Verze pro tisk: Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

V dnešním, výjimečně zkráceném pořadu, se dozvíte, jak se nejen o hlasy Romů ucházela Lucie Horváthová ze Strany zelených, povíme Vám o zajímavém multimediálním projektu, zavspomínáme na hudbu staré Bukurešti a potěšíme Vás několika pěknými písničkami.

Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen amari - romani relacia "O Roma vakeren". Čhavale, Oven amenca, mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.

V následujících minutách se ale ještě vrátíme k nedávným volbám. Jejich výsledky nedopadly pro mnohé kandidáty dobře. Někteří nám slibovali modré z nebe, nyní se po nich ale zem slehla. Nejen Romové dávali velké naděje například do Lucie Horváthové, která se ucházela o přízeň voličů za Stranu zelených. Chtěla být poslankyní a pomáhat menšinám, jak ale uvádí v rozhovoru, prohra ve volbách ji neodradila od další práce v neziskové organizaci.

“Strana zelených nepostoupila do parlamentu, což je pro Stranu zelených určitě smutná událost, nicméně tento výsledek se dal očekávat, vzhledem k jejímu působení v posledních čtyřech letech. Bohužel, byla to daň za toto. Myslím si, že Strana zelených se připravuje na to, aby učinila patřičné kroky pro to, aby se výsledek změnil. Mám-li hodnotit sama sebe, myslím si, že hlas, který mi lidé dali, byl hodně veliký. Dostala jsem asi šest set preferenčních hlasů. Došlo ke spoustě úsměvných situací, kdy mě oslovovali lidé na ulici nebo mi vyloženě vyjadřovali podporu, říkali mi, že ve mně vidí člověka čistého, slušného, který opravdu může ovlivnit politiku.”

Byla jste jediná romská osobnost na kandidátce, nebo takových lidí bylo více?

“Jako lídryně jsem byla jediná. Myslím si, že za posledních dvacet nebyla v žádné politické straně ani lídryně, tedy lídrem žena, nebo dokonce Romka, a to v žádné politické straně. Za stranu ČSSD sice kandidoval Rom, ale na nižší pozici, bylo to v Praze, David Beňák. O tom vím, ale o dalších Romech nevím.”

Proč se v politických stranách angažuje tak málo Romů? Kde je ten problém?

“Je několik pohledů. Rozhodnutí kandidovat za nějakou stranu je pro každého člověka, ať již je, nebo není Rom, problém. Ztotožnit se s tou stranou jako takovou je velmi složitý proces, kdy člověk musí dospět k tomu, že věří té straně, je ztotožněný s jejím programem. Nějakou dobu to trvá. Na druhou stranu, Rom je pro tu či onu stranu bipolární, což znamená to, že opravdu může přinést negativní hlasy, ale i pozitivní ohlasy. Bohužel, velké strany nejsou otevřené Romům. Žádná velká strana mě neoslovila ke spolupráci. Je těžké se dostat do velké strany. Než se stanete kandidátem na předních místech kandidátky, například ODS, trvá třeba několik let. My jako Romové chceme vidět výsledky hned. Teď ovšem mluvím o Romech, kteří jsou angažovaní, kteří se pohybují v té problematice, lidé, kteří se dlouhodobě věnují sociálnímu vyloučení a vzdělávání Romů a tak dále. Tam lidé potřebují vidět výsledek.”

Chtěla jste se hodně věnovat Romům. Jak to teď po volbách s Vámi vypadá?

“Jednak pracuji v občanském sdružení Romodrom jako vedoucí terénních programů. Také mimo kampaň jsem se věnovala souciálnímu vyloučení osob, kde se pracuje především s Romy. Má práce se bude dále tímto směrem nějakým způsobem vyvíjet. Má politika ale není pouze o Romech, a tak ani nebyla prezentována v průběhu kampaně, protože jsem prezentovala čisté hodnoty politiky ve fungování státu jako takového. Pracovala jsem ve státní správě šest let. Mám zkušenosti jak na lokální, tak na národní, ale i evropské úrovni. Byla jsem na stáži v Evropské komisi. Myslím si tedy, že zkušenosti mám. Přesně vím, kde by se dal zlepšit systém. Zní to sice jako klišé, protože to říká každý politik, ale na druhou stranu, mám opravdu osobní zkušenosti ohledně fungování dotací, a vůbec politiky, jak se rozhoduje na místech, kde se rozhoduje právě o Romech. Můj přínos by byl právě v tom, že dokážu vyhodnotit situaci tak, aby měla dopad i na toho nejposlednějšího Roma.”

Není i Vám svým způsobem líto, že v Parlamentu nejsou zástupci Romů?

“Určitě mě to mrzí. Na druhou stranu je důležité, aby tam byli lidé, kteří opravdu mohou pomoci Romům. Věřím tomu, že i zástupci jiných stran, které mají v programu zastupování Romům nebo pomoc menšinám, dokážou také bravurně pomoci.”

“Doufám, že pracovní příležitosti přijdou a že přinesou i práci Romům.”

Teď se podíváme na zajímavý projekt. Před několika hodinami v Praze totiž skončila první část mezinárodního projektu, během něhož se mladí novináři učili používat multimédia k propagaci společenské integrace Romů. V každé z pěti zúčastněných zemí nabízí projekt dvě týdenní tréninkové sekce pro Romy i ne-Romy. Hlavním školitelem je Rich Backman, profesor z falkulty komunikace miamské univerzity. Hovořila s ním Jana Šustová.

"Tento projekt má mnoho cílu a jeho hlavním účelem je publikovat příběhy o životě a kultuře Romů a seznámit tak lidi na celém světě s problémy i kladnými oblastmi života v pěti zemích, ve kterých žije velká romská menšina. Další částí projektu je, že v každé z pěti zemí školíme deset novinářů, z nichž někteří jsou Romové a jiní pracují v hlavních médiích. Učíme je pracovat s novými médii, což zahrnuje audio- a videonahrávky příběhů, které pak budou publikovány na internetu. Do projektu také zapojujeme pokročilé studenty z univerzity z Miami, kteří ve spolupráci s profesionálními novináři získají zkušenosti s reálnými příbehy, což bude součástí jejich vzdělání."

Projekt má odbourávat předsudky a stereotypy o Romech. Co vás vedlo k tomu, že jste vybrali metodu vizuálního videovyprávění?

"Vybrali jsme videoreportáže, protože to je úžasný prostředek dokumentace. Videoreportáž má dlouhou tradici dokumentace a umožňuje nám doopravdy se setkávat s lidmi a poznávat je. A jim to umožňuje vyprávět, protože my posloucháme jejich hlasy, díváme se na jejich život a každodenní aktivity. A když necháváme lidi vyprávět jejich příběhy, posluchačům to pomáhá vytvořit si vztah k tomu dotazovanému člověku mnohem více než pomocí fotografie nebo psaného článku."

"Pracujeme v Rumunsku, Bulharsku, Česku, Maďarsku a na Slovensku. Máme týmy deseti novinářů, kteří pracují v každé z těchto zemí."

Tento týden probíhá školení novinářů, a pak bude ještě jeden týden v červenci. Co bude jeho obsahem?

"V každém městě děláme týdenní školení. Pak se tam po čase vrátíme a tito vyškolení novináři budou pracovat s pokročilými studenty žurnalistiky. V tříčlenném týmu vytvoří tří- až pětiminutový dokumentární příběh o nějakém aspektu života Romů a jejich kultury, takže výsledným produktem bude, že na internetových stránkách publikujeme dvacet pět příběhů z pěti zemí. Ta webová stránka bude vícejazyčná, takže si na ní budete moci poslechnout příběhy ve více jazycích. A bude to multimediální internetová stránka."

Bukurešť byla kdysi Paříží východní Evropy. V luxusních kabaretech se zpívalo tango, foxtroty i romské písně. Starosvětský šarm rumunské metropole definitivně zničil komunistický diktátor Chauchesku, který nechal historický střed města vybourat. Zaniklý hudební svět ale oživila rumunská zpěvačka Oana Chitu a její album Bucharest Tango. S mikrofonem jsme ji zastihli na pražském festivalu Respect.

"Jmenuju se Oana Chitu. Narodila jsem se v Humulesti, odkud pochází také slavný rumunský spisovatel Ion Creangă. Před dvaceti lety jsem se náhodou dostala do Berlína a zůstala jsem tam. Od té doby zpívám především rumunské písně. Samozřejmě, že se mi líbí i jiné hudební žánry, ale mým největším přáním bylo interpretovat něco ze starých rumunských písní a písní ze staré Bukurešti. A jsem moc ráda, že mi tento plán vyšel."

"Bylo to mým přáním od dětství. Moji rodiče, hlavně máma, měli smutný osud. Když jí bylo třináct let, byla se svou rodinou deportována. A často mi vyprávěla o romských karavanách, které přijížděli a tábořili poblíž. Ona se v noci vykrádala z domova a poslouchala jejich písně. Vyprávěla mi o nich tak krásně, že mi bylo líto, že si je nemohu poslechnout, protože tehdy za Chaucheska, byly víceméně zakázané. Pak přišel do kin film Cikáni jdou do nebe, v němž zazněly staré romské písně z Ruska. Tak nějak jsem si to představovala, ale neměla jsem k nim žádný přístup. Neměla jsem nahrávky, nebylo odkud získat texty. Když jsem se dostala do Německa, poznala jsem další hudebníky, kteří se zabývali romskou hudbou, a začala jsem s nimi zpívat. Tak to vlastně všechno začalo."

"Ano, ten projekt stále existuje. Je v něm zahrnuta romská hudba z celého Balkánu, nejen z Rumunska, ale i z Ruska, Srbska a Bulharska."

V bukurešťských kabaretech kdysi vedle sebe koexistovala různá hudba. Hrál se foxtrot, tango, romské písně. Zaniklo to ale za Chaucheska. Myslíte si, že se tato tradice zase znovu obnovuje?

"Z toho, co jsem slyšela, a samozřejmě, že mě tohle téma velmi zajímá, je mnoho lidí, kteří stále poslouchají hudbu vzniklou před komunistickou érou, ty krásné staré písně. Doufám, že ano. Bohužel, to, co se uvádí na trh, neodpovídá úplně mému vkusu. Nezajímá mě například manele, což je kvílivá diskotéková odnož romské hudby. A je mi líto, že když člověk mluví o romské hudbě, člověk si hned vybaví manele. S tím jsme se setkali i my, když se nás na to ptali, nebo při propagaci našeho CD. Mnozí, když slyšeli, že je řeč o romské hudbě, hned mávli rukou, že se zase jedná o manele. Ne, my nezpíváme manele, ale bohužel to si lidé vybaví jako první. Ale romská hudba má starou tradici. Rumunská šumařská hudba je vlastně romská hudba. A Romové ji tehdy dokázali interpretovat s tou pravou vášní. Naštěstí ještě jsou lidé, kteří se touto hudbou zabývají a hrají ji. A doufám, že jich bude čím dál tím víc." Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Zkrácené "O Roma Vakeren" s datem 11. června už patří historii. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetu na stránkách www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.

Klidný večer Vám přejí průvodci dnešním "O Roma Vakeren" - Jan Mišurec a Jan Sezemský.