Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Lidé v bechyňské farnosti posuzují na farním vikáři jiné znaky než barvu pleti. Vojtěcha Vágaie při mších rád poslouchá kostelník Stádlecké kaple Jaroslav Řezáč:

„Nás pár, co sem chodíme, ho rádo poslouchá. Krásně mluví, má krásnou řeč.“

Jaká byla vaše cesta k tomu stát se knězem?

„Ke kněžství jsem postupně směřoval už od dětství. Největší vliv na mě mělo prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Rodina a přátelé, kteří mi pomáhali být citlivý k Božímu povolání, protože kněžství si člověk nevybere sám od sebe, jako kdybyste se chtěli stát lékařem, ale to Bůh si vybírá konkrétní osobu. On je ten, který povolává. U mě se nejednalo o jeden mimořádný okamžik, ale postupně jsem k tomuto rozhodnutí, přesvědčení a poznání dozrával.“

Jak silně na vás působil vzor otce, který byl prvním romským duchovním v České republice?

„Asi jako na kteréhokoliv jiného syna. Působil na mne jako ten, který se snaží žít svůj život slušně, krásně. To, že byl romský duchovní, znamená, že jsem měl blíže k Bohu, lépe jsem chápal jeho přínos v mém životě.“

Jak vás vnímají lidé? Setkal jste se někdy s projevy rasismu nebo zlovůle kvůli tomu, že máte romské kořeny?

„České prostředí je opravdu jakýmsi romismem, nejen rasismem, prosycené, a to i v křesťanských kruzích. S tím se člověk nějak potýká. Bohužel to někdy zažívá. Často pociťuji jakési přehlížení. Na druhou stranu mě spousta lidí jako Roma nevnímá. Ale i přesto jisté tendence k romismu v mém životě byly.“

Jeho slova jsou v rozporu s paní Kyliánovou, která je přesvědčená, že ve Stádleci přijali Vojtěcha Vágaie dobře:

„No, nemá proti němu tady, myslím, nikdo nic. Protože na barvě pleti tak nezáleží.“

A jaké jsou mše, které pan kněz slouží?

„Myslím si, že se všem líbí, i jeho ostatní obřady. Třeba jsme s ním zažili pohřeb, který moc krásně vedl.“

Vojtěch Vágai popisuje konkrétní chvíle, kdy nepříjemně pocítil rasovou nesnášenlivost:

„Někdy jsem byl obviněn, že jsem něco ukradl. Člověk přijde do obchodu, nějakého prostředí a už je podezřelým, že by měl něco vzít, zcizit. Je na očích, což je nepříjemné.“

Pokud trpíte rasismem nebo romismem, zkuste zajít na Bechyňsku na mši. Třeba vás setkání s Vojtěchem Vágaiem změní.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
28.11.2015	Reportáž	O Roma Vakeren
18.07.2015	První romský katolický kněz v Česku Vojtěch Vágai vzpomíná na vliv svého otce, prvního romského jáhna	O Roma Vakeren
10.01.2015	Mladý kněz Vojtěch Vágai se zabývá i módním návrhářstvím	O Roma Vakeren
20.12.2014	Vojtěch Vágai a jeho cesta ke kněžství	O Roma Vakeren
30.03.2013	Velikonoce jsou pro Vojtěch Vágaie nejdůležitějším bodem celého roku	O Roma Vakeren
07.04.2012	První kněžské Velikonoce Vojtěcha Vágaie	O Roma Vakeren
21.03.2012	Nejmladší jihočeský kněz se setkává s projevy rasismu	Zprávy ze života Romů
21.05.2011	Romský jáhen Vojtěch Vágai mladší bude v červnu vysvěcen na kněze	O Roma Vakeren
03.03.2011	Zemřel romský jáhen Vojtěch Vágai	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Vystoupení souboru Idy Kelarové Čhavorenge zahájilo 15. března v Muzeum romské kultury výstavy hned dvě. Ovšem tematicky velmi úzce propojené. Vezměme to tedy popořadě. V předsálí se u nejlepších prací soutěže Romano suno (Romský sen) zastavíme s pracovnicí muzea Lenkou Grossmannovou:

„Jedná se o literární a výtvarnou soutěž pro děti ze základních a středních škol, pro děti z dětských domovů ze všech koutů České republiky. Projekt je významný tím, že děti píší příběhy ze svého života v romském jazyce. Samozřejmě mají podporu u romských asistentů nebo prarodičů, protože se jazyk často teprve učí. Letošním tématem je: Jak žije naše rodina. Víš, co znamená slovo romipen? Co mě baví, jak se učím. Děti tvoří malé krátké příběhy a jejich spolužáci k nim mohou vytvořit obrazové ilustrace, které pak můžeme vidět u nás v muzeu. Ke krátkým povídkám jsou vytvořeny velice krásné velkoformátové plakáty, expresivní, barevné, ukazující svět dětí a jejich představivost.“

Soutěž vznikla v roce 1997 a zaštiťuje ji obecně prospěšná společnost Nová škola. Kromě zadaných témat je možné vybrat si i téma volné a vedle prózy napsat i báseň. Příspěvky pak posuzuje odborná porota.

„Soutěží se ve třech kategoriích – pro 1. až 3., 4. až 6. a 7. až 9. ročník. Letos byla vyhlášena i soutěž pro studenty středních škol, bohužel se ale do ní nepřihlásili žádní přispěvatelé. Ale i přesto má soutěž velký ohlas. Letos nad ní převzal záštitu oblíbený český spisovatel Petr Šabach. Na konci loňského října odborná porota, ve které zasedl právě z Petr Šabach, spisovatel z romské komunity Emil Cina a spisovatelka Irena Obermannová, vytvořila komplex výstavy, kterou u nás můžete vidět.“

A postupme dále, nejen v prostorách muzea. Na výstavu Romano suno tematicky navazuje další, Lačho lav sar maro (Dobré slovo je jako chleba). Ta ukazuje romské autory ve fotografiích Lukáše Houdka. Toho jsem se zeptal, jestli se dá romský autor poznat podle témat či způsobu vyjadřování.

„U některý se to poznat dá, u některých ne. Někteří se pořád vrací do minulosti, což je určitý trend zejména u starších autorů. Vzpomínají na život v osadě a u prarodičů, snaží se vyzdvihovat kladné romské vlastnosti a romipen, což je vlastně romství a soubor romských hodnot. Ale mladší, i někteří starší autoři, se od minulosti odvracejí. V jejich povídkách třeba vůbec Romové nevystupují. Snaží se sdělovat svoje pocity a člověk by vůbec nerozeznal, že jsou sami Romové. Ani romsky nepíší, protože ne všichni Romové svůj mateřský jazyk ovládají a už vůbec ne písemně, neměli si ho ani kde pořádně osvojit.“

A jak na Romy vlastně působí jejich vlastní literární tvorba, tedy něco, co ještě před půl stoletím více méně neznali?

„Paradoxem je, že literaturu ve větší míře čtou spíše ne-Romové, i v romské verzi, protože spousta Romů není zvyklá romsky číst. Myslím si, že teprve v dnešní době, s rozvojem internetu, se učí číst romsky, protože mají i možnost se k tomu dostat. A právě fotky, které se tu dnes vystavují, vznikly v rámci projektu, který publikoval romské texty na internetových stránkách www.romea.cz a který dělalo sdružení Romea a já jej koordinoval. Jejich prostřednictvím se texty dostávaly i k Romům. V knižní podobě je ale v dnešní době čtou zejména ne-Romové.“

Obě putovní výstavy, vítězné práce dětské literární soutěže Romano suno i fotografie romských spisovatelů, můžete v Muzeu romské kultury vidět až do 27. května.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
01.08.2017	Došlo k obratu - stát by mohl vepřín v Letech koupit už září	Zprávy ze života Romů
25.06.2016	Nizozemský umělec Ron Glasbeek zachycoval život Sintů v období před, během a po druhé světové válce	O Roma Vakeren
20.02.2016	Ignác Zima spoluzakládal Muzeum romské kultury a vyučoval romštinu	O Roma Vakeren
05.12.2015	Plesem desetiletí vyvrcholily oslavy deseti let existence Muzea romské kultury jako státní organizace	O Roma Vakeren
01.12.2015	Muzeum romské kultury zve na folklorní hudební večer s cimbálovou muzikou Kubíci	Zprávy ze života Romů
14.10.2015	Putovní výstava Romano suno zavítá do pražského Komunitního centra Prádelna	Zprávy ze života Romů
12.10.2015	Ples desetiletí Muzea romské kultury se uskuteční 28. listopadu	Zprávy ze života Romů
02.10.2015	Muzeum romské kultury představí během literární akce Mikroměsto hned čtyři romské autorky	Zprávy ze života Romů
03.08.2015	Muzeum romské kultury oslaví 10. výročí slavnostním plesem	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Odvážné mladé romské matky vytvořením vlastních mateřských center projevily touhu změnit stereotypní život ženy v romské společnosti. Hlavní záměr existence center spočívá v uvědomělé práci romských žen na sobě samých. Hovoří představitelka Unie romských mateřských center v Poltáry Beata Berkyová:

„Pokud se romská žena vdá, tak už nevychází ven, zakuklí se. Upadne do stereotypu – děti, vaření, domácnost – a na sebe úplně zapomene, přestane jít za svým cílem.“

Bojovat s hluboce zakořeněným stereotypem vyžaduje velké odhodlání. Podstata mateřských center spočívá v prosazování rodové rovnosti v romské komunitě a rodinách.

„Dominantní úlohu má v rodině stále muž, on rozkazuje. A žena se opravdu stará jen o děti, přestane na sobě pracovat. Většina žen má jen základní školu, nikde přitom ale není napsané, že by si po svatbě nemohla dodělat střední školu, že by se nemohla věnovat i jiným aktivitám, sociální sféře, vypracovat se například na asistentku v romské škole nebo se uplatnit v sociální práci a pomáhat tak i v jiných rodinách a komunitách.“

Romské ženy se konkrétně v Poltáry scházejí od roku 2008. Hovoří předsedkyně mateřského centra Sluníčko Blažena Brandová:

„Na začátku nás bylo zhruba jedenáct a scházely jsme se po parcích. Řešily jsme svoje problémy, konečně jsme se mohly někomu vypovídat.“

Jaké problémy?

„Šlo o naše problémy, rodinné, soukromé. Například moje byly dost vážné, takže mi to osobně dost pomohlo.“

Vychází to z romské podstaty, že když se žena vdá, tak na sebe už nemyslí?

„Ano, máme to v sobě zabudované. Například mluvit s cizím mužem byl dříve hřích. Ale teď už máme odvahu.“

Kampaň Zdravá romská žena představovala zkušební projekt pro členky mateřských center. Pokračuje Beata Berkyová:

„Nejprve nás odsuzovaly, co prý my je máme co upozorňovat, vždyť přece chodí k doktorům a že víme všechno, že jsme snědly všechnu moudrost světa. Ale tím, že jsme ženy navštěvovaly přímo u nich doma, jsme je trochu navnadily. Začaly být zvědavé, přišly na setkání, zapojily se do kampaně. To, co by matkám nedali v ambulancích, dostaly na setkání. Velmi to všem pomohlo.“

Romské ženy z unie nezapomínají ani na děti a dospívající mládež. Hovoří Blažena Brandová:

„Připravily jsme pro ně přednášky, protidrogové, protirasistické, snažíme se pořádat sportovní aktivity. Je pravda, že jinde by neměli šanci, jen u nás, v našich mateřských centrech.“

Kritéria pro vznik romského mateřského centra jsou jednoduchá. Otázkou zůstává, kolik žen - matek najde odvahu a dokáže překonat stín životního stereotypu. Beata Berkyová:

„Chuť na sobě pracovat, jako na ženě. Vystoupit z řady obyčejných žen. Počítat s tím, že se setkáte i s nepřáteli uvnitř komunity, protože jakmile na sobě žena v komunitě začne pracovat, už je jiná.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
15.08.2015	Černému odběru elektřiny mají na Slovensku zabránit tzv. kreditní měřící systémy	O Roma Vakeren
14.03.2015	Jsou Romové na Slovensku problémem veřejných financí?	O Roma Vakeren
02.08.2014	Ne každý si může dovolit odjet na dovolenou	O Roma Vakeren
27.11.2013	Slovensko zpřísňuje vyplácení dávek v hmotné nouzi, lidé si je musí odpracovat	Zprávy ze života Romů
13.06.2013	Sociální reforma na Slovensku se má zaměřit na občany ohrožené extrémní chudobou	O Roma Vakeren
23.08.2012	Pro romské děti ze Zvolena je už posedmé připraven letní tábor	O Roma Vakeren
26.07.2012	Slovenští poslanci na Tour de Roma	Zprávy ze života Romů
30.06.2012	S Ingrid Kosovou o romské identitě, mateřských školkách a o Romech v politice	O Roma Vakeren
02.06.2012	O situaci důchodců na Slovensku	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Bylo to velmi příjemné setkání. Oba pánové mi dokonce společně zazpívali píseň Duj, duj. Zeptala jsem jich, kdy naposledy spolu spolupracovali, kdy naposledy se setkali na podiu.

Gott: „To byla radost! Ani ne tak 'spolupráce', jako 'spoluradost'. Když se Věra vrátila po dlouhé době z Austrálie, tak jste udělali takový jam session v Redutě, na který jste mě pozvali. To byla ta radost, o které mluvím. Pak jste mě pozvali na jeviště, s čímž jsem nepočítal. Zeptali jste se ‘co si dáme?‘a já řekl ‚pojďme si dát třeba Fly me to the moon‘, což jste samozřejmě znali. Velká radost a naše poslední setkání. Poprvé ale byl, ještě před Semaforem a před divadlem Apollo, cyklus malých koncertů v městských divadlech, jakási osvěta o jazzu. Napsal to Ivan Štědrý. Píseň Cotton fields in Louisiana, se kterou jsem já vstupoval na jeviště, začíná basovým grifem (oba pánové notují). No a já jsem k tomu pak měl zpívat: ‚When I was a little baby, my mama would rock me in the cradle...‘. A hned v tom mém vstupu Toníkovi praskla struna! Takže na to samozřejmě nemůžu zapomenout.“

Gondolán: „Já jsem překvapený, co si Karel všechno pamatuje. Já mám zafixované, že jsme se sešli na jevišti ve společnosti s Rudou Roklem, Jirkou Kyselkou a dalšími lidmi v Semaforu, s Ferdou Havrlíkem, samozřejmě. To si vybavuji velmi dobře. A ještě víc si pamatuji na městskou knihovnu, s divadlem Apollo...“

Gott: „Nešpory se ta hra jmenovala.“

Gondolán: „Ano.“

Gott: „Některé ty věci se nedají zapomenout. Já, když na tebe ve společnosti přijde řeč, což se stává dost často... ale opravdu jen v pozitivním, věř tomu (smích)! Jednou, až budu psát knihu o tom, jak to opravdu všechno bylo, tak Toníkovi bude patřit velmi dlouhá kapitola. Mohl bych mluvit o spoustě věcí, které si pamatujeme, má to ale nevýhodu v tom, že devadesát procent příběhů se nedá vyprávět do média!“

Vy jste, pane Gotte, v úvodu říkal, že to nebyla 'spolupráce', ale 'spoluradost'. Když jsem porovnávala znamení Blížence a Raka, tak by je mělo spojovat duchovní pouto a jejich spolupráce má být založena na přátelství a porozumění. Dá se takto charakterizovat i váš vztah?

Gondolán: „Byla to především radost. Nikdy jsme takto nepřemýšleli. Kdykoliv se s Karlem sejdeme, dnes pochopitelně s větším odstupem, máme si vždy co vyprávět a je to vždy velmi příjemné.“

Gott: „Já musím zdůraznit, že bez Toníka bych nepoznal, jak proniknout chápáním a vnímáním cikánských písní. S velkým úspěchem jsme bodovali s písněmi, které jsi mě naučil.“

Například Duj duj?

(oba zpívají první sloku v romštině)

Gott: „A druhá sloka začala Hin man rakľi – což už je tak trochu Indie, že?“

Hin man rakľi znamená, že máte nějakou paní, ženu.

Gott: „To bylo tolik radosti! Tenkrát jsme jeli autobusem na zájezd a přitom jsme se bavili tím, že jsme zpívali cikánské písně. Zpíval jsem je dokonce i v Las Vegas, což pro mě otevřelo zase novou hudební dimenzi.“

Jak vnímáte současnou romskou muziku? Myslíte si, že má místo v současné hudbě? Zúčastnil jste se nejmenovaných soutěží, kde jste se setkal s romskými zpěváky, například s Monikou Bagárovou, nebo určitě znáte Gypsyho.cz. Jak na vás působí?

Gott: „S Gypsym jsem se v poslední době často viděl, protože pro mě bude něco psát. Slyšel jsem, ale jenom z doslechu, že i Toník pro mě něco připravuje?“

Gondolán: „Především chystáme koncert v Lucerně, 22. října, a plánujeme, že bys mohl být mým hostem a něco se mnou zazpívat. A já už vím co! (notuje) Prší prší, len sa leje ...“

Posloucháte romskou muziku?

Gott: „No jistě!“

Ale mimo pana Gondolána!

Gott: „Ano. Mimo Toníčka poslouchám třeba Věru a její album.“

Gondolán: „Velice rád ji poslouchám od dobrých hudebníků, třeba maďarských, a přiznám se, že z toho i čerpám. Lépe se mi ale zpívá v české verzi. V textu je myšlenka, je to trochu obohacené, například ‚slepice se v kotli vaří, řekni, komu se tak daří‘. To jsou zkrátka rýmy, které se dobře zpívají a jsou srozumitelné jak pro jednu vrstvu, tak i pro druhou. Kdyby se zpívalo jenom romsky, tak by 85 procent publika nerozumělo.“

Pane Gotte, vy jste renesanční osobnost a když jste vstoupil na půdu rozhlasu, stali jsme se vlastně kolegy. Vy moderujete svůj pořad, který nese název...?

Gott: „Zpátky si dám tenhle film. Na Dvojce Českého rozhlasu, každou sobotu v devět hodin, v neděli je opakování.“

Gondolán: „Krásné!“

Pořad jsem poslouchala a moc se mi líbil.

Gondolán: „Já to poslouchám a jsem úplně nadšený.“

Gott: „Ano?“

Gondolán: „Doopravdy. Musím říct, že úplně jinak zní, i mluví jinak. Moderuje tak, že i posluchač, který není hudebníkem, ho bude poslouchat, protože je to jinak podáno. Podstatou je hezká muzika a tím pádem se k tomu člověk vyjadřuje úplně jinak, než když se to bere po odborné stránce. Já tyhle odborné věci moc neberu. Buď je to hezké a hezky se to poslouchá ...“

Gott: „Já jsem právě chtěl pravý opak, aby to nebylo jako přednáška, ale jako vyprávění zpěváka, který s těmi lidmi něco prožil. Většinou jsou to autoři nebo někdo, s kým jsem se někdy setkal a můžu proto o něm vyprávět. “

A co vám moderování přineslo do života?

Gott: „Já chtěl moderovat už v době, když mi bylo 26, 27 let. I mí přátelé mi tehdy říkali ‚hele, ty nás tak rád doma pořád obtěžuješ s deskama‘. Doslova jsem lidi otravoval! Tohle si musíš poslechnout!“

Gondolán: „Na to si také vzpomínám! (směje se).“

Gott: „A pak říkali, že musím počítat s tím, že až mi bude 30, tak že už nebudu moct zpívat, že mě ženské publikum rychle vymění za nového idola, přijdou čerství a dynamičtí kluci a já že budu muset se zpíváním skončit. No a tehdy jsem skutečně vážně přemýšlel o tom, že bych pracoval v rozhlase. Mělo to ale malý zádrhel. V době, když mi bylo třicet, bych jen těžko mohl pouštět to, co dnes rád pouštím. To by mi řekli: ‚Toho anglického zpěváka tam, chlapče, pustit nemůžeš. Maximálně jednu, pak to vyvaž našimi sovětskými autory.‘ Zajímavé bylo, že Itálie, Francie jim nevadily.“

Takže je vlastně dobře, že jste se dostal k mikrofonu až v této době.

Gott: „Ano.“

Vy ale nemáte jenom pořad v Českém rozhlase, připravujete i novinku pro Českou televizi. Půjde o vaši hodinovou relaci s názvem Kávu si osladím, pojmenované podle jedné z vašich krásných písní.

Gott: „To bude jenom jednorázová show, ne na pokračování. Protože v případě, že by to mělo nečekaný úspěch, dalo by se uvažovat o tom, že bych si zval hosty. Bylo by krásné, kdybych pomáhal zpěvákům, představoval je.“

Že byste jim trochu ulehčil cestu?

Gott: „No to zase nevím. Tak nafoukaný nejsem, že bych měl pocit, že bych jim mohl něco ulehčit. Ale ti, kteří soutěžili a dostali se do finále a buďto zvítězili a není o nich slyšet, anebo vypadli, podle mého názoru, příliš brzy, ty bych rád prezentoval. Rád bych si s nimi povídal nebo si s nimi i zazpíval duet.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech v mp3

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
14.12.2013	Jak slaví Vánoce hudebník Antonín Gondolán	O Roma Vakeren
10.03.2012	Rozhovor s Antonínem Gondolánem o hudební historii jeho rodiny, ale i jeho novém CD	O Roma Vakeren
02.04.2004	Antonín Gondolán vydal své první CD	O Roma Vakeren
01.04.2004	Antonín Gondolán představil své první CD	Zprávy ze života Romů
01.04.2004	Antonín Gondolán dnes představil své první CD	Zprávy ze života Romů
01.04.2004	První album Antonína Gondolána pokřtila Jiřina Bohdalová	Fotoaktuality
19.03.2004	Antonín Gondolán vydává album Čekej a neplakej	O Roma Vakeren
16.03.2004	Čekej a neplakej je CD debut Tria Antonína Gondolána	Zprávy ze života Romů
04.04.2003	Rozhovor s Antonínem Gondolánem o jeho práci a Mezinárodním dni Romů	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)