Vytištěno 01.06.2023 07:55 09-04-2010 Jana Šustová, Jana Šustová, Robert Ferko, Jana Hovjacká Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Během včerejších oslav Dne Romů jsem zavítali do Brna, nahlédli jsme i do zákulisí ojedinělého festivalu s názvem „Kriminál“. Podíváme se na vyšívané obrázky do ostravské knihovny ve Vítkovicích, těšit se můžete na zprávy ze života Romů a na spoustu hezké muziky. Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen amari - romani relacia „O Roma vakeren“. Čhavale, Oven amenca, mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen. =[ Reportáž ]=
Mezinárodní den Romů už podeváté
Už devět let se v Česku slaví Mezinárodní den Romů. V Brně se stalo tradicí, že akce začíná u Stromu tolerance v zahradě katolické fary v Zábrdovicích. Romský aktivista Karel Holomek ve svém proslovu vyzval přítomné Romy, aby se příští rok při sčítání lidu neváhali přihlásit ke své romské národnosti. Po něm vystoupil s projevem neromský kněz Jiří Rous, který se na zábrdovické faře věnuje práci s Romy. K mikrofonu ho pozvala Jana Šustová.
“Aby člověk mohl zhodnotit, jestli se má Rom, etnický Rom hlásit k romství jako ke své národnosti, musel by být v jejich kůži, protože jim romství přináší doopravdy mnoho potíží. Takových konkrétních, drobných, obyčejných potíží a ústrků. Pro ně je to tedy svým způsobem obtížné. Netroufal bych si proto říct, že se všichni musejí hlásit k romství, že jinak jsou zrádci! Na druhou stranu ale, je tu mnoho možných hledisek, proč se k romské národnosti hlásit, proto, aby je stát bral více vážně, přes to, aby se podporovala jejich národní hrdost a identita, až třeba po takové ty konkrétní věci každodenního setkávání. Myslím si, že je dost významné, aby romská menšina, která u nás žije, byla skutečně menšinou, nejen vědecky ověřovanou, ale skutečně papírově ověřitelnou, a také, aby to byla menšina z přesvědčení.” A proč vy sám jste udělal to gesto, že jste si zapsal jako svou národnost romskou?
V brněnském Muzeu romské kultury byla u příležitosti Mezinárodního dne romů otevřena nádherná výstava Plátna pro černé oči, která představuje Romy v díle malířky Míly Doležalové. Rozsáhlou sbírku jejích obrazů budovalo muzeum téměř dvacet let, nově otevřená výstava je tudíž umístěna v celé budově muzea. Odhaduje se, že Míla Doleželová vytvořila za svůj život až 1800 obrazů, z nichž minimálně 600 je prvoplánově svázáno s romskou tematikou. Ovšem malířka sama nebyla romského původu, a tak jsem se zeptala ředitelky muzea Jany Horváthové, jak vernisáž děl neromské malířky souvisí s Mezinárodním dnem Romů. “Když o tom tak přemýšlím, možná je to i trochu symbolické. Ona Romka nebyla, a přesto milovala svět Romů. Posláním tohoto dne, tohoto svátku Romů, je i to, aby Romy a romskou kulturu propagoval v majoritní veřejnosti, aby majorita našla cestu k Romům, čili v tomto směru může být tato výstava symbolická.”
“Když se budu věnovat vývoji oslav Mezinárodního dne Romů, i když už to začíná být známější i v širší veřejnosti, že 8. duben je dnem Romů, protože tomu napomáhají média prezentací, stále je to tak, alespoň v Brně to tak vnímáme, že neromská veřejnost se k těmto oslavám nepřipojuje, ani to ty lidi moc nezajímá. A to ani v případě takových akcí, jako je koncert, který jsme dělali ve středu města Brna, na Moravském náměstí. Zde vystupují některé populární, nebo i mezi neromy oblíbené kapely, jako například Guločar, a přesto to lidi na tuto akci nepřiláká. Samozřejmě, že asi chápu, proč tomu tak je, že celospolečenská protiromská averze nakonec negativně lidi naladí zřejmě i na vnímání toho pozitivního, tedy kultury. Je to ale škoda.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Kriminál na vlastní kůži
Od 16. do 18. dubna budete mít možnost prožít si na vlastní kůži, co je to kriminál, alespoň prostřednictvím festivalu, který bude v pražském kině Aero. Je to první multižánrová akce na které se dozvíte vše o vězeňství, můžete vidět fotografie, filmy, ale také můžete debatovat problémech vězeňství. Vedoucí neziskové organizace, která se stará o lidí ve výkonu trestu i po jeho skončení Markéty Puršlové se Robert Ferko zeptal…
“Jedná se o výběr z unikátního cyklu fotografií paní Gabriely Fárové. Celý cyklus se nazývá Klášter ve Valdicích. Jsou to fotografie vězeňských tetování, které vznikly asi před dvaceti lety ve věznici Valdice. Jsou to vyfocení vězni, většinou se jedná o poloakty nebo o části těla. Je tam například krásná potetovaná paže s vytetovanou poštolkou. Paní Fárová byla tak laskavá, že nám tyto fotografie poskytla, aby byly v rámci festivalu vystaveny ve foyer kina Aero.” Můžete zmínit nějaké filmy? O čem budou pojednávat?
Na tomto festivalu by mělo vystoupit divadlo Ježek a čížek. Co ti předvedou divákům? “Předvedou divadelní kus Bufet Bondy. Divadlo Ježek a čížek je unikátní v tom, že je to divadlo bezdomovecké. Další unikátní divadelní projekt předvede organizace Rozkoš bez rizika. Členky souboru jsou bývalé pražské prostitutky, ty vystoupí s kusem, který se jmenuje Proti všemu a proti všem.”
“Vznikl tak, že jsme chtěli nějkým způsobem toto téma přiblížit širší veřejnosti. Je to jeden z úkolů, který si asociace vytyčila, zvyšování informovanosti veřejnosti a odtabuizovávání této sféry v očích veřejnosti, protože v naší každodenní práci se setkáváme s tím, že lidé, kteří mají za sebou zkušenost s výkonem trestu, a posléze s opětovným vstupem do společnosti, se často potýkají s velkými problémy, které pramení z toho, že si nesou cejch kriminálu. Proto je součástí výstavy také mnoho informací, které visí v rámech ve foyer. Jsou tam výňatky z dopisů z vězení, různé informace o tom, jak funguje vězeňská služba, jaké jsou typy věznic, kolik lidí je u nás vězněno i ve srovnání s jinými evropskými státy. Jsou tam velice zajímavé statistické údaje.” Zúčastní se výstavy a festivalu vůbec také vězňové? Budou mít tuto možnost? “Přemýšleli jsme o tom, že bychom mohli někoho přizvat v rámci nějaké diskuze, ale zatím se budeme orientovat spíše na to, že nám na festivalu vystoupí odborníci. Vězně nebo bývalé vězně přizveme až v nějakém dalším kole, až budeme mít s festivalem více zkušeností.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Život jako vyšitý
Zveme vás na výstavu. Zhruba dvě desítky prací textilní tvorby romské autorky Markéty Šestákové nazvanou „Život jako vyšitý“ můžete shlédnout v moravskoslezské metropoli. Vyšívané obrázky zdobí galerii MaM v ostravské knihovně ve Vítkovicích. Expozici navštívila také kolegyně Jana Hovjacká.
“Markéta Šestáková si vyrábí kreslené návrhy pro své výšivky sama. Čerpá hlavně z kultury Romů, například z některých obřadů, jakými jsou svatba, křest, pohřeb, zásnuby, ale i z řemesel, které Romové v minulosti provozovali, jsou jimi kotlářství, kovářství, košíkářství. Dále také kartářky.” Autorka výstavy upřesní, čím se dále inspiruje:
Jak dlouho trvá vyšít jeden obrázek? “Než začnu dělat obrázek, musím si předem určit barvy, aby k sobě všechno hezky ladilo, aby to bylo pěkné a pestré. Když mám velkou chuť něco dělat a nemám na práci mnoho věcí okolo, může být obrázek hotový za týden. Když mám hodně práce, trvá to třeba i čtrnáct dní nebo měsíc.” Vedoucí knihovny Dana Butorová je z výstavy nadšená. “Jsem příjemně překvapená! Vůbec jsem nečekala, že to bude tak barevné, tak nádherné. Při prvním vstupu do výstavní místnosti jsem si myslela, že obrázky jsou namalované, a ne vyšité. Jsem velmi příjemně překvapená a chtěla bych, aby byla zavedena tradice, aby se vždy v dubnu, kdy Romové slaví Mezinárodní den Romů, tady objevila podobná výstava. Tuším, že někdy na podzim v roce 2008 tu byla výstava podobného ražení, jmenovala se Roma Rising. Byly to fotografie od amerického fotografa Chada Evanse Wyatta. Na fotografiích zpodobnil Romy, kteří něco dokázali, ačkoli se ve svém životě setkávali s předsudky a diskriminací. Tato výstava tu byla a měla velký úspěch. Na fotografiích byly velmi známé osobnosti, z televize například Iveta Kováčová, Richard Samko, Ondřej Giňa.”
“Je to moc pěkné. Líbí se mi to.” “Výstava je moc krásná. Líbí se mi. Mám vztah k romské kultuře, protože jsem vyrůstal na Slovensku, ve Spišském podhradí, kde žila poměrně velká romská minorita.Vztahy bývaly mnohem lepší než nyní. Je to škoda. Výstava je nádherná!” “Je to strašně krásné!” “Je to barevné a kouzelné! Opravdu! Musí to být velmi pracné. Určitě to dělá s láskou, protože jinak by toho asi nebyla schopná.” Výstavu Život jako vyšitý si v ostravské galerii MaM můžete prohlédnout do konce dubna. Ještě dodám, že obrázky romské autorky Markéty Šestákové zapůjčilo pobočce Knihovny města Ostravy ve Vítkovicích Muzeum romské kultury v Brně. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Včera, 8. dubna, jsme si připomněli Mezinárodní den Romů. Poblíž Londýna se v roce 1971 uskutečnil historicky první světový romský kongres, ale 8mý duben byl uznán mezinárodním svátkem až mnohem později. Bylo to v roce 1990 ve Varšavě, kde se konal čtvrtý kongres. V České republice se takzvaný International Roma Day slaví od 90tých let. Oběť 12 tisíc brněnských Židů i stovek Romů, kteří za druhé světové války zahynuli v koncentračních táborech, připomene v jihomoravské metropoli nový památník. Radnice chce pomník obětem holocaustu postavit na náměstí 28. října, při čemž umělecké návrhy očekává do konce září. Zhoršení situace evropských Romů v posledních letech konstatovala místopředsedkyně Evropské komise Viviane Redingová. V projevu na zahajovacím zasedání druhého evropského summitu o Romech v Córdobě označila tento vývoj za nepřijatelný. Španělská ministryně zdravotnictví Trinidad Jiménezová, která konferenci zahajovala, zdůraznila potřebu „plného uznání práv a povinností“ Romů, kteří jsou stále předmětem diskriminace. Muzeum Romské kultury v Brně vystavuje obrazy výtvarnice, pro jejíž postavy jsou typické velké černé oči. Bohumila Doleželová se ve své tvorbě romskou tématikou inspirovala a věnovala jí asi 600 ze svých 1800 děl. Výstava nazvaná Plátna pro velké černé oči s podtitulem Cikáni v díle Míly Doleželové, potrvá do poloviny srpna a Muzeum k ní připravilo i doprovodný program. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Chudoba si nezaslouží pohrdání
“Myšlenka vychází z našeho hesla pro rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, kterým je, že chudoba si nezaslouží pohrdání. Každému z nás totiž něco chybí. Nejsou to vždy pouze materiální záležitosti. Někomu chybí láska, partner, cítí se osaměle, cítí se vyloučeně. Má zaměstnání, které ho neuspokojuje, nebo žádné zaměstnání nemá a cítí se být úplně na okraji. Myslíme si, že do takovéto situace se může dostat každý člověk, i ten, který žije v současné době relativně šťastný život. Stačí poměrně málo, aby se dostal do situace, kdy se bude také cítit opuštěný, osamělý, vyloučený, a dokonce chudý. Nebo nebude moct dokonce ani spát kvůli starostem, které mu nastanou. To se týká opravdu každého člověka. Nelze se dívat svrchu na ty, kteří se ocitají v situaci, která jinému přijde nedůstojná.”
“IQ Roma Service je vedoucí projektu, který má název NAPSI spolu! Je to zkrácený název. Jde nám o to, aby lidé, kteří žijí v chudobě, participovali na celonárodním akčním plánu proti chudobě a sociálnímu vyloučení, který připravuje Česká republika, stejně jako ostatní členské země Evropské unie, každé dva roky. Předkládá ho komisařům Evropské unie. Podle tohoto plánu, národního akčního plánu, se poté řídí veškerá opatření, která se dělají ve prospěch lidí, kteří žijí v chudobě.”
“Cílové skupiny jsou samozřejmě velmi různé. IQ Roma Servis je ale mimořádně aktivní organizací, která působí ve vyloučených romských lokalitách v Brně. Je mimořádně aktivní zejména v tom, že pracuje pro Romy, ale i s Romy. Romové tvoří podstatnou část zaměstnanců této nestátní neziskové organizace. Účastní se kampaní, které tato organizace pořádá. Je tradičně nejlepší v celé organizaci. Má nejlepší program na potírání závislosti na dluzích, na prevenci předluženosti u lidí, kteří si třeba půjčí a nepřemýšlejí o tom, že budou muset ty peníze vrátit s úroky a s různými penále, pokud nezaplatí včas, a podobně. Tento způsob půjčování je může dostat až do dluhové pasti, ze které potřebují pomoci. Poskytují ale nejenom pomoc, když se někteří lidé ocitnou v dluzích a nevědí sami, jak z toho ven, ale také se zabývají prevencí, aby k tomu nedošlo. IQ Roma Service vydala mnoho velmi názorných materiálů, ze kterých se může každý člověk jedoduchým způsobem dozvědět, co má dělat, na co si má dát pozor, a hlavně to, co udělat nemá.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Jirkov a Člověk v tísni
Pracovníci chomutovské pobočky společnosti Člověk v tísni obsadili jeden z volných bytů přímo v ubytovně pro neplatiče a problémové obyvatele v Jirkově na Chomutovsku. Přivedly je sem děti, které v ubytovně žijí a nemají nikoho, kdo by jim pomáhal s přípravou do školy. To, že děti byly hlavním magnetem při rozšiřování služeb společnosti Člověk v tísni, potvrdil redaktorce Evě Holé i ředitel chomutovské pobočky Miroslav Koranda.
Zmínil jste, že tu fungujete dvakrát v týdnu, tedy v úterý a ve čtvrtek odpoledne. Vyloženě se zaměřujete na malé děti. Co ti dospělí? Žádají vaši pomoc? Chtějí vaše rady? “Byt jsme otevřeli v březnu. Po pravdě řečeno, naši terénní pracovníci mají zatím za úkol tady zmapovat nabídku, ale tuším, že poptávka po jejich službách tu bude poměrně vysoká, i vzhledem k tomu, v jaké lokalitě žijeme, nemyslím tím pouze Nový Březenec, ale Ústecký kraj obecně.” Obyvatelé ubytovny novou službu vítají, a to především kvůli svým dětem. Sami si od spolupráce s terénními pracovníky mnoho neslibují. “Dobře, jedině dobře pro děti.” Myslíte si, že pomohou třeba i dospělým? “Doufám, že ano. Snad snaha bude. Víte, ono je to takové docela těžké.” Co vy říkáte tomu, že sem přišla společnost Člověk v tísni? “Myslím si, že je to dobré.” Myslíte si, že pomohou i dospělým? Zatím tam jsou jen děti.
Miroslav Koranda už nyní vidí mezi jednotlivými lokalitami, kde se terénní pracovníci pohybují, ohromné rozdíly. Problémy mají ale všichni stejné. “Po pravdě řečeno, hodně záleží na přístupu radnice. Přístup chomutovské a jirkovské radnice je v mnoha ohledech diametrálně odlišný. Myslím si, že tady v Jirkově se problémy budou asi řešit o něco snáze, ale uvidíme.” Co schází všude a všem, jsou hlavně peníze. “To je takový evergreen. A kromě toho samozřejmě také bydlení, protože po pravdě řečeno, mnoho z rodin, které tu jsou a bydlí v bytech, kterým se říká holobyty, nechtějí bydlet. Možná se některým budeme snažit pomoci najít cestu mimo tuto lokalitu, aby získali normální bydlení.” Za dětmi do Jirkova dochází každé úterý a čtvrtek odpoledne David Ištok, který se pohybuje i po sousedním Chomutově. I když tu působí jen velmi krátce, v přístupu dětí vidí znatelné rozdíly. “Co se týče doučování, je to jiné. Myslím si, že ty děti jsou bystřejší. Ale jinak jsou stejné, děti jsou v učení stejné.“ Máte poměrně široký záběr věkové kategorie dětí, které docházejí na doučování – od prvního stupně až po patnáctileté. Jak staré děti docházejí tady v Jirkově? “V Jirkově jsme to rozdělili tak, že ke mně chodí děti od šesti do devíti let, s těmi máme doučování. Se staršími máme pak spíše kroužky, hlavně sportovní, fotbal a tak.“ O co se děti nejvíce zajímají? “Ti malí o samotné doučování a o výtvarné kroužky. Starší kluci většinou o fotbal a sportovní kroužky.” Davidovo doučování si nemůže vynachválit ani maminka patnáctileté Martiny Anna Beňáková. Své pocity vystihla velmi jedodušše: “Velmi spokojená.”
“V počtech. Hlavně v počtech.” Plánuje, že by se šla někam vyučit nebo chce studovat? “Ano, chce si dělat obchodní školu. Nevíme ale, jestli jí to půjde, když jí dělají počty takový problém.” Co jiné předměty? S těmi nemá problém? “V ostatních předmětech je tak na dvojku.” Doporučila byste ostatním rodičům, aby sem dávali své děti? “Ano, doporučila.” Třináctiletý Péťa, devítiletá Maruška, ale i sedmiletá Natálka se sem pravidelně těší. Celé odpoledne totiž mají postaráno nejen o povinnosti do školy, ale i o příjemnou zábavu. Docházíš sem pravidelně? “Ano.” Co tady děláš? “Hraju si.” Doučuješ se i do školy? “Ano.” Máš ve škole s nějkým předmětem problém? “Trošku se čtením.” Čteš si doma knížky? “Ano.” Co ty tady děláš v kroužku? “Ráda si tu kreslím.” Učíš se také do školy? “Ano, čtení.” Je něco, co ti ve škole nejde? S čím máš problém? Co potřebuješ doučit? “Anglický jazyk?” A co třeba matematika? “Ta mi jde.” Co tady děláte ve volném čase, když se neučíte? “Kreslíme si.” Máš tu kamarády? “Ano.” Ty tady počítáš? “Ano.” Jde ti počítání? “Ano.” A co se tady ještě učíš do školy? “Tlapičky. Maluju si.” Co tady děláte ve volném čase, když se sejdete? “Malujeme si. Povídáme si.” Líbí se ti tu? “Ano.” Zde si můžete příspěvek poslechnout:
O Roma vakeren s datem 9.dubna už je v nenávratnu. Ale naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz. Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |