Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Ačkoli v kostele Svaté Anny, dnes známém také jako kulturní centrum Pražská křižovatka, panovalo pořádné chladno, temperamentní skupina Ciganski Diabli v kombinaci se zpěvem Moniky Bagárové dokázala rozproudit krev kdekomu hned na samém začátku. Mezinárodní romská hymna Gelem, gelem v podání těchto výtečných umělců odstartovala vyhlášení už druhého ročníku cen Gypsy Spirit, romského ducha, který se ne náhodou konal u příležitosti Mezinárodního dne lidských práv. Slavnostního vyhlašování se kromě jiných zúčastnil i premiér České republiky Petr Nečas, který si oceňování jednotlivců a neziskových organizací za práci pro romskou komunitu velmi pochvaloval:

“Myslím si, že každá aktivita, která přispívá k integraci romské komunity, je něco, co pomáhá naší společnosti. Zájmem nás všech je, aby naše společnost byla rozmanitá. Rozmanitost a pestrost, to, že nejsme stejní, to, že se lišíme, je naším společným bohatstvím. Prosím, zachovejme si to, protože i romská komunita k tomuto výrazně přispívá,” řekl před samotným předáváním cen předseda Vlády České republiky Petr Nečas. Jeho slova se líbila i exministrovi Michaelu Kocábovi, který stál u zrodu české Gypsy Spirit:

“Naplánovali jsme to hned. Poté, co skončil první ročník, vyčlenili jsme na to prostředky. Všechno jsme naplánovali. Zrušit to by znamenalo velmi ostrý škrt a také neúčelně vynaložené prostředky, protože jsme to už prostě rozjeli. Očekávání ale předčil pan premiér, který, k mému překvapení, v tom našel zalíbení. Nakonec přišel, jak jste mohli sami vidět, hezky promluvil, musím říct,” míní bývalý ministr a exzmocněnec pro lidská práva Michael Kocáb.

Ceny Gypsy Spirit se udělovaly celkem v pěti kategoriích: čin roku, ocenění pro nevládní organizaci, pro společnost, cena pro mimoškolní vzdělávací aktivity. A srdce s křídly, tedy cenu Gypsy Spirit, mohl získat také jednotlivec. Letos ji obdržel romský aktivista Karel Holomek, předseda Společenství Romů na Moravě.

Karel Holomek: “Beru to také jako poděkování za práci lidem, kteří se mnou spolupracují. Naštěstí jsem již v důchodu. Kvůli penězům to rozhodně nedělám. Dělat tuhle práci je řehole. Fungujeme ale už dvacet let. Nikdo jiný takový tady není. A udrželi jsme se. Zatímco jiní vzpláli, my pořád jedeme a pořád máme programy, které stojí za to naplňovat. Je toho ale moc. Někdy už nemůžu. Už mě zastavují lidi na ulici. Mohl bych klidně začít úřadovat rovnou na ulici. Když jdu v deset hodin v Brně na kafe, to už musím, abych si udělal přestávku, po cestě mě potkávají Roma. Často mě osloví a říkají: Pane Holomku, mám problémy s tím či oním, pomožte mi. Vždy říkám: Doprčic! Já si tu snad sednu a zřídím si tu kancelář. Jenže to je práce zadarmo. My pro ty lidi musíme dělat zadarmo, nevezmeme si od nich ani korunu. A přitom je já osobně často zastupuji i u soudu. A to není jednoduchá věc, to už se musíte docela profesionálně připravit.”

Lejla Abbasová: “To byly nominace v první kategorii a jejich vítěze přijde vyhlásit předseda odborné poroty a exministr pro lidská práva pan Michael Kocáb.”

Michael Kocáb: “Gypsy Spirit v kategorii nevládní organizace udělujeme cenu občanskému sdružení Romea.”

Jarmila Balážová: “Sama za sebe musím říct, že jsem dost doufala a že jsem si říkala, že tentokrát by to mohlo vyjít. Z toho ocenění mám samozřejmě velkou radost, protože je to alespoň takové symbolické poděkování všem mým kolegům, kteří v Romee dlouhá léta pracují.”

V kategorii ocenění pro mimoškolní vzdělávací aktivity zaměřené na romské děti a mládež získala cenu Gypsy Spirit Základní škola Masarykova, která je jednou ze šesti škol ve Valašském Meziříčí. Škola se nachází v Krásně, a tudíž do ní spádově patří všechny romské děti z okolních sídlišť. Jeden z žáků této školy dokonce na slavnostním ceremoniálu ukázal své pěvecké schopnosti...

(hudební ukázka – zpěv Igor Horváth, žák Základní školy Masarykova, Valašské /Meziříčí)

A ve školním prostředí ještě zůstaneme. Činem roku se podle letošních porotců Gypsy Spirit stal projekt České televize Ptáčata, časosběrný dokumentární seriál o třídě 2.B z jedné brněnské základní školy. Ocenění pro společnost, firmu podporující projekty zaměřené na sociální pomoc a podporu romské komunity získalo naše romské vysílání O Roma Vakeren, které můžete slyšet už od roku 1992.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
09.01.2016	Třetinu žáků Základní školy Trmice tvoří romské děti a jsou dobře začleněny	O Roma Vakeren
19.12.2015	Zdeněk Ryšavý získal cenu Roma Spirit v kategorii média	O Roma Vakeren
02.12.2015	Předání cen Roma Spirit v ČR 2015 se zúčastní policista Petr Torák, držitel Řádu britského impéria	Zprávy ze života Romů
28.11.2015	Reportáž	O Roma Vakeren
14.11.2015	Brněnský muzikant a spisovatel Gejza Horváth je nominován na cenu Roma Spirit	O Roma Vakeren
17.10.2015	Do dalšího kola cen Roma Spirit postoupilo 16 nominovaných	O Roma Vakeren
12.10.2015	Do užšího výběru na ceny Roma Spirit v ČR 2015 postupuje 16 nominovaných	Zprávy ze života Romů
13.12.2014	Cena Roma Spirit letos zamířila i do romské redakce Českého rozhlasu	O Roma Vakeren
11.12.2014	Ceny Roma Spirit 2014 byly rozdány v Pražské křižovatce Za celoživotní dílo byla oceněna legendární romistka Eva Davidová	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Kněz: Koho potkáme?
Děti: Pastýře.
Kněz: Tak ale nesmíme moc hlučet, aby před námi ti pastýři neutekli!
Děti: Neutečou!
Kněz: Ne? Tak jdeme...

Spousta dětí, katolický kněz, romští i neromští přátelé z blízkého i vzdálenějšího okolí – ti všichni se v úterý v 17 hodin setkají před sídlem občanského sdružení Český západ a společně se vydají na pouť ke Svaté Rodině. O dalším průběhu večera hovoří Anna Dunčeková:

„Než tam všichni dojdeme, tak nás nejprve potká setkání s andělem, který nám zvěstuje radostnou zvěst, pak se setkáváme s pastýři u ohně, kteří nám také k té cestě něco povědí. A pak přímo u svaté Rodiny se modlíme, zpíváme koledy a cestou nazpátek nás čeká občerstvení, něco teplého, jako třeba svařák, čaj a malinké pohoštění. Pak dostávají děti dárečky, dospělí malou pozornost a pak se s přáním do budoucího roku postupně rozcházíme.“

Putování k živému Betlému se v Dobré Vodě u Toužimi uskuteční už po šesté, ale to rozhodně neznamená, že je stále stejné - každý rok totiž na poutníky čeká nějaké překvapení.

„Každoročně tu laťku posazujeme o kousek výš, vždy na tom putování k živému Betlému je perlička, která v tom loňském roce nebyla a vždy to něčím oživujeme.“

Můžete jmenovat ty perličky tak, jak se postupně vyvíjely rok po roce?

„Nejprve jsme měli jen sochy a takové figuríny a pak jsme si říkali, že je to putování k živému Betlému, takže ten další rok tam už nebyly figuríny ale postavy, takže pastýři byli opravdu lidé převlečení za pastýře a byli u ohně. Další rok jsme si vymysleli, že by anděl měl něco říkat, takže jsme přidali další postavu, která něco říkala.“

A andělova zvěst je následující:

„Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost! Hle, dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán v městě Davidově!“

Těžko říct, jaké překvapení si tvořiví pracovníci Českého západu vymyslí pro letošní putování. V loňském roce to třeba byl veliký Betlém ze slámy.

„My jsme si netroufli na celý Betlém, tak jsme udělali jenom Svatou Rodinu a nějaké ovečky. Nebylo to jednoduché, takže jsme si ze slámy dovolili udělat jen takhle pár základních postav.“

Závěrečným překvapením každoročního putování k Betlému jsou dárky, které pracovníci Českého západu připravují pro bezmála padesátku dětí.

„Tady je vlastně polovina dětí a polovina dospělých. A už se nám to pomalu překlenuje, že tady budou dvě třetiny dětí a jedna třetina dospělých.“

Pokud se v úterý do Dobré Vody u Toužimi nedostanete, můžeme vás alespoň pozvat ke sledování nového televizního dokumentu České televize s názvem Český západ, který v Dobré Vodě natáčela celý rok režisérka Alena Hynková. Bude se vysílat od 22 hodin na ČT 2.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
15.08.2015	Jana Siváková: Je už taková motivace, že si člověk navykne ráno vstávat, jít do práce – i ten rok přispěje	O Roma Vakeren
11.07.2015	Zrekonstruovaná budova Českého západu poskytne lepší zázemí pro sociální služby	O Roma Vakeren
03.02.2014	Český západ nabízí dětem a mládeži taneční kroužek i výlety za poznáním	Zprávy ze života Romů
17.01.2014	Český západ dává práci lidem na Tepelsku a Toužimsku	Zprávy ze života Romů
16.01.2014	Organizace Český západ změnila svoji právní formu	Zprávy ze života Romů
16.12.2013	Český západ zve veřejnost na putování k živému Betlému v Dobré Vodě	Zprávy ze života Romů
26.09.2013	Šest žen se rekvalifikuje na šičku, čtyři z nich získají práci	Zprávy ze života Romů
30.08.2013	Český západ zve veřejnost na besedu o rizicích podomního prodeje	Zprávy ze života Romů
11.07.2013	Český západ spolu s partnery vydal metodiku komunitní práce	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

U jednacího stolu byl i Ladislav Jakl, poradce prezidenta, kterého jsem se zeptala, jak setkání hodnotí:

“Pan prezident takové přijetí, jako bylo dnes, nedělal poprvé. O tuto problematikou se zajímal dlouhodobě ve svých dřívějších funkcích. Samozřejmě, jako prezident má jiné pravomoci, v konkrétních, praktických věcech ale spíše menší. Politická reprezentace, vrcholná politická reprezentace může něco udělat – projevem vůle, projevem ochoty ke komunikaci.”

Co by mělo následovat po této schůzce? Romové předali panu prezidentovi určité materiály, analýzy, na kterých pracovali...

“Pan prezident se na to určitě podívá. Je to pracovitý člověk. Těsně po Novém roce bude mluvit s panem premiérem, určitě i o této věci. Dnes ještě bude mluvit s novými senátory, proč nemluvit i o tomto problému? Při svých krajských návštěvách, při setkáních s hejtmany, tam všude je možné tuto problematiku vyzvednout a zeptat se.”

Do jaké míry mohou hejtmané, premiér Nečas poslechnout pana prezidenta?

“V některých věcech má prezident republiky své ústavní pravomoci a může některé věci rozhodnout. V jiných věcech je významnou společenskou autoritou. A určitě i v tomto smyslu není jeho působení zbytečné. Čím více o tom člověk přemýšlí, tím více si uvědomuje, že konkrétní problém je ve městech a v obcích. Bez zastupitelstev, bez pochopení starostů, ty hlavní praktické problémy, o kterých mluvíte, řešitelné nejsou.”

Ivan Veselý, který celou romskou delegaci vedl, řekl, že z celé schůzky má dobrý pocit. V čem konkrétně?

“Dopracovali jsme se ke shodě. Největší problémy jsou na lokální a regionální úrovni. Pan prezident slíbil, že o tomto problému bude diskutovat při setkáních s hejtmany.”

Padly ještě nějaké další sliby?

“Jakési intervence, nebo lépe řečeno diskuse prezidenta s premiérem na toto téma, mohou premiéra přesvědčit o tom, aby této problematice věnoval pozornost. Pan prezident ví, že situace Romů je v současné době velmi těžká.”

Budete iniciovat ještě další schůzky?

“Chceme jednat s ministry práce, pro místní rozvoj a dopravy. Chceme s nimi diskutovat nejen o sociálních problémech, ale chceme s nimi diskutovat i o aktivním přístupu k řešení.”

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
13.09.2011	Podle Klause by na Šluknovsku měl stát zasáhnout silou	Zprávy ze života Romů
03.06.2009	Návštěva prezidenta republiky České republiky v Muzeu romské kultury	Zprávy ze života Romů
07.09.2007	O zaniklém světe českých Romů a Sintů	Zprávy ze života Romů
17.06.2005	Prezident vytýká neziskovým organizacím vměšování se do politiky	O Roma Vakeren
29.04.2005	Prezident se při návštěvě zlínska zabýval jak aktuálními politickými, tak i regionálními tématy	O Roma Vakeren
05.10.2004	Václav Klaus přijal romskou parlamentní delegaci	Zprávy ze života Romů
30.08.2001	Zprávy ze života Romů	Zprávy ze života Romů
26.02.2000	Odchod Romu do Kanady	Historie
26.02.2000	Situací romské komunity se zabývá vláda	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Kurzem romského jazyka procházejí vybraní strážníci a úředníci karvinského magistrátu. Romsky se učí, aby mohli lépe pracovat v problémových lokalitách Karviné. Někteří romští starousedlíci totiž mají problémy vyjadřovat se česky. Osm strážníků městské policie a úředníků karvinského magistrátu se proto romskému jazyku učí od letošního září, vždy jednou týdně.

Romští středoškoláci, kteří chtějí studovat na vysoké škole, mají možnost připravit se na přijímací zkoušky úplně zdarma. Do projektu Dža dureder, který občanské sdružení Slovo 21 realizuje už poosmé, se mohou hlásit všichni, kteří studují ve 2. a 3. ročníku SŠ nebo jsou v maturitním ročníku. Přípravných kurzů, které budou od ledna do června příštího roku, se mohou zúčastnit i absolventi středních škol do věku 26 let.

Rumunská vláda podpořila poslanecký návrh zákona na změnu označování Romů na pejorativní Cikán. Vláda se odvolává na doporučení Rumunské akademie, která ve svém elaborátu změnu schvaluje. Proti se staví ministerstvo zahraničí a romské organizace, se kterými nebyla změna konzultována. Hlavním argumentem je, že slovo Rom bývá v zahraničí snadno zaměňováno se slovem Rumun.

Za odvahu postavit se proti porušování lidských práv vyznamenaly německé romské organizace skupinu mladých Romů z Ostravy. Ti se postavili proti rozhodnutí českých úřadů, které je v polovině devadesátých let přeřadily do zvláštní školy. Poté, co se svojí stížností neuspěly u českých soudů, obrátili se na Evropský soud pro lidská práva, který jim dal za pravdu.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Čím pracovníky Muzea romské kultury zaujal Ján Sajko, že jste se rozhodli udělit mu cenu?

“Mgr. Ján Sajko, učitel z největší romské osady na Slovensku, z Jarovnic u Prešova, je velice známý. I my jsme ho znali, a to téměř než dvě desítky let, protože je skutečně výjimečnou osobností, jak ve světě pro-romském, tak ve světě učitelském. Ke svým žákům přistupuje skutečně nadstandardně, a to skrze výtvarnou výchovu, což je jeho obor a také předmět, který vyučuje. Daří se mu děti motivovat k návštěvě školy. Děti začne velmi bavit výtvarná výchova. Pokud to jde, vozí pak děti na různé světové, mezinárodní dětské výstavy výtvarné činnosti, kde jsou jejich práce velmi úspěšné. Pro ty děti je to tedy obrovská motivaci pro další výtvarnou práci, ale zároveň motivací vůbec do té školy chodit, chodit do příjemného prostředí, kde na ně čeká pan učitel, který má pro ně svůj zvláštní program. Je vidět, že Ján Sajko se té práci věnuje s nezvyklou energií.”

Podle Jany Horváthové není učitel Ján Sajko v lehké pozici.

“Jak na Slovensku, tak i u nás vzdělávací systém příliš nenahrává takovýmto výjimečným učitelům a nevytváří jim nijak skvělé podmínky. On tedy probojovává cestu sám. O to spíš jsme chtěli takového člověka ocenit, protože on tu svou činnost dělá sám ze svého vnitřního popudu a nemá moc odezvu ve společnosti. On již je držitelem několika cen, ale přesto není širší veřejnosti známý. Cena Muzea romské kultury chce právě pozvednout osobnosti, které nejsou širší veřejnosti známy, ač by si to díky svým skutkům zasloužily.”

Ján Sajko neúnavně rozesílá práce svých dětí na výstavy a soutěže po celém světě. Jeho žáci díky tomu opakovaně získali ceny na dětských výtvarných soutěžích v Japonsku, Indii, Íránu, Norsku, Německu a jinde. Kvalitou své práce se prosadili i v konkurenci specializovaných uměleckých škol z celého světa a některé poroty ani netuší, že jde o romské děti z velmi slabých sociálních poměrů. Na předávání cen Ján Sajko autory cen bere vždy s sebou a ukazuje jim život mimo osadu. Bez jeho přičinění by se tyto děti nedostaly ani do Prešova, který je vzdálený pouhých dvacet kilometrů od Jarovnic. I v Muzeu romské kultury našly práce jeho žáků své místo. Pozoruhodné jsou například malby na vyřazených školních lavicích. A s jakými pocity přijal Ján Sajko cenu Muzea romské kultury?

“To, že jsem se stal laureátem této ceny, že jsem byl vybrán, mě mile překvapilo. Víte, člověk žije v takovém svém koloběhu. Já žiji od termínu k termínu. Věnuji se těm výstavám. Dívám se na data, abych věděl, co je třeba, kdy je třeba to či ono poslat, co ještě musím udělat. Když jsem obdržel tuto zprávu, velmi mile mě to překvapilo. Vážím si lidí, kteří si váží mé práce.”

Oceňovat osobnosti, které pracují s lidmi ze sociálně znevýhodněného prostředí, je velice důležité. A jak uvádí Ján Sajko, takové ocenění se stává posilou zvláště ve chvílích pochybností.

“Myslím si, že někdy si lidé pracující ve školství, zejména pedagogové, položí otázku, jestli to všechno má smysl. Jestli jsou za ním vidět nějaké výsledky. Je to takový další kamínek do mozaiky. Když bude člověk někdy na dně, podívá se na tu cenu a řekne si, že to má význam. Je třeba se přemoct a jít dál. Ve škole je to jako na moři. Člověk není jen nahoře, někdy je sice nahoře, ale jindy zas dole. A dost často z každodenních problémů propadá takovým stavům, že toho mnoho pozitivního kolem sebe nevidí, obzvláště když pracuje s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí, protože je tam hodně vlivů. Někdy vidíte, že máte ve třídě šikovné dítě, ze kterého by mohlo něco být, a rodiče nemají zájem ho v tom podporovat. Často si připadáte úplně bezmocní. Je tedy potřeba si říct, že stojí za to překonávat tyto každodenní problémy. Možná to někam povede a stane se malý zázrak.”

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
01.08.2017	Došlo k obratu - stát by mohl vepřín v Letech koupit už září	Zprávy ze života Romů
25.06.2016	Nizozemský umělec Ron Glasbeek zachycoval život Sintů v období před, během a po druhé světové válce	O Roma Vakeren
20.02.2016	Ignác Zima spoluzakládal Muzeum romské kultury a vyučoval romštinu	O Roma Vakeren
05.12.2015	Plesem desetiletí vyvrcholily oslavy deseti let existence Muzea romské kultury jako státní organizace	O Roma Vakeren
01.12.2015	Muzeum romské kultury zve na folklorní hudební večer s cimbálovou muzikou Kubíci	Zprávy ze života Romů
12.10.2015	Ples desetiletí Muzea romské kultury se uskuteční 28. listopadu	Zprávy ze života Romů
02.10.2015	Muzeum romské kultury představí během literární akce Mikroměsto hned čtyři romské autorky	Zprávy ze života Romů
03.08.2015	Muzeum romské kultury oslaví 10. výročí slavnostním plesem	Zprávy ze života Romů
30.05.2015	Muzeum romské kultury připravilo pro Brněnskou muzejní noc program plný hudby, tance, tvůrčích dílen i romského jídla	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Richard Samko: „Ptáčata, ahoj!“

Děti zakřičí: “Ahój!”

Richard Samko: „Jak se romsky vlastně řekne ptáček? Kdo to ví? Paní učitelka to ví!“

Paní učitelka Zlatušková: “Čiriklo.”

Richard Samko: „Ano, správně. Čiriklo. A vy to nevíte?“

Děti: “Ne.”
Dítě: “Já vím.”

Paní učitelka Zlatušková: “Někteří to nevědí.”

Richard Samko: „Vy to nevíte?“

Děti: “Víme.”

Paní učitelka Zlatušková: “Oni se stydí.”

Richard Samko: „Už s vámi bylo odvysíláno deset pořadů. Jste celebrity? Cítíte se být jako celebrity?“

Děti: “Ano. Jo.”

Richard Samko: „Opravdu?“

Chlapec: “Jó.”

Richard Samko: Dáváš podpisy?

Chlapec: “Ano.”

Chlapec: “My jsme s Patrikem šli jednou ze školy. Byli tam nějací kluci. Jeden byl velikej. On říkal, že mě viděl. A řekl, ať mu dám podpis na ruku.”

Richard Samko: „Ládi Cmírala bych se chtěl zeptat... Láďo, deset odvysílaných pořadů a reakce jsou vesměs kladné, ať již na stránkách České televize nebo na Facebooku. Jak vy to vnímáte jako tvůrci?“

Ladislav Cmíral: “Kladné reakce jednoznačně převažují. My jsme za to samozřejmě rádi. Přáli bychom si, aby reakcí bylo co nejvíc. Nemusí být všechny ani nutně kladné. Nám šlo o to upozornit na určitý problém a vyvolat debatu o tom, jak takový problém lze, nebo eventuálně nelze řešit. V tomto ohledu je tedy samozřejmě každý ohlas vítaný.”

Richard Samko: „Paní učitelko Zlatušková, jak Vy to vnímáte?“

Paní učitelka Zlatušková: “Někdy je to trochu rozpačité, protože někdy zrovna ta áčková třída, to je tak trošku na hraně. Myslím si, že teď děláme společné akce tak , aby se děti propojovaly. Měli jsme teď ve škole kouzelníka. Malovali jsme na obličej. Kamarádka je malířka. Myslím si, že budeme kamarádi, že to bude dobré.”

Iveta Demeterová: „Zeptám se, říkala jste třída áčková. U Vás je tedy rozdíl áčko nebo béčko?“

Paní učitelka Zlatušková: “Není to selekce podle prospěchu. My jsme romská třída a oni jsou neromská třída.”

Iveta Demeterová: „To znamená, že ve Vaší třídě jsou čistě romské děti?“

Paní učitelka Zlatušková: “Většinou.”

Iveta Demeterová: Proč?

Paní učitelka Zlatušková: “Vzniklo to na základě petice rodičů, že si nepřejí, aby jejich děti chodily s cikánskými dětmi do třídy. Takhle tedy vznikla tato třída.”

Richard Samko: „S tebou taky, Haničko, nikdo nechtěl do třídy?“

Hanička: “Se mnou?”

Richard Samko: „No...“

Hanička: “Ne.”

Richard Samko: „Proč?“

Hanička: “Já nevím.”

Richard Samko: „Jak Vy to vnímáte? Přeci jen, s těmi dětmi jste každý den. Změnilo se třeba jejich chování, přístup? Myslím tím například to, že často s těmi dětmi nechtěli ti rodiče být, protože jsou hodně divoké...“

Paní učitelka Zlatušková: “Jsou divoké. Jsou hodně temperamentní. My to řešíme tím, že máme skoro každý den tělocvik. Já je tedy vždycky zničím. Máme ještě plavání. Oni jsou potom takoví krásně mírní a hodní.”

Iveta Demeterová: „Já se paní učitelko ještě zeptám... Říkala jste, že máte celou třídu romských dětí. Která to je třída? Druhá? Třetí?“

Paní učitelka Zlatušková: “Teď už třetí. Jsme spolu už třetí rok.”

Iveta Demeterová: „Může se stát, že budete ve čtvrté třídě rozptýleni? Nebo naopak někdo přijde k vám?“

Paní učitelka Zlatušková: “Není, kam se rozptylovat. Uvidíme ještě v páté třídě, jak to bude postupovat dál. Z této školy ale nechodí moc dětí na střední pětiletá nebo osmiletá gymnázia. Pravděpodobně tedy bude tato třída v této sestavě dál.”

Richard Samko: „Co vás nejvíc bavilo za tu dobu, co jste takhle všichni pohromadě?“

Ladislav Cmíral: “Já bych do toho, Richarde, ještě vstoupil. Nezazněla tu totiž jedna podstatná informace. Ta třída je převážně romská, ale nejen romská. Je tam i Váňa z Ukrajiny. Patrik má sice Romy v příbuzenstvu, ale těžko by se dal označit za Roma v pravém slova smyslu. Je to tedy i náznak toho, že se v té třídě potkávají děti různých etnik, nejen romské. To, co mají ovšem společné, je určitá sociální determinace.”

Iveta Demeterová: „Není v jednadvacátém století trošku zvláštnost, že se takhle segreguje třída?“

Paní učitelka Zlatušková: “Je. Ale bohužel je to tak. Je to běh na dlouhou trať. Vidím jediný světlý bod, a tím je vzdělání. Pomáhat dětem odmalička, aby se dostaly ke vzdělání. A pak je integrace možná.”

Richard Samko: „Davide, co Tě tu zaujalo?“

David: “Že je to tady hezký.”

Richard Samko: „Jste vůbec asi poprvé takhle ve studiu, nebo ne?“

David: “Jo.”

Richard Samko: „Co tě bavilo nejvíc za těch deset pořadů, které se odvysílaly?“

David: “Ještě mě bavilo natáčet s malýma kamerama. Dostali jsme kamery a museli jsme natáčet. To mě ještě bavilo.”

Dívka: “Mě to bavilo, protože byla sranda. A jak říkali ostatní, ... že jsme byli pohromadě.”

Richard Samko: „A Láďa?“

Ladislav Cmíral: “Chtěl jsem posluchače upozornit na to, aby si všimli, že děti mají tendenci k takovému skupinovému chování, a to v tom smyslu, že když jeden řekne, že se jim líbilo natáčet pohromadě, všechny následující děti to zopakují. A chtěl jsem to říct proto, že děti samozřejmě točily pohromadě, ale nejen pohromadě. Ty malé kamery, o kterých již byla řeč, plnily funkci jakési sondy do toho nejautentičtějšího prostředí, ve kterém děti jsou, tedy do jejich rodin. Děti měly za úkol individuálně natáčet reportáže z různých prostředí, v úvodu ale zejména z domova. Diváci si tedy zpětně na internetových stránkách České televize mohou najít již odvysílané díly a tam uvidí i samostatné kameramanské pokusy dětí, ale samozřejmě i pokusy skupinové, o kterých již Ptáčata hovořila před chvílí.”

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
19.01.2014	Časosběrný dokumentární cyklus Ptáčata sleduje osudy dětí z tzv. brněnského Bronxu	Zprávy ze života Romů
18.01.2014	S pedagožkou Jarmilou Zobačovou o její práci s Ptáčaty	O Roma Vakeren
17.01.2014	Romské děti: Nechte nás s Vašimi dětmi sedět v jedné lavici!	Zprávy ze života Romů
11.01.2014	Ptáčata se vrací na televizní obrazovky	O Roma Vakeren
28.12.2013	Česká televize odvysílá druhou sérii cyklu Ptáčata, který sleduje osudy romských dětí	O Roma Vakeren
13.11.2013	Televizní Ptáčata bojují bezprostředností i humorem proti předsudkům a xenofobii	Zprávy ze života Romů
05.12.2011	Romské děti předaly petici proti hazardu brněnskému primátorovi	Zprávy ze života Romů