V Praze je v plném proudu Světový romský festival Khamoro, který nabízí nejen nezapomenutelné hudební zážitky, ale také například odborné semináře a výstavy. Právě ty se letos zaměřují na tematiku nerovného přístupu romských dětí ke vzdělání. A my vás teď chceme pozvat na výstavu „Segregace vážně škodí vám i lidem ve vašem okolí“, jejíž vernisáž proběhne zítra od 18 hodin v Galerii Ministerstva kultury, kde potrvá do 10. června. Představuje díla 19 autorů a její kurátorku Tamaru Moyzes pozvala k mikrofonu Jana Šustová.

Vy jste téma segregace dětí ve školství uchopili umělecky – jak bude vypadat výstava, kterou jste připravili?

„Asi nejdůležitější věc, která by měla zaznít, je, že to nebude výstava o nás bez nás, ale že vystavujeme díla velmi známých romských umělců, kteří vystavovali na bienále v Benátkách. A kromě toho máme dva nové romské talenty odsud z Česka, což je David Tišer a Věrka Duždová a na ně se velmi těším.“

Ta výstava je, pokud jsem to dobře pochopila, založena hodně na videích – co na ní všechno návštěvník uvidí?

„Myslím si, že to bude asi tak 50 na 50 %. Například Delaine Le Bas z Anglie bude mít vysloveně instalaci, budou tam tisky, staré fotografie z její rodiny, budeme tam mít například komiks, takže to tentokrát nebude čistě výstava, která je založená na videích.“

A pokud jde o ta videa, jak jsou asi dlouhá a jakou dobu si návštěvník má přibližně na výstavu vyhradit, pokud chce vidět úplně všechno?

„Co se týče těch dalších 50 % procent té výstavy, ta videosekce bude na Ministerstvu kultury v Nostickém paláci. Každé video umělec pojal úplně jinak, což znamená, že některé může trvat půl hodiny a jiné může být třeba jen v dvouminutové smyčce. Je velmi těžké takhle říct konkrétní čas. Ale bylo by dobré, aby si návštěvník na prohlídku vyhradil dvě hodiny.“

Ta výstava je rozdělená do dvou částí, něco je na Ministerstvu kultury a něco v jedné galerii - kam přesně je potřeba jít?

„My máme výstavu rozdělenou na tu videosekci, která bude na Ministerstvu kultury, a tu druhou část budeme mít v Galerii Napa, která je od Ministerstva kultury velmi blízko, takže přechod trvá pět minut.“

Můžete říct také něco o sobě, čím se zabýváte a odkud pocházíte?

„U mě je to poněkud složitější. Pocházím z Bratislavy, několik let jsem žila v Izraeli a sama jsem takový minoritní mix bývalého Československa – mám v sobě maďarskou, židovskou a romskou krev, moje babička byla Romka.“

Kdy jste v sobě začala objevovat tuto směs všech různých identit a jak jste to chápala?

„Moji rodiče mě v tomto směru od dětství vychovávali tak, že jsem vždy brala velmi pozitivně to, že ve mně proudí hodně kultur. Spíš byl problém v tom se o tolika kulturách něco naučit, abych se s nimi mohla ztotožnit i po té kulturní stránce. Takže když mi bylo 16 let, rozhodla jsem se, že se musím naučit hebrejsky. Romsky ještě neumím a maďarsky také ne, takže mám co dohánět.“

Můžete říct něco o Vaší umělecké dráze? Jste povoláním výtvarnice?

„Původně jsem umělkyně, výtvarnice, dokumentaristka a ve svých dílech, což jsou převážně videodokumenty nebo videoinstalace, se většinou zabývám xenofobií a rasismem. A právě proto na sebe někdy beru i tu roli kurátorky, když mám pocit, že je tu nějaká věc, která by se nějakým způsobem měla pojednávat a nikdo jiný to neudělá.“

Kde teď žijete?

„V podstatě žiji a pracuji v Praze, občas cestuji do Izraele, ale moje základna je v Praze.“

A co Vás přivedlo do Izraele?

„Do Izraele mě přivedlo to moje hledání kořenů, nebo jak to mám nazvat... Protože jsem věděla, že jsem Židovka, a protože se v 90. letech otevřely hranice a já jsem zrovna dodělala střední školu, tak jsem se vypravila žít a studovat do Izraele.“

A co jste tam studovala?

„Studovala jsem tam video a dokument na umělecké škole Bezalel v Jeruzalémě.“

A co se týče hledání Vašich romských kořenů, kam se za nimi vypravujete?

„To se musím vypravit na Slovensko, protože ta moje romská babička pochází ze Slovenska.“

Z jakých míst pochází?

„Z Vysokých Tater, z takové malé vesnice, která se jmenuje Držkovce.“

A máte tam ještě nějaké příbuzné?

„Pro mě osobně je problém hledat tyto kořeny, protože ta moje babička už žel umřela a umřela v Americe, takže nemám hodně kontaktů ze strany otce, i kvůli tomu, že se rozvedl s mojí mámou. Bohužel.“