Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každou sobotu od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Ve škole se tak s Čechy potkávají například Vietnamci, Ukrajinci, Romové, Albánci, Angolané, Bulhaři, Gruzínci, Chorvati, Mongolci, Řekové, Kazaši, Kyrgyzové, Kubánci, Poláci a Slováci. Například Romů studuje na policejní škole celkem sedm. Do maturitního ročníku se dostala Ludmila Heráková z Havířova.

„Jsem tu na přání rodičů, protože jsem se sama nedokázala rozhodnout.“

Jste tu již tři roky, teď začínáte čtvrtý. Nějak to zhodnoťte. Jak se Vám tu líbí – nelíbí? Co Vám jde – nejde?

„Je to ho tu asi víc než na normální škole. Chtěla bych spíš ještě na vysokou školu. Přemýšlím také nad sociologií nebo psychologií.“

Holešovskou Střední policejní školu Ministerstva vnitra ČR, jedinou tuzemskou státní školu svého druhu, navštěvuje také několik Mongolců. Telmen Tsevelnyam nastoupil do prvního ročníku.

„Možností bylo víc, ale tohle je jediný způsob, jak pracovat u cizinecké policie, využít český i mongolský jazyk. Chtěl bych pomoci Čechům i Mongolcům.“

Armén Tigran Movsisyan a Vietnamec Cuc Phi Viet jsou velkými kamarády a také spolužáky ve třetím ročníku. Nejdříve dejme slovo druhému z nich. Jak se drobný Vietnamec do Holešova dostal?

/C.P.V./ „Náhodou. Přišel ke mně pan Františák ze školy. Řekl mi, že se rozjíždí nový projekt pro menšiny.“

/T.M./ „Já jsem se k tomu dostal skoro stejně. Řekla mi o tom paní učitelka. Udělali jsme přijímačky.“

Jak zatím hodnotíte studium na této škole? Líbí se vám? Co nejvíc? Co vám jde?

/T.M./ „Právo je dobré. Občanka.“

/C.P.V./ „Mě hodně baví matika a fyzika.“

Prozraďte mi kluci, jestli skutečně chcete pracovat u policie, až školu skončíte?

/C.P.V./ „Chtěl bych ještě na vysokou, nejspíš studovat právo. Ještě se rozhoduju.“

/T.M./ „Určitě ještě chci na vysokou, pak se uvidí.“

Jaký směr?

/T.M./ „Zajímá mě politika.“

Projekt je autorskou záležitostí Stanislava Daniela, který je tři roky také jeho koordinátorem. Vhodné adepty z řad deváťáků vytipovává z celé republiky. Letos a loni například navštívil 168 základních škol.

„Máme realizační tým, který jezdí na různé úřady a základní školy. Musíme si vytipovat, kde ty děti na základních školách vůbec jsou. Realizační tým jsou vesměs dva lidé, kteří jednou na určitou školu. Tam jednají s zejména výchovným poradcem a vedením školy. V případě, že tam nějaké takové děti jsou, zavolají se je a nabízí jim možnost studovat a vysvětlí jim, o co se jedná. V případě, že žáci projeví zájem, chceme kontakt na rodiče a rodičům vysvětlujeme, co po jejich dětech vlastně chceme.“

Není jednoduché najít žáky z národnostních menšin, kteří by prošli sítem přijímacích zkoušek na holešovskou školu, kam se v absolutních číslech dostane jen asi každý šestý uchazeč. Během tří let trvání projektu výraznější problém studenti pocházející z menšin neměli, i když dva z nich odešli kvůli prospěchu, netají ředitel holešovské školy Jan Dvořák:

„Problém žádný není. Mě spíš překvapuje, divil byste se, jaká je tohle pro ně motivace. Například oproti – v uvozovkách – českým dětem, kterým školu vybrali rodiče. Děti pocházející z menšin mají naopak obrovskou motivaci. A chtějí. Chtějí školu dokončit. Chtějí být policisty.“

Na holešovský projekt vzdělávání národnostních menšin je náležitě hrdé i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, což dokládají slova referentky odboru Speciálního vzdělávání, prevence a institucionální výchovy Lenky Ficové:

„Víte, čím je tento projekt úplně ojedinělý v České republice? Existuje doporučení Rady Evropy, které nám říká, že se máme snažit co nejvíc zapojovat příslušníky národnostních menšin do institucionálního života v České republice, tzn. dostávat je co nejvíce do pozic na úřadech, mezi policii, do politiky. Tenhle projekt je jeden jediný v České republice, který se na tohle cíleně zaměřuje.“

Holešovský projekt vzdělávání menšin podpořila Evropská unie a český stát téměř 9 miliony korunami. Tříletá dotační epocha ovšem skončila. Dalších pět let musí finančně pokrýt vše škola samotná.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
22.08.2012	Středoškoláci mají soužití s Romy za "největší problém dneška"	Zprávy ze života Romů
12.06.2012	Vládní zmocněnec pro Romy	Zprávy ze života Romů
26.05.2012	Příběh z cyklu Národnost v pubertě: Jak byla Jitka chudá	O Roma Vakeren
21.03.2012	Mezinárodní den proti rasismu si připomíná i Praha	Zprávy ze života Romů
15.10.2011	Představitelé romských organizací uspořádali v Brně na celostátní konferenci	O Roma Vakeren
14.10.2011	Romové chtějí založit vlastní celostátní organizaci	Zprávy ze života Romů
14.10.2011	Romové si schválili vznik celostátní organizace	Zprávy ze života Romů
13.09.2011	Podle Klause by na Šluknovsku měl stát zasáhnout silou	Zprávy ze života Romů
13.09.2011	Ombudsman kritizuje růst případů cenové diskriminace	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

„Respondentů bylo přes tři sta, jednalo se jak o ne-olašské tak olašské Romy, což byl jeden z našich záměrů. Chtěli jsme se více podívat i do olašské komunity v jednotlivých městech, protože v předchozích výzkumech o situaci romštiny v České republice jsme se mezi olašské Romy příliš nedostali. Teď se nám podařilo natočit asi čtyřicítku rozhovorů, což v celém vzorku nemusí vypadat jako nikterak závratný počet. Musíme si ale uvědomit, že olašské komunity v jednotlivých městech jsou mnohem uzavřenější a mnohem hierarchičtější, to znamená, že mají často jen jednoho mluvčího, který mluví za celou komunitu, nebo je alespoň takto představen, a je pak velmi složité dostat se k někomu dalšímu, protože ten hlavní a uctívaný, většinou samozřejmě muž starší, už to řekl za všechny ostatní. Když si tohle uvědomíme, zjistíme, že vzorek, který jsme získali, tedy 39 rozhovorů, které jsme natočili, není až tak málo. Zaměřovali jsme se jen na Českou republiku, protože nás zajímalo, nakolik se jazyk, tedy romština, udržuje, nakolik se už preferuje čeština, jaké jsou rozdíly mezi olašskými a ne-olašskými Romy. A tak podobně. Pouze jsme se samozřejmě ptali, kdy která rodina do České republiky přišla. Důležitá je délka pobytu v České republice. Musí se k tomu ovšem přistupovat citlivě, Romové tu žijí již po generace, takže permanentně připomínat slovenský původ také nemusí být každému po chuti.“

K jakému závěru jste došli?

„Potvrdilo se, že romština ztrácí u ne-olašských Romů pozici mateřského jazyka. Mezi ne-olašskými dětmi je přibližně třetinový podíl dětí, které romštinu ovládají na komunikační úrovni. Pro vývoj toho jazyka to je dost neblahá skutečnost, protože čeština pak má vždycky, nebo alespoň právě mezi ne-olašskými Romy, dominantnější pozici. Když se pak dítě jednou setká se svým životním partnerem, ačkoli bude umět dobře romsky, jeho partner třeba dobře romsky umět nebude. Dost pravděpodobně pak bude ve vzájemné komunikaci romštiny ubývat a nebudou tak mluvit ani na své romské děti. S čím novým jsme ale přišli. Špatná situace romštiny v České republice je dána nejen nižší kompetencí, ale také klesající mírou užívaní jazyka. Mnoho Romů, kteří umějí romsky na velmi dobré úrovni, mezi sebou tento jazyk už tolik nepoužívá. V současné době je to především prostředek komunikace se staršími generacemi, pro které je ještě romština primárním a nejbližším jazykem komunikace.“

Dojde v následujících deseti, dvaceti letech, dle respondentů, k výrazné změně v užívání romštiny?

„V rozhovoru jsme se ještě příliš nedotkli tématu olašských Romů, v jejich případě se jazyk opravdu stále ještě předává. Olašské děti se většinou učí romštinu jako svůj první jazyk, až následně se učí češtinu. Olašští respondenti se samozřejmě v zásadě neobávají toho, že by vývoj mohl být pro jejich variantu romštiny negativní. U ne-olašských respondentů je to rozporuplné a spojené se symbolickou úlohou toho jazyka. Někteří respondenti si tedy myslí, že romština, nebo alespoň jejich dialekt romštiny je odsouzen k zániku a během dvaceti let se jím přestane mluvit, protože už teď jím mluví spíše starší Romové. Může tam ovšem hrát roli i to, že si ti Romové přejí, aby se to nestalo.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
30.01.2016	Přihlašte se ke studiu romistiky na pražské Filosofické fakultě!	O Roma Vakeren
16.01.2016	Na pražské Filosofické fakultě se po čtyřech letech otevírá studijní obor romistika	O Roma Vakeren
07.11.2015	Na 5. listopad připadá Mezinárodní den romštiny	O Roma Vakeren
20.06.2015	Mezinárodní den romštiny očima tlumočnice Eriky Godlové	O Roma Vakeren
14.03.2015	Romsky psaná literatura se objevovala i před rokem 1989	O Roma Vakeren
24.01.2015	S romskými spisovatelkami o romštině a mladé generaci Romů	O Roma Vakeren
08.11.2014	Už dvacet let se Erika Godlová věnuje tlumočení do romštiny	O Roma Vakeren
15.07.2014	Pozvánka k účasti na projektu Prethodžipen – Překlad	Zprávy ze života Romů
08.04.2014	Nápad poslanců TOP 09 na výuku v romštině považují ve škole v Obrnicích za nesmysl	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

V této zkušebně tráví muzikant Gejza Horváth spolu s mladými kapelami mnoho času a snaží se jim pomáhat na cestě k hudbě. Vyrůstal v osadě Kolínovce, poblíž města Krompachy. Do Brna se dostal po vojenské službě. S manželkou Boženou vychovali dvě děti. Syn je lékař, dcera psycholožka.

/Gejza Horváth hraje na kytaru a zpívá/

Vy jste hudebníkem, ale také redaktorem, spisovatelem, učitelem. Čím jste teď momentálně nejvíce?

„Položila jste mi otázku, na kterou musím odpovědět pravdivě: Momentálně jsem nejvíce dědečkem. Je to nádherné poslání. Mám pět vnoučat. Je to něco nádherného!“

Přesto ale... Jste hodně spojen s hudbou. Jak u Vás začalo toto spojení, propojení? Je to už od dětství, nebo se to začalo projevovat až později?

„Pocházím z muzikantské rodiny. Můj táta hrál na housle, můj děda hrál na housle a vůbec, celá rodina byli muzikanti. A ze mě samozřejmě také chtěli mít muzikanta. Táta o mě velmi dbal, zajistil mi, co se týče muziky, všechno možné. A někam jsem se dopracoval, pochopitelně i svou pílí, protože čím více jsem se dostával do muziky, čím větší možnost jsem měl do muziky nahlédnout, poznával jsem, že toho potřebuju víc a víc, dostávat se někam jinam. Pracoval jsem hodně i sám na sobě, to mi také velmi pomohlo. Vyjel jsem také do světa. Byl jsem schopný, tak mě lidé zvali. Jezdil jsem po světě velmi dlouho. Projel jsem kus světa. A takto jsem rostl jako muzikanti.“

Čemu se v současné době nejvíce věnujete? Tedy krom toho, že jste dědečkem, což je jistě obrovská práce. Čemu se tedy věnujete nejraději, nejvíce? Jaký styl hudby Vás teď nejvíce oslovil, když už jste si prošel, čím jste si prošel?

„Nejvíc se specializuju na vlastní tvorbu a texty. Moje písně jsou většinou o Romech, jsou o křivdách, o rasismu, o diskriminaci, o životě Romů a o postavení Romů ve společnosti. Našel jsem v tom velkou sílu a měl jsem i potřebu se takto projevovat.“

/Gejza Horváth hraje na kytaru a zpívá/

Co se psaní týče, máte za sebou notnou dávku textů. Chystáte teď něco v nejbližší době?

„Nepíšu teď povídky, ale chystám knihu, jeden příběh. Bude to mít titul 'Alkoholik'. Bude se odehrávat v prostředí psychiatrické léčebny.“

Poslední otázka. O Vás se říká, že jste nevyléčitelný optimista. Chci se zeptat, v jakém slova smyslu? A je to pravda?

„Víte, beru život tak, jak je. Nechci ho měnit. A nechci nic měnit, nikoho nechci předělávat. Žiju si sám. A je to velice zajímavý způsob života. Prostě jedu tramvají a vidím divadlo, které mi hrají lidé, kteří tou tramvají jedou. Jdu městem a vidím to divadlo a vůbec všechno. A to člověka velice obohatí. Jak jsem říkal, nechci nikoho předělávat. Život beru takový, jaký je.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
14.11.2015	Brněnský muzikant a spisovatel Gejza Horváth je nominován na cenu Roma Spirit	O Roma Vakeren
04.10.2014	Příběh Gejzy Horvátha a jeho milé	O Roma Vakeren
27.09.2014	Gejza Horváth vzpomíná na kuchařské umění své maminky	O Roma Vakeren
30.11.2013	V knize Trispras vzpomíná Gejza Horváth na dobu svého dětství	O Roma Vakeren
23.11.2013	Gejza Horváth hudebně, literárně i soukromě	O Roma Vakeren
28.09.2013	Gejza Horváth od dvanácti let hrával s největšími kapelami na Slovensku	O Roma Vakeren
27.08.2011	Kapela Gipsy Morava hraje i vlastní hudbu	O Roma Vakeren
28.03.2008	Do sborníku Čalo voďi přispěl i hudebník Gejza Horváth	O Roma Vakeren
09.04.2005	Koncert k Mezinárodnímu dni Romů v pražském klubu Rock Cafe	Fotoaktuality

„Chci mít větší možnost se uplatnit na pracovním trhu, protože Rom jako takový má menší možnost získat zaměstnání.“

Pamatuji si, že jste prošla již několika rekvalifikačními kurzy, a přesto se Vám nedařilo práci sehnat.

„Mám jednu tělesnou vadu, ale nejsem jediná. Bohužel jsem se v této zemi ocitla jako Romka, táhne se to se mnou celý život.“

Myslíte si, že Vám bude něco platné, že proděláváte tento rekvalifikační kurz?

„Člověk musí vyzkoušet všechny možnosti. Nám nezbývá nic jiného, než dělat maximum pro to, abychom měli šanci se někam upíchnout.“

Je pro Vás těžké žít v nynější době?

„Hodně těžké. Když nebudete mít práci, nebudete mít šanci zaplatit byt, prostě žít.“

Kolik máte dětí?

„Mám čtyři dospělé děti.“

Co byste poradila mladým lidem?

„Vzdělávat se, vzdělávat se, vzdělávat se.“

Budeme to brát jako radu. A já teď přejdu k další Vaší kamarádce. Vás bych se chtěl zeptat, protože jste něco předesílala... Říkala jste, že jste sháněla práci...

„Po telefonu Vám práci nabídnou a slíběj, že práce je, a když Vás potom uviděj, řeknou Vám, že je obsazeno, protože jste tmavší a prostě nejste Čech.“

To Vám řekli konkrétně do očí?

„Konkrétně do očí ne. Konkrétně ale slibovali například po telefonu, že práce je určitě, že lidi sháněj. Když tam potom člověk přijde a vidí Vás na vlastní oči, najednou mají ze dne na den to místo obsazené.“

Dali to nějak najevo? Jak jste to vytušila?

„Dali. Koukají na Vás. To vidíte. Poznáte na člověku, když se na něj díváte, jak s Vámi komunikuje, jak se na Vás dívá.“

Kolik míst jste oběhala?

„Docela dost.“

Nacházíte se tedy ve velmi těžké situaci. Kolik máte dětí?

„Mám dvě děti. A jsem bez práce.“

Máte manžela?

„Nemám. Jsem sama.“

Jaký názor máte na to, že se říká, že samoživitelky jsou na tom nejlépe? Apropos Romky...

„To není vůbec žádná pravda. Mně konkrétně teď hrozí, že mě vyhodí z bytu. Nevím tedy, v čem jsou na tom samoživitelky nejlíp.“

Proč Vás mají vyhodit z bytu?

„Protože nemám na nájem, nemám ho z čeho platit. Nájem platím 5300 a ze sociálky dostávám necelých pět tisíc. Příspěvek na bydlení mám 1000 korun a z úřadu práce mám 3200. To je všechno, co beru.“

Jaké další kroky hodláte podniknout?

„Hledat práci, hledat práci a pracovat. Vydělávat nějaké peníze, abych měla s dětmi z čeho žít.“

/Jan Josef Horváth se s otázkou obrací opět na Helenu Formanovou/

V čem si myslíte, že spočívá hlavní výhoda zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají ne zrovna občany České republiky?

„Řekla bych, že osmdesát procent zaměstnavatelů se rádo vyhne placení sociálních a zdravotních odvodů. Někteří cizinci pak pro ně pracují načerno. Jsou zaměstnávání načerno.“

Myslíte si, že kdyby byla Romům poskytnuta tato samá příležitost, tedy pracovat načerno, že by pracovali, nebo ne?

„Stoprocentně by pracovali, i kdyby za ně nic neplatili. Jsou totiž v takové životní situaci, že se nic jiného dělat nedá, než pracovat načerno, i když to není legální, nic jiného jim nezbývá. Vím, že v České republice panuje v majoritní společnosti názor, že Romové nechtějí pracovat, pořád je budou odsuzovat, že pracovat nechtějí. Pohybuju se mezi Romy hodně. Vím, že většina by ráda pracovala, protože jsou v těžké životní situaci, ale nemají šanci. Nejedná se jen o práci, jedná se i o to, že když si Rom bude chtít pronajmout byt, nemá šanci. Situace s Romy je tu čím dál tím horší. Tenhle národ má velkou averzi vůči Romům. Přijme jakéhokoli občana jakékoli národnosti mezi sebe, ale pořád mezi nimi panuje nenávist a odpor k Romům. A bude to tu ještě pár desítek let trvat, jestli vůbec, než se to změní.“

Romové emigrovali, poté se jich ale hodně vrátilo, protože se jim stýskalo...

„Byla jsem také čtyři měsíce v Anglii u své dcery. Také jsem tam pracovala a bylo mi tam dobře. Vrátila jsem se zpátky jen proto, že se mi po téhle zemi stýskalo, protože to tu mám ráda. Je to můj domov a tuhle zemi miluju, i přesto, že jsem tu měla hodně velké potíže.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
03.01.2015	Rubikon Centrum pomáhá s hledáním práce	O Roma Vakeren
20.12.2014	Dlouhodobě nezaměstnaní se v Jablonci nad Nisou mohli zapojit do veřejně prospěšných prací	O Roma Vakeren
16.08.2014	Nezaměstnaní Romové mohou vyvěsit své životopisy na web IQ Roma servisu	O Roma Vakeren
02.08.2014	Kurz Pracovník v sociálních službách umožňuje změnit zaměstnání	O Roma Vakeren
14.06.2014	Žižkovská radnice, občanské sdružení Buči a úřad práce společně bojují s nezaměstnaností	O Roma Vakeren
09.12.2013	Rekvalifikace pomohou dlouhodobě nezaměstnaným získat práci	Zprávy ze života Romů
18.08.2012	Rozjela se kampaň na podporu zaměstnávání Romů	O Roma Vakeren
02.08.2012	Startuje kampaň proti předsudkům při zaměstnávání Romů	Zprávy ze života Romů
21.07.2012	Na co je třeba dát si pozor, hledáte-li práci na internetu	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Já samozřejmě vím, co je zumba, vzhledem k tomu ale, že je to spíše ženská záležitost, zeptám se: Jak byste zumbu popsala? Je to spíše tanec?

„V první řadě bych chtěla říct, že zumba je i pro pány, nejen pro dámy. Někdo říká, že zumba je na dobrou postavu, jiný zase, že zumba je k tomu, aby se žena odreagovala. Pro mě je zumba o spojení lidí a ras na tomto světě. Byla jsem sama svědkem toho, že je jedno, jestli je člověk černoch, Rom, Vietnamec nebo gadžo, všichni jsou si v tomto rovní. To je na tom to krásné. To spojování.“

Jak jste se vlastně k zumbě jako takové dostala?

„Učím v romském centru ve Zvoleně, které se jmenuje Quo Vadis. Pracuju tam už dva roky jako učitelka tance, latinskoamerických tanců. Tam jsem se dostala k zumbě, šla jsem na zkoušky, které jsem absolvovala, úspěšně jsem jimi prošla. Tak jsem se k tomu přišla. Zumba mě doslova a do písmene tak dostala, že není dne ani noci, kdy bych neskákala. Opravdu jsem tím doslova posedlá.“

Koho a kde Vy vyučujete?

„Učím ve Zvoleně romské ženy, které jsem dala úspěšně dohromady. Začaly žít úplně jiný život, než žily předtím. Začaly se zapojovat do aktivit, a k tomu jim pomohla právě zumba. Potom učím také na základní škole v Dětvě, pronajala jsem si vlastní tělocvičnu, kam chodí okolo čtyřiceti ne-romských žen. Je strašně důležité říct, že to jsou 'gadžovky'. Myslela jsem si totiž, že když mě uvidí, otočí se na patě a řeknou si: 'Á, Cikánka nás bude něco učit!' Naopak. Daly mi šanci a jsme teď vynikající kamarádky. Zumba mi otevřela velmi mnoho dveří. Jsem tedy šťastná.“

Zumbě se věnujete teprve krátce, dejme tomu necelý rok. Co jste dělala předtím?

„Když jsem byla na mateřské, věnovala jsem se naplno pouze děťátku. Poté, co šla dcera do školy, do první třídy, rozhodla jsem se, že půjdu pracovat s romskou mládeží a s romskými dětmi. Dostala jsem se k latinskoamerickým tancům, viděla jsem jednu dívku, která vyučuje. Byla jsem jí tak fascinovaná, že jsem si ihned řekla, že to zkusím, že do toho půjdu. Na vlastní kůži teď pociťuju, že tohle je to, co mi v životě chybělo. Mám odtancovaných 25 let, do slova a do písmene, mám tedy zkušenosti s jevištěm a s takovými věcmi jako umět se prodat. Vedla mě k tomu máma. Na druhou stranu si myslím, že Romové by mohli zkoušet i něco nového. Ano, naše kultura je krásná, máme ji pestrou a velkou. Myslím si ale, že když se všichni na tomto světě začneme mobilizovat a budeme se zapojovat do všeho nového, hlavně romské ženy a romští muži, všechno bude jinak.“

Je tedy pravda, že zumba Vás teď živí?

„Ano, přesně. Zumba mě živí. Zároveň mě ale živí to, že chodím do centra volného času Quo Vadis, kde pracuju s dětmi na latinskoamerických tancích. Je to velký rozdíl. Zumba je tanec spojený s cvičením, latinskoamerické tance jsou čistě o tanci a pohybu. Nastoupila jsem teď jako prvačka do školy, na taneční obor. Byla jsem úspěšně přijata. Jen člověk musí chtít. A já strašně chci.“

Kromě tance, zumby nebo latinskoamerických tanců, co Vás ještě dokáže naladit, přivodit Vám dobrou náladu?

„Úsměv na tvářích dětí. Když vidím, že jsem s nimi zkoušela nějaké prvky, věnovala jsem nějaký čas, třeba i hodně času, připravovali jsme se. A na jevišti vidím jejich výsledky, výsledky jejich snahy a naší práce. V takové chvíli jsem strašně šťastná. Dokázali jsme dostat děti, tři děti, ze speciální školy zpátky na řádnou základní školu, přičemž ty děti byly ve speciální škole úplně zbytečně, rodiče se na to vykašlali. Nedali svým dětem šanci, aby se zařadili mezi normální děti. Přišli jsme ale na to, že jsou tak šikovné, že jsme je dostali zpět na základní školu. Tohle mě tedy strašně těší. Když vidím, že už ani rodiče nechtějí... Ale aspoň jejich děti mají nějaké sny. Rodiče by neměli brát dětem jejich sny, protože potom je celý život takový jaký je.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
07.11.2015	Postavení romských žen ve společnosti se mění	O Roma Vakeren
20.06.2015	Postavení romských žen v současnosti očima sociální pracovnice Emílie Horáčkové	O Roma Vakeren
29.12.2012	Co ukázal slovenský průzkum na téma Obraz romské ženy	O Roma Vakeren
21.07.2012	V Bratislavě si Romky připomínají rodovou rovnost a emancipaci tancem	O Roma Vakeren
10.09.2011	Romská mateřská centra na Slovensku provozuje sdružení SPOLU	O Roma Vakeren
11.06.2011	Dokument Ženy v poli představuje romské ženy nezvyklým pohledem	O Roma Vakeren
01.10.2010	Občanské sdružení R-mosty provozuje v Mladé Boleslavi azylový dům	O Roma Vakeren
28.05.2010	Romská žena roku	O Roma Vakeren