Vytištěno 04.10.2023 15:37 12-11-2010 Marie Vrábelová, Jana Šustová, Jana Huzilová, Iveta Demeterová Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Dobrý večer. Dnes se vydáme do Náchoda, kde funguje sdružení Romů. Už se vám možná také stalo, že jste se v restauraci setkali s neochotou obsluhy. Jak se v tomto případě zachovat, na to vám odpovíme v naší právní poradně, a jako vždy nebudou chybět aktuality ze života Romů a spousta romské hudby. Lačhi kiarati, čhavale, bacht tumenge savorenge so šunene amari romani relacia ,,O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevipena andalo romano dživipen. Mangav tumenge lačho šuniben. =[ Reportáž ]=
Sdružení Romů v Náchodě
Teď se vydáme za Romy a za kapelou Čilágos do Náchoda. Právě tato kapela je
součástí Sdružení Romů v Náchodě, které úzce spolupracuje s městem a snaží se
pomáhat nejen Romům, ale všem, kteří podanou ruku potřebují. Na další
aktivity se Iveta Demeterová zeptala předsedy sdružení Emila Baláže.
Kdy vaše sdružení vzniklo? „Po roce 1998.“ Jste v Náchodě jediným romským sdružením? „Ne, je nás asi sedm, každý ale máme jiné aktivity. Někteří se například specializují na práci s dětmi - pořádají letní tábory, plavání atd.“ Nesuplují se vaše aktivity? „Ne, protože my pracujeme spíše politicky. Vytváříme lepší podmínky pro ostatní sdružení v Náchodě.“ Co myslíte tím, že pracujete politicky? „Já i moji spolužáci a soukmenovci jsme se stali politiky – na městských úřadech, policii. Všichni se známe, tykáme si a společně řešíme různé problémy.“ Vy jste frontmanem kapely Čilágos, co je nového? „Více hrajeme v Polsku, chystáme nové písničky. Tedy nové – některé jsou i 300 let staré, sbíráme je po příbuzných, kdo si vzpomene, co zpívávala jeho babička.“ Jsou mezi polskými návštěvníky vašich koncertů i Romové? „Nejsou, opravdu ne. Většinou totiž hrajeme v lázeňských, turistických oblastech, kde se Romové moc nepohybují.“ Blíží se Vánoce – chystáte s kapelou nějaké vánoční překvapení? „Překvapení ne, ale jako každý rok bude 22. prosince v Náchodě Dlouhá noc. Pozvou se kapely z okolí a jamuje se.“ Jak vlastně slavíte Vánoce? Jsou v něčem jiné? „Určitě. Moje manželka není Romka, tedy přebíráme zvyky z obou rodin. Máme takové černo-bílé Vánoce.“ Co to znamená? „Já si z toho trochu dělám legraci. Třeba jsme spojili různá jídla, která se v našich rodinách podávala na Štědrý den.“ Například? „Místo čočkové polévky, která měla přivolat peníze, jsem se naučil jíst rybí polévku.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Právní poradna ]=
Co dělat v případě nekvalitních služeb v restauraci
V restauraci máme svá práva, která bychom měli znát. Marie
Vrábelová se proto zeptala právního poradce Miroslava Humla, jak je to v
případě, že čekám dlouho na svoji objednávku jídla.
Jak postupovat v případě, kdy jsme si během čekání dali například kávu nebo limonádu? „V takovém případě samozřejmě neodcházíme bez placení, to by totiž došlo k neoprávněnému obohacení na straně strávníka. Zákazník má povinnost veškeré nápoje uhradit. Mohl by namítnout, že nápoj měl smysl pouze v rámci celého objednaného menu, že služba tudíž nedosáhla plné hodnoty a uplatnit přiměřenou slevu.“ Kdy mohu reklamovat jídlo, které není podle mých představ? „Vady mohou být kvalitativní a kvantitativní. V prvém případě bylo jídlo například nedostatečně ohřáté, v druhém se jedná zejména o nedostatek v gramáži. Kvantitativní vady bývají častější, lidé si u nás v poradně stěžují, že si v restauraci objednali 200 g masa syrové váhy, dodáno jim ale bylo podstatně méně. Prodávající má pak prvotní povinnost uvést pokrm do souladu s kupní smlouvou, tzn. přihřát pokrm, doplnit jej na správnou gramáž apod.“ Pokud moje námitky nejsou akceptovány, kde si mohu stěžovat? „Máte právo žádat přiměřenou slevu a pokud provozovatel restaurace nebude souhlasit, dá se postupovat soudní cestou. Rád bych upozornil na skutečnost, že ve většině restaurací se platí až po zkonzumování jídla, tudíž stále máte možnost zaplatit pouze zmenšenou částku a věřit tomu, že k žádnému soudu nedojde. V opačném případě je lepší sehnat si dostatečný počet důkazů, například svědka, který se vámi obědval, případně nevhodný pokrm vyfotit.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
V Mladé Boleslavi je nový projekt pro romské předškoláky
Občanské sdružení Jekhetani Luma - Společný Svět v Mladé Boleslavi
představilo nový projekt. V něm nabízí další sociální službu pro romské
děti. Jedná se především o romské předškoláky. Co je cílem tohoto projektu,
zjišťovala kolegyně Jana Huzilová.
„V minulosti se Romové dostávali do zvláštních škol na základě etnicity. I když byly zvláštní školy zrušeny nebo přejmenovány na praktické, v praxi se do nich stále hodně romských dětí dostává. Jedním z důvodů je přístup rodičů. My bychom rádi oslovili všechny rodiče romských předškoláků a aktivizovali je k tomu, aby jejich děti, pokud jsou zdravé a nemají lehké zdravotní postižení, chodily do základní školy. K tomu je ovšem potřeba se připravovat několik let předem, nejlépe umístit dítě do mateřské školy,“ prozradila mi jedna z hlavních autorek projektu Martina Brzobohatá, ředitelka občanského sdružení Jekhetani Luma - Společný Svět v Mladé Boleslavi. „Chceme v rámci této služby informovat všechny rodiče o jejich právech a povinnostech, pomoci jim dostat děti do školek, kde jsou odborníci, kteří dokáží dítě připravit na nástup do základní školy,“ doplnila Martina Brzobohatá. Nová sociální služba pro romské děti vznikla ve spolupráci s dalšími odborníky. „Úzce spolupracujeme s pedagogicko-psychologickou poradnou v Liberci a zejména v Mladé Boleslavi. Vytváříme novou metodiku, abychom my, sociální pracovníci, nedublovali odborné služby. Plánujeme například pomoct rodičům s domácí přípravou. Ovšem pouze pokud dítě skutečně nemůže chodit do školky - nemají pro něj místo - anebo pokud byli s dítětem ověřit na vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, zda jeho vývoj probíhá v pořádku či jestli je třeba více se zaměřit na speciální oblast,“ řekla jedna z autorek projektu Martina Brzobohatá a doplnila, co se od projektu očekává: „Cílem našeho projektu, který v příštím roce končí, je dosáhnout větší informovanosti rodičů a poskytnout jim dostatek času se na všechno dobře připravit. My jim můžeme pomoci doprovodem, v komunikaci, s písemnostmi apod.,“ řekla na závěr Martina Brzobohatá. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Vláda ani ministerstvo školství neřeší diskriminaci romských žáků. Tvrdí to sdružení 15ti neziskových organizací Společně do školy. Tento přístup by prý mohl pro Českou republiku znamenat další žaloby u Evropského soudu pro lidská práva. Tento soud přitom už v roce 2007 rozhodl, že Česko porušilo právo na vzdělání u 18ti Romů tím, že je neoprávněně zařadilo do zvláštních škol. U ostravského krajského soudu začal proces se ženou a jejím mladistvým synem, kteří letos na jaře zaútočili zápalnou lahví na dům svých romských sousedů v osadě Bedřiška na periferii Ostravy. Vzhledem k tomu, že mladší z obžalovaných nebyl v době spáchání útoku ještě plnoletý, je hlavní líčení za zavřenými dveřmi. V mladoboleslavské městské knihovně začala výstava fotografií a dobových dokumentů s názvem Místa utrpení, smrti a hrdinství - život vězňů v nacistických koncentračních táborech. Putovní expozici, která vzpomíná na nelidské strádání vězňů, zapůjčila Historická skupina Osvětim při Sdružení politických vězňů a pozůstalých. Výstava potrvá do 30. listopadu. Muzeum romské kultury v Brně udělí 26. listopadu svoji cenu Jánu Sajkovi, učiteli výtvarné výchovy ve slovenské romské osadě v Jarovnicích. Pokřtí také nový bulletin za rok 2009 a zahájí výstavu fotografií Jana Petránka Svatební rituály Indie. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Polští a čeští studenti žurnalistiky se společně seznamovali s životem Romů
Letos v květnu byl zahájen projekt „Poznej souseda. Polsko-česká zkušenost v
novinářské práci.“ Zúčastnilo se ho sedmnáct studentů žurnalistiky z
Olomouce a z dolnoslezské Vratislavi a zdaleka se nezabývali pouze
polsko-českým soužitím. Hlavním cílem projektu totiž bylo seznámit budoucí
novináře s romskou tematikou. Podrobnosti má Jana Šustová.
„Na začátku byly různé tréninky, jako třeba antidiskriminační trénink nebo přednášky o stereotypech a tak podobně. To nás mělo připravit na přístup k tomu tématu, což bylo určitě zajímavé a potřebné. Potom jsme se rozdělili do skupinek a každá se věnovala nějakému médiu. Ty skupinky měly za úkol zpracovávat reportáže na téma romské komunity. Já jsem byla v rozhlasové skupině, ale byla ještě skupina zaměřená na televizi, online žurnalistiku a psanou žurnalistiku.“ Když jste potom šli do terénu, do jakých lokalit jste se dostala?
V Polsku žije daleko méně Romů než u nás a proto se o nich v médiích i málo píše či mluví. Většina reportáží se týká spíše situace Romů v zahraničí, především v zemích Evropské unie. A jak to vypadá, pokud dojde na reportáž o Romech v Polsku? To říká polská koordinátorka projektu Iwona Frydryszak:
Iwona Frydryszak dříve pracovala v Gruzii jako dobrovolnice organizace Člověk v tísni. Tato zkušenost jí i její kolegy vedla k polsko-české spolupráci. Na projektu Poznej souseda se vedle Člověka v tísni podílela polská organizace Dům setkávání Angelusa Silesiusa, Univerzita ve Vratislavi a Univerzita Palackého v Olomouci. A jak vlastně došlo k partnerství Vratislavi a Olomouce?
S fotografiemi a texty polských a českých studentů žurnalistiky, které vznikly v rámci projektu Poznej souseda, se budete moci seznámit v Olomouci a to v pondělí 22. listopadu od 18 hodin v Jazz Tibet Clubu v Sokolské ulici 48. V rámci večera uvidíte vystoupení, zasoutěžíte si o zajímavé ceny a vyslechnete si zkušenosti budoucích novinářů z jejich práce v sociálně vyloučených komunitách. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Sananim bojuje proti závislosti na drogách
Občanské sdružení SANANIM je v ČR jedním z nejstarších a dnes i největších
nestátních poskytovatelů služeb v oblasti prevence, péče a léčby závislostí
na drogách. V současné době sdružení provozuje jedenáct hlavních zařízení.
Sananim nám dnes představí ředitelka centra Martina Richterová - Těmínová v
příspěvku Ivety Demeterové.
Co má dělat rodič, který má doma závislé dítě, které nechce s drogou přestat? „Mladí lidé užívají drogy z několika příčin. Může se jednat o projev dospívání, adolescenčního procesu odpoutávání se od rodiny, kdy droga slouží jako nástroj. V těchto případech většina klientů časem přestane. Užívání ale samozřejmě může být součástí většího problému. Mohou to být potíže vnitřního charakteru, naši klienti například trpí duševními nemocemi, depresemi, psychotickými stavy, droga jim slouží jako lék. Nebo to mohou být děti, které prožily veliké trauma – byly zneužívány, týrány. A co rodič může udělat? Neměl by se stydět a co nejdříve vyhledat odbornou pomoc.“ A když dítě veškerou pomoc okolí odmítá? „Součástí naší práce je trpělivost. Musíme společně čekat a ve správný okamžik zareagovat a pomalu, postupně dítěti zobrazovat, jaké mu jeho závislost přináší problémy.“ Co s klienty, kteří s užíváním drog začnou v dospělém, zralém věku? „To jsou velmi zajímavé případy, které se stávají, i když dospělý člověk spíše sáhne po alkoholu. Podle mě tomu předchází stejný základ jako u mladých lidí – je to známkou otevření vnitřního problému či krize ve vztazích, většinou partnerských.“ Dnes již sedmnáctiletý Petr se před několika lety sám dostal do situace, kdy jeho maminka brala drogy a on se jí snažil pomoci. Jaké to pro Vás tenkrát bylo? „Ze začátku jsem tomu nechtěl věřit. Bylo to hrozné. Cítil jsem se trapně.“ Často se Vám stávalo, že maminka utekla z domova a Vy jste ji musel jít hledat. Kde jste ji hledal? „Přímo na Hlavním nádraží, tam byla asi dvakrát.“ Když jste s ní o tom mluvil, co Vám říkala? Proč s drogami začala? „Vůbec nevěděla co mluví, prý si chtěla hlavně užívat.“ Během své závislosti hodně zhubla – jak viděla sama sebe? „Říkala, že se za to, co dělá, nenávidí, ale už se s tím nedalo nic dělat, ve skutečnosti jí bylo všechno jedno.“ Byla si vědoma toho, že Vám a Vašemu mladšímu bratrovi ubližuje? „Ano, až moc, ale i přesto v tom pokračovala.“ Jak to s maminkou dopadlo? „Myslím si, že nejlepším východiskem pro ni bylo, když ji zavřeli, že jenom kvůli tomu přežila. Vězení ji zachránilo.“ Ona se do vězení dostala kvůli drogám? „Ano, právě kvůli nim.“ Maminka je pro Vás příkladem, co s lidmi drogy dokáží udělat. Myslíte si, že by jste i přesto měl chuť po drogách sáhnout? „Myslím si, že ne. Bojím se toho.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
O Roma vakeren s datem 12. listopadu už je minulostí. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu. Najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz. Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Demeterová a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |