Dnešní zamyšlení rádia Česko připravil redaktor Hospodářských novin Petr Honzejk. Asi není sám, komu se zdá, že tuzemští politici si nevědí rady s čím dál problematičtějším soužitím mezi romskou menšinou a většinovou společností. A že začínají mlčky tolerovat rétoriku, která ještě nedávno patřila k nepřijatelné extremistické výbavě.

Šluknovsko je ve varu a s ním se převařuje celá česká společnost. Tón debaty bílých Čechů a Romů se za pár posledních týdnů změnil více než za posledních dvacet let. A nejde bohužel o to, že jsou více slyšet extremisté.

Horší je, že volání po jednoduchých řešeních začíná vycházet vstříc i hlavní proud politiky. Kdybychom to s cigány vyřešili tak nějak po chlapsku, huláká se už nejen po hospodách, ale i na parlamentní půdě.

Kupříkladu František Ryba, šéf sdružení Severočeši.cz, které má zastoupení v Senátu ČR, prohlásil, že Romové prostě nemohou žít mezi bílými Čechy a že by bylo nejlepší vystěhovat je do ghett, přičemž mu je jedno, jak ta ghetta budou vypadat.

Něco takového jsme od představitele parlamentní strany neslyšeli už od dob Miroslava Sládka. Jenže není to jen nějaké déjà-vu. Sládkovi se říkalo opakovaně a nahlas NE. Nyní nikdo z demokratických politiků výzvu „vrchního severočecha“ k deportacím Romům neodsoudil…

Což je vcelku jasný signál, že se rétorika, donedávna vyhrazená extremistům, postupně stává součástí mainstreamové politiky. Není to už něco, co zaslouží rychlý a jednoznačný odsudek – je jaksi nenápadně připuštěna do vážné diskuse.

Ta se ostatně posouvá hodně nebezpečným směrem i mimo politiku. Vlivný podnikatel Tomio Okamura prohlašuje, že nechápe, proč se někdo stydí za slogan „Čechy Čechům“ - což bylo heslo, které se dalo před nedávnem zaslechnout jen na demonstracích Národního odporu a podobných náckovských skupin, po zásluze sledovaných Bezpečnostní informační službou. Nyní si na podobné xenofobii buduje kariéru byznysmen, hojně citovaný médii, se zřetelnou ambicí vstoupit do politiky. Nezdá se, že by to někomu vadilo.

No a aby toho nebylo málo, do téhle atmosférmy vyjíždí zpěvák Daniel Landa na turné s mottem – „Jsi Čech, tak si toho važ.“ Pro nepamětníky připomenu, že se tak hlásí o odkazu své skinheadské kapely Orlík a cituje z alba, na kterém se vyskytují otevřeně rasistické texty typu Bílá liga, bílá síla, ačkoli nám donedávna tvrdil, že tohle období má dávno za sebou, že to byla taková klukovina a že teď bude páchat už jen a jen dobro.

Landovo turné by bylo vlastně legrační, kdyby se ovšem jeho mentální svět nerozlézal všude možně. V Rumburku nechal sociální demokrat Foldyna na svém shromáždění mluvit extremisty, což vyústilo v pochod k romským domům připomínající jakýsi zárodečný pogrom. Na scéně se objevil opět lidovec Jiří Čunek, který najednou cítí potřebu říkat, že to s vytvářením romských ghett ve Vsetíně dělal opravdu dobře a je na to pyšný.

Horší ovšem je, že na to všechno politici v nejvyšších patrech – snad s čestnou výjimkou Karla Schwarzenberga - neřeknou ani popel. Spíš jako by surfovali na vlně veřejného mínění, jemuž protiromská rétorika vyhovuje. A v některých případech jí i podléhají.

Třeba premiér Nečas sice něco utrousí o nepřípustnosti pogromů, ale z druhé strany prohlašuje, že Romové musí pochopit, že budou dostávat sociální dávky, jen když budou chodit na veřejně prospěšné práce. Což se ovšem dá provést jedině tak, že úřady budou lustrovat žadatele o dávky podle původu. Nečasova myšlenka, která je vlastně učesanou odpovědí na požadavek ulice „cikáni do práce“, nutně vede k segregaci.

Z české společnosti je cítit jakési sebeuspokojení až nadšení, že jí události na severu Čech konečně daly záminku pro odvržení toho, co považuje za politickou korektnost. A že to bez ní bude konečně lepší. Jenže nebude.

Politická korektnost totiž neznamená zastírání podstaty problémů, jak je v Česku zvykem se domnívat. Znamená především schopnost občas se korigovat. Nepodléhat emocím, předsudkům, tlaku ulice. Ztráta sebekontroly, což je přesně to, co nyní na různých úrovních a v různé míře sledujeme, nikdy řešení nepřináší. A platí to i pro méně komplikované problémy než soužití bílých Čechů s Romy.