Vytištěno 23.09.2023 16:45 09-07-2011 Jana Šustová, Iveta Demeterová, Iveta Demeterová, Jitka Cibulová-Vokatá Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". V dnešním vysílání se ještě ohlédneme za ročním předsednictvím České republiky v mezinárodní iniciativě Dekáda romské inkluze, která usiluje o lepší začlenění Romů do společnosti. Navštívíme město Písek, které chce vybudovat Centrum sociálních služeb. Připomeneme 10. výročí o. s. Romodrom spolu s jeho ředitelkou a samozřejmě nezapomeneme ani na romskou hudbu, která vám určitě zpříjemní dnešní O Roma vakeren. Mangav tumenge šukar sambat. Anas tumenge aktuálna informacii, interesantna manuša. Phenaha tumenge palo Dekáda. Džana amenca andro than Písek the amenca palo peskero sgeľipen povakerela e Marie Gajlová u mukaha tumenge amare šukar giľa. =[ Reportáž ]=
Co přineslo české předsednictví Dekádě romské inkluze
Po dobu jednoho roku byla Česká republika předsednickou zemí Dekády romské
inkluze, což je mezinárodní iniciativa dvanácti států usilující o řešení
problematiky chudoby, sociálního vyloučení a diskriminace romských komunit.
Od 1. července je novou předsednickou zemí Dekády Makedonie a u příležitosti
slavnostního předání předsednictví požádala Jana Šustová vládní zmocněnkyni
pro lidská práva Moniku Šimůnkovou o zhodnocení ročního působení Česka v
čele Dekády.
“Za úplně největší přínos považuji to, že se podařilo rozšířit dobrou praxi z České republiky v tzv. vytváření zpráv o pokroku neboli progress reportu, zpráv o pokroku v oblasti romské menšiny v České republice i do ostatních zemí Dekády. To znamená, že za rok 2010 se v podstatě ve všech 12 evropských zemích, které jsou členy iniciativy Dekáda romské inkluze, vytvářely zprávy o pokroku ohledně stavu romské menšiny v jednotlivých zemích. U nás v České republice se tento report nebo tato zpráva vytváří již od roku 1997, nám se podařilo přenést tuto dobrou praxi i do ostatních států. A samozřejmě, že jednotlivé zprávy o pokroku přinesou velmi důležité informace o stavu romských menšin v těchto jednotlivých státech. A navíc umožní i velmi důležité srovnání života romských populací v jednotlivých státech Dekády.” Jsou ještě nějaké další akce nebo aktivity, ve kterých je Česká republika pozitivním příkladem pro ostatní státy?
Jaké státy jste přizvali? Oslovili jste někoho konkrétně? “Ze zemí Evropské unie jsme přizvali např. Belgii, Francii, Itálii, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, Velkou Británii, Švédsko, dále Dánsko, Irsko. Těch zemí je tedy poměrně hodně.” Byl z těchto zemí již nějaký ohlas? Nebo se ozvalo zatím pouze Moldavsko? “Zástupci velvyslanectví Francouzské republiky a Nizozemského království projevili zatím zájem o aktivity Dekády. Myslím si, že to může být první stupeň jejich budoucího členství.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Obyvatelé Písku nechtějí Centrum sociálních služeb pro problémové mladé lidi
Město Písek chce na sídlišti Portyč vybudovat Centrum sociálních služeb pro
početnou skupinu problémových mladých lidí - především pak Romů - ve věku 15
až 26 let. V únoru letošního roku se konalo veřejné projednávání k tomuto
záměru, kde se valná většina zúčastněných vyjádřila záporně. Lidé se
dožadovali vyhlášení referenda a dalšího projednávání záměru s veřejností.
Zástupci města tento týden zveřejnili anketu, kde se opět ptají na názor
obyvatel týkající se tohoto projektu. Podrobnosti zjišťovala Jitka Cibulová
Vokatá.
“Ne, nesouhlasím. Budou tady dělat jenom nepořádek.” “Nechci to tady. Mám toho plný zuby. Jsou to jenom hry politiků. Nevěřím tomu. V žádném případě.”
“Pořád se snažíme všeobecně je podporovat, ale ti lidé si toho neváží. Hřeší stále na to, že my je budeme dotovat, to se mi nezamlouvá.” Názor nezměnili ale ani mladí Romové z píseckého sídliště Portyč, pro které by toto centrum bylo především určeno. Chodil byste tam? “Chodil.” Jakou aktivitu byste si tam třeba představoval?
“Možná by tam byl třeba nějaký beat. Tanec. ” Takže byste čas trávili více tam než tady uprostřed paneláků? “Ano, přesně.” “Pomohlo by nám to asi najít nějaké zaměstnání a mohli bychom se tam také vzdělávat, abychom žili řádně. Ne tak, jak to tady chodí s dětskými gangy.” Centrum sociálních služeb by mělo být určeno nejenom pro členy sociálně vyloučených rodin, ale také pro setkávání dalších obyvatel sídliště. S jeho konkrétní podobou se každý může seznámit na webových stránkách města a také v Píseckém zpravodaji. Jak bude objekt vypadat, nám přiblížil autor studie, architekt Stanislav Šrot: “Hlavní funkční náplní komunitního centra jsou volnočasové aktivity. Budou tam především víceúčelové prostory, jako například tělocvična, posilovna. Je tam počítáno s tanečním sálem, potom také s počítačovou místností, ve které budou umístěny počítače s přístupem na internet. Je tam samozřejmě to, co je pro každý provoz nutné, a to sociální zázemí, zázemí pro zaměstnance. Část nízkoprahového centra je už specifikována přesněji, tzn., že tam jsou prostory, které mají jednoznačně definovaný účel. V podstatě jsou tam situována dvě kontaktní místa. Je tam situováno zázemí pro zaměstnance, klubovna, dílny, učebny a dále.” Zatímco většina obyvatel považuje nově vyhlášenou anketu, která potrvá až do konce srpna, za zbytečnou, starosta Písku Ondřej Veselý je jiného názoru: “Je to informativní anketa, tzn., že z ní máme sesbírat relevantní data o názoru občanů Písku na tuto lokalitu. Má sloužit jako podpůrný názor pro zastupitele při rozhodování o tom, zda požádat o dotaci na vybudování centra sociálních služeb. Každý ze zastupitelů je samozřejmě individuální organizmus, každého tedy ovlivní něco jiného. Někoho ovlivní finanční stránka věci, tzn., že tu máme nějakou oblast, která je problémová, není hezká, uděláme tedy to, že ji upravíme. To budou hodnotit zastupitelé, kteří přihlížejí více k finanční oblasti. Jiní zase budou hodnotit to, že můžeme zlepšit sociální situaci na sídlišti Portyč. Jiné obyvatele nebo zastupitele může samozřejmě ovlivnit nesouhlas, respektive postoj obyvatelstva.” Vybudování píseckého centra sociálních služeb za 23 milionů korun, stejně tak jako jeho provoz, by měly pokrýt finance získané z dotací. Zda o ně město zažádá, rozhodou zastupitelé na svém zasedání na přelomu září a října letošního roku. Další informace o Centru sociálních služeb Portyč najdete na stránce www.mesto-pisek.cz Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Občanské sdružení Romodrom poskytuje sociální služby již 10 let
Občanské sdružení Romodrom oslaví v úterý 12. července své první kulaté
narozeniny. Za deset let svého působení v České republice úspěšně pracovalo
s dětmi i dospělými v jejich různých životních situacích. Jeho motto,
„Džanas Peskero drom,“ se tak podařilo beze zbytku naplnit. Romodrom zná
svou cestu. S jeho ředitelkou Marií Gailovou hovořila Iveta Demeterová.
Dnes Romodrom realizuje programy pro děti a mládež, vězeňské programy a programy v sociálně vyloučených lokalitách. Vězeňské programy v současnosti úspěšně běží ve věznici Pardubice, Vinařice a Oráčov. Program Romodrom pro regiony funguje v pěti krajích - Olomouckém, Moravskoslezském, Jihomoravském, Středočeském a Královéhradeckém. Marie Gailová uvádí:
Jaké jsou tedy stěžejní programy sdružení Romodrom? “Začínali jsme s vězeňskými programy, tj. sociální práce ve věznicích Oráčov, Vinařice a Pardubice. V podstatě jde o to, abychom pro klienty připravili prostředí na výstup, tzn. aby neztratili kontakt s rodinou, aby měli práci po výstupu a aby se měli kam vrátit.” Je to velký problém pro propuštěného sehnat práci? “Určitě ano.” Kde se mohou uplatnit? “Většinou to děláme tak, že nasmlouváváme velké supermarkety, kde je již dopředu domluveno, co je to za klienta. Problémem je, že všude chtějí výpis z trestního rejstříku, tudíž to musí být dopředu domluvené, kam daného klienta umístíme.” Vrátím se ještě k tomu, co jste říkala na začátku, k vašim velkým stěžejním projektům. Není to jenom vězeňský program...
Potýkáme se v současné době s krizí. Jak je to s dotacemi pro Vaše sdružení? Vím totiž, že mnoho romských i pro-romských sdružení právě na toto naráží. Nedostanou dotace a nejsou peníze. Oni poté nemohou pokračovat. “Je to o plánování. Peněz je samozřejmě každý rok méně. I my jsme samozřejmě dostali o 30 procent méně než v minulém roce. Jestli chceme udržet své programy, musejí se hledat další zdroje, tzn. evropské peníze a sponzoři.”
“Tento rok se bude náš letní tábor odehrávat, už vlastně třetím rokem, v našem středisku v Ratajích nad Sázavou. Jezdí tam naše nízkoprahové děti z Prahy 8, to už je tradice. Předtím jsme dělali větší tábory. Tenhle rok není právě kvůli penězům, proto, že jsme nedostali ani korunu na tábor, jsem musela všechno získat sponzorským darem.” Je to lehké?
Říkala jste, že s dětmi vyjíždíte do vašeho střediska. Jak jste se propracovali k tomu, že Romodrom má také své středisko nebo místo, kam jezdíte v létě?
S vámi jezdí jenom romské děti? “Vůbec nerozlišujeme. Jezdí s námi děcka ze sociálně slabého prostředí.” Slavíte 10 let. Jak budou vypadat oslavy? “Sejdou se všichni naši zaměstnanci. Přijedou ze všech krajů. Bude to na Habrovce 12. července. Budeme mít dvě romské kapely. Začneme tím, že farář promluví o Romodromu, posvětí nám naše programy, aby se nám dařilo. Nám a našim klientům. Budou tam naši zaměstnanci a naši donoři, které jsme samozřejmě pozvali.” Co chystáte dobrého na zub pro vaše donory? “Samozřejmě romskou kuchyni.” Například? “Například holubky, to je tradiční romské jídlo. Je to plněné zelí. Potom také marikľe, halušky, perkelt...” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Romští dobrovolníci uklízeli ústecké sídliště Mojžíř
A teď už se podíváme na sídliště Mojžíř, okrajovou čtvrť Ústí nad Labem,
která se v poslední době stává sociálně vyloučenou lokalitou. K jeho
zvelebování se rozhodli manželé Šenkiovi se svým sdružením O Roma dživen. V
Ústí bydlí teprve tři měsíce, ale už přiložili ruku k dílu. Oslovili
dobrovolníky a uklízí pravidelně své sídliště. Začali tím, že oslovili
místostarostku neštěmického obvodu Lenku Jaremovou. Více se dozvíte z
příspěvku Ivety Demeterové.
Čím si vysvětlujete to množství pomáhajících? “Dala bych to na vrub paní Šenkiové, protože ta je tam úžasným způsobem hecovala. Chodila mezi domy. Výborně s ní spolupracovaly děti. Musím říct, že s dětmi to umí perfektně. Udělala jim z toho hru. Řekla bych to asi takhle: Myslím si, že kdybych tam přišla já jako místostarostka, že by na mě asi moc nedali. Ale tím, že tam přišel někdo z nich, kdo tam bydlí, mělo to pro ně větší váhu. Jedna věc je, že chtěli udělat radost sami sobě, druhá věc je i ta, že chtěli ukázat, že všechno, co je tam špatné, nedělají oni, že dokáží udělat i něco dobrého.”
“Nejde tu přímo jenom o úklid, jde i o soužití minority s majoritou, které mě v našem obvodu hodně trápí. Nebudeme si nic nalhávat, obvod Neštěmice, Mojžíř, Krásné Březno, snad kromě městských Předlic, je opravdu v krizi, co se tohoto týče. Vím to od našich spoluobčanů, jak z majoritní společnosti, tak z minoritní. Vím, jak to tady bylo, když se tu pořádal hon na Matiční ulici. Mám hrozné obavy, že nám tu rostou takovéhle případy. A bude jich víc. Nejlepší je předcházet tomu. Prevence. A prevence je o rozhovoru a o nějaké spolupráci. Proto já jsem se rozhodla, že nějaké takovéhle sdružení najdu. Netýká se to jenom úklidu, týká se to problému soužití jako takového.” Marie Šenkiová je ústeckou rodačkou. Do Prahy se přistěhovala za manželem, zde založili občanské sdružení o.s. Roma Dživen. Před třemi měsíci se opět i se svou rodinou vrátila do svého rodného města. To, co viděla kolem sebe, ji velmi znepokojovalo a řekla si, že bude nutná změna: “Byl to takový nápad. Sebrala jsem se, šla jsem ven. A řekla jsem si: Ne, takhle to nejde. Sebereme se a půjdeme uklízet. Svoláme víc lidí. A šlo to. Nepřesvědčovala jsem. Vylepili jsme plakátky, že bude dobrovolná akce, že se bude uklízet sídliště Mojžíř, a oni šli sami, protože lidé také nechtějí žít v takovémhle prostředí. Představte si, že tu dokonce nebyly vůbec žádné koše. A uklízel to jeden člověk, který to vůbec nestíhal.” Kolik lidí se zúčastnilo úklidu? “Bylo jich asi 56 dospělých a okolo 50 dětí. Děti si zpívaly, dostávaly bonbonky jako odměnu.” To znamená, že průběžně udržujete na sídlišti pořádek? “Pravidelně vychází, jak kdy, někdy pět chlapů. Nejméně jsou ale čtyři, co pravidelně chodí a uklízejí.” Místostarostka Jaremová po úklidové akci narážela na nepříjemné komentáře tamních obyvatel i místního tisku. A k tomu tedy dodává: “Spousta lidí si myslela, že to bylo placené, že to byly veřejně prospěšné práce, popřípadě, že když měli vestu s nápisem Šenki, že pan Šenki na tom vydělal. Není to pravda. Byla to dobrovolná akce. Jediné, co to stálo město, byly pytle, což je úplně zanedbatelná položka. Další věc, kterou bych chtěla říct, že ohlasy typu 'Jednou uklidili a my se z toho máme zbláznit!' také nejsou na místě, protože pokud vím, pan Šenki pokračuje v úklidu dál. Vadí mi reakce lidí typu 'Paní místostarostka je ráda, že jednou uklidili'. K tomu musím podotknout, že ano, jsem ráda. A myslím si, že zrovna tihle lidé, kteří píšou takové komentáře, by měli být také rádi.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
O činnosti ústecké Poradna pro občanství, občanská a lidská práva
Ústecká Poradna pro občanství, občanská a lidská práva je sedmou v
republice. Další jsou v Děčíně, Varnsdorfu, ve Slaném, Berouně, Olomouci a
Praze. Její pracovníci pomáhají těm, kteří žijí v tzv. sociálně vyloučených
lokalitách. Jde tedy převážně o lidi, kteří nemají práci, mají malé nebo
žádné příjmy a mají i problémy s bydlením. Poradna má zajištěný provoz na
tři roky z evropských fondů. Podle odhadů by za tu dobu měla pomoci více než
šesti stovkám lidí. Podrobnosti se dovíte od Gabriely Hauptvogelové.
“Znamená to, že rodina už žije v evidenci exekutora, takže má exekuční příkaz nebo to je platební rozkaz. Následně se objevují také nedoplatky u leasingových společností. Na druhou příčku bych asi postavila dávky státní sociální podpory, dávky hmotné nouze, kdy klient neví, na co má nárok.” Zadlužení je asi velký problém. Jak můžete vůbec někomu pomoct, když už je třeba vydán platební rozkaz nebo se na něj chystá exekutor? “Snažíme se dodržet odvolací lhůtu a podat nějaký opravný prostředek s tím, že zároveň poukazujeme na nepříznivou situaci klienta. Také trošku sázíme na morální aspekt, kdy by se klientovi situace ještě zhoršila a upadl by ještě na větší dno, než je v současnosti. Snažíme se s těmi společnostmi nebo přímo s exekutorem domluvit na nějakém splátkovém kalendáři v rámci platební schopnosti konkrétního klienta.” Pomoc najdou i ty rodiny, které mají dítě v ústavní výchově, anebo jim to hrozí. Poradna v takových případech spolupracuje se sociálními pracovnicemi ústeckého magistrátu. Snaží se zajistit lepší podmínky pro bydlení a především práci aspoň jednomu z rodičů, řekla Lenka Balogová: “To znamená, že jim tu pomocí různých nabídkových serverů vyhledáváme zaměstnání, telefonujeme k zaměstnavateli. Snažíme se klienta připravit na vstupní pohovor. A v konečné fázi doprovod klienta přímo k pohovoru.” Takhle to zní, že vlastně vy děláte všechno za lidi, kteří mají nějaký problém. Tak to asi ale nebude... “Samozřejmě, že ne. Snažíme se klienta přinutit k tomu, aby přemýšlel o své situaci a sám si nastavil reálné kroky. Přemýšlel o tom, zda je vůbec schopen to splnit nebo toho dosáhnout. My ho samozřejmě celým procesem provádíme.” Už se vám i stalo, že to někdo vzdal? “Tato situace nastala. Týkalo se to rodiny, která řešila především výchovné problémy svých dětí, ale samozřejmě se to kumulovalo i s jinými problémy. Rodina nechtěla spolupracovat a odstěhovala se do jiného okresu s tím, že tady měli opravdu nevyhovující bytové podmínky. My už jsme byli, dá se říct, na dobré cestě, jelikož jsme zmobilizovali právě oddělení sociálně–právní ochrany dětí, takže tam nějaký posun byl. Myslím si ale, že tímto krokem, který zvolila, svou situaci nevyřeší a propadne se asi na hlubší sociální dno, než byla tady v Ústí.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
O Roma vakeren s datem 9. července už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz. Romale, palikerav tumenge hoj sanas amenca. Šunaha pes pro aver kurko. Ma bisteren - amenca pes dodžanena butheder. Irinen amenge so kamen, či koho kamen šunel andro magazínos. Mangav tumenge savorenge šukar rati. The žutinel tumen o Del. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |