční melodie, uvnitř hrála lidem u otevřené rakve tradiční romská hudba. Květinovou výzdobu přivezla dvě pohřební auta. Pohřební hosty svolávaly čtvrt hodiny zvony.

„Ztratili jsme jednoho velkého člověka, který je nenahraditelný,“ říká Josef Stojka z Unie olašských Romů.

„Přijeli i králové ze dvou zemí – Slovenska a Polska, protože on byl jejich kmotr a znal se s nimi,“ vysvětluje.

Olašského krále dobře znal i ostravský advokát Stanislav Brtník. Jan Lipa byl ve své komunitě soudcem, který rozhádané členy klanu uměl držet na uzdě. Brtník poukazuje na jeho autoritu:

„Měl jsem příležitost být přítomen jednomu takovému olašskému soudu. Člověk vypozoroval z gest a z mimoverbální komunikace postavení toho člověka – jak se k němu lidé chovali, co se dělo, když se ujal slova.“

Přitom sám zesnulý olašský král se nejednou do skutečné jednací síně dostal, třeba za napadení sociální úřednice. „Měl pocit, že když je na soudě, že vlastně hovoří k soudci jako k sobě rovnému,“ vzpomíná Brtník.

Pohřeb Jana Lipy provázely romské tradice, které velí dát zesnulému do rakve jeho oblíbené věci. „Lahev, karty, svaté obrázky, většinou klobouk, hůlka, nějaké peníze, třeba mobil,“ vyjmenovává Josef Stojka. Podle zvyklostí nechávají přátelé zesnulému na cestu na onen svět zahrát jeho oblíbené písně.

Pohřeb romského krále Ostrava naposledy zažila v srpnu 1999, kdy se Romové loučili s Lipovým předchůdcem Josefem Smolkou.

Nového krále si olaští Romové zvolí až za rok. Rok teď budou smutnit, ženy například nebudou smět chodit na zábavy, křty. Novým králem by se měl stát syn Jana Lipy.

Přípravy na pohřeb olašského krále zachytila Andrea Čánová

Poslech v mp3