Vytištěno 23.09.2023 16:40
08-09-2012 Jiří Hošek, Ivana Bernáthová, Iveta Demeterová, Tomáš Bystrý
Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská
redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu.
Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se
vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21
hodin. "O Roma vakeren" se vysílá také v regionech, na VKV (FM) regionálních studií si pořad pro daný region můžete naladit vždy v úterý a ve čtvrtek od 19:45 do 20:00.
Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz nebo na facebookovém profilu pořadu na adrese facebook.com/oromavakeren
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".
Dobrý večer. My se dnes opět vrátíme k údajně bezdůvodném odebírání dětí ve Velké Británii. Tichá pošta se stala poštou pořádně hlučnou a vyvolala paniku i nejistotu. Zda se Spojenému Království daří obavy rozptýlit uslyšíte už za chvíli.Se svým rozvodem nás seznámí paní Věra a také vám přiblížíme slavnostní otevření mateřské školky v Náhlově. O holocaustu si závěrem popovídáme se sociologem Fedorem Gálem.
Bacht tumenge savorenge so šunen amaro romano vakeriben. Adadžives šunena so pes del duma andre Anglia, palo peskero trapišagos amenge phenela Věra Štefanovo the pale čhave džaha andre than Náhlovho. Akana imar tumenge bašaven Kmeťoband.
„Tento týden tady opravdu žijeme jako v pekle.“
Peklem myslíte, že jste se opravdu bál, aby Vám sociálka za asistence policie nevyrazila dveře, nenasadila pouta a neodvedla děti?
„Asi tak nějak. Měli jsme zavřené dveře a byli jsme připraveni, že kdyby najednou přišli, utečeme zadem.“
„V Čechách jsme žili ve strachu před skiny, tady nechceme žít ve strachu kvůli sociálce. Moje děti tady vyrostly! Pro mě je nepředstavitelné vzít kluka, který neumí vůbec česky, domů. Všechno umí jen v angličtině a já ho vezmu domů a řeknu mu, tak a teď se musíš naučit česky?“
„Česky neumí ani psát.“
Renata s Ivanem nejsou v Británii žádní nováčci. Žijí tam od roku 1999. Mají čtyři děti a dvě vnoučata. Jsou hezky a čistě oblečení. Ivan pracoval v Česku a teď má zaměstnání i na Britských ostrovech. S policií nebo sociální péčí neměl prý nikdy co dočinění. Na farnosti svatého Marka v Peterborough má ale najednou na strážce zákona i sociálku spoustu otázek. On i dalších 250 znejistělých Romů.
„Věděl jsem, že uvnitř romské komunity je teď určitý strach a nedůvěra. Mrzí mě, že tady pořád kolují různé nepotvrzené zvěsti a věřím, že je tahle schůzka pomůže rozptýlit,“ řekl mi policejní inspektor Dominic Glazebrook, který má pod svým velením patroly v peterboroughských sousedstvích.
„Britská policie postupuje v případech špatné péče o děti úplně stejně, ať se jedná o Romy nebo jakékoli jiné etnikum. Zákony u nás chrání zájmy dítěte. Policie spolu se sociální péčí jednají důsledně tak, aby pomohli ohroženým lidem v jakékoli komunitě,“ dodal inspektor Glazebrook.
On i přítomná zástupkyně sociální péče kategoricky odmítli, že by v Británii začala kampaň zamířená proti Romům. Policista se přítomných zeptal, jestli vědí o nějakém případu ze svého okolí, kdy byly děti někomu bezdůvodně odebrány. A sál najednou mlčel.
„Tyhle informace přinesla televize Joj, tam to lidé viděli. Někteří si myslí, že to, co vidí v televizi, musí být pravda. Po setkáních vidíme, že se lidé uklidnili. Už nemáme sto telefonátů za den, situace je klidnější,“ říká Denisa Pšeničková, která se podobné schůzky zúčastnila ve svém městě. Je mladou absolventkou práv z Lestru a angažuje se v romské komunitě.
„Jasně, že děti zlobí. Klidně ať sousedka zavolá, že dětí zlobí.“
Připouštíte, někde v hloubi mysli, že by informace, které se rozšířily jako lavina, mohly být nepravdivé?
„Je to pravda, není to pravda. Když jsem se na internetu dočetla, že se jedná o špatný poplach, trochu jsem se uklidnila, ale přesto jsem sem přišla.“
Slyšel jste o nějakém případu tady z Peterborough a okolí, kde by se něco takového stalo?
„Slyšel jsem, že asi před půl rokem vzali jedné rodině děti poté, co se malé dítě náhodně opařilo vodou, když si matka při vaření někam odskočila. Děti jim vzali asi na měsíc, pak vyhráli a oni jim je zase vrátili.“
Romové se do slunečného odpoledne rozcházeli o něco klidnější, i když někteří zvěstem o raziích a byznysu kolem odebírání dětí věřit nepřestali. Úplný klid nemají ani Renata s Ivanem.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
 |
 Související články | ||
| Datum | Nadpis | Rubrika |
| 04.10.2014 | První Romka českého původu nastupuje k britské policii. Její zbraní bude notýsek a tužka | O Roma Vakeren |
| 17.12.2013 | Inkluzivní vzdělávání prý přináší romským školákům v Británii úspěchy | Zprávy ze života Romů |
| 19.04.2013 | Jak britská média informují o Romech | O Roma Vakeren |
| 16.02.2013 | Někteří Romové ve Velké Británii dodnes kočují | O Roma Vakeren |
| 29.09.2012 | Odebírání romských dětí ve Velké Británii nebylo bezdůvodné | O Roma Vakeren |
| 04.09.2012 | Strach o děti vyhnal některé romské rodiny ve Velké Británii do ulic | Zprávy ze života Romů |
| 04.09.2012 | Romové v Británii se stále obávají údajného odebírání dětí | Zprávy ze života Romů |
| 01.09.2012 | Někteří Romové začali opouštět Velkou Británii na základě reportáže televize JOJ | O Roma Vakeren |
| 31.08.2012 | Údajné odebírání romských dětí v Británii řeší s rodinami policie i sociální pracovníci | Zprávy ze života Romů |
| Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu) | ||
„Prostě odešel. Až když jsem žádala o rozvod, zjistila jsem, že je v Rusku.“
Vy jste žila v domnění, že manžel žije mimo republiku a dál jste ho nehledala?
„Ne, nehledala. Vůbec.“
A Vy jste se nedohodli na tom, že Vám bude finančně pomáhat?
„Ne. Měli jsme spolu byt, na Plzeňské 39. On pak odešel. Bydlel chvilku v Řepích u nějaké přítelkyně a já už pak neměla zájem ho hledat. Až teď, no.“
Stýkal se s dětmi?
„Ne, vůbec. Já jsem na něj trestní oznámení podávala až v roce 2011. Celou dobu předtím jsem vlastně jen žádala o rozvod.“
A Vy jste během té doby neměla o manželovi žádné informace?
„Ne. Cizinecká policie ho pořád hledala. Rozvodové stání bylo dvakrát, nepřišel. Trvalo to takhle dlouho.“
A v tu dobu jste si pořád myslela, že je v Rusku?
„Jo. A že žije. Až potom, co odložili další stání, přišly od policie papíry o tom, že zemřel. Tak mě rozvedli s mrtvým člověkem.“
Žádost o rozvod je úřední listina. Musí mít tedy určité náležitosti, které k úřednímu dokumentu patří. Zejména se jedná o datum a důvod uzavření manželství. Dále důvody skončení manželství a zejména v této pasáži je potřeba být velmi konkrétní. Zeptala jsem se právníka, Miroslava Humla, jak je to v případě rozvodu se zemřelým partnerem:
„Podle paragrafu 22, zákona o rodině, manželství zaniká smrtí jednoho z manželů a myslí se tím okamžik úmrtí. V případě, kdy nelze poznat, kdy ke smrti došlo, může být okamžik smrti stanoven jinak a potom manželství zaniká až rozhodnutím soudu, nebo-li prohlášením partnera za mrtvého. V tomto případě soud postupoval druhým způsobem. Vycházel z premise, že manžel paní Štefanové zemřel a manželství proto zaniklo jinou cestou, tedy okamžikem rozhodnutí soudu.“
Velkou oporou pro paní Štefanovou je i poradce pro Romy a národnostní menšiny pro Prahu 5 Igor Surmaj, který jí v celé záležitosti velice pomáhá.
Paní Štefanová za Vámi přišla s rozsudkem, ve kterém ji rozvedli s mrtvým manželem. Co následovalo?
„Chtěla vyřídit vdovský důchod. Proto jsem nejprve obeslal Českou správu sociálního zabezpečení, kde nám oznámili, že bez úmrtního listu nejde udělat nic. Úmrtní list se nemůže vyžádat jen tak, musela by do Ruska. Jenže protože je sociální případ, nemá peníze. Já jsem byl rád, že jsem jí teď sehnal bydlení. Má dvě děti, které už chodí do školy. Volal jsem tedy nejdříve na ministerstvo zahraničních věcí, kde mi poradili kontaktovat emailem konzulát v Rusku. Ti mi odepsali, že se záležitost pořád řeší, že ministerstvo Ruské federace to dalo na úřad do moskevské oblasti, kde mají nějakou dobu na vyřízení. Pak by to mělo jít zpátky na ministerstvo a pak na konzulát. A teprve potom k nám.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
|
| Související články | ||
| Datum | Nadpis | Rubrika |
| 15.06.2011 | Helsinský výbor chce posílit vazby mezi odsouzenými a jejich dětmi | Zprávy ze života Romů |
| 29.10.2010 | Dnešní svobodné matky | O Roma Vakeren |
| 21.09.2006 | Projekt Hnízdo chce zabránit odebírání dětí z rodin do ústavů | Zprávy ze života Romů |
| 14.01.2005 | Občanské sdružení Střep pomáhá zanedbaným dětem | O Roma Vakeren |
| 24.01.2003 | Jaký je rozdíl mezi pěstounskou péčí a osvojením dítěte? | O Roma Vakeren |
| 17.01.2003 | Jak nám může pomoci Liga lidských práv v Praze | O Roma Vakeren |
| 29.11.2002 | Romské manželství | O Roma Vakeren |
| 15.11.2002 | Tentokrát o poradně pro občanství | O Roma Vakeren |
| 06.09.2002 | Jak se Romové seznamovali | O Roma Vakeren |
| Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu) | ||
Děcka, vy tady máte úplně nové hračky a teď se vám tady zalíbil stan, že?
„Jo.“
A vy tady budete všichni bydlet?
„A tohle je had, protože je tygrovej.“
A už má jméno?
„David!“
„Né, Eliška.“
A tady se závodí s novými autíčky!
„Auta pěkný, to mám rád. Auta rychlý, fára naše.“
Jaká fára? Sportovní? Závodní?
„Jo!“
„A já mám ráda miminka.“
A kdepak máte postýlky, víte to?
„Tamhle!“
Linda Hartmanová je novou paní učitelkou v nové školce. Jak velká je to pro Vás premiéra?
„Jsem ze všeho trochu nervózní, protože to je obecně moje premiéra vůbec ve školství, ale na práci s dětmi se hrozně těším.“
Jak se Vám líbí nové prostory? To, jak se z bývalé policejní služebny stala školka...
„Moc. Myslím si, že se to povedlo.“
/pláč/
Copak, copak. Paní učitelko, tady chlapeček jde asi poprvé do školky.
„Víte co? On je hlavně ještě plně kojený. Takže pro něj je to o něco těžší.“
Plně kojený? Takhle veliký? Kolik mu je?
„Čtyři roky.“
A jak to budete řešit?
„Zatím je tu jenom na hodinu, aby si zvykl.“
A máte nějaký recept na zabavení takových chlapečků, kteří smutní po mamince?
„Beru je na klín, nebo pomazlení. /Směrem k dítěti:/ Teď půjdeme k dětem a tam si spolu hačneme.“
Tady by se dalo jíst z podlahy, jak to tu nová školnice Vlasta Gáborová perfektně uklidila!
„Já jsem ráda, že jsem získala práci. Jsem romské národnosti, je tedy vidět, že i Romové rádi chodí do práce.“
Pan ředitel Tomáš Johanovský připomíná, že díky novým prostorám mohly být do předškolní třídy přijaty všechny děti.
„Do letošního roku jsme mohli uspokojit pouze děti z Osečné. Díky tomu, že se nám podařilo školku rozšířit, mohou chodit i děti z ostatních obcí, tedy i z Náhlova, který pro nás byl do této doby velkým problémem. Děti, které odtud do první třídy přicházely, byly v podstatě nepřipravené.“
Kačenka je z Náhlova a jde právě ze školky. Jaké to tam bylo?
„Dobrý. My jsme si tam hráli a utíkali jsme.“
A chceš se tam něco naučit?
„Jo. Číst.“
Hlavně pohádky, že?
„Hm.“
Pro Kačenku si přišla její maminka a její tety. Co byste si přála, aby z těch dětí bylo?
„Hlavně aby se vyučily.“
„Aby z nich nevyrostlo Bůh ví co.“
Nejenom vyučily. Mohly by na střední, na vysokou školu.
„To by mohly, ale záleží na tom, jak budou šikovné. Ale školka je hlavní.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
|
| Související články | ||
| Datum | Nadpis | Rubrika |
| 03.09.2012 | V Osečné vznikla z bývalé policejní služebny nová školka | Zprávy ze života Romů |
| 21.04.2012 | V největší sociálně vyloučené lokalitě v Pardubickém kraji vznikla přípravná třída pro předškoláky | O Roma Vakeren |
| 03.12.2011 | Sdružení Romodrom v Karlíně otevřelo Centrum předškolní výchovy | O Roma Vakeren |
| 19.10.2011 | Děčínské centrum Vilík pomáhá Romům se začleňováním do běžného života | Zprávy ze života Romů |
| 02.04.2010 | Liberecká přípravná třída pro děti ze sociálně slabých rodin | O Roma Vakeren |
| 18.11.2006 | Vsetínská Charita se snaží připravit romské děti do školy po stránce dovedností a návyků | Zprávy ze života Romů |
| 04.10.2006 | Kvalitní a systematické vzdělávání je klíčem k integraci Romů | Zprávy ze života Romů |
| 24.03.2006 | Světový den boje proti tuberkulóze | O Roma Vakeren |
| 16.04.2004 | Pražská zvláštní škola Záběhlice bude připravovat děti s jazykovou bariérou ke vstupu do základní školy | O Roma Vakeren |
| Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu) | ||
Je pár minut po deváté ráno. Autobusová linka číslo 188, která od zářijových změn Pražanům nově nabízí tzv. kloubové autobusy, které mají o polovinu větší kapacitu oproti standardním vozům, hlásí konečnou stanici. Každodenní rutina pro 52-letého rodáka z Prahy Milana Horváta. Vždyť u dopravních podniků pracuje už 20 let.
„Dneska to bylo klidný, provoz minimální, cestující se na mě usmívali. Takže služba dobrá. Samozřejmě je lepší, když se na vás usmívají a jsou slušní, než když vám vulgárně nadávají.“
To se stává?
„Jasně. To se stává často. A ani vám nepoděkují za to, že jim otevřete dveře, když doběhnou a podobně. To je dneska zcela normální. Starší lidé vám poděkují, ale mladí vůbec. Ti už na to nejsou zvyklí. Berou to úplně normálně, že doběhnou a vy jim otevřete dveře. Myslí si, že to je moje povinnost. Což není. Po zvukovém znamení už se nesmí nastupovat do autobusu nebo jakéhokoliv jiného prostředku MHD.“
I když jeho slova možná znějí přísně, 52letý Pražan Milan Horvát je klidný člověk. Alespoň to o sobě říká a působí tak i během rozhovoru. Poměrně klidným zůstává i když popisuje nepříjemné chvíle, které během dvacetiletého působení v městské hromadné dopravě několikrát zažil.
„Když vám nastoupí parta skinheadů, zmlátí půlku autobusu a na vás řvou 'ty černá ...' - nechci být sprostý – a podobně, tak to víte, že to není příjemný. Anebo když vám nastoupí lidi a nadávají vám, že jste cigán a měl byste jezdit s koňmi, ne s autobusem, že to neumíte. Někteří jsou normální, neberou vás jako Roma, ale prostě jako řidiče MHD. Jiní vám nadávají, že jedete pozdě a Bůh ví, jestli znáte hodiny, když jste Rom a jiný kecy. Ale to už člověk bere normálně. Já už si těchto věcí ani nevšímám.“
I přes to ho ale práce řidiče autobusu baví. V posledních letech ho ale více naplňuje politika. Vedle zaměstnání pro MHD působí také jako zastupitel na Praze 3 a sedí v několika komisích a výborech. Neskrývá ani politické ambice.
„No, ze sezení ve výborech a komisích nemáte nic. A za to, že dělám zastupitele a předsedu jednoho výboru mám asi 2200 Kč. Což je jako nula od nuly pojde. Dělám to spíš proto, že mě politika baví a chtěl jsem jako Cikán něco dokázat. I když v dnešní době vám můžu říct, že jako Cikán, abyste vstoupil do politiky a chtěl něco dokázat, je hodně, hodně těžký,“ říká Milan Horvát, řidič pražské MHD, který se teprve pře 14 dny oženil. Po 25letém vztahu a vychování dvou, dnes už dospělých, dětí.
„Moje zdraví už není takové, jaké bývalo. A tak si říkám, stejně s ní budu, stejně ji mám rád, stejně s ní budu žít, a kdybych náhodou zemřel, tak po mě nebude brát ani ten vdovský důchod. Proto si myslím, že nastal čas, aby jsme se po 25 letech vzali. Doopravdy jsme zjistili, že se máme rádi a že spolu budeme do konce svých životů.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
|
| Související články | ||
| Datum | Nadpis | Rubrika |
| 18.08.2012 | Rozjela se kampaň na podporu zaměstnávání Romů | O Roma Vakeren |
| 02.08.2012 | Startuje kampaň proti předsudkům při zaměstnávání Romů | Zprávy ze života Romů |
| 19.10.2011 | Firmy zaměstnávající pracovníky z jiných etnik převzaly ocenění | Zprávy ze života Romů |
| 30.09.2011 | Zprávy ze života Romů | Zprávy ze života Romů |
| 26.09.2011 | Varnsdorfský starosta: Situace v regionu může dál eskalovat | Zprávy ze života Romů |
| 23.10.2009 | Podpora zaměstnávání romských žen | O Roma Vakeren |
| 21.08.2009 | Rekvalifikační kurzy pomáhají lidem uplatnit se v novém zaměstnání | O Roma Vakeren |
| 07.11.2008 | Odstartovala kampaň Udělej něco! | O Roma Vakeren |
| 12.07.2004 | Zprávy ze života Romů | Zprávy ze života Romů |
„V odborných kruzích se o něm aktivně začalo mluvit už po válce. Pan Nečas, profesor mystiky, patří mezi první, kteří začali psát odborné práce o romském holocaustu, o koncentračních táborech v Hodoníně a v Letech u Písku.“
Proč bylo lidem upíráno, aby o tom věděli?
„Něco jiného je psát do odborných časopisů, které nikdo nečte a něco jiného je vstoupit s tímto tabuizovaným tématem do veřejné diskuze. Nejdříve řeknu, proč bylo téma tabuizováno. Romové se nikdy nestali plnoprávnými občany naší společnosti, vždycky byli na okraji. Za druhé, mluvilo-li se o holocaustu, byl to holocaust Židů v souvislosti s nacismem, s Hitlerem a s Třetí říší. Nicméně, podíváte-li se na úděl Romů v průběhu druhé světové války, padá vina z větší části na konto Čechů. Vždyť v Letech u Písku nebyl jediný esesák. Jediný německý dozorce. Všechna zvěrstva padají na konto domácích kápů, lidí, dozorců, na velitele tábora.“
A proč o tom nemluvili sami Romové, alespoň třeba se svými dětmi, v rámci rodin?
„Představte si, že jste příslušník menšiny, která je diskriminována, která je tlačena do kouta. Představte si, že začněte mluvit o tématu, které je ve společnosti tabuizováno a sankcionováno. Představte si, že jste Rom, který najednou začne v 60., 70., 80., 90. letech vykřikovat, že i my jsme byli postiženi holocaustem a hlavními aktéry našeho utrpení byli čeští policajti, žandáři a česká legislativa. Já si to neumím přestavit.“
Kdo první zlomil tíživé mlčení a první se svěřil s tím, co se vlastně dělo?
„Byli to dva lidé. Německý novinář Markus Pape a Američan, jehož profesi neumím dost dobře definovat, Paul Polansky. Nejraději bych řekl dobrodruh. Právě Polansky objevil v Třeboni archiv o letském koncentračním táboře, on s pomocí Luboše Zubáka vyhledal spoustu přeživších z tohoto tábora a také je přemluvili, aby mluvili. Po mnoha letech! A byl to Markus Pape, kdo se tématu ujal jako dokumentarista. Paul Polansky a Markus Pape nejenže objevili, oni navíc rozpoutali tvrdou diskuzi na toto téma. Byli to oni, kdo téma medializoval.“
A Vy jste jako nakladatel a vydavatel jejich knihy vydával. Je to tak?
„Ano, je to tak. Nejdříve ale někdo musel ty knížky napsat. Nejdříve někdo musel udělat bouři – a to byli oni. Faktem je, že jsem knihy vydal a jsem na to trochu pyšný.“
Vy jste u výpovědí těch lidí také byl. Jak to na Vás působilo?
„Mluvili o tom úplně poprvé. Měli strach promluvit o svých zkušenostech, protože nevěděli, jestli se jim to nevrátí jako bumerang zpět na hlavu. Dodám ale jeden subjektivní pocit. Byli to krásní lidé – přešli peklem, ale zachovali si lidskou tvář.“
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
|
O Roma vakeren vám přeje krásný večer a nebo dobrou noc. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz.
Šunaha pes pro aver kurko kana tumenge anaha aver nevipena. Ma bisteren - amenca pes dodžanena butheder. Mangav tumenge lači rati the šukar kurkeskero džives. Adi gilori so akan bašavena džal kijo džuvlija adtre Svetlo. Aven saste the bachtale. The žutimmnel tumen o Del.
Klidný večer vám přeje Iveta Demeterová.
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003