Novou výstavní sezonu a zároveň školní rok zahajuje KC Prádelna výstavou věnovanou projektu Ivy Vodrážkové – Vyzdvižení. Výstava představuje velkoformátové textilní šité koláže inspirované oponami na Tóru, “vyzdvižené” na deseti místech v České republice, kde synagogy byly v dobách nacistického a komunistického režimu zcela zbořeny nebo zdevastovány. Symbolickou desítku si vybrala autorka na základě osobního vztahu k jednotlivým místům, nebo protože zde žili její předkové.

Textilie byly instalovány v prostorách uvnitř synagog či na jejich fasádách, nebo na místech, kde tyto modlitebny kdysi stály /na Palachově náměstí v Olomouci, ve Staré a Nové synagoze ve Velkém Meziříčí, v Praze - Libni, v Nové Cerekvi na Pelhřimovsku, v Polné, v Boskovicích, v Dolních Kounicích, v Ivančicích a v obřadní síni na židovském hřbitově v Roudnici nad Labem/.

Formálně jsou textilie inspirované především funkcí tradičních synagogálních opon, které podobně jako v Jeruzalémském chrámu i v synagoze oddělují prostor modlitebny od svatostánku, a ochraňují svitky Tóry, aby nedošlo k jejich poškození nebo znesvěcení. Dnes je ve zničených a opuštěných synagogách schránka na Tóru prázdná. Autorka však vnímá stále přítomnou energii, která se sem soustředila během staletí každodenních modliteb: “Tyto stavby jsou pevně zakotveny v zemi, která udržuje paměť minulosti. V těchto místech byla země spojována modlitbami s univerzálním duchem, stejně jako stromy napájené vodou vyrážejí nové ratolesti a obracejí se ke světlu.

Tady se shromažďovala energie, která je zde stále přítomná, i když ji většinou nevnímáme. Tím, že do zdevastovaných synagog vracím nové textilie, mohou tato místa znovu ožít a vypovídat o své minulosti. Snažím se tak upozornit na historický význam těchto míst a příběhy lidí, kteří zde žili.” Koncepce jejího projektu je založena na myšlence kontinuity a rozptýlenosti a určována snahou po odhalení kořenů násilně přerušené paměti.

Při výrobě původních dochovaných opon se po staletí používaly nejvzácnější textilie, často cizokrajného původu, nejrůznější výšivky, stříbrné a zlaté dracouny, flitry, třásně, prýmky a střapce, stříbrné rolničky a plastické aplikace symbolů svatostánku či kmenů Izraele. Nesly také hebrejská písmena, nápisy se jmény donátorů a věnováním. Také současné opony Ivy Vodrážkové nesou některé tradiční symboly: sloupy z průčelí Jeruzalémského chrámu, Korunu Tóry, Magen David - šesticípou hvězdu, hebrejská písmena, strom života nebo sedmiramenný svícen. Její artefakty vznikají i podobnou metodou: technikou mozaiky, koláže nebo asambláže textilních fragmentů.

jsou vytvořené z nalezených předmětů a starých látek, představujících pozůstatky zničené židovské kultury. Textil užívaný k vytváření těchto obrazů pochází ze sběru odhozených a použitých látek, ze starých oděvů, závěsů a odstřižků, které mají každý svůj příběh a minulost. Použití nepotřebného a obnošeného textilu symbolizuje rozmanitost a rozptýlenost – diaspornost – těchto příběhů, které mohou být často spojeny jen náhodně. Technikou šití vznikají obrazce, symboly a nepředvídatelná seskupení tvarů a barev. Tyto nové formy nahodilých spojení jsou nejen základní formou uměleckého tvoření, ale vyjadřují i obecný stav světa, kultury a krásy, která neexistuje jen v trvalosti nějakého řádu, ale i v kráse ztracených věcí, nahodile spojených. Dotýkají se nás však stejně hluboce svojí intimitou a osobním charakterem. Můžeme v nich objevit i náznak tradiční kompozice, která se však stále uvolňuje a proměňuje až po zcela abstraktní tvary. Původní vzory se dostávají do nečekaných vztahů a vytvářejí nový celek, který vyniká novými kvalitami: živostí, rozmanitostí, strukturou a bohatstvím, jako pestrobarevná koláž nebo primitivní ornament. Zdá se, že tvary se volně pohybují prostorem a vytvářejí nepřetržitý pohyb, stoupající z hlubin vzhůru - jako plameny svíce nebo modlitby.