Vytištěno 30.05.2023 15:58 26-11-2010 Marie Vrábelová, Marie Vrábelová, Iveta Demeterová, Kristýna Maková Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Dnes se vydáme za dětmi do ZŠ v Grafické ulici, kde je ve výuce i multikultura. Romské ženy nám řeknou, proč se chtějí politicky vzdělávat a přiblížíme si akci Turné pro nízkoprahy. Jako vždy nebudou chybět aktuality ze života Romů a spousta romské hudby. Lačhi kiarati, čhavale, bacht tumenge savorenge so šunene amari romani relacia ,,O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevipena andalo romano dživipen. Mangav tumenge lačho šuniben. Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen amari - romani relacia "O Roma vakeren". Čhavale, Oven amenca, mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen. =[ Reportáž ]=
Multikulturní výchova na Základní škole na Havlíčkově náměstí v Praze
Teď navštívíme Základní školu na pražském Havlíčkově náměstí, kam chodí převážně
romské děti. V této škole má svůj velký prostor multikulturní výchova –
což nám potvrdila i speciální pedagožka. Bylo vidět, že děti si tam rozumějí
a tak se jich Iveta Demeterová zeptala, co pro ně znamená přátelství.
Kdybys měl kamaráda, o kterém bys věděl, že do takového problému spadnul, co bys mu poradil? “Poradil bych mu, aby se začal klidnit, aby ty drogy už nebral, protože to člověka dohání k šílenství a mohl by ublížit ostatním lidem.” “Přátelství pro mě znamená hrozně moc. Je to něco důležitého, co máte v životě. Také to znamená, že se můžete o ty lidi opřít.” Další dotaz jsem položila speciální pedagožce Silvii Šilhánové: Učíte na základní škole na Praze 3. U Vás ve škole jsou děti smíšené, romské i neromské. Vzniká mezi dětmi nějaký problém? “U nás na škole je v současné době již téměř devadesát procent romských dětí, bílých dětí, tedy v uvozovkách bílých dětí, je menšina. Problémy v tomto smyslu nemáme.” Čím si vysvětlujete, že neromských dětí je ve škole nižší procento? “Řekla bych, že tento vývoj trvá již několik desítek let. Myslím si, že dětem je tam dobře. Spodní část Žižkova je lokalitou romskou, děti do té školy přísluší. Mají tam příbuzné, mají tam sourozence. Děti tam proto chodí.” Kam dávají neromští rodiče své děti, když mají bydliště na Praze 3 a jejich děti by spadaly do Vaší školy? “V okolí naší školy je několik základních škol, kam potom chodí tyto 'bílé' děti. Myslím si, že čeští rodiče nechtějí dávat svoje děti k romským dětem do školy.” Když jdou rodiče s dětmi k zápisu, opět převažuje procento romských rodičů? “Převažuje procento romských rodičů. O naší škole je to známo, že romských dětí tu je hodně. Myslím si, že ostatní rodiče jdou rovnou do jiných základních škol, k nám se ani nepřijdou podívat a nehlásí se. Myslím si, že je to hodně o neznalosti, někdy si prostě myslí, že jsme nějaká zvláštní škola nebo mají nějaké svoje představy o Romech. A tím pádem tam své děti nechtějí dávat.” Myslíte si, že tito rodiče neromských žáků jednají na základě špatných zkušeností? “Myslím si, že je to spíše neznalost nebo nějaká apriori představa, že to bude špatné. Možná o tom ani tolik nepřemýšlejí. Výběr škol je tam velký, proto ho rovnou dají do jiné školy.” Jste speciální pedagog. Učíte ve škole také multikulturu? “Máme také multikulturní výchovu. Právě v letošním roce máme sérii multikulturních workshopů.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Politický program skupiny Manushe
Cílem politického programu skupiny Manushe je motivovat romské ženy z
různých regionů České republiky ke vstupu do (komunální) politiky. Seznámily
se například s politikou zaměstnanosti, sociálním zabezpečením nebo bytovou
politikou. Témata to jsou opravdu zajímavá a my jsme pro vás z programu
semináře připravili dva příspěvky. V tom prvním Marii Vrábelové zodpověděla
otázky Martina Horvátová ze Slova 21.
Byl podmínkou určitý stupeň vzdělání? “Měly jsme kritérium, že kdo se chtěl přihlásit, musel mít ukončené středoškolské vzdělání s maturitou.” Vybíraly jste i podle regionu, to znamená, že tady je zástupce vždy jednoho regionu? “Není tomu tak. Vybíraly jsme z došlých přihlášek. Situace je taková, že zhruba polovina účastnic pochází z moravskoslezského regionu, prostě proto, že projevily zájem.” Myslíte si, že romských mužů je v politice málo?
Říkala jsem si, když je tam málo mužů, jestli to nechcete vzít do svých rukou... “Jdeme do toho s tou představou a myšlenkou, že ženy mohou politice také něco přinést, že obecně česká politika potřebuje více ženského elementu, ženského způsobu myšlení i přístupu k řešení různých problémů. Máme romskou ženskou skupinu Manushe, tím pádem tu byl nápad uspořádat školení vyloženě pro ženy.” Co si myslíte, že je nutné posílit u romských žen, aby mohly vstoupit do politiky? “Myslím si, že základem pro kohokoli, kdo chce být nějak veřejně činný a je Rom, by mělo být snažit se vybudovat jeho sebevědomí, snažit se ho podpořit v komunikačních dovednostech. Když se ale podívám na ženy, které tu máme, myslím si, že co se týče sebevědomí a způsobu přemýšlení a vystupování, máme opravdu kvalitní skupinu. Není tu potřeba podporovat tvorbu sebevědomí. Budeme tedy ženám poskytovat především faktické znalosti.” To znamená, že bude i rétorika? “V rámci programu proběhne i workshop, který se bude týkat veřejných vystoupení a projevů na veřejnosti.” Po tomto školení, které trvá týden, bude ještě něco následovat? “Máme zatím plán do konce roku 2010, a to je právě toto pětidenní školení. Nicméně s nadací samozřejmě budeme spolupracovat i v roce 2011 a již nyní plánujeme, že bychom v roce 2011 navázaly, protože pětidenní výcvik z nikoho politika neudělá. Uvažujeme tedy o možném mentoringu ze strany stávajících političek, které by si vzaly pod křídla naše ženy. A také plánujeme další workshopy, které by prohloubily znalosti, které tu ženy získají.” Kolik žen by se mělo uplatnit v politice? “Mělo by jich být co nejvíce. Měly by to také být kvalitní osobnosti, které dokáží do té politiky něco přinést a zároveň se dokáží v politickém prostředí prosadit.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Seminář pro ženy, které chtějí vstoupit do politiky
Romské ženy se rozhodly vstoupit do komunální politiky, ale
jejich cesta k aktivní politice teprve začíná. Týdenní seminář
jim pomůže rozvíjet znalosti a kompetence a zvyšovat jejich
sebevědomí. To vše za podpory nadace Friedrich Ebert Stiftung a
Heinrich Böll Stiftung. To ostatně potvrdila Marii Vrábelové Tamara
Reisigová z této nadace.
Proč máte právě romské ženy jako prioritní? “Romské ženy jsou ohroženy hned dvakrát, jednak proto, že jsou ženy, a za druhé proto, že jsou romskými ženami. Proto jsme se soustředily nejdřív především na tuto skupinu.”
“Marie Holubová.” Odkud jste? “Jsem z Ostravy.” Proč jste se přihlásila do tohoto projektu? “Do tohoto projektu jsem se přihlásila, proto, že si myslím, že mi to něco dá, že se tu něco naučím.” Myslíte si, že kdybyste vstoupila do politiky, že byste chtěla něco změnit? “Upřednostnila bych rodinu. To je nejdůležitější. Na rodinu se dnes zapomíná. Snažila bych se něco udělat pro romské rodiny. Dala bych práci všem, kteří by chtěli pracovat. A vzdělání. Důsledné vzdělání.” Moc romských mužů v politice není, tak jste to vzaly do svých rukou jako ženy? “Určitě. Byla bych ráda, kdyby bylo více Romů v politice. Je jich tam strašně málo... Ani vlastně nevím, jestli je nějaký Rom v politice. A hlavně by to měly vzít do rukou ženy.” A Vy se jmenujete? “Veronika Hlaváčová. Jsem z Pardubic. Znám pár lidí, kteří se v politice pohybují. Myslím si, že je to dobrá věc. Je to způsob, jak mohu ovlivnit také svůj život.” Co byste chtěla prosadit? “Co se týče mládeže, tak určitě nějaké výhody. Prosadit vzdělání. Myslím si, že ne každý, kdo by se chtěl vzdělávat, na to má prostředky. Také vylepšit systém, který se týká postižených, starších lidí a tak dále. Na některé skupiny se hodně zapomíná.” “Jmenuji se Aurélie Balážová. Jsem z Bruntálu. Zajímám se o politické dění v našem životě. Hlásila jsem se do kurzu už v loňském roce. Jsem tedy velmi ráda, že jsem tady.” Co myslíte, že byste ještě měla změnit na své osobnosti? “Určitě bych na sobě měla ještě pracovat. Snažím se na sobě pracovat.” Myslíte si, že to budou romští muži akceptovat? “Když už jsme tady, tak jim nic jiného nezbyde.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
V ostravské Bedřišce už úspěšně funguje nové komunitní centrum. Cestu by si sem měly najít děti a mládež nejen z obvodu Mariánské Hory a Hulváky. Centrum vzniklo v reakci na březnový žhářský útok, kterým vyvrcholily spory mezi sousedy. Je určeno hlavně dětem a mládeži a financovat jej pomáhalo ministerstvo vnitra. Peníze na prosinec a příští rok ale zatím jisté nejsou. Ministr školství Josef Dobeš členům vládní rady pro záležitosti romské menšiny včetně předsedy a premiéra Petra Nečase popsal plány pro začleňování romských žáků do škol. Ředitel sekce vládního zmocněnce pro lidská práva Czeslaw Walek dodal, že ministr rychle doplní chybějící vyhlášky a radu bude pravidelně o svých krocích informovat. Brzy podle něj změní třeba vyhlášku, která umožňuje posílat romské děti přímo do speciálních škol. Pomáhat lidem žijícím v sociálně vyloučených lokalitách by měl projekt, který letos startuje v Přerově. Cílem nově vzniklé pracovní skupiny má být pomoc jejich obyvatelům rychle řešit vznikající problémy, působit preventivně a hledat přijatelná řešení. Shodli se na tom zástupci přerovské policie a dalších organizací, které se na něm podílejí. Nadační fond Porozumění společně s ženským pěveckým sborem Parne Čilagi a muzikantem Gyullou Bangou pořádají 7. prosince vánoční benefiční koncert. Jeho výtěžek půjde na Kliniku dětské chirurgie a traumatologie, Dětské centrum a Pediatrickou kliniku Fakultní Thomayerovy nemocnice. Repertoár koncertu je založen na romských lidových písních. Koncert bude v kostele sv. Martina v Praze 1od 19 hodin a 30 minut. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Turné pro nízkoprahy se zúčastnily i romské kapely
Turné pro nízkoprahy je akce, kterou už čtvrtým rokem pořádá Česká asociace
streetwork za podpory Nadace Vodafone České republiky. Celý program
vyvrcholil benefičním koncertem v pražském Lucerna Music Baru. Na koncertu
zahrály skupiny Terne Čhave, Traband, Mário Bihári se skupinou Bachtale Apsa
a vítěz soutěže Talent Vpoho, Ora et Labora. Se členy těchto kapel si o
nízkoprahových klubech povídala Kristýna Maková.
„Nízkoprahové kluby jsou dobrá věc a rádi to podpoříme. Pracoval jsem ve dvou nízkoprahových klubech. Nikdy jsem tam nevydržel dlouho, ale chvilku jsem tam s dětmi v rámci hudby něco vytvářel. Myslím si, že je to užitečné. Ať se děti raději věnují děti hudbě, než aby se toulaly po ulicích. Mladí Romové k hudbě inklinují. Často je to hodně baví. Dokonce z klubu Lačhe Čhave hrají hoši a jedna dívka dodnes.“
„Máme to tak trochu v rodině. Naše trumpetistka si vzala za manžela člověka, který dlouho vedl nízkoprahový klub Vrtule. Moje děti ve Vrtuli se svou kapelou zkoušely, do Vrtule docházely. My jsme tedy s tímto prostředím srostlí, a vlastně spojení už dlouho.“
„Záleží na tom, co to znamená dostatečná částka. V našich zařízeních je každá částka dobrá, ale určitě to nepokryje náklady ani na rok provozu. Donátorů musí být více. Nicméně je dobré, že se nízkoprahové kluby mohou ukázat, dělat takovéto akce a ukázat světu, že existují.“
„Byla tam daná pravidla: Žádný alkohol, žádné násilí, žádné vulgarismy. Jsou tam takto nastavené hranice. Když je člověk nepřekročil, mohl využívat věci v nízkoprahovém klubu. Byla tam například horolezecká stěna, boxovací pytel, ping pong, fotbálek, internet. Prostě skoro všechno. A také samozřejmě zkušebna. Jakmile člověk některé ze základních pravidel porušil, byl vyhoštěn na jeden den. Porušil pravidla podruhé, byl vyhoštěn na týden. Udělal to potřetí a měl úplný zákaz. Najednou si mladí lidé z té komunity, a že tam žijí opravdoví sígři, každý druhý má svého kurátora, uvědomili, že když tam budou dělat problém, budou vyhoštěni. Tím pádem nebudou mezi svou partu, která v tom klubu je. Najednou se tihle sígři zklidnili. A funguje to!“
„V Hradci Králové je klub Salinger. Teď mi došlo, že my jsme tam začínali... Zkoušeli jsme tam a neplatili jsme vůbec nic, když jsme tehdy začínali. Ale to už je deset let. Myslím si, že místo pro mladé se tam najde.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
O školství s Milanem Kováčem
Teď je čas na představení 30letého rodáka z Olomouce Milana Kováče. Ten
vystudoval Španělskou Vysokokou školu ekonomickou v Praze a v letech 2002 -
2007 působil na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy jako odborný
referent. V současné době koordinuje ve sdružení ROMEA stipendijní program
pro romské vysokoškoláky. Zejména o školství s ním hovořil Tomáš Bystrý.
“Je to těžké posoudit. Kdybych měl hodnotit, co se změnilo, tak se toho, čistě dle mého názoru, moc ve školách nezměnilo. To, že se vyměnil ředitel nebo způsob vedení, neznamená, že se situace automaticky změní taky. Je to především o vůli lidí. Myslím si, že došlo k nějaké změně, k posunu, ale v tuto chvíli nechci hodnotit, jestli k lepšímu, nebo k horšímu.” Myslíte si, že ta vyhláška, která má být připravena ministrem Dobešem, k něčemu přispěje? Bude mít nějaký dopad? “Z mého pohledu se jedná jen o další papír. Situace je dána především tím, jací jsou lidé ve společnosti. Nějaký papír, nějaká vyhláška může situaci nějakým způsobem upravit v legislativě, ale vždy se dá najít nějaký krok nebo způsob, jak pravidla obejít v mezích zákona.” Působil jste na ministerstvu oněch pět let. Jak jste, pokud jste měl tuto kompetenci, bojoval proti tomu, aby romské děti byly, mnohdy neoprávněně, dávány do praktických, tehdy zvláštních, škol? “Díky tomu, že mám ekonomické vzdělání, se má práce zaměřovala na ekonomické věci. Do koncepčních věcí jsem neměl možnost vstupovat a ovlivňovat je. Měl jsem na starosti dotační program na podporu romských žáků středních škol.” S tím souvisí i má další otázka. V současné době koordinujete ve sdružení Romea stipendijní program pro romské vysokoškoláky, který již pojedenácté vyhlašuje Romský vzdělávací fond. V jaké fázi se program v tuto chvíli nachází? “Program zaznamenal velké změny v administrování. Bylo několik organizací, které tento program administrovaly. Byla tím do jisté míry ovlivněna kvalita tohoto programu.” Přesto ale, pokud mám správné informace, zvýšil se letos rapidně počet žadatelů... Čím to podle Vás je? “Nemyslím si, že by to bylo nárůstem v letošním roce, že by to bylo číslo, které by přesně vyjadřovalo počet romských vysokoškoláků v České republice. Organizace Romea se zaměřuje především na média. Právě díky tomuto se tato informace distribuovala dobře veřejnosti. To je právě ten důvod, proč se v letošním roce přihlásilo tolik vysokoškoláků. Nemyslím si, že by to bylo tím, že začali studovat právě v tomto roce.” Podmínkou pro získání stipendia je romská národnost. Řekněte mi, jak jste si ohlídali, pokud to vůbec jde, že o finanční podporu žádali skutečně romští vysokoškoláci? “Každý ze žadatelů projde informační schůzkou, které se účastní také donátoři programu, což je Roma Education Fund v Budapešti. Pokud by na orientační schůzku přišel někdo, kdo Rom není, není problém se ho zeptat přímo v té skupině, zda je, či není Rom. Mohu Vám říci z osobní zkušenosti, že pokud tam přišli ne-Romové, nebyli schopni se identifikovat se skupinou romských žadatelů.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
O Roma vakeren s datem 26. listopadu už je minulostí. Ale naladit si nás můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz. Romale sam rado hoj san amenca. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Aven saste the bachtale. Ačhen Devleha. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jan Mišurec a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |