Vytištěno 26.03.2023 23:38 17-12-2010 Jana Šustová, Jana Šustová, Iveta Demeterová, Tomáš Bystrý Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Dnes se dozvíte, že Romské vysílání Českého rozhlasu dostalo cenu Gypsy Spirit. Pozveme vás na Putování k živému Betlému a řekneme vám o setkání romských sdružení a organizací s prezidentem Václavem Klausem. A jako vždy nebudou chybět aktuality ze života Romů a spousta romské hudby. Lačhi kiarati, čhavale, bacht tumenge savorenge so šunene amari romani relacia ,,O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevipena andalo romano dživipen. Mangav tumenge lačho šuniben. =[ Reportáž ]=
Druhý ročník Ceny Gypsy Spirit
Teď už vás zveme do kostela sv. Anny. Tam se minulý týden zhruba v této době
udělovaly ceny Gypsy Spirit, které letos už podruhé vyhlásila Sekce pro
lidská práva Úřadu vlády České republiky v rámci Kampaně proti rasismu.
Slavnostního večera se zúčastnil i Tomáš Bystrý.
“Naplánovali jsme to hned. Poté, co skončil první ročník, vyčlenili jsme na to prostředky. Všechno jsme naplánovali. Zrušit to by znamenalo velmi ostrý škrt a také neúčelně vynaložené prostředky, protože jsme to už prostě rozjeli. Očekávání ale předčil pan premiér, který, k mému překvapení, v tom našel zalíbení. Nakonec přišel, jak jste mohli sami vidět, hezky promluvil, musím říct,” míní bývalý ministr a exzmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb.
Karel Holomek: “Beru to také jako poděkování za práci lidem, kteří se mnou spolupracují. Naštěstí jsem již v důchodu. Kvůli penězům to rozhodně nedělám. Dělat tuhle práci je řehole. Fungujeme ale už dvacet let. Nikdo jiný takový tady není. A udrželi jsme se. Zatímco jiní vzpláli, my pořád jedeme a pořád máme programy, které stojí za to naplňovat. Je toho ale moc. Někdy už nemůžu. Už mě zastavují lidi na ulici. Mohl bych klidně začít úřadovat rovnou na ulici. Když jdu v deset hodin v Brně na kafe, to už musím, abych si udělal přestávku, po cestě mě potkávají Roma. Často mě osloví a říkají: Pane Holomku, mám problémy s tím či oním, pomožte mi. Vždy říkám: Doprčic! Já si tu snad sednu a zřídím si tu kancelář. Jenže to je práce zadarmo. My pro ty lidi musíme dělat zadarmo, nevezmeme si od nich ani korunu. A přitom je já osobně často zastupuji i u soudu. A to není jednoduchá věc, to už se musíte docela profesionálně připravit.” Lejla Abbasová: “To byly nominace v první kategorii a jejich vítěze přijde vyhlásit předseda odborné poroty a exministr pro lidská práva pan Michael Kocáb.” Michael Kocáb: “Gypsy Spirit v kategorii nevládní organizace udělujeme cenu občanskému sdružení Romea.”
V kategorii ocenění pro mimoškolní vzdělávací aktivity zaměřené na romské děti a mládež získala cenu Gypsy Spirit Základní škola Masarykova, která je jednou ze šesti škol ve Valašském Meziříčí. Škola se nachází v Krásně, a tudíž do ní spádově patří všechny romské děti z okolních sídlišť. Jeden z žáků této školy dokonce na slavnostním ceremoniálu ukázal své pěvecké schopnosti... (hudební ukázka – zpěv Igor Horváth, žák Základní školy Masarykova, Valašské /Meziříčí)
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Putování k Betlému s občanským sdružením Český západ
Už se stalo tradicí, že občanské sdružení Český západ pořádá těsně před
Vánoci v Dobré Vodě u Toužimi putování k živému Betlému. Letos se na něj
členové místní romské komunity, pracovníci sdružení i další přátelé vypraví
v úterý 21. prosince večer. Všichni se mohou těšit na procházku předvánoční
ztichlou krajinou, zpívání koled spolu s kapelou NeTřeBa, ale i teplý čaj a
voňavé cukroví. Atmosféru putování vám přiblíží Jana Šustová.
Spousta dětí, katolický kněz, romští i neromští přátelé z blízkého i vzdálenějšího okolí – ti všichni se v úterý v 17 hodin setkají před sídlem občanského sdružení Český západ a společně se vydají na pouť ke Svaté Rodině. O dalším průběhu večera hovoří Anna Dunčeková:
Putování k živému Betlému se v Dobré Vodě u Toužimi uskuteční už po šesté, ale to rozhodně neznamená, že je stále stejné - každý rok totiž na poutníky čeká nějaké překvapení.
Můžete jmenovat ty perličky tak, jak se postupně vyvíjely rok po roce?
A andělova zvěst je následující: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost! Hle, dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán v městě Davidově!“
„My jsme si netroufli na celý Betlém, tak jsme udělali jenom Svatou Rodinu a nějaké ovečky. Nebylo to jednoduché, takže jsme si ze slámy dovolili udělat jen takhle pár základních postav.“ Závěrečným překvapením každoročního putování k Betlému jsou dárky, které pracovníci Českého západu připravují pro bezmála padesátku dětí.
Pokud se v úterý do Dobré Vody u Toužimi nedostanete, můžeme vás alespoň pozvat ke sledování nového televizního dokumentu České televize s názvem Český západ, který v Dobré Vodě natáčela celý rok režisérka Alena Hynková. Bude se vysílat od 22 hodin na ČT 2. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Představitelé romských sdružení a organizací požádali prezidenta o pomoc
Představitelé romských sdružení a organizací, které působí v České
republice, požádali prezidenta Václava Klause, aby jim pomohl pohnout vládu
k řešení romské problematiky. U jednacího stolu byl i Ladislav Jakl, poradce
prezidenta, kterého se Iveta Demeterová zeptala, jak setkání hodnotí.
“Pan prezident takové přijetí, jako bylo dnes, nedělal poprvé. O tuto problematikou se zajímal dlouhodobě ve svých dřívějších funkcích. Samozřejmě, jako prezident má jiné pravomoci, v konkrétních, praktických věcech ale spíše menší. Politická reprezentace, vrcholná politická reprezentace může něco udělat – projevem vůle, projevem ochoty ke komunikaci.” Co by mělo následovat po této schůzce? Romové předali panu prezidentovi určité materiály, analýzy, na kterých pracovali... “Pan prezident se na to určitě podívá. Je to pracovitý člověk. Těsně po Novém roce bude mluvit s panem premiérem, určitě i o této věci. Dnes ještě bude mluvit s novými senátory, proč nemluvit i o tomto problému? Při svých krajských návštěvách, při setkáních s hejtmany, tam všude je možné tuto problematiku vyzvednout a zeptat se.” Do jaké míry mohou hejtmané, premiér Nečas poslechnout pana prezidenta? “V některých věcech má prezident republiky své ústavní pravomoci a může některé věci rozhodnout. V jiných věcech je významnou společenskou autoritou. A určitě i v tomto smyslu není jeho působení zbytečné. Čím více o tom člověk přemýšlí, tím více si uvědomuje, že konkrétní problém je ve městech a v obcích. Bez zastupitelstev, bez pochopení starostů, ty hlavní praktické problémy, o kterých mluvíte, řešitelné nejsou.” Ivan Veselý, který celou romskou delegaci vedl, řekl, že z celé schůzky má dobrý pocit. V čem konkrétně? “Dopracovali jsme se ke shodě. Největší problémy jsou na lokální a regionální úrovni. Pan prezident slíbil, že o tomto problému bude diskutovat při setkáních s hejtmany.” Padly ještě nějaké další sliby? “Jakési intervence, nebo lépe řečeno diskuse prezidenta s premiérem na toto téma, mohou premiéra přesvědčit o tom, aby této problematice věnoval pozornost. Pan prezident ví, že situace Romů je v současné době velmi těžká.” Budete iniciovat ještě další schůzky? “Chceme jednat s ministry práce, pro místní rozvoj a dopravy. Chceme s nimi diskutovat nejen o sociálních problémech, ale chceme s nimi diskutovat i o aktivním přístupu k řešení.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Kurzem romského jazyka procházejí vybraní strážníci a úředníci karvinského magistrátu. Romsky se učí, aby mohli lépe pracovat v problémových lokalitách Karviné. Někteří romští starousedlíci totiž mají problémy vyjadřovat se česky. Osm strážníků městské policie a úředníků karvinského magistrátu se proto romskému jazyku učí od letošního září, vždy jednou týdně. Romští středoškoláci, kteří chtějí studovat na vysoké škole, mají možnost připravit se na přijímací zkoušky úplně zdarma. Do projektu Dža dureder, který občanské sdružení Slovo 21 realizuje už poosmé, se mohou hlásit všichni, kteří studují ve 2. a 3. ročníku SŠ nebo jsou v maturitním ročníku. Přípravných kurzů, které budou od ledna do června příštího roku, se mohou zúčastnit i absolventi středních škol do věku 26 let. Rumunská vláda podpořila poslanecký návrh zákona na změnu označování Romů na pejorativní Cikán. Vláda se odvolává na doporučení Rumunské akademie, která ve svém elaborátu změnu schvaluje. Proti se staví ministerstvo zahraničí a romské organizace, se kterými nebyla změna konzultována. Hlavním argumentem je, že slovo Rom bývá v zahraničí snadno zaměňováno se slovem Rumun. Za odvahu postavit se proti porušování lidských práv vyznamenaly německé romské organizace skupinu mladých Romů z Ostravy. Ti se postavili proti rozhodnutí českých úřadů, které je v polovině devadesátých let přeřadily do zvláštní školy. Poté, co se svojí stížností neuspěly u českých soudů, obrátili se na Evropský soud pro lidská práva, který jim dal za pravdu. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Držitelem Ceny Muzea romské kultury se stal učitel Ján Sajko
V následujících minutách Vám představíme letošního držitele Ceny Muzea
romské kultury. Stal se jím Ján Sajko, slovenský učitel výtvarné výchovy na
1. základní škole v Jarovnicích u Prešova. O tomto pozoruhodném muži
hovořila s ředitelkou Muzea romské kultury v Brně Janou Hováthovou Jana
Šustová.
“Mgr. Ján Sajko, učitel z největší romské osady na Slovensku, z Jarovnic u Prešova, je velice známý. I my jsme ho znali, a to téměř než dvě desítky let, protože je skutečně výjimečnou osobností, jak ve světě pro-romském, tak ve světě učitelském. Ke svým žákům přistupuje skutečně nadstandardně, a to skrze výtvarnou výchovu, což je jeho obor a také předmět, který vyučuje. Daří se mu děti motivovat k návštěvě školy. Děti začne velmi bavit výtvarná výchova. Pokud to jde, vozí pak děti na různé světové, mezinárodní dětské výstavy výtvarné činnosti, kde jsou jejich práce velmi úspěšné. Pro ty děti je to tedy obrovská motivaci pro další výtvarnou práci, ale zároveň motivací vůbec do té školy chodit, chodit do příjemného prostředí, kde na ně čeká pan učitel, který má pro ně svůj zvláštní program. Je vidět, že Ján Sajko se té práci věnuje s nezvyklou energií.” Podle Jany Horváthové není učitel Ján Sajko v lehké pozici.
Ján Sajko neúnavně rozesílá práce svých dětí na výstavy a soutěže po celém světě. Jeho žáci díky tomu opakovaně získali ceny na dětských výtvarných soutěžích v Japonsku, Indii, Íránu, Norsku, Německu a jinde. Kvalitou své práce se prosadili i v konkurenci specializovaných uměleckých škol z celého světa a některé poroty ani netuší, že jde o romské děti z velmi slabých sociálních poměrů. Na předávání cen Ján Sajko autory cen bere vždy s sebou a ukazuje jim život mimo osadu. Bez jeho přičinění by se tyto děti nedostaly ani do Prešova, který je vzdálený pouhých dvacet kilometrů od Jarovnic. I v Muzeu romské kultury našly práce jeho žáků své místo. Pozoruhodné jsou například malby na vyřazených školních lavicích. A s jakými pocity přijal Ján Sajko cenu Muzea romské kultury? “To, že jsem se stal laureátem této ceny, že jsem byl vybrán, mě mile překvapilo. Víte, člověk žije v takovém svém koloběhu. Já žiji od termínu k termínu. Věnuji se těm výstavám. Dívám se na data, abych věděl, co je třeba, kdy je třeba to či ono poslat, co ještě musím udělat. Když jsem obdržel tuto zprávu, velmi mile mě to překvapilo. Vážím si lidí, kteří si váží mé práce.” Oceňovat osobnosti, které pracují s lidmi ze sociálně znevýhodněného prostředí, je velice důležité. A jak uvádí Ján Sajko, takové ocenění se stává posilou zvláště ve chvílích pochybností. “Myslím si, že někdy si lidé pracující ve školství, zejména pedagogové, položí otázku, jestli to všechno má smysl. Jestli jsou za ním vidět nějaké výsledky. Je to takový další kamínek do mozaiky. Když bude člověk někdy na dně, podívá se na tu cenu a řekne si, že to má význam. Je třeba se přemoct a jít dál. Ve škole je to jako na moři. Člověk není jen nahoře, někdy je sice nahoře, ale jindy zas dole. A dost často z každodenních problémů propadá takovým stavům, že toho mnoho pozitivního kolem sebe nevidí, obzvláště když pracuje s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí, protože je tam hodně vlivů. Někdy vidíte, že máte ve třídě šikovné dítě, ze kterého by mohlo něco být, a rodiče nemají zájem ho v tom podporovat. Často si připadáte úplně bezmocní. Je tedy potřeba si říct, že stojí za to překonávat tyto každodenní problémy. Možná to někam povede a stane se malý zázrak.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Ptáčata aneb Nejsme žádná béčka
Ptáčata aneb Nejsme žádná béčka. 2. B je třídou převážně romských dětí.
Vznikla na jedné základní brněnské škole kvůli petici rodičů, kteří
nechtěli, aby jejich děti měly za spolužáky Romy. Děti samotné se přitom
staly spoluautory časosběrného formátu, protože v průběhu jednoho roku
točily na malé kamery svět, jak ho vnímají ony. Iveta Demeterová si spolu s
Richardem Samkem Ptáčata pozvala do studia.
Děti zakřičí: “Ahój!” Richard Samko: „Jak se romsky vlastně řekne ptáček? Kdo to ví? Paní učitelka to ví!“ Paní učitelka Zlatušková: “Čiriklo.” Richard Samko: „Ano, správně. Čiriklo. A vy to nevíte?“
Děti: “Ne.”
Richard Samko: „Vy to nevíte?“ Děti: “Víme.” Paní učitelka Zlatušková: “Oni se stydí.”
Děti: “Ano. Jo.” Richard Samko: „Opravdu?“ Chlapec: “Jó.” Richard Samko: Dáváš podpisy? Chlapec: “Ano.” Chlapec: “My jsme s Patrikem šli jednou ze školy. Byli tam nějací kluci. Jeden byl velikej. On říkal, že mě viděl. A řekl, ať mu dám podpis na ruku.”
Ladislav Cmíral: “Kladné reakce jednoznačně převažují. My jsme za to samozřejmě rádi. Přáli bychom si, aby reakcí bylo co nejvíc. Nemusí být všechny ani nutně kladné. Nám šlo o to upozornit na určitý problém a vyvolat debatu o tom, jak takový problém lze, nebo eventuálně nelze řešit. V tomto ohledu je tedy samozřejmě každý ohlas vítaný.” Richard Samko: „Paní učitelko Zlatušková, jak Vy to vnímáte?“ Paní učitelka Zlatušková: “Někdy je to trochu rozpačité, protože někdy zrovna ta áčková třída, to je tak trošku na hraně. Myslím si, že teď děláme společné akce tak , aby se děti propojovaly. Měli jsme teď ve škole kouzelníka. Malovali jsme na obličej. Kamarádka je malířka. Myslím si, že budeme kamarádi, že to bude dobré.”
Paní učitelka Zlatušková: “Není to selekce podle prospěchu. My jsme romská třída a oni jsou neromská třída.” Iveta Demeterová: „To znamená, že ve Vaší třídě jsou čistě romské děti?“ Paní učitelka Zlatušková: “Většinou.” Iveta Demeterová: Proč? Paní učitelka Zlatušková: “Vzniklo to na základě petice rodičů, že si nepřejí, aby jejich děti chodily s cikánskými dětmi do třídy. Takhle tedy vznikla tato třída.”
Hanička: “Se mnou?” Richard Samko: „No...“ Hanička: “Ne.” Richard Samko: „Proč?“ Hanička: “Já nevím.” Richard Samko: „Jak Vy to vnímáte? Přeci jen, s těmi dětmi jste každý den. Změnilo se třeba jejich chování, přístup? Myslím tím například to, že často s těmi dětmi nechtěli ti rodiče být, protože jsou hodně divoké...“
Iveta Demeterová: „Já se paní učitelko ještě zeptám... Říkala jste, že máte celou třídu romských dětí. Která to je třída? Druhá? Třetí?“ Paní učitelka Zlatušková: “Teď už třetí. Jsme spolu už třetí rok.” Iveta Demeterová: „Může se stát, že budete ve čtvrté třídě rozptýleni? Nebo naopak někdo přijde k vám?“ Paní učitelka Zlatušková: “Není, kam se rozptylovat. Uvidíme ještě v páté třídě, jak to bude postupovat dál. Z této školy ale nechodí moc dětí na střední pětiletá nebo osmiletá gymnázia. Pravděpodobně tedy bude tato třída v této sestavě dál.” Richard Samko: „Co vás nejvíc bavilo za tu dobu, co jste takhle všichni pohromadě?“ Ladislav Cmíral: “Já bych do toho, Richarde, ještě vstoupil. Nezazněla tu totiž jedna podstatná informace. Ta třída je převážně romská, ale nejen romská. Je tam i Váňa z Ukrajiny. Patrik má sice Romy v příbuzenstvu, ale těžko by se dal označit za Roma v pravém slova smyslu. Je to tedy i náznak toho, že se v té třídě potkávají děti různých etnik, nejen romské. To, co mají ovšem společné, je určitá sociální determinace.”
Paní učitelka Zlatušková: “Je. Ale bohužel je to tak. Je to běh na dlouhou trať. Vidím jediný světlý bod, a tím je vzdělání. Pomáhat dětem odmalička, aby se dostaly ke vzdělání. A pak je integrace možná.” Richard Samko: „Davide, co Tě tu zaujalo?“ David: “Že je to tady hezký.” Richard Samko: „Jste vůbec asi poprvé takhle ve studiu, nebo ne?“ David: “Jo.” Richard Samko: „Co tě bavilo nejvíc za těch deset pořadů, které se odvysílaly?“ David: “Ještě mě bavilo natáčet s malýma kamerama. Dostali jsme kamery a museli jsme natáčet. To mě ještě bavilo.” Dívka: “Mě to bavilo, protože byla sranda. A jak říkali ostatní, ... že jsme byli pohromadě.” Richard Samko: „A Láďa?“ Ladislav Cmíral: “Chtěl jsem posluchače upozornit na to, aby si všimli, že děti mají tendenci k takovému skupinovému chování, a to v tom smyslu, že když jeden řekne, že se jim líbilo natáčet pohromadě, všechny následující děti to zopakují. A chtěl jsem to říct proto, že děti samozřejmě točily pohromadě, ale nejen pohromadě. Ty malé kamery, o kterých již byla řeč, plnily funkci jakési sondy do toho nejautentičtějšího prostředí, ve kterém děti jsou, tedy do jejich rodin. Děti měly za úkol individuálně natáčet reportáže z různých prostředí, v úvodu ale zejména z domova. Diváci si tedy zpětně na internetových stránkách České televize mohou najít již odvysílané díly a tam uvidí i samostatné kameramanské pokusy dětí, ale samozřejmě i pokusy skupinové, o kterých již Ptáčata hovořila před chvílí.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Romale sam rado hoj san amenca. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Aven saste the bachtale. Ačhen Devleha. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |