Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Z čeho plyne ta malá naděje na zlepšení?

„Náš pesimismus vychází ze skutečnosti, že jsme se sešli z mnoha zemí a zjistili jsme, že situace je, pokud jde o práva Romů, špatná a zhoršuje se. V nedávno publikované zprávě Evropské sítě proti rasismu bylo konstatováno, že v souvislosti s ekonomickou krizí, kdy se velké skupiny obyvatel dostávají do chudoby, se snižuje tolerance. To je známo, že když se lidem daří dobře, tak jsou tolerantnější. Dále zaznělo, že existuje velké množství předsudků, které se skutečně reprodukují. Jsou to určité historické předsudky proti Romům, které situaci vůči Romům ovlivňují. Především jsou to ale politiky vlád, které nejsou dostatečně důsledné. Místo aby Romy chránily, dopouštějí se občas i institucionálního násilí.“

Můžeme uvést nějaký příklad?

„Všichni si asi vzpomeneme na velkou aféru z loňského roku, která se týkala vyhošťování Romů z Francie. V době, kdy jsme měli seminář, tak se v Bělehradě stala věc, která se bohužel děje i v jiných zemích, ale tady se udála ve velkém rozsahu. 250 romských rodin bylo bez jakéhokoliv upozornění vystěhováno z jejich domovů a doslova někam odsunuto. To je velmi nebezpečný trend. Uvědomte si, že 250 rodin je několik set lidí!“

Proběhla také debata o tom, jak to udělat, aby Romové mohli důstojně bez diskriminace žít v Evropě? Můžete shrnout hlavní body toho, co diskutéři navrhovali?

„Pokud jsou Romové pouze předmětem sociální práce a sociální kontroly a není jim dána žádná vyhlídka na důstojný život, pokud nejsou zapojeni do toho, jak si svůj život představují, třeba jak by mohli něco společně vybudovat, aby mohli žít v lepších podmínkách, na něčem se osobně podílet, tak potom ty postupy dost často selhávají. Zazněly ale i optimistické příklady z dobré praxe. Romové se zapojili do velmi pěkných projektů, jako je například Vesnička soužití nebo Romské asistentky v Ostravě. Rozsáhlé pozitivní projekty jsou známy ze Španělska, kde se Romové sami podíleli na přebudování svých domů a komunitního života. Jde o to, aby se v daleko větší míře realizovalo povzbuzování komunit, než aby byli Romové objekty nějaké péče a jakéhosi regulování.“

Rok 2013 má být Rokem evropského občanství. Co z toho plyne pro romskou otázku?

„To je právě velmi zajímavé, protože co vlastně má být předmětem nebo obsahem evropského občanství? Je nepřípustné, aby jednoho člověka, který pochází ze státu Evropské unie, z jiného státu Evropské unie vyhošťovali. To by se nemělo stát. Důležité ale je, aby součástí občanství nebylo jenom politické právo, ale i minimální rámec sociálních práv, který umožní občanství realizovat, tzn. bydlení, práce. Chtěla bych zdůraznit, že čím dál tím víc je důležité vidět Evropu jako jeden celek a společným úsilím se snažit věci měnit.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
06.06.2015	Jak se bránit diskriminaci	O Roma Vakeren
21.02.2013	Rada Evropy tvrdě kritizuje Česko za údajnou diskriminaci Romů	Zprávy ze života Romů
14.11.2012	Situací Romů se bude zabývat vláda, soužití v problémových lokalitách se nezlepšilo	Zprávy ze života Romů
07.06.2012	Ombudsman kritizuje počet romských dětí ve speciálních školách	Zprávy ze života Romů
13.09.2011	Ombudsman kritizuje růst případů cenové diskriminace	Zprávy ze života Romů
20.06.2011	V dodržování základních práv má Evropa rezervy	Zprávy ze života Romů
06.08.2010	Prohlížení tašek v obchodě	O Roma Vakeren
19.07.2010	Občané ČR mají největší odstup k Romům, blíže mají k Ukrajincům	Zprávy ze života Romů
12.07.2010	Za Fischera se boj proti rasismu zlepšil, tvrdí odborník	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„V lokalitě, která byla často ukazována v médiích, je ze 70 rodin asi 10 romských. Problémem je, že inkriminovaný dvůr je otevřený.“

Jak vidím, je tu i pobočka městské policie.

„Lidé si stěžovali na hluk. Navíc tu působí asistent městské policie, romský asistent. Jedním z jeho úkolů je komunikace s Romy a s romskou komunitou.“

Přijde mi, že momentálně je tu naprostý klid. Vy sama jste říkala, že tu bydlí minimum romských rodin. Proč se tedy tato lokalita označuje za tu, kde žijí většinou Romové?

„Když jsem na stejném místě poskytovala rozhovor před týdnem, tak tamhle naproti vykoukl z rodinného domku pán a říkal: ‚Přijďte se podívat odpoledne!‘ Je pravda, že když se začnou vracet děti ze školy, a to nejenom ty, které tu bydlí, ale i příbuzní, tak se tu opravdu sejde hodně lidí.“

Ale jen sedí a povídají si.

„Já jsem nezažila nic jiného.“

Jak se zdá na první pohled, klidné místo. Ale na obyvatelích Rieglovy ulice je vidět bezmoc a strach. I oni chtějí vědět, kdo 15letého chlapce napadl. Chtějí znát viníky.

Paní Gorolová, jak dlouho bydlíte v Břeclavi?

„39 let. Celá ta věc vlastně utichla, takže my pořád nevíme, kdo to udělal. Policie ani nedala žádné vyjádření. Vůbec nic nevíme.“

Dále mám u mikrofonu paní Dunkovou, břeclavskou rodačku.

„My si myslíme, že to ani Rom nebyl. Kdyby ano, tak už by ho dávno našli. Břeclav je malá, to se tu hned roznese.“

„Toto místo se právě vykazuje tím, že tu žije zmiňovaných 11 romských rodin...“

„Několikrát tu byli novináři a i oni se divili, proč se tady tomu tak říká!“

„... ale já se divím úplně stejně, paní Květo. Nazývá se to tu sociálně vyloučená lokalita jenom proto, že je to název v rámci oboru sociální práce.“

„Já to vím!“

Uráží vás to?

„Uráží! Podle mě sociálně vyloučená lokalita vypadá jinak. Chybí okna, vchodové dveře... tady jsou jenom obouchané fasády.“

Svou práci zde vykonává i asistent prevence kriminality, se kterým jsou místní velmi spokojeni. Nachází se zde i služebna městské policie, kde jsem mluvila se zástupcem velitele:

Pane Nováku, vy dohlížíte na pořádek ve vyloučené lokalitě. Jaká je zde situace po incidentu, kdy neznámí pachatelé napadli 15letého chlapce?

„Já bych především oponoval v tom, že v Břeclavi je nějaká vyloučená lokalita. Dříve v Riegrově ulici byly problémy, vztahy mezi některými obyvateli a zbytkem ulice se vyhrocovaly. Díky tomu, že zde před několika měsíci začal působit asistent prevence kriminality, tak se podařilo nejen vztahy uhladit. V minulých týdnech tu určitě byl rozvířen prach emocí, v lidech to pumpovalo, cítili určitou míru frustrace z toho, co se stalo. Nejlepší bude, až budou pachatelé dopadeni a jejich jména budou známa a oni budou potrestáni. To, že tady není hluk a neválí se tu odpadky, je právě zásluha našeho asistenta, který na to dbá. Jemu se podařilo pořádek zajistit i uvnitř nemovitostí. Co jsem osobně viděl, tak v domech i sklepích je mnohdy větší pořádek než třeba na některých sídlištích.“

Stojím před břeclavským kostelem Nanebevzetí Panny Marie a ptám se místních obyvatel, jak vidí soužití majority a Romů:

„Mohlo by být lepší, mnohem lepší. Můj názor je takový, že by měli být vstřícnější a ohleduplnější.“

„Ono je nejlepší si jich nevšímat, víte. Dělat, že je nevidíte. Jak na ně zle pohlédnete ...“

„...je zle.“

„No. Oni chodí ve skupinkách a to by se jich člověk bál.“

„Nic moc.“

Vy sám jste říkal, že máte Romku za manželku?

„Jenom ji. A ani já, ani ona se s nikým dalším nestýkáme.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
02.06.2012	Romové z Břeclavi nepodají trestní oznámení kvůli křivému narčení z útoku	O Roma Vakeren
26.05.2012	Matka chlapce, který lhal o napadení Romy, se veřejně omluvila	O Roma Vakeren
25.05.2012	Monika Šimůnková: K tomu, aby se situace z Břeclavi neopakovala, může přispět každý z nás	Zprávy ze života Romů
24.05.2012	Z českého tisku: Chlapec z Břeclavi si útok Romů vymyslel	Zprávy ze života Romů
20.04.2012	Postoje břeclavských Romů k situaci ve městě	Zprávy ze života Romů
20.04.2012	Nedělním protestům v Břeclavi nakonec radnice bránit nebude	Zprávy ze života Romů
19.04.2012	Surově zbitému Petrovi z Břeclavi se daří o něco lépe	Zprávy ze života Romů
18.04.2012	Stanovisko občanského sdružení IQ Roma servis k událostem v Břeclavi	Zprávy ze života Romů
18.04.2012	Břeclavských protestů kvůli zbitému chlapci se ujala Dělnická mládež	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Zrekapitulujme si, o co vlastně šlo. Hovoří právnička Centra pro výzkum etnicity a kultury v Bratislavě, doktorka Jarmila Lajčáková:

„Ženu, která přišla ráno roku 2010 do porodnice v Prešově s porodními bolestmi vystrašili tím, že by další těhotenství mohlo ohrozit život její i život dítěte. Stalo se tak hodinu před tím, než udělali císařský řez. Tedy, tato žena, která nebyla při úplném vědomí, byla k souhlasu se sterilizací v podstatě donucena.“

Jak měl lékařský tým v daném případě podle práva postupovat?

„V žádném případě neměl ženu nutit ke sterilizaci. Měli udělat císařský řez a poučit ji o tom, že její další těhotenství může být rizikové a doporučit jí vhodnou antikoncepci. Jednalo se o dvacetiletou, mladou ženu, která ještě děti mohla mít. Evropský soud pro lidská práva se nezabíral stížností, ve které stálo, že paní B. byla sterilizována násilně, protože byla Romka. To je velmi silně odlišné stanovisko od soudkyně Mijovič, která si všimla, že v záznamech paní B. bylo uvedeno, že je Romka. Ona si všimla toho, že ošetřující lékař ve své výpovědi uvedl, že si na tento konkrétní případ nepamatuje a myslel si, že se jednalo o běžný případ. Všimla si toho, že byla umístěna na oddělený pokoj a že jí bylo naznačeno, aby používala i jiné toalety, určené pro Romské ženy. Na základě těchto údajů a v kontextu politiky, která existovala za komunismu, usoudila, že se jedná o jednu z nejhorších forem diskriminace.“

Za Fakultní nemocnici s poliklinikou Jána Adama Reimana v Prešově reagovala na uvedené téma tisková mluvčí Renáta Cvinková:

„Fakultní nemocnice s poliklinikou Jána Adama Reimana v Prešově poskytuje stejnou zdravotní péči všem pacientům bez ohledu na jejich rasu, etnickou příslušnost či náboženské vyznání. Prešovská nemocnice na svých odděleních přistupuje k pacientkám, které patří k romskému etniku, ve stejném rozsahu a se stejným přístupem personálu jako k ostatním pacientkám na daném oddělení, které k romskému etniku nepatří. Při poskytování zdravotní péče ve Fakultní nemocnici Prešov v žádném případě nedochází k segregaci žen romského původu.

K výše uvedenému případu se má dnes vyjádřit Ministerstvo spravedlnosti.

„Ono je to v podstatě hodně dávno, proto případ přešel na Ministerstvo spravedlnosti. Navíc se dostal před Evropský soud pro lidská práva. Myslím si proto, že veškerou agendu proto na ministerstvu mají.“

Doktorka Jarmila Lajčáková polemizuje i s návrhem zákona Ministerstva práce a sociálních věcí a rodiny SR o sociálně vyloučených společenstvích, který je momentálně po změně Vlády SR odložený. Návrh zákona by se měl týkat reprodukčního zdraví žen v tom smyslu, že stát by přispíval na antikoncepční prostředky nebo sterilizaci žen v takových případech, ve kterých by prvotní impulz vzešel ze strany samotných žen ze sociálně vyloučených lokalit.

„Sterilizace je určitou formou antikoncepce a podle mého by měla být dostupná, je ale velmi důležité, aby ženy měly možnost svobodné volby. A proto je například nápad ministerstva práce, tedy zavést bezplatné sterilizace pro chudé ženy, problematický právě v tom, že pro ženy, které žijí v osadě, je ve většině případů možnost rozhodnout se výrazně odlišná než pro ženy, které žijí v neromské střední třídě.“

Za Ministerstvo práce a sociálních věcí reaguje ředitel odboru pro sociálně vyloučené komunity Martin Vavrinčík:

„Návrh spočívá v tom, že každý jednotlivec by měl mít právo rozhodnout se o svém reprodukčním zdraví a o tom, kolik dětí bude mít. Z našeho pohledu je problematické, jak toto právo realizovat, čistě z ekonomických důvodů. Dnešní realita je taková, že 15 z 27 členských států Evropské unie ženám proplácí nebo jiným způsobem přispívá na antikoncepci.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
18.04.2015	Vzpomínky Vlasty Cickové na nucenou sterilizaci	O Roma Vakeren
13.11.2014	Smutné výročí rozsudku D. H. připomíná, že se situace Romů v Česku ani po sedmi letech nezměnila	Zprávy ze života Romů
18.01.2014	Nucená sterilizace a naše zákony	O Roma Vakeren
01.12.2012	V českém školství se pět let po rozsudku Evropského soudu pro lidská práva nic nezměnilo	O Roma Vakeren
17.11.2012	Uplynulo pět let od rozsudku Evropského soudu pro lidská práva o diskriminaci romských dětí v českém školství	O Roma Vakeren
14.07.2012	Prešovská Zeď nářků odděluje Romy od ostatní populace	O Roma Vakeren
17.03.2012	Vláda by měla odškodnit neprávem sterilizované ženy, je mezi nimi i mnoho Romek	O Roma Vakeren
08.09.2011	Nechtěně sterilizovaná Romka dostala novou šanci na odškodnění	Zprávy ze života Romů
08.08.2011	Nechtěně sterilizovaná Romka dostala novou šanci na odškodnění	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Vy tu máte dvorek, kam chodíte na mlíčí. Pro koho jej sbíráte?

„Pro ptáčka. Kanárka.“

A jak se jmenuje?

„Pepík.“

Také vidím, že máte krásnou zahrádku.

„Ta teprve bude. Jak vidíte ty natažený nitě, tak po nich se plazí bolivijsko-mexické papriky.“

A tu pěstujete a rovnou ji vaříte?

„Ne, to se nevaří! To se jí syrové.“

Rudolfe, já se vás zeptám na vaši technologii tvoření skleněných obrazů. V čem to spočívá?

„Nejdříve si udělám rám. Pak do něj zasadím tabulové sklo, upravené na velikost obrazu. Když je veliký, tak sklo rozřežu na pěti až deseti centimetrové štráfy a ty založím a podlepím je izolepou. Teprve potom upevňuji napevno. Z druhé strany všechno odmastím různými prostředky a celé to zaleji lepidlem. Jakým, to je moje tajemství, které už si asi vezmu do hrobu, protože moje děti to dělat nebudou. A nechám to zaschnout. No a pak si nakreslím asi to, co chci dělat, i když to pak udělám stejně jinak. Nakonec vznikne něco úplně jiného. Protože něco jiného je dělat se sklem, sypat to lžičkou od kafe... Já mám jednu lžičku už 40 let a jak ji nemám, třeba ji nemůžu najít, říkám si, že už nebudu moct dělat obrazy. Jinak jich mám snad padesát, ale jen tahle jedna jediná umí dělat dobré obrazy.“

„Nasypu to, ale ne najednou. Nejdřív to jen tak přesypu, nechám to zaschnout. Pak to postavím a rejžovým kartáčem srazím, co jde, dolů a začnu znovu.“

Takže tedy vrstvená technologie?

„Vrstvená, plastická. Teď už teda plasticky moc nedělám, ale dělal jsem, to obraz vyčníval nad rámem i osm až deset centimetrů. To byly těžké obrazy.“

A když máte všechny vrstvy nalepené, čím to dokončujete? Mimo toho očištění kartáčem...

„No to pak ještě dosypu tam, kde se nedostalo nebo nedrželo, ale jinak jsou to obrazy, které můžete koupat. Když jsou zaprášené, hodíte je do vany, svrchu polijete jarem a sprchou sjedete a jsou zase čisté. A prach je pryč. Třeba tady ten velký obraz, co máte za sebou, až půjde na výstavu, tak ho musím vzít do vany. Jenže to už budu muset na to mít lidi.“

A jak se ten obraz jmenuje?

„Prodej mi ty housle, anebo Neprodávej mu ty housle. To byl ten strýček Pali, který měl housle a v nich byl čert.“

K tomu se tedy váže nějaká povídka?

„Můj strýček Pali byl největším muzikantem na Slovensku, což mu daroval čert! Ale musel, vždycky než začal hrát, hodit do houslí jídlo, jak chodil hrát na svatby. Jenže on to jednou neudělal a z nich vyskočil čest a začal ho mlátit. A housle už potom nehrály.“

Mají vaše obrazy jména?

„Dávám jim to podle sebe. Například Jak jsme jedli pod stromem. Ještě si k tomu trochu přimyslím. Moje Mirka tomu dá jméno a já si říkám, no jo, vždyť to je jasný.“

Protože asi máte s Mirkou propojené duše.

„To jo.“

Je třeba podotknout, že Mirka je vaše přítelkyně.

„No samozřejmě, už pětadvacet let.“

Mirko, já bych se vás zeptal – čím si myslíte, že to je, že vám to tak krásně klape? Vy víte okamžitě, jak pojmenovat mistrův obraz!

„Já jeho obrazy čtu. Mám vlastní fantazii, také trochu píšu. Třeba tenhle obraz. Dvojice, pán hraje na basu, pod stromem, tak on ho nazve Hraje jí na basu. A já ten obraz nazvu od kořene život, od kořene píseň a utýraný kůň.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
25.10.2014	Boj proti nelegálním stavbám na Slovensku postihne i romské osady	O Roma Vakeren
22.10.2014	Unikátní výstava mapuje dílo romského naivisty Rudolfa Dzurka	Zprávy ze života Romů
01.10.2014	Muzeum romské kultury zve na výstavu Století pohrom – století zázraků Rudolfa Dzurka	Zprávy ze života Romů
05.07.2014	Před rokem zemřel významný romský výtvarník Rudolf Dzurko	O Roma Vakeren
19.06.2014	Museum Kampa představuje obrazy a sochy proslulého romského výtvarníka Rudolfa Dzurka	Zprávy ze života Romů
21.05.2014	Unikátní výstava v Museu Kampa představí jednoho z nejvíce ceněných romských výtvarníků Rudolfa Dzurka	Zprávy ze života Romů
21.05.2014	Rudolf Dzurko	Osobnosti
29.06.2013	Vzpomínka Fedora Gála na výtvarníka Rudolfa Dzurka	O Roma Vakeren
29.06.2013	Zemřel známý romský výtvarník Rudolf Dzurko	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Od 19. dubna do 22. května je Mnichov dějištěm zajímavého projektu Hlasy Romů, který představuje soudobé romské umění. K jeho hlavním organizátorům patří Městská knihovna v Mnichově, kde se uskuteční závěrečná akce projektu – Noc romské literatury. Během ní svá díla veřejnosti představí autoři, kteří pocházejí z různých zemí, z Česka například přijede Irena Eliášová a Erika Oláhová. Jak takový večer bude vypadat po jazykové stránce, popisuje Zuzana Jürgens, ředitelka Českého centra v Mnichově, které je jednou z pořádajících organizací:

„My jsme si byli vědomi toho, že díla romských autorů ve velké většině nejsou přeložena do němčiny, takže jsme počítali s tím, že se budeme potýkat už od počátku s jistými komunikačními problémy. Na druhou stranu nám velmi záleželo na tom, aby tak, jak se celý projekt jmenuje Hlasy Romů, i v případě toho večera věnovaného literatuře aby zazněly skutečně originální, původní hlasy Romů. To znamená, že počítáme s tím, že ty texty budou jejich autoři číst i v romštině (pokud tedy je v romštině napsali, protože ne všichni z nich píší v romštině). Pak samozřejmě zazní i překlad do němčiny, v případě Eriky Oláhové a Ireny Eliášové vznikly překlady přímo pro tuto příležitost ve spolupráci se studenty místní slavistiky, což mě velmi těší.“

Další z autorů Tamás Jónás [Tamáš Jonáš] přijede z Maďarska a představí dílo, které už v němčině vyšlo. O dalších dvou spisovatelích Zuzana Jürgens říká:

„V případě Jovana Nikoliće z Kolína, který se zúčastnil už té zahajovací diskuse, ale přijede i na Noc literatury, vycházejí jeho knihy také v němčině, ale jeho původním jazykem a jazykem, ve kterém píše, je srbština. Posledním pozvaným je Yanko Weiss Reinhardt, který v současné době žije na Kostarice, ale, což je také zajímavé, narodil se v Československu, z něhož se svými rodiči potom ale odešel do Německa. On píše své texty částečně v němčině a částečně v romštině.“

Spisovatelka Irena Eliášová v Mnichově představí svůj první román, který napsala v romštině. Má název Slunce zapadá ráno a autorka pro něj čerpala námět ze svých vzpomínek z dětství, které prožila v romské osadě na jihozápadním Slovensku.

„Příběh vypráví osud jedné ženy z poválečné doby. Je to silně věřící žena, matka a manželka a má velký respekt před svým mužem. I přesto se vzdorovitě vymaní z jeho moci a místo žebrání, což činí všechny ženy z osady, se rozhodne jít pracovat k sedlákovi. Nehledě na to, že všichni Romové a rodina ji odsuzují. Mária, což je hrdinka příběhu, má nelehký osud: dvě děti na krku, manžela, který chlastá a počastuje ji bitím. Hledá v práci u sedláka možnost výdělku a zlepšení finanční situace, ale nenajde jen to – pozná lásku, kterou od manžela neznala. Námět jsem čerpala ze svého dětství, sama jsem v takovém prostředí žila a vyrůstala. Hrdinku jsem znala jako malá a slýchávala o ní doma hovořit. Hrdinku příběhu, jméno i charakterové vlastnosti jsem popsala podle své maminky – věrnost, oddanost, píli a neskonalou lásku a péči k dětem.“

Pustit se poprvé v životě do psaní románu v romštině nebylo pro Irenu Eliášovou snadné. A jak říká, velmi ji v tom povzbudila romistka Karolína Ryvolová.

„Můžu Vám říct, že to bylo dost těžké. Je mi moc líto, že tu romštinu neovládám tak, jak bych ji měla ovládat. A měla jsem s tím docela i problémy. Mám romsko-český slovník a každou chvíli jsem do něj musela koukat. To mě hodně bolí, protože jsem sice romštinu úplně nezapomněla, ale nemluvím doma mezi dětmi romsky a tím se ta romština poněkud ztrácí, což mě velmi mrzí. Ale dopsala jsem ten román a poslala ho paní Karolíně Ryvolové, jestli by to takto stačilo, jak píšu. A ona mě obrovsky potěšila, když řekla, že ano, že to postačuje. A ona jej bude i překládat, za což jsem velmi ráda.“

Doufejme, že dalším povzbuzením pro romské spisovatele, bude i noc literatury v Mnichově.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
11.06.2016	Romská spisovatelka Irena Eliášová připravuje další knihy	O Roma Vakeren
12.12.2015	Z pohádek, které vyprávěla vnučce, vytvořila Irena Eliášová knihu Chci se vrátit do pohádky	O Roma Vakeren
07.11.2015	Liberecká spisovatelka Irena Eliášová četla v Brně svou povídku	O Roma Vakeren
28.03.2015	Spisovatelská dráha Ireny Eliášové	O Roma Vakeren
21.02.2015	Rodinná historie spisovatelky Ireny Eliášové	O Roma Vakeren
22.06.2013	Román Listopad od Ireny Eliášová se odehrává i ve světě prostitutek	O Roma Vakeren
23.04.2013	Novela Listopad romské autorky Ireny Eliášové vychází v nakladatelství Kher	Zprávy ze života Romů
30.06.2012	Vzniklo nové e-nakladatelství romské literatury Kher	O Roma Vakeren
26.05.2012	Na výstavě Showrom bylo vidět, jaké potraviny nesou v názvu slovo cikánský	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)