Většina z dětí je ve speciální škole bez relevantního důvodu. Pokračuje ombudsman Pavel Varvařovský.

"Je absurdní, že by toto etnikum disponovalo už od začátku dětmi s lehkým mentálním postižením. To znamená, že to zařazování se neděje způsobem, kterým se dít má. Jsou tam zařazovány děti, které tam nepatří. Tím samozřejmě už na začátku své životní dráhy získávají jistý handicap, poněvadž bez kvalitního vzdělání je pozdější uplatnění na trhu práce jen velmi hypotetické."

Návrhy veřejného ochránce práv podpořila i vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková. Ta řekla, že třetinové zastoupení romských žáků na speciálních školách je nepatřičné a že je třeba tento stav změnit. O zařazení dítěte do speciálních škol rozhoduje v Česku informovaný písemný souhlas rodičů. Jak se dítě vůbec dostávají do takzvaných praktických škol popsala Petra Zahradníková, expertka na vzdělávání z organizace Romodrom.

"Dítě takzvaně dlouhodobě neprospívá na základní škole s tím, že nemá vytvořený individuální vzdělávací plán, takže se dostává na praktickou školu. Je několik způsobů, jak se to může stát. I co se týče informovaného souhlasu rodičů - nejsem si tak jistá, zda ve všech případech bývá informovaný."

Do výzkumu pracovníci kanceláře ombudsmana vybrali 67 škol. V čase návštěvy výzkumníků bylo ve školách přítomno 2801 žáků a 908 z nich bylo romského původu. Podle odhadů třídních učitelů je procento ještě vyšší. Podle Petry Zahradníkové se romské děti často dostávají do koloběhu, ze kterého je jen velmi těžké vystoupit.

"Někdy se také stává, že je pro rodiče pohodlnější zařadit dítě do školy, která je blízko, například vyloučené lokality. Tím mají možnost dítě tam dopravovat a nezatěžuje rodiče dále i finančně. Na druhou stranu tam jsou třeba i příbuzní toho žáka, čili je to takový uzavřený koloběh, který náš systém podporuje."

Českou republiku za umisťování Romů do praktických - dříve zvláštních - škol kritizoval Evropský soud pro lidská práva v roce 2007.

"Pokud legislativní a další kroky vlády budou takové, že zabrání tomu, aby docházelo k segregaci dětí, tak samozřejmě k ničemu nedojde. Otázkou je, jakým způsobem může řekněme mezinárodní soud postihnout ČR. jednak to mohou být nějaké řekněme pokuty, ale sám o sobě do právního systému, jak si myslím, nemůže zasahovat."

A Petra Zahradníková dodává, že Česká republika ještě neřeší stejné problémy, jako jiné evropské země.

"Na rozdíl od České republiky je většina evropských států už velmi multikulturních. Nepotýkají se se vzděláváním znevýhodněných žáků jen romského etnika. Týká se to všech imigrantů. Příkladem dobré praxe je Velká Británie, kde funguje dobré školství. Tam opravdu uplatňují ten multikulturní přístup."