Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Celkem internací ve zdejším táboře prošlo 1309 osob, 326 internaci nepřežilo. Další čtvrtina vězňů byla propuštěna nebo utekla. Ostatní vězňové skončili v koncentračním táboře v Osvětimi.

„A my stále upozorňujeme na vzrůstající protiromské nálady,“ řekl předseda Výboru pro odškodnění romského holocaustu Čeněk Růžička, kterého u pomníku oslovila Iveta Demeterová. „Právě tady pociťuji silnější averzi vůči nám. Předsudky, nenávist. Nejvíce ji šíří chorobně postižení politikové. A pokud něco řeknou veřejně, stává se to normou.“

Mezi přítomnými byl i předseda nově vzniklé politické strany, Strany rovných příležitostí, Štefan Tišer, který řekl, že k vybudování politické strany, která by hájila jejich zájmy, se Romové rozhodli loni na podzim, kdy eskalovalo napětí na Šluknovsku. Strana podle svých zakladatelů nechce hájit pouze zájmy Romů, ale obecně všech sociálně slabých lidí.

„Strana rovných příležitostí vznikla na popud současné situace. Romové potřebovali, aby za ně někdo jednal. Zatím je to pouze o nás, bez nás. Vytýkají nám, že zneužíváme dávky, finanční prostředky. My bychom chtěli lidem ukázat, že to není pravda. Potřebujeme, aby naše děti byly vzdělané v normálních školách, potřebujeme práci. Romové byli zvyklí za komunismu dělat. I přesto jim dnes někdo předkládá, že museli, že byli nuceni! To není pravda. Nevěděli, co jsou exekuční příkazy, nikdo je nevyháněl z práce. A my teď chceme dávat jakýsi apel,“ říká předseda Strany rovných příležitostí Štefan Tišer.

Mezi přítomnými byli i potomci zemřelých, kteří každoročně uctívají kyticí a vzpomínkou památku svých blízkých.

„To je na památku, protože zde byla moje maminka, otec i sourozenci. Všichni zahynuli. Ani nemůžu mluvit dál. Když sem přijedu, tak vždycky brečím.“

„Mně tady zemřel děda a strejdu ke konci tábora odvezli do Osvětimi, kde zahynul.“

U mikrofonu mám senátora Tomáše Töpfera. Ve svém projevu jste velice emotivně hovořil o své rodině, o Osvětimi...

„Můj tatínek byl z deseti dětí a šest jeho sourozenců včetně mé babičky, jeho matky, zůstali v koncentračních táborech. Moje maminka byla z pěti sester, z nichž dvě zahynuly, také v Osvětimi. Takže mě se na těchto místech a na těchto pietních shromážděních hovoří velmi těžce. Naše rodina zažila, co to je holocaust. A co se týče rasismu, nebo pocitu, že je člověk vylučován z většinové společnosti, říkám, že se vždycky najde někdo, kdo vám připomene, že jste Žid. Anebo že jste Romka. Proto v sobě tento pocit jakési sounáležitosti mám hluboce, geneticky zakořeněný. Každý z nás se může chovat tolerantně. Každý může poskytnou práci, pokud jí disponuje, nabídnout ji těm, kteří ji potřebují. Nemusí to dělat okázale, ani veřejně. Když každý začneme od sebe, tak to bude dobré. Všimněte si, že v dnešních projevech mnohokrát zaznělo, že existuje pomyslný vztyčený prst, který ukazuje na ty druhé a určuje, kdo vlastně za něco může. Někdy je dobré tento prst otočit na sebe a zamyslet se, jestli i já pro věc dělám dost.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
01.08.2017	Došlo k obratu - stát by mohl vepřín v Letech koupit už září	Zprávy ze života Romů
06.08.2016	Vyvěšení vlajek, hudba i vzpomínky připomněly oběti romského holocaustu	Zprávy ze života Romů
28.05.2016	Vláda intenzivně jedná s majitelem vepřína v Letech u Písku o jeho odkoupení	O Roma Vakeren
12.03.2016	Holocaust přežila jen desetina českých a moravských Romů	O Roma Vakeren
12.03.2016	Veronika Gronzárová se narodila v zajišťovacím táboře v Dubnici nad Váhom	O Roma Vakeren
12.03.2016	Hra Cikánský boxer připomíná osudy boxerské hvězdy Johanna Trollmanna	O Roma Vakeren
30.01.2016	Krátký dokument o romském holocaustu najdete na webu Moderní dějiny a na DVD ke knize Holocaust a jiné genocidy	O Roma Vakeren
23.01.2016	Reportáž	O Roma Vakeren
16.01.2016	Mezinárodní kampaň podpoří odstranění vepřína na místě bývalého nacistického tábora v Letech u Písku	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Kolem kaple v karvinské části Staré Město jsou desítky lidí, děti i důchodci. Proto, aby rodina vůbec mohla pohřeb uspořádat, udělali místní sbírku. Pokračuje romská poradkyně Jarmila Szurmanová:

„Uspořádali jsme sbírku. Složilo se pár podnikatelů od nás z Karviné i z Brna. Přispěli i lidé, kteří jsou opravdu sociálně slabí, částkami po deseti, dvaceti korunách, což bylo velmi hezké. Cítili jsme to jako nutnost, protože nejbližší rodina mrtvého není z Karviné.“

Eva Kropivnická, terénní pracovnice Magistrátu města Karviná: „Lidé brečeli, dávali po deseti, po padesáti koruně. Překvapilo mě, že dávali i ti, kteří mají šest, sedm dětí, i když sami nemají ani na chleba, bylo před dávkami. Brali to jako povinnost, takové naše romství. My se složíme, i když nic nemáme. Dáme i to poslední.“

Martin přijel do Karviné z východního Slovenska. Jeho rodiče nakonec na synův pohřeb nedorazili.

„Oni se všichni zhroutili! My nejsme zase takoví boháči!“

Čili se omluvili, že nemohli přijet?

„Ano. Zavolali.“

Skupinka romských mužů, stojící opodál, diskutuje o tom, jak se to všechno v Chotěbuzi vlastně seběhlo. Verzi podnikatele, který střílel z kuše a tvrdí, že chránil svůj majetek před zloději, odmítají.

„Ani na pozemek mu nevlezli, byli na cestě.“

„Byli na cestě, u auta. A on nakonec vystřelil...“

„Utíkali do auta, protože viděli, že má něco v ruce a ten Martin už to nestihl. Otevíral auto a najednou ho zasáhl šíp.“

„Já bych to řekl takhle. Bereme podporu tři tisíce čtyři sta na celý měsíc. Z toho musíme platit nájem, něco dětem do školy, jídlo, něco na sebe. A to je málo. Takže to byli lidé, kteří chodí sbírat šrot, ne krást, ale sbírat, aby uživili děcka. A jeden nakonec přišel o život.“

Z kaple se najednou ozývá docela hlasitý projev. Martinův bratranec, Gabriel Gujda, byl v Chotěbuzi, když se vše stalo.

„Já, Gabriel Gujda, jsem viděl na vlastní oči vraždu člověka!“

A neváhá před novináři dokázat, že není zloděj.

„Nebyli jsme ani obvinění! A za co také? Že jsme byli 15 vteřin venku? Kvůli tomu máme být zloději? Proč? Já osobně mám čistý trestní rejstřík, nikdy jsem nebyl trestaný, klidně vám ho můžu ukázat! Pořád ho sebou nosím, podívejte se! Kdybych byl zloděj, tak v tomto papíru je to napsané. A co tu stojí? Čistý rejstřík! Jsem tedy zloděj?“

Příchodem faráře se situace v kapli uklidňuje, lidé se modlí.

„Jestliže vám zesnulý pan Martin během života jakkoli ukřivdil, zarmoutil skutkem, urazil slovem, prosím, abyste mu ze srdce, upřímně odpustili.“

Průvod s rakví doprovází tóny houslí a harmoniky.

„Tělo našeho bratra Martina položíme do země, neboť člověk je prach a v prach se obrátí.“

„Jak pán, který zemřel, tak i pan střelec, oni oba jsou oběťmi té všeobecné nálady ve společnosti. Jakmile se objeví Rom, hned vyvolává u majority úzkost. A jakmile se z majority objeví někdo holohlavý, tak zase vyvolává úzkost u Romů,“ říká romský aktivista Kumar Vishwanathan.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

„Já si myslím, že v české společnosti jsou dva proudy. Jeden považuji za pozitivní a druhý za negativní. Pozitivní je, že stále více lidí chápe, že Romové mají jednak plná občanská práva a za druhé, že mají i skupinová práva jako etnická menšina. A stát je povinen tato práva naplňovat v rozumné míře.“

Kromě jiného jde podle Petra Uhla o existenci občanských iniciativ, včetně těch romských a proromských, které se na ochranu základních lidských práv soustředí.

„Myslím si, že se vládní úsilí z dob Václava Klause, z roku 1997, dostalo postupně níže, tzn. přes kraje na obce. A to je dobře. Aktivovala se občanská společnost. Dnes je spousta organizací, které nějakým způsobem konkrétně pomáhají se vzděláním, s integrací, se zaměstnáním, s bydlením, a mají pozitivní výsledky a lidé to vědí.“

Druhou, podle Petra Uhla negativní stránkou, je rostoucí averze většinové společnosti vůči Romům.

„Protiromské nálady jsou do značné míry spojeny s určitým ochuzováním a upadáním do chudoby nejširších vrstev, a to především Romů, protože nemají kvalifikaci, nemají práci. Je to takový začarovaný kruh. Čili, segregační momenty ve společnosti jsou také vidět a je třeba je překonávat.“

I když v Česku roste počet příznivců neonacismu, většinově se lidé od tohoto extremistického názoru distancují, jak říká člen Českého helsinského výboru Petr Uhl:

„České obyvatelstvo není naštěstí neonacistické. Většinově k tomu lidé mají dokonce odpor. Čili, právě na tom zneužívání sociálních problémů neonacisty nebo pravicovými radikály je vidět, že lidé nejsou prosťáčkové Boží a nenechají se jen tak poštvat. Alespoň ne všichni a ne úplně.“

Čím si tedy vysvětlujete zmíněnou averzi vůči Romům?

„Tady byla silná averze vůči Židům, těsně po první světové válce zde byla silná averze vůči katolíkům, nebo alespoň vůči katolickému kléru. Vždycky je zapotřebí hledat kolektivní vinu a odpovědnost. Je to dané také tím, že jsme tu byli čtyřicet let tak trochu zadrátovaní a proto tu nežili žádní jiní lidé, kteří vypadají jinak.“

A nepřipadá Vám, že štvavou kampaň trochu vedou i média? Jak to vidíte v rámci vývoje různého podněcování k nenávisti?

„Nepřesnosti mívá i veřejnoprávní televize, ale ne třeba v oblasti podněcování nenávisti, ale v jiných. V médiích jsou části života pouhým sportovním zápasem, ničím jiným. Vždycky je tam jedna ekipa proti druhé a my někomu fandíme.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
18.01.2014	Nucená sterilizace a naše zákony	O Roma Vakeren
21.03.2013	Postoj Čechů k Romům se nelepší. Ztížilo se i postavení muslimů, tvrdí ČHV	Zprávy ze života Romů
21.03.2013	Evropou zmítají protiislámské nálady, v Česku sílí nenávist vůči Romům	Zprávy ze života Romů
21.02.2013	Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za údajnou diskriminaci Romů	Zprávy ze života Romů
22.08.2012	Středoškoláci mají soužití s Romy za "největší problém dneška"	Zprávy ze života Romů
02.08.2012	Startuje kampaň proti předsudkům při zaměstnávání Romů	Zprávy ze života Romů
21.03.2012	Mezinárodní den proti rasismu si připomíná i Praha	Zprávy ze života Romů
15.06.2011	Helsinský výbor chce posílit vazby mezi odsouzenými a jejich dětmi	Zprávy ze života Romů
22.03.2011	Vyšla Stínová zpráva o rasismu v Evropě 2009/2010	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Romové zde byli zaměstnaní a byli to spokojení lidé, žádné problémy tu nebyly. Neměli nic navíc, tak akorát na přežití. Měli co dát dětem. Platili si všechno a nebyli to žádní dlužníci. Zkrátka, žili si.“

Beata Berkyová pochází z Kokavy nad Rimavicou. Vystudovala střední odborné učiliště obchodní s maturitou a přes prvního zaměstnavatele se brzy dostala k práci s mládeží.

„Souběžně s prací jsem se věnovala aktivitám, které on organizoval. Měl v Poltáry na starosti mládež. Připravoval pro ně volnočasové aktivity. A mě to zaujalo a začala jsem mu pomáhat při organizování miss, diskoték, sportovních akcí. Zalíbilo se mi to natolik, že jsem z jeho podnětu založila občanské sdružení Klub romské mládeže, kde jsem se začala aktivněji věnovat této problematice.“

V jakém stavu mládež byla ve chvíli, kdy jste začala organizovat vaše aktivity a jaká je v současnosti?

„Mládež z Poltár neměla žádné cíle, svůj volný čas trávili stereotypně – chodili do školy, poflakovali se po městě, navštěvovali pohostinství. Když viděli, že se tu něco děje, začali se o to zajímat. Založili jsme si soubor, ve kterém jsem měla třicet dětí. Začali jsme nacvičovat, věnovali jsme se jim a oni zpozorněli – někdo se o nás zajímá. Začali jsme chodit na různé festivaly, taneční přehlídky a tím se mládež změnila a přestala se věnovat dřívějším činnostem. Nakonec jsem pootevřela vrátka i sociální práci.“

Postupně přicházely nabídky na zvyšování kvalifikace při práci s mládeží. V Banské Bystrici absolvovala kurz zaměřený na romského asistenta – učitele a rok působila v této pozici na Základní škole Poltár.

„Pomáhala jsem jim v případech, kdy si učitel doopravdy nevěděl rady. Děti byly někdy velmi hyperaktivní, nedávaly pozor, nenosily si pomůcky, vyskytovalo se záškoláctví. Toto všechno jsme řešili. Navštěvovali jsme rodiny, přibližovali jsme školu rodičům, vysvětlovali jim, jaké následky vyplynou z toho, když děti nebudou pravidelně docházet do školy. Apelovali jsme, aby se zlepšila příprava dětí na vyučování. Tím, jak jsem pracovala ve škole a docházela do rodin, dostala jsem se i k tomu, že jsem naslouchala jejich problémům, k tomu, jaké jsou problémy v komunitách. Rodiče se na mne pak obraceli s problémy celé rodiny. Zvykli si na mne do té míry, že jakmile bylo něco třeba zařídit na úřadech nebo na školách, chodili za mnou. Z mého bytu jsem si zřídila takové malé komunitní centrum a byla jsem pro lidi z Poltár zpovědnicí. A to mne přesvědčilo k otevření dalšího sdružení, kterým je Unie romských mateřských center, ve kterém jsme pracovali přímo s matkami.“

Po úspěšném zvládnutí konkurzu Beata Berkyová v současnosti pracuje na pozici asistenta terénního sociálního pracovníka při Městském úřadě Poltár. Ráda by si ale zvýšila kvalifikaci.

„V současné době zvažuji podat přihlášku na vysokou školu v Banské Bystrici, obor sociální práce, protože pro moji činnost je to doopravdy potřeba.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
15.08.2015	Černému odběru elektřiny mají na Slovensku zabránit tzv. kreditní měřící systémy	O Roma Vakeren
14.03.2015	Jsou Romové na Slovensku problémem veřejných financí?	O Roma Vakeren
02.08.2014	Ne každý si může dovolit odjet na dovolenou	O Roma Vakeren
27.11.2013	Slovensko zpřísňuje vyplácení dávek v hmotné nouzi, lidé si je musí odpracovat	Zprávy ze života Romů
13.06.2013	Sociální reforma na Slovensku se má zaměřit na občany ohrožené extrémní chudobou	O Roma Vakeren
23.08.2012	Pro romské děti ze Zvolena je už posedmé připraven letní tábor	O Roma Vakeren
26.07.2012	Slovenští poslanci na Tour de Roma	Zprávy ze života Romů
30.06.2012	S Ingrid Kosovou o romské identitě, mateřských školkách a o Romech v politice	O Roma Vakeren
02.06.2012	O situaci důchodců na Slovensku	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„V podstatě se jedná o stejné seskupení, jako bylo na minulém cédéčku Aven Bachtale. Jedná se o kapelu, kterou jsme nazvali Jazz Famelija. Je to tedy jazzová kapela, romští muzikanti, jazzoví profesionálové. Šunen savore by mělo být více věnováno písni, soustředili jsme se na to, aby více vynikla, stejně jako vokály. Za hosty jsem si přizvala mladé romské talentované zpěváky a ti se mnou momentálně velice úspěšně fungují. Jsou to Jan a Oto Duždovi a teď přibyla mladá Leona Bikárová. Největší hvězdou na cédéčku je Lelo Nika, který pochází ze Srbska a bydlí ve Švédsku a troufám si říct, že to je jeden z nejlepších harmonikářů, který s námi hostuje a občas s námi vyjede do světa na nějaký festival.“

Kolikáté toto cédéčko vlastně je?

„V podstatě druhé, přestože jsme natočili jedno jazzové DVD v Lucerně.“

Co vaše letní kurzy zpívání pro děti?

„S dětmi jsme secvičili úžasný, velký koncert, který produkujeme s filharmoniemi. Měli jsme tu čest koncertovat s královéhradeckou filharmonií. Teď jsme pozvaní do Zlína a dokonce máme možnost v září vystoupit na festivalu Menuhin ve Švýcarsku, s romskou Sinti a Roma filharmonií Frankfurt. Takže společně s tímto ansámblem budeme v září koncertovat. Projekt se jmenuje Čavorenge. Jedná se o 60 romských dětí z různých konců republiky. Soustředíme se především na vysokou úroveň prezentace romské kultury a to se nám daří.“

Co Svojanov? Lidé ho měli rádi, kam se poděl?

„Za prvé se stal malým. On se sice úspěšně rozkřiknul, ale začalo na něj jezdit tolik lidí, že už jsme se tam docela mačkali. Tedy to byl jeden z důvodů, proč jsem s tím skončila. Potom to byly pochopitelně finance, kterých se ani jeden rok nedostávalo. A třetí, asi největší důvod je, že se tam vyměnilo několik kastelánů a hrad se proto zaměřil úplně jinak, dnes už se tam podobné festivaly v podstatě nedají dělat. Momentálně, protože se nás na to hodně lidí ptá, jezdíme a hledáme jiný hrad, na kterém bychom to mohli od příštího roku obnovili. Myslím si ale, že prací, kterou dělám, zároveň zviditelňuji romskou kulturu. Kolem mě jsou vynikající muzikanti a úžasné, talentované děti, takže to naše krédo ‘měnit svět‘ děláme svojí cestou. Z mého pohledu mohou být umělci silnější než politici.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
28.09.2015	Romano drom: Ida Kelarová vytváří prostor pro boření předsudků a setkávání s romskou kulturou	Zprávy ze života Romů
15.08.2015	Letní škola Romano drom připravila romským dětem řadu zážitků	O Roma Vakeren
08.08.2015	Dva týdny plné hudby a tance nabídla romským dětem Ida Kelarová a čeští filharmonici	O Roma Vakeren
30.07.2015	Letní škola Romano drom je v plném proudu	Zprávy ze života Romů
25.07.2015	Nad projektem Romano drom převzal záštitu slovenský prezident Andrej Kiska	O Roma Vakeren
04.07.2015	Ida Kelarová a spolek Miret hledají spolupracovníky pro mezinárodní festival Romale	O Roma Vakeren
28.06.2015	Ida Kelarová po osmi letech obnovuje letní hudební festival Romale	Zprávy ze života Romů
13.06.2015	Sbor Čhavorenge vystoupí spolu s Českou filharmonií na Hradčanském náměstí v Praze	O Roma Vakeren
28.03.2015	Ida Kelarová zve na další ročník mezinárodního romského festivalu „Romale“ Gypsy Celebration	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)