Vytištěno 31.05.2023 00:06 10-09-2011 Ľubomír Smatana, Anna Poláková, Jaroslav Sezemský, Dagmar Cestrová, Iveta Demeterová, Iveta Demeterová, Jan Horváth Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Dobrý večer. Dnes se podíváme na Šluknovsko, abychom zjistili, jak je to se speciálními dávkami pro Romy, poté zajedeme do mateřského centra na Slovensko. Samozřejmě nezapomeneme ani na romskou hudbu, která vám určitě zpříjemní dnešní O Roma vakeren. Mangav tumenge šukar rati. Adadžives amenca džana palo than Šluknovsko. Phenaha tumenge palo centra pre Slovensko, pal peskeri nevi banda povakerela Věra Bílá, šunena palo vlachiko bijan the tumenge savorenge mukaha amare romane giľa. =[ Reportáž ]=
Nesouhlas s akcemi extremistů na Šluknovsku vyjádřili Romové v poklidu evangelického kostela
Zavedeme Vás na Šluknovsko. Dát najevo nesouhlas s tím, co se ve Šluknovském výběžku právě děje, tedy že sem míří extrémisté a prosazuje se násilí, přišli už včera k večeru do Rumburka někteří Romové nejen z tohoto města, ale i z Krásné Lípy a dalších míst. Podpořili je i další obyvatelé výběžku. Zhruba padesát lidí, a to nejen věřících, se tak sešlo v místním evangelickém kostele. Každý, kdo zapálil svíčku, tak symbolicky dal najevo, že problémy severních Čech se mají řešit klidnou cestou. Na místě se byla podívat i redaktorka Dagmar Cestrová.
/respondent 1/ „Abychom dali veřejně, ale v intimním prostředí, najevo nesouhlas s projevy rasismu v regionu, které se intenzivně odrážejí v demonstracích, které probíhají v našem regionu několik, ne již dní, ale týdnů.“ Čekali jste víc lidí? /respondent 1/ „Já asi ano.“ A Vy? Myslím tím za Romy... /respondent 2/ „Nečekal jsem, že Romů přijde tolik. V současnosti mezi nimi vládne atmosféra strachu. Myslím si, že příští týden jich přijde daleko víc.“ Chcete to tedy opakovat? /respondent 2/ „Určitě.“ Proč Vy jste tady? /respondentka 1/ „Aby se něco dělo. Aby už skončily demonstrace a všechno kolem nich. A aby bylo vidět, že pro to také něco děláme. I my jsme tady.“ Nemělo by vás tady ale být víc? /respondent 3/ „Ano, všech Romů by tu mělo být víc. Rozesílají se tu ale takové plakáty... Je to varování, aby nevycházeli ven kvůli pochodům neonacistů. Romové se tedy bojí. Říkáme to i na facebooku, všichni Romové by měli raději být doma a hlavně by neměli nevycházeli ven s dětmi.“ Vy také patříte mezi skupinu Romů, kteří dnes přišli vyjádřit svůj názor. /respondentka 2/ „Myslím si o tom, že je krásné, že se lidé takhle sešli a že jsou naplnění láskou, pochopením a soucitem. A všem lidem přeju, všem bez rozdílu, jestli je to člověk tmavý nebo bílý, všem přeju pochopení a soucítění. Když toto budou mít všichni, nebudou se dít takové věci, jako teď v našem regionu.“ Když se mluví o kriminalitě a podobně, tam s láskou asi moc daleko nedojdete... /respondentka 2/ „Co si zaslouží, to si zaslouží. Páchal-li něco špatného. Zaslouží-li si to, ať si to odsedí. Mým názorem také je, že je jedno, kolik mu je, je-li pachateli trestné činnosti jedenáct nebo deset. Spáchá-li trestný čin, zaslouží si jít do dětského domova, když ho rodiče špatně vychovali.“ A ty rodiče nepotrestáte? /respondentka 2/ „Potrestala bych je. Budete zodpovědní vůči svým dětem.“ Proč jste přišla? /respondentka 3/ „Protože jsem Romka a nelíbí se mi, co se tu děje. Jsem hrozně nespokojená, jsem z toho nešťastná. Už by si lidé měli konečně uvědomit, že my jsme se tu také narodili, že sem také patříme. Já tu jsem 45 let.“ Myslíte si, že je někde nějaké řešení? /respondentka 3/ „Řešení... Myslím si, že to musejí udělat shora z vlády. My tu nic nevyřešíme. Můžeme se tak maximálně scházet, povídat si o tom. Ale to je vše. Tohle se musí udělat z vrchu. Myslím si, že tohle se úplně nikdy nevyřeší. Rasismus byl a bude. Mohlo by se to ovšem alespoň zmírnit, abychom se alespoň my slušní nemuseli bát jít do města a nemuseli se bát o svoje děti. Vždyť je to hrozné, co se tu děje. Jsem nešťastná. Opravdu jsem z toho nešťastná. Hrozně nešťastná.“ Myslíte si, že kdyby byly uvedeny do praxe legislativní změny, které teď navrhují, bude větší pořádek? /respondentka 3/ „Hm... Možná ano. Ale musejí k tomu také hodně přispět Češi.“ Jste zástupcem, jak se říká, bílé většiny, a přesto jste tady. Proč? /respondent 4/ „Myslím si, že do výbavy slušného člověka rozhodně nepatří rasismus a nepatří do toho pokusy o lynčování lidí, kteří s incidenty, které v minulosti proběhly, nemají nic společného.“ /respondentka 4/ „To, že tu někdo chodí a navzájem na sebe lidé křičí... Obě strany barikády jsou na tom podobně. Trápí nás tu chudoba a nízká vzdělanost.“ Jste zároveň i tím, kdo podepsal petici Světlo pro Šluknovsko? /respondentka 4/ „Je to petice sloužící k vyjádření toho, čemu já říkám zdravý rozum.“ Proč jste to nazvali Světlo pro Šluknovsko? /respondentka 4/ „Světlo s sebou nese nejen světlo, ale i teplo. Je to symbol opaku toho, co tu teď je, co se tu teď odehrává – je tu zlo a řev.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Reportáž přímo z demonstrace ve Varnsdorfu
A teď ještě aktuálně k situaci ve Varnsdorfu. Policie tam zasahuje proti zhruba dvěma stům demonstrantů. Ti se snaží dostat k ubytovnám, ve kterých bydlí Romové. Policie proti nim zasahuje. Situaci na místě sleduje Ľubomír Smatana.
/L.S./ Policie vytlačila dav od ubytovny už několik set metrů, od ulice T.G.Masaryka až na Poštovní. Vpředu jedou koně, těžkooděnci. V tomto směru je tedy policie velmi aktivní a úspěšná. Každý útok lahví odvrací protiúderem – to znamená, že okamžitě vyrazí družstvo a zadrží podezřelého. Někteří lide se tu pokusili rozjet proti nim popelnici, okamžitě vystartovali policisté. Naházeli těm lidem klasické výbušky pod nohy. Ti se rozptýlili. V tuto chvíli policie vytlačila dav nějakých tři sta – čtyři sta metrů od ubytovny. /J.S./ Kdo teď vlastně ve Varnsdorfu protestuje? /L.S./ Z policejní vysílačky jsem zaslechl hlášení o jednom ze zadržených. Jednalo se o člověka ze Sokolovska, ročník 1989. Mluvil jsem tu s dělníky, kteří pracují v místní továrně, jsou tu důchodci. Převažují ovšem mladší lidé. K předchozímu příspěvku bych doplnil informaci o kriminalitě. Podle policejních statistik se od roku 2007 ve Varnsdorfu trestná činnost nezvýšila. Co se zvýšilo jsou přestupky, asi o 20 procent. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Jak to vlastně ve skutečnosti je se sociálními dávkami pro Romy?
V následujících minutách se ale podíváme na zoubek už zmiňovaným dávkám pro Romy. Určitě je mylné se domnívat, že Romové jsou zvýhodňováni, že mají nějaké zvláštní sociální dávky, na které "bílí" nemají nárok. Případně, že díky své vychytralosti a zároveň neschopnosti státních úřadů získávají tyto dávky nekalým způsobem. Proto jsem oslovila Mgr. Davida Beňáka, vedoucího sociálního odboru na Praze 14.
Situace Romů se u nás zvrtává do situace, kam by vůbec neměla. Například někdo nosí na tričku nápis 'Cikáni do plynu', a to už vyvolává u Romů obavy o životy jejich dětí a o životy jich samotných... "Když jsem nedávno vystupoval v televizi, veřejně jsem tam řekl, že samozřejmě s takovými názory a postoji nesouhlasíme, tedy my jako Romové. Nelíbí se nám to, že vůbec někdo dovoluje, aby se takovéhle věci říkaly veřejně. Jestliže nějaká skupina obyvatel, a říkám nějaká, protože si myslím, že se to děje v různých obcích a v různých lokalitách, má problém s nějakou jinou skupinou obyvatel, tak pokud skutečně chtějí takový problém řešit, ať jdou za těmi lidmi nebo ať se snaží tlačit na to, aby byli vyšetřeni a potrestáni lidé, kteří to páchají. A ne, že budou říkat věci jako 'Cikáni do plynu'. Co já nebo někdo jiný, kdo ve Varnsdorfu, Rumburku, Novém Boru nebo v jiném městě nebydlí? Co jsme jim udělali? Házejí nás do jednoho pytle." "Je samozřejmě otřesné, že v dnešní době je něco takového možné, že je možné, aby někdo nosil na tričku takovéhle nápisy nebo to říkal. Pak jsou manévry, které stojí statisíce korun. Kdyby se tyhle peníze daly do nějakých programů na integraci nebo na pomoc konkrétní obci, může to udělat daleko více užitku a lidé mohou být daleko více spokojeni s vyřešením situace, než když si tam někdo hraje na vojáčky. Zneužívají toho extremistická uskupení, jejichž členové si myslí, že tím nahoní body. Lidé se nechají strhnout a dělají věci, které by normálně nedělali a za které by se styděli, ale v davu to dělají. Protože to, co se děje v české společnosti obecně, je přeci otřesné." "Nechci snižovat význam útoků, které se v těch městech staly. Na druhé straně tu ale máme aktuálně i jiné případy. Matka, která zavraždí své děti. Nebo matka, která zavraždí své novorozeně. Když je to takhle bipolární, aby Romové vyšli do ulic a říkali by... Jak by se jim líbilo, kdybychom my Romové říkali, že Češi, ne-Romové jsou vrahové dětí. Jak by se jim to líbilo? Samozřejmě, že by se proti tomu všichni ohrazovali, že by říkali, že to není pravda. Přesně tak není pravda, že všichni Romové jsou nepřizpůsobiví." "V těch konkrétních městech se přesně ví, a obzvláště pokud jde o Rumburk nebo Varnsdorf, že to způsobuje konkrétní skupina. Ta skupina někde konkrétně bydlí, je konkrétně vymezena. Od toho je policie a jiné orgány, aby fungovaly. Tam ale byla demonstrace proti Romům, proti všem Romům. A je jim jedno, kdo to defakto dělá. Vztah mezi Romy a ne-Romy je prostě historicky špatný, tyhle situace to jenom dokazují. V tomhle případě by se měla vláda chytit za nos a prostě něco udělat. Zásadním způsobem. Prostě musí. Nemůže na tom šestřit. Protože pokud na tom bude šetřit, tak se to může rozšířit. A co bude dělat stát pak? Bude tam posílat policisty, když nebude mít policisty, pošle tam armádu. A to je přeci absurdní, aby armáda stála proti vlastním občanům. Romové jsou také občany tohoto státu." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Tradiční svatba v podání olašských Romů
S dodržováním romských tradic se můžeme setkat obzvláště u olašských Romů. Třeba při svatbě. Olašský Rom, jestliže si chce vzít dívku ze svých kruhů, musí ji vykoupit. Svatební veselí trvá pak více, než jeden den. Svatbě ale ještě předcházejí námluvy. I tom jsem si povídala s panem Josefem Takym.
Znamená to, že sňatky domlouvají rodiče a ti mladí, kterých se to týká, do toho vůbec nemají co mluvit? „Většinou se matky ptají dcer. Matka se tedy zeptá dcery, jestli se jí líbí a chtěla by ho. Když dcera souhlasí, rodiče také. Když ne, tak...“ Nebo to může být úplně klasický případ, že se dva mladí lidé do sebe zamilují, řeknou to doma rodičům a rodiče už potom vyřizují to další. „Když se ti dva mají rádi a stane se, že spolu odejdou, potom se rodiče obou dvou stran už dohodnou a udělají to tak, aby vše proběhlo bez problémů.“ Co to znamená, že mladí spolu odejdou a rodiče to bez problémů zařídí? „Když spolu dva mladí odejdou, většinou už to rodiny tak nechají. Ve většině případů je z toho pak svatba. Buď odejdou nebo utečou na jeden, dva dny, dokud mezi sebou rodiny dívky i kluka vše neurovnají, aby z toho nebyly nějaké problémy.“ Co je ve větší míře? To, že se ti dva mladí vezmou, nebo že spolu žijí tak zvaně na psí knížku? „Romská svatba je velkou oslavou pro všechny Romy. Všichni z toho mají zážitky a může se mluvit o tom, jak krásná byla jejich dcera, nevěsta.“ Sňatky jsou na úřadě, a pak také církevní? „U olašských Romů platí, že když se berou mezi sebou, je to, jako by se brali na úřadě nebo v kostele. Protože, kolik lidí se bere v kostele nebo na úřadě a skončí to?“ Svazek je zpečetěný tím, že rada starších a rodiče jsou u toho a požehnají svým dětem? „Přesně tak. Požehnáním od všech, i od rodičů. Je to tradice udržovaná v olašské komunitě po staletí.“ Pár tedy nemá oddací list? „Ne. Ani ho nepotřebuje.“ Svatby jsou tedy tak, že se udělá velká hostina, každý se vyparádí, navaří se, muzika hraje, ale na úřad se nejde. „Na úřad se jde až po čase. Je to jenom formalita. Každý jim požehná, každý. Přijde, řekněme dvě stě, i tři sta Romů. Každý z nich novomanželům požehná, aby spolu zestárli, aby spolu byli hodně dlouho a měli vnoučata a pravnoučata.“ To je vlastně víc, než ten kus papíru z úřadu. „Přesně tak. A až když se jim narodí děti, jdou na úřad a vezmou se na úřadě.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Věra Bílá zpívá se skupinou New Kale
Teď Vás zeveme do Rokycan. Tam totiž žije zpěvačka Věra Bílá, která se po určité odmlce vrací na podia, zkouší s novou skupinou New Kale, a opět v sobě nachází ohromnou sílu. Bez romské písničky si nedokáže svůj život představit. Na zkoušce s kapelou ji navštívil Jan Josef Horváth.
„Jsem šťastná, že jsem ty kluky našla. Dlouho jsem hledala. Jsou to mladí kluci. Byla bych ráda, aby nám všechno vyšlo. Přeju jim všem hodně zdraví. Zdraví dělá hodně. Když není zdraví, není nic. Co říkáte, kluci?“ „Určitě.“ „Určitě.“ „Musí bejt.“ „Jdem do toho!“ „Půjde to!“ Jak jste s novým ansámblem spokojena? „To Vám neřeknu, na to je ještě čas. Je to můj život, moje práce. Zpívám od dětství. Začala jsem v sedmi letech. Nemůžu tedy být bez muziky a bez jeviště. Na jevišti se cítím, jako bych byla doma v kuchyni. Myslím si, že když nám to všechno dobře dopadne, odehrajeme několik úspěšných vystoupení. Nevím, kdo bude v hledišti. Může se stát, že tam bude člověk, který bude chtít, abychom jeli do ciziny. Kluci se mě zeptali: 'Věro, kam pojedeme nejdřív?' Řekla jsem jim, že nejdřív pojedeme do Paříže, Amerika až poslední. Vyšlo mi, že jsem zpívala v klubu, kde hráli Beatles, v Hollywoodu jsem zpívala tam, kde zpívala Fitzgeraldová, Armstrong, Whitney Houston. Nakonec jsem byla vyfocená s jejím manželem Bobby Brownem. Pak jsem se sešla v Hollywoodu se Stallonem, ten mi dal pusu. Nemyslete si ale, že jsem si z toho něco dělala, brala jsem je jako obyčejné lidi, jako jsem i já. Manažer se mě ptal: 'Věro, co budete dělat, až jednou budete slavná?' Odpověděla jsem mu: 'No, co. Nic. Já budu pořád stejná. Já se nezměním' Vím, že mi tohle všechno vyjde, i když je mi už 57 let. Nebojím se nikoho. Můžu se postavit. I když teď třeba fyzicky stát nemůžu, protože mám problémy s nohami. Ale nestydím se za to. Hlavně je důležité, aby byli kluci na pódiu veselí, ne, aby stáli jako dřeva, ale aby byli veselí, jako jsme byli my. Moje image byla taková, že kytarista Honza stál vždycky vedle mě. Všichni kluci se mi tam moc líbili, ale nejodvážnější z nich byl Milan Kroka, ten i tancoval i zpíval, a pak taky Honza. Já jsem nikdy nemívala trému. Kluci už hráli, já si za oponou ještě zapálila. A pak jsem šla zpívat.“ Co byste, Věro, vzkázala našim posluchačům? „Až začneme hrát, ať přijdou na náš koncert, aby si nás poslechli. Myslím si, že zklamaní nebudou. Všem jim přeju hodně zdraví. I mým fanouškům. Mám hodně fanoušků. Někteří za mnou jezdili z Prahy až do Rokycan. A kdysi za mnou přijeli a ptali se: 'Paní Bílá, dobrý den, Vy nezpíváte?' Tenkrát jsem opravdu nemohla zpívat, měla jsem nějaké těžkosti s manželem, takže ne. Teď už zase začnu zpívat. Jsem za to všechno moc ráda. A jsem šťastná.“ Co byste Vy poradila začínajícím romským umělcům? „Přeju romským děvčatům, aby se dostala tak daleko, jako jsem se dostala já. Přála bych jim to. Vím ale, že tak daleko se nejspíš nedostanou, protože jsou jiná generace. Nejvíc mě mrzí, že neumějí zpívat romsky. Jak vždycky říkám, až my jednou umřeme, ztratí se romská tradice.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Romská mateřská centra na Slovensku provozuje sdružení SPOLU
Už jste slyšeli o romských mateřských centrech? Těm, která existují na Slovensku, patří následující minuty našeho vysílání. Marie Oláhová, která stojí v čele občanského sdružení SPOLU, původně vyrůstala v Hradci Králové. Nakonec se ale díky manželovi nadobro usadila u našich východních sousedů, kde před čtyřmi lety založila první dvě mateřská romská centra. Dnes už jich je Slovensku celkem šest. Na jakém principu fungují, a komu jsou přesně určeny, zjišťoval Tomáš Bystrý.
Na jaké aktivity tam mohou narazit? „Každá komunita má jiné potřeby. V Dětvě jsou ženy už trochu rozvinutější, vzhledem k tomu, že jsou to děti, které byly v mém romském souboru. Od té doby ovšem dospěly, už jsou z nich ženy, mají své rodiny. Tam to nebylo tak těžké. V jiných místech ale ženy potřebovaly jen takovou maličkost: Setkávat se, povídat si, postěžovat si, vyměnit si zkušenosti a vzájemně jedna druhé jako skupina pomoci s jakýmikoli problémy. Postupně se to začalo rozvíjet. Ženy získaly mnoho informací, zjistily, že jsou zdatné a schopné pracovat v něčem větším, nejen samy na sobě a na rodiny, i když to je základem mateřských center. A začaly pracovat nejen pro komunitu, ale i pro ostatní členky mateřských center, které se k nim připojovaly. Jdeme především cestou toho, co jim je blízké. To znamená, že každá má svůj vlastní kroužek. U nás se jedná o folklór nebo romský tanec, zpěv, talenty. Zaměřily se ale především na to, že začnou pracovat na prostředí, ve kterém žijí. Začnou prosazovat, že romská žena může být emancipovaná žena, že se nenarodila jen proto, aby se vdala, porodila děti, žehlila, prala, a potom celý den proseděla před svým domem nebo panelákem a neměla žádné jiné vědomosti o tom, co se kolem ní děje.“ Daří se romským ženám na Slovensku se emancipovat? „Myslím si, že ano. Nejsem jediná, která na tom pracuje. Spolupracuji s dalšími ženami. Mnoho žen, které s touto tematikou pracují, se spojilo dohromady. Romské i neromské ženy. Děláme skupinu, kam zveme jednotlivce, kteří pak budou rozhazovat sítě dál. Někdo může říci, že jsme feministky. Tak bych to neřekla. Feminismus je slovo, které má pro každého trochu jiné konotace. My nejsme feministky, muže máme velmi rády. Bez nich by byl život těžký. Alespoň pro mě určitě. Prostě chceme, aby se do naší komunity, nebo do komunit žen, romských rodin vneslo, že romská žena musí, ne, že by měla, ale musí pracovat i sama na sobě. Jednoduše, nezakopávat se pouze v rodině a upadat. Muži se můžou vzdělávat, můžou chodit na školení. Vždyť jsou muži, ne? Ale ženy?!?“ Jak to bylo u Vás? Ve Vaší rodině? „Nebylo to tak jednoduché, jak to vypadá, nebo jak vyprávím. Měl jsem, díky Bohu, to štěstí, že jsem si vzala chlapce, který jednoduše chtěl, podporoval mě v tom. Někdy u nás bylo sluníčko, někdy bouřka. Teď jsem vlastně stále více venku než doma. On mě v tom ale stále podporuje. Vidí za tím nějaký cíl.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
O Roma vakeren s datem 10. září už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca.Meg man adaj hin lavora kijo Martina. Tiri familija tuke vinčinel bacht the sastipen Šunaha pes pro aver sambat. Amenca pes dodžanena butheder. Mangav tumenge savorenge šukar raťi.The žutinel tumen o Del. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren – Iveta Demeterová a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |