Dítě se často vůbec nedozví, že je rodič ve vězení. Rodina řekne, že tatínek odjel na dlouhou dovolenou, maminka šla do nemocnice a podobně, jen aby nemusela vysvětlovat, že rodič provedl něco špatného a musel do vězení. I v případě, že rodiče nejsou úplně ideální, je pro rodinu dobré kontakt udržovat, upozorňuje Markéta Kovaříková. Mezi hlavní aktivity proto patří tzv. asistované návštěvy, které mají dětem co nejvíc připomínat rodinné setkání.

"To znamená, že tam je občerstvení, hračky, je tam mediátor nebo psycholog, který napomáhá po dlouhém odloučení tomu, aby komunikace mezi odsouzeným rodičem a dětmi probíhala uspokojivě a vřele."

Návštěvy si pochvalují vězni i jejich potomci. Často i sami rodiče nechtěli, aby je děti ve vězení viděli, byl tam i komunikační blok.

"Máme klientku, která spáchala poměrně závažný trestný čin a bylo znát v komunikaci, jak nevěděla, jak má o tom s dětmi mluvit. Styděla se za sebe, za to, že je uvedla do takové situace a díky našemu psychologovi a návštěvám se to podařilo vyřešit a prolomit a teď probíhají návštěvy úplně normálně a běží to dobře."

Děti jednak neztratí kontakt s rodičem, se kterým měli často blízký vztah, jednak mají možnost se se situací nějak vyrovnat. Zatím prý ale záleží hlavně na ochotě ředitelů věznic, jestli se chtějí do programu zapojit.

"Jsou naučeni velmi direktivním způsobem jednat s odsouzeným, což samozřejmě v případě, že tam je dítě není úplně vhodné, protože ten rodič ztrácí jakoukoliv autoritu před dítětem, když se k tomu odsouzenému chová stráž s nějakým despektem. Velmi stresující pro dítě jsou i vstupní kontroly, kdy tam strážník stojí, tváří se velmi nepříjemně a má zbraň."

Pilotní projekt Českého helsinského výboru proto obsahoval i komunikační semináře pro pracovníky vězeňské služby, aby byli schopni reagovat na přítomnost dětí přívětivě a laskavě, což se v některých věznicích podařilo.

"Potom to i na děti působilo mnohem lépe. Například, když procházely vstupem a nějaké dítě zapípalo, tak reakce strážníka byla příjemná, třeba řekl: ty sis nečistil zuby, protože kdo si nečistí zuby, tomu to zapípá a to dítě hned reagovalo jiným způsobem. Takže jde o to, aby se naučili reagovat přívětivějším, laskavějším způsobem, jak si to dítě zaslouží."

Lektorky spolupracují například s ženskou věznicí ve Světlé nad Sázavou nebo v pražských Řepích. Tady se maminky hezky obléknou a hned to působí jinak, než když mají vězeňský mundur. Motivační program na posilování rodičovských kompetencí proběhl také v mužských věznicích v Novém Sedle a v Horním Slavkově. Za malý kontakt dětí s odsouzenými rodiči může i nevhodná lokalizace a přeplněnost věznic. Není výjimkou, že vězeň je v západních Čechách a rodinu má na Moravě. Navíc jsou věznice stranou a pokud rodina nemá vůz, tak jde třeba dva tři kilometry s malým dítětem pěšky. Někde je malé soukromí, některé věznice jsou bezkontaktní.

"Bojí se toho, aby děti něco nepředali rodičům. Samozřejmě jsou k tomu ty děti zneužívány dost často. Ale myslím si, že není řešením, že zakážu kontakt v průběhu návštěvy. Jak vysvětlíte dítěti, že se nemůže s rodičem v průběhu tří hodin pohladit, pomazlit. Nehledě na to, že jsou věznice, které mají nádherný hrací koutek a ten rodič tam s nimi nesmí. Přitom hra je nejvhodnější prostředek, jak navázat komunikaci s dítětem."

V rámci kampaně představily odbornice také obrázkovou knížku Maminka ve vězení, která má dětem přiblížit každodenní život vězňů. Vznikla také metodika pro práci s dětmi vězněných rodičů. Pokrok je i ve spolupráci s dětskými domovy. Jak dodala Markéta Kovaříková, Český helsinský výbor chce s žádostí o podporu oslovit také ministerstvo spravedlnosti.