Vytištěno 23.09.2023 16:42 26-02-2011 Jana Šustová, Iveta Demeterová, Iveta Demeterová, Tomáš Bystrý Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Dnes vám představíme projekt organizace Člověk v tísni „Uč se, more“. Zavedeme vás také do Rumunska za romským básníkem a dáme slovo Ivanu Šarayovi, který ačkoliv studuje andragogiku, živí se jako taxikář. A samozřejmě nebude chybět celá řada romských písní. Mangav tumenge šukar rati. Anas tumenge aktuálna informacii, interesna manuša. Adadžives povakeraha pal o ruminika Roma the pal o projektos savo hin lačo pre amare čhave. The bašavaha romane giľa adarig the pal aver luma. =[ Reportáž ]=
Projekt Uč se, more nabízí tzv. retrostipendia
Teď se zaměřme na projekt Uč se, more. Ačkoliv se může na první pohled zdát,
že je projekt určený pouze romským dětem, v praxi tomu tak nebude. Za
příkladnou docházku a chvalitebný prospěch mohou žáci středních škol dostat
až dvanáct tisíc ročně. Jaká jsou kritéria k získání tzv. retrostipendia,
se Iveta Demeterová zeptala manažerky projektu Kateřiny Hůlové.
Žák nebo student se k vám tedy může v tuto chvíli přihlásit pouze prostřednictvím vašeho terénního pracovníka? “V tuto chvíli ano. Zatím to není celorepublikový stipendijní program. Je to další z projektů, který děláme. Velmi často také volají školy, někdy volají sociální pracovníci z úřadů nebo z jiných organizací, tedy ti, kteří už informaci o doučování mají. Ozývají se tedy i tímto způsobem. Na začátku jsme si říkali, jestli bude mít placené doučování úspěch, jestli to není moc. V rámci Prahy, kde se projekt v tuto chvíli rozjíždí, se ukazuje, že ta částka se jeví pro dané rodiny jako přijatelná, že jsou schopni to dát, zaplatit.” První výběr, pilot, je ukončen. Kolik se přihlásilo dětí? “Tento rok je ukončen. V tuto chvíli máme 35 dětí, které se přihlásily. Myslíme si, že takto nízké číslo je především proto, že se o tom zatím málo ví. Žádné peníze nebyly ještě nikde vyplaceny, nikdo nevěděl reálně, jak to funguje. Ráda bych k projektu ještě doplnila, že je zcela financován ze zahraničních prostředků, z prostředků italské nadace UniCredit. To znamená, že to nejde z příspěvků Klubu přátel Člověka v tísni, nejde to ze sbírek, které Člověk v tísni dělá, nejde to ani z peněz daňových poplatníků České republiky. Veškeré peníze jsou z Itálie. Naopak, značnou část peněz budeme platit my českému státu na daních a na pojištění. To je jedna věc. Druhou věcí je, že tento projekt není zaměřen výhradně na Romy, ale na rodiny, se kterými dlouhodobě pracujeme v lokalitách, kde působíme. Nutno podotknout, že v poslední době se značná část klientely proměňuje. A jsou to lidé nejen z romské minority, ale jsou to lidé z majority, kteří chodí. Mají problémy s dluhy, nerozumějí úvěrovým smlouvám, které podepsali, nejsou schopni poskytnout dětem další vzdělání, protože jsou na tom finančně zle.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Romové v Rumunsku ]=
Marian Ghiţă z Rumunska připravuje svou druhou básnickou sbírku
V našem pořadu občas zavítáme i za Romy do Rumunska. Naším dnešním hostem z
této země je mladý romský básník Marian Ghiţă, který pochází z Craiovy a
pracuje v neziskové organizaci Středisko mladých Romů Amaro Suno. Jana
Šustová se ho zeptala na jeho básnickou tvorbu.
Píšu už dlouho, v podstatě odmalička, i když ty první pokusy nebyly nijak skvělé. Ale časem jsem se vypracoval. Je to taková moje vášeň. Pravděpodobně je to dar od Boha, který postupně pěstuji a vylepšuji. A povedlo se mi najít i čtenáře. Odkud čerpáte inspiraci a jaká jsou Vaše témata? Mojí inspirací je v prvé řadě život. Píšu o každodenních zážitcích, o způsobu života, jaký vedu, o věcech, které jsem zakusil, o nových situacích, s nimiž jsem se setkal. Moje básně mluví o životě, o lásce a o odlišném způsobu nahlížení na věci, respektive o snaze vidět věci jinak, než se zdají. Vyskytují se ve Vaší poezii romské motivy? Pravděpodobně se v mojí poezii určitě setkáte s vášní typickou pro romské prožívání života. S láskou, kterou Romové chovají k životu, ženám, rodině, domácnosti a radosti. Vyrostl jste v tradiční romské rodině a mluvíte romsky? Bohužel jsem nevyrostl v tradiční rodině, která by mluvila romsky. Žil jsem mezi většinovou populací Rumunů. Moji rodiče byli obchodníci. Vyráběli umělé květiny a chodili jsme je prodávat na vesnické poutě. Někteří členové mojí rodiny byli šumaři. Já jsem také absolvoval základní uměleckou školu, hru na bicí. A pět let jsem hrál v kapele. Kolik básnických sbírek jste dosud vydal? Zúčastnil jsem se soutěže, kterou pořádalo nakladatelství Lumen z Jasů (Iaşi) a vyhrál jsem ji. Díky tomu vyšla v tomto nakladatelství moje první sbírka pod názvem „Šeptání pravé ruky“ (Şoaptele mâinii drepte). Je to můj literární debut. Byla uvedena v rámci Dní města Craiovy ve Velkém městském sále. Představil jsem ji také v Národním divadle v Bukurešti v rámci akce, která propagovala romskou kulturu, a pak v dalších oltenských městech. Četl jsem z ní publiku na Mezinárodním festivalu romského umění v Timišoaře. Není to moje poslední kniha, nějaký čas už pracuji na další sbírce, která se bude jmenovat „Pastelky“ (Creioane colorate). Mluvil jste o akci v Národním divadle v Bukurešti – můžete o ní uvést ještě něco bližšího? Ta akce v Národním divadle v Bukurešti se jmenovala Pakivale Roma - Štastní Romové. Pořádalo ji Národní středisko romské kultury. Zahrnovala také divadelní představení a výstavu fotografií. Při této příležitosti jsem mohl i já představit svoji sbírku. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Ivan Šaray - doktorand a taxikář
Ivan Šaray je doktorandem studijního oboru andragogika, ale i přesto se živí
jako taxikář. Když s ním Iveta Demeterová mluvila, stále zdůrazňoval, že
nehází flintu do žita a věří, že najde odpovídající zaměstnání. A v čem
podle něj tkví onen zádrhel?
Všude slyšíme: 'Dejme Romům šanci! Ať se vzdělávají! Chceme alespoň středoškoláky.' A Vy jste vysokoškolák... “'Dejte Romům šanci!' To je pouze hezké heslo, aby Evropská unie a další státy v této věci byly ukolébány. Skutečnost utekla.” Na kolika výběrových řízeních jste byl? “Tipuji to na takových zhruba 200 výběrových řízení, a to v průběhu dvou až tří let.” Ani na jednom jste neuspěl? “Dostal jsem se do dalšího kola. Další kolo znamená to, že jsem se dostal k osobnímu pohovoru. Před sebou jsem měl minimálně tříčlennou komisi. Tam už jsem neuspěl. Možná to byl můj subjektivní pocit, ale cítil jsem, že se mě téměř bojí. Chovali se hrozně xenofóbně.” Řekl Vám někdo konkrétní důvody, proč jste nebyl přijat? “V České republice si to nikdo nedovolí. Existuje totiž zákon proti diskriminaci a taková organizace by mohla být potrestána. Otevřeně vám to tedy nikdo neřekne. Důvod vždy zněl tak, že byl vybrán uchazeč, který jim profilově lépe vyhovoval.” Co konkrétně jste vystudoval? “Jsem bakalářem v oboru speciální pedagogika. Magistr v oboru andragogika.” Andragogika, tedy vzdělávání dospělých. Zkoušel jste to na poli pedagoga? “Zkoušel. Narážím docela tvrdě. Prozatím jsem uplatnění jako kantor nebo učitel nenašel. Snažím se.” Co děláte ve svém civilním povolání? “Dělám taxikáře. Přes den se starám o rodinu. Studuji. Občas si jdu zacvičit, abych vypadal jako člověk. A v noci pracuji.” Vím o Vás, že jste studoval také právnickou fakultu... “To už bylo na mě moc. Musel jsem toho nechat, protože bych to časově nezvládl. Velmi mě to ovšem mrzí, protože právo, to je zároveň můj koníček.” Kdybyste si mohl vybrat, a nezáleželo-li by na výsledku výběrového řízení, čemu byste se chtěl věnovat? “Byl by to management. Měl jsem na škole jednoho přísného profesora, profesora Bartáka, ten mi nedal nic zadarmo. Nebo přednášet, být kantorem, to by se mi také líbilo. Personalistika, to je také zajímavá práce. Dělal bych v podstatě cokoli, třeba vrátného, kdyby to bylo dobře zaplaceno. Stále ze sebe něco vydávám, ale nic se mi nevrací. Dostávám se tedy do fáze, kdy si říkám, jestli to má nějaký smysl. To, že se neustále snažím a bojuju s tím, je vysilující. Myslím si, že v téhle společnosti nejsem sám. Jen tak se nevzdám. Připadá mi, že nás tahle společnost hrozně moc řídí. Ať nám tedy poradí, ale konkrétně, jmenujte mi, kde nás zaměstnají.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Plesová sezóna pohledem dětí
Také dnes vás pozveme na návštěvu za dětmi a jejich originálními pohledy na
svět kolem nás. Se čtvrťáky ze Základní školy na Havlíčkově náměstí v Praze
si Tomáš Bystrý tentokrát povídal o plesové sezóně, která je v těchto
měsících v plném proudu.
“Byla jsem se svou sestrou, když maturovala. Dostala korunku. Musím říct, že se mi líbilo, jak to tam všechno ozdobili. Byly tam balónky. Spustily se na zem. Pak každému přinesli víno. Teda kromě mně.” Jak se tam tancovalo? “Tancoval se tam valčík. Každý si mohl buď mohl vymyslet tanec se svou sestrou, nebo si mohl na tanec někoho vzít.” Kluci, vy jste byli na nějakém plese? “Já ne.” A chceš jít, nebo tě to moc nezajímá?
“No tak, chci jít, no.” Jaký vy máte vztah k tanci. Jaký tanec se vám nejvíc líbí?
“Hip hop.” Co to je za tanec?
“To je tanec, ve kterém se ztrapňuje. Třeba parta proti partě. A navzájem se
ztrapňujou.” A třeba takové tance, které jsi viděla na plese? Cha-Cha, Jive, ty standardní tance? “Jo, to se taky učím, ale moc mi to nejde. Chodíme ale se školou na kroužky, a tam se učíme romské...” /směje se/ Romské tance? “Ano.” Jsou romské tance těžké? Umíte je, kluci, tancovat?
“Já jo.” A Slováci netancují? “Slováci tancujou, ale já jsem jinak vychovanej. Moje máma třeba tancuje, táta taky. Ale já na to nejsem. Můj táta hraje. Já budu hrát taky.” Je to těžký, Nikolasi, tancovat čapaš?
“Není, je to lehký. Akorát, když to děláte poprvé, může se vám zdát, že je
to těžký. Ale těžký to není.” Co jsi chtěl říct?
“Abyste mi říkal Jacksone.” Tancuješ Jacksona? “Jo.” A kde ses to naučil? “Koukám se na Jacksona v televizi, a pak to dělám podle něj.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Opakování je matka moudrosti
Ani dnes nebude chybět minikurz romského jazyka. Iveta Durdoňová a Tomáš
Bystrý s vámi shrnou vše, co jste se mohli naučit od začátku tohoto roku.
Ostatně - opakování je přeci matkou moudrosti.
Přesto – pokud jste naše minikurzy poslouchali pravidelně, už umíte v romštině vyjádřit ledacos a lecčemu i porozumět. Nejprve si zopakujeme, co je důležité pro výslovnost romštiny. Řekli jsme, že pro romštinu jakožto indický jazyk jsou typické tzv. přídechové neboli aspirované hlásky. V našem dialektu máme čtyři: čh - kh - ph - th, a jejich správnou výslovnost musíme dodržovat, aby nedošlo k nedorozumění.
O romských podstatných jménech víme, že mají dva rody a dvě čísla a že
se dělí na koncovková: například o čhavo - romský chlapec, e
rakľi - neromská dívka, o čaro - miska, e piri -
hrnec,
K přejatým podstatným jménům dáváme původem řecké koncovky: -os,
-is, -as, -us nebo –a: Víme také, že romština užívá člen: o - pro rod mužský a e - pro rod ženský a známe osobní i přivlastňovací zájmena:
me - já
miro – můj Umíme také počítat, a to nejen do pěti, ale až do deseti: jekh, duj, trin, štar, pandž, šov, efta, ochto, eňa, deš. A proto, abychom mohli tvořit věty, umíme časovat i několik sloves: sloveso být - te jel a slovesa 1. a 2. třídy: te kerel a te džal.
já jsem - me som
já dělám - me kerav
já jdu - me džav Zde si můžete příspěvek poslechnout:
O Roma vakeren s datem 26. února už patří minulosti. Naladit si nás můžete ale opět v sobotu po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese romove.cz. Romale sam rado hoj sanas amenca. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende.The žutinel tumen o Del. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |