Peklo jsou ti druzí...

V roce 2008 se v Maďarsku odehrála série otřesných rasových útoků na místní romskou komunitu. Vyžádala si šest mrtvých včetně dvou malých dětí a desítky zraněných. Útočníci zapalovali domy a stříleli brokovnicí na rodiny, které se útěkem z hořících budov snažily zachránit život sobě a svým dětem. Dopadení pachatelů trvalo více než rok, soud se vleče dodnes. Na základě této události natočil ostřílený maďarský režisér Bence Fliegauf (Dealer, Lůno) film, který si z Berlinale v roce 2012 odnesl druhou nejvyšší cenu z hlavní soutěže.

Film zachycuje jeden den v životě romské rodiny kdesi na okraji malého městečka. Otec je za prací v Kanadě. Matka má dvě zaměstnání a stará se o svého nemocného otce. Dcera chodí do školy a syn se toulá po okolí. Všechny spaluje napětí, způsobené množícími se útoky. Nad městem padá tma a nocí se nesou podivné zvuky. Je to jen vítr?

Režisér Fliegauf radikálně převrací to, jak jsme zvyklí romské etnikum ve filmu vídat. Plně se soustředí na vykreslení napětí, které ve společnosti vládne a na fakt, že ohrožení jsou všichni bez ohledu na to, jestli pracují a nevyvolávají konflikty nebo jestli zneužívají sociální systém a nechtějí se přizpůsobit. Soustředí se na pocit, který člověk zažívá, když jemu a jeho rodině hrozí nebezpečí, jehož jediným původcem je nenávist, a pokládá si otázku, kam až jsme ochotní v toleranci násilí a rozviřování vášní zajít.

Ocenění

Zvláštní cena poroty Stříbrný medvěd, ceny Amnesty International Film a Peace Film (Berlín 2012)

O filmu

Příběh filmu Je to jen vítr je založen na skutečném případu rasových útoků na romskou komunitu a na zprávách, které o těchto událostech vycházely v aktuálním tisku.

Režisér Bence Fliegauf (např. Houština, Mléčná dráha) patří mezi silnou generaci mladých maďarských filmařů, jejichž tvorba se vyznačuje výrazným autorským rukopisem i schopností a odvahou pojmenovat tíživá a aktuální sociální témata. Po snímku Lůno s mezinárodním obsazením (hlavní roli ztvárnila hollywoodská herečka Eva Green), který byl usazen do blízké budoucnosti a řešil problematiku klonování, se Fliegauf vrátil k domácím maďarským reáliím.

S kamerou, která po celou dobu evokuje pocit, že jsou postavy sledovány nebo dokonce pronásledovány jako by byly loveny, se dostáváme kamsi na maďarský venkov, kde jsou v lesích za městem roztroušeny chatrné domky romského ghetta. V jednom z nich žije čtyřčlenná rodina: čtyřicetiletá Birdy se ve skromných podmínkách snaží uživit dceru, mladšího syna a nemohoucího otce.

Den po útocích na sousedy, tráví každý svými rutinními činnostmi, za které maskují strach, jež opanoval celou komunitu. Jenom Rio, mladší syn, se jako obvykle potuluje po okolí. Díky svému zdánlivě bezúčelnému lelkování však vyslechne rozhovor dvou policistů, z něhož pochopí, že ani policie osadu neochrání. Chlapec se začíná o své přežití starat po svém. Jako jediný prozíravě očekává možný útok, zatímco jeho matka a dcera pasivně vyčkávají a dál plní své každodenní úkoly. Stmívá se a strach sílí. Je to jen vítr, který obchází jejich dům?

Snímek Je to jen vítr představuje na jedné straně společenské memento, které českému publiku připomene mnohé z nedávných kauz dotýkajících se rasové problematiky a mediálního zkreslování. Zároveň v něm Bence Fliegauf předvádí svůj poutavý umělecký rukopis – konzistentní napětí vytvářené v úzké provázanosti práce s kamerou, zvukovou stopou a vynikajícími autentickými výkony neherců.

Režisér Fliegauf radikálně převrací to, jak jsme zvyklí romské etnikum vídat ve filmu. Plně se soustředí na vykreslení napětí, které ve společnosti vládne a na fakt, že ohrožení jsou všichni bez ohledu na to, jestli pracují a nevyvolávají konflikty nebo jestli zneužívají sociální systém a nechtějí se přizpůsobit. Soustředí se na pocit, který člověk zažívá, když jemu a jeho rodině hrozí nebezpečí, jehož jediným původcem je nenávist a pokládá si otázku, kam až jsme ochotní v toleranci násilí a rozviřování vášní zajít.

O režisérovi

Benedek Fliegauf (15. srpna 1974, Budapešť) je jedním z mezinárodně nejuznávanějších režisérů současnosti. Nikdy nestudoval filmovou školu. Pracoval jako asistent režie v televizi a pokračoval směrem k samostatné režii, psaní scénářů, scénografii a práci se zvukem. Jeho filmy se vyznačují progresivní prací s filmovým obrazem, propracovanou prací se zvukem (za nějž je sám ve filmu odpovědný), který v jeho filmech nabývá rovnocenné role obrazu. Jako celá skupina mladých maďarských tvůrců je ovlivněný maďarským klasikem, Bélou Tarrem.

Jeho celovečerní debut Houština (Forest) získal několik cen kritiků na filmovém festivale v Berlíně 2003. Za druhý celovečerní film Dealer (2004) získal rovněž na Berlinale Cenu publika a několik dalších cen za nejlepší režii (festivaly v Mar Del Plata, Wiesbaden, Lecce, Athény). Následoval snímek Mléčná dráha byl oceněn Zlatým leopardem na festivalu v Locarnu (2007) a loňského roku představil svou scifi s prvky l´amour fou v hlavní roli s Evou Green Lůno (2011), kterou osobně představil českému publiku během svého porotcování na festivalu Fresh Film Fest.

V té době již pracoval na natáčení svého aktuálního filmu Je to jen vítr (2012), tehdy ještě pod pracovním názvem Crows Fly, jenž byl následně oceněn na Berlinale Zvláštní cenou poroty (Stříbrný medvěd) a Amnesty International Film a Peace Film.

Filmografie:
2012 Je to jen vítr (Csak a szel)
2011 Lůno (Womb)
2007 Mléčná dráha (Tejút)
2004 Dealer
2003 Houština (Rengoteg)

Originální název: Csak a szel (festivalový anglický název: Just the Wind) / Režie, scénář: Bence Fliegauf / Kamera: Zoltán Lovasi / Hrají: Katalin Toldi (matka), Gyöngyi Lendvai (dcera), Lajos Sárkány (syn), György Toldi (děda) / Země: Maďarsko / Rok výroby: 2012 / Jazyk: maďarsky s českými titulky / Přístupnost: od 15 let / Formát: DCP, 35mm, 1:1,85 / Stopáž: 87 min / Počet kopií: 1 x 35mm, DCP

Premiéra v Česku: 13. září 2012 Předpremiéra: MFFKV (Sekce: Horizonty) a LFŠ Uherské Hradiště (za osobní účasti režiséra)