Vytištěno 30.06.2022 17:58 15-01-2010 Jana Šustová, Jana Šustová, Jaroslav Sezemský, Jan Berousek, Iveta Kováčová Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Koncem ledna si připomeneme Den obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Datum bylo vybráno podle toho, že 27. ledna 1945 byl osvobozen Koncentrační tábor Osvětim. Ve smutné vzpomínce na holocaust se vydáme do bývalého Cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu, odkud byla většina romských vězňů deportována právě do Osvětimi. Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen amari romani relacia „O Roma vakeren". Oven amenca, mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen. =[ Reportáž ]=
O budoucnosti bývalého Cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu
U příležitosti 65. výročí osvobození Koncentračního tábora Osvětim se vydáme
do bývalého Cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu, který sloužil jako
místo nucené koncentrace moravských Romů. Prošlo jím přes 1300 osob, z nichž
většina byla deportována do Osvětimi. Na místě tábora dnes stojí rekreační
zařízení, které v prosinci odkoupilo ministerstvo školství. V areálu má
vzniknout památník obětem romského holocaustu a vzdělávací centrum. Stálou
expozici by mělo vytvořit Muzeum romské kultury v Brně a vzdělávací činnost
centra zajistí ministerstvo školství. S ředitelkou muzea Janou Horváthovou
hovořila Jana Šustová.
„To je zatím otázka. Pokud já vím, tak ministerstvo školství snad v nedávné době už tento areál, který byl do současné doby rekreačním zařízením, vykoupilo a pokud to bude tak, jak se původně říkalo, tak ministerstvo školství by areál mělo opravit nebo dobudovat pro účely vzdělávacího centra. V tomto vzdělávacím centru by pak mělo spolupracovat s Muzeem romské kultury, které by zde mělo zajišťovat odbornou lektorskou činnost právě ve věci vzdělávání o romském holocaustu, ale nejen o holocaustu, ale vůbec obecněji o dějinách a kultuře Romů. Naše muzeum už na konci roku 2008 dalo zpracovat předběžnou studii, jak by toto vzdělávací centrum mohlo vypadat. Studie je velmi povedená, pochází z dílny architektů Dvořáka a Klimetského, je k dispozici, ministerstvo tuto studii také využívá. Je v ní plánovaný objekt depozitáře pro naše muzeum a například i zárodky skanzenu, čili muzea v přírodě, kde bychom ukázali vývoj typů romských obydlí. Uvidíme, jestli se to podaří realizovat.“ Kde byste brali materiály nebo typy obydlí pro skanzen? Dali byste je vyrobit nebo byste odněkud přivezli opravdové domy, třeba z osad? „V podstatě dnes je na tvorbu skanzenu s romskými obydlími nejvyšší čas, protože na Slovensku v současné době zanikají romské osady, které ještě disponují stavbami s tradičními prvky a v současné době by ještě bylo možno přenést některé stavby do takovéhoto skanzenu. V pozdější době už to budou asi jen repliky, se kterými se samozřejmě také počítá.“ Co s týče sbírkových předmětů, budou také nějaké v Hodoníně u Kunštátu? „Naše muzeum disponuje poměrně rozsáhlou sbírkou materiálů listinné povahy a také sbírkou fotografií z doby 2. světové války nebo fotografií týkajících se přímo Hodonína u Kunštátu. Co se týče trojrozměrných předmětů, tak toho je velmi málo a také jsou to spíš nějaké repliky, ale naše expozice, která obsahuje sál o holocaustu, ukazuje také část těchto materiálů a není toho málo.“ Židovští vězni posílali z koncentračních táborů domů nějaké předměty, třeba vyšívané kapesníčky, jsou takovéto doklady také od romských vězňů koncentračních táborů? „U Romů to je specifické, tady není zachováno vůbec nic, protože Romové zaprvé nedostávali balíčky, protože neměli od koho a ani nikomu nic neposílali, protože také neměli komu. To byl také důvod, proč Romové prakticky moc z těchto koncentračních táborů neutíkali, protože neměli kam, oni měli jedinou možnost pohybovat se v lesích, ale nikdo nikde je už nečekal, rodiny byly úplně zlikvidované, odeslané do Osvětimi. Na svobodě Romové nikoho neměli, zázemí neexistovalo, takže Romové neměli co komu posílat. Existují třeba kresby bývalých vězňů z Letů nebo z Hodonína, ale to jsou kresby poválečné, kdy oni vzpomínali, jak to tam vypadalo, ale i toho je velmi málo.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Romská kultura je naše česká world music, world kultura
Když něčemu nerozumíte, komunikujte a poznávejte srdcem - intuicí,
chcete-li. Ten, kdo tohle umí a navíc čerpá ze svých dlouhodobých
posluchačských znalostí, má rád Romy i romskou hudbu, nám poskytl rozhovor
na téma „Romové a hudba“. Bývalého šéfa kultury ČT Otakara Svobody, dnes
dovozce kultury z Polska, moderátora na Vltavě a šéfa nově vznikajícího
internetového časopisu s názvem OUT, se Iveta Kováčková zeptala.
„Romská kultura je naše česká world music, world kultura, kultura, která vychází z kořenů, je to vlastně jediná autentická, podle mého názoru, tuzemská kultura. A co se týče muziky, tak si myslím, že kořeny už tam jsou tak dávné, že romské muzika je svá, zatímco v české lidové muzice je patrný vliv Němců. Romská muzika má šanci proniknou přes hranice, je konkurenceschopná a kdyby se toho ujalo ještě víc schopných manažerů, tak si myslím, že by se vedle indické, africké, japonské hudby prosadila.“ Kdybyste měl být konkrétní, můžete jmenovat některé seskupení, které se vám líbí? „Jsou kapely, které jsou podle mě výborné a to jsou ty, které jsou své a nenapodobují slavné balkánské kapely, kterých je hodně a které mají vysokou popularitu. Hodně dobrá kapela je Gulo čar, tolik mě neberou Gipsy.cz, i když cítím, že to myslí a vážně a upřímně, že to je velmi dobře udělaný marketingový tah, který nebyl marketingovým tahem, prostě to tak vzniklo. Eva Bittová, ta není etnická Romka, to znamená, že ona muziku dělá už dost odlišně, ale je nejslavnější česká Romka. Její sestra hraje zdánlivě čistě romskou hudbu, ale tam mi chybí srdce, tam ho necítím, přesto že má romské muzikanty. Já si myslím, že romská muzika je u nás tak trošku stranou všeobecné pozornosti, ona tomu ve své době hodně pomáhala Zuzana Navarová, dokud ještě žila, tím, že poutala pozornost na tuto oblast, používala trošku některé postupy, malinko byla Romka, ačkoliv nebyla Romka. Měla v kapele Mária Biháriho, tam si myslím, že to bylo také hodně silné, takové ovlivnění zvenčí.“ Jsou podle vás Romové schopni exportu do ciziny? „Pravidelně nejezdím na festivaly etnické muziky, jak to dělají někteří lidé, kteří se o tuto oblast zajímají. Já jsem byl jednou na Womadu, festivalu, který organizuje v Anglii Peter Gabriel, a tam na mě zapůsobila jedna věc, všechny kapely, které tam hrály - a byli to slavní muzikanti, tak právě tím velkým mícháním, jak už se všichni znají, byli tam Indové, Pákistánci, Japonci, Afričani, Američani a jiní, tak paradoxně, jak byli všichni promíchaní, tak jejich hudba zněla podobně. Takže já si myslím, že kdyby tam přišla čistě romská kapela bez afektů, které má pro mě balkánský proud, tak že by uspěla.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Neúměrné množství romských dětí se vzdělává v základních školách praktických
Podle Amnesty International jsou u nás romské děti neúměrně často zastoupeny
v bývalých zvláštních školách, kterým se dnes říká základní školy praktické
a vyučuje se v nich podle školního vzdělávacího plánu pro žáky s „lehkým
mentálním postižením". V některých částech České republiky prý romské děti
tvoří více než 80 procent žáků těchto škol. Výzkumníka Amnesty International
pro Evropu a Střední Asii Fotise Filippou pozvala k mikrofonu Jana Šustová.
Na úvod bych rád zmínil, že ministerstvo školství už podniklo pozitivní kroky v otázce vzdělávání romských žáků. Nicméně Amnesty International věří, že je potřeba provést hlubší změnu a zavést silnější opatření, která k ní přispějí. První doporučení pro českou vládu je zmrazit pro školní rok 2010/2011 přijímání žáků do praktických škol a zároveň se důkladně zamyslet nad tím, zda je opravdu zapotřebí mít oddělený systém vzdělávání pro děti s lehkým mentálním postižením. Dále věříme, že je zapotřebí, aby vláda v zákoně jasně ustanovila konkrétní opatření, která povedou k desegregaci systému vzdělávání a vytvořila plán s jasnými ročními cíli, které povedou k desegregaci romských žáků v systému vzdělávání. A do třetice Amnesty International doporučuje, aby česká vláda okamžitě v systému školství vytvořila podpůrná opatření, která romským žákům pomohou plně se začlenit do života běžných základních škol a tam plně rozvíjet svůj potenciál. Máte také nějaká doporučení ohledně romských žáků, kteří již na praktických školách studují, nebo jste se zaměřili jen na děti, které do školy teprve půjdou?
Jaké jsou podle Vás důvody toho, že tolik romských žáků přichází do praktických škol?
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Kanada vážně zvažuje znovuzavedení víz pro Maďarsko. Důvodem je narůstající počet žadatelů o azyl v Kanadě a to především z řad maďarské romské komunity. Kanada zrušila víza pro Maďary na jaře roku 2008, počet žadatelů o azyl se ale podle kanadských médií po tomto datu postupně zvyšoval. Zatímco před dvěma lety žádalo o azyl 20 až 40 Maďarů, koncem minulého roku prý počet žádostí dosáhl měsíčně až dvou stovek. Lidovecká frakce v Evropském parlamentu, která je vůbec největší, nechce, aby Maroš Šefčovič kvůli údajným protiromským výrokům odstoupil z kandidatury na slovenského eurokomisaře. Při jeho slyšení příští týden ve Štrasburku však bude žádat další vysvětlení jeho postojů. Zároveň bude chtít, aby v nové Evropské komisi zviditelnil problémy romské komunity a dalších menšin. Konference věnovaná romským ženám a televizní diskuse poukazující na „romafobii“ budou letos hlavními body v úsilí Rady Evropy upřít pozornost mezinárodních společenství k otázkám antiromství. Konference romských žen, v pořadí už druhá, se konala v řeckých Aténách a dalšími akcemi, které následují, budou konference v Oxfordu a Štrasburku věnované romským zájmům. Až do 21. března potrvá autorská výstava ze sbírek Muzea romské kultury v Brně u příležitosti 40. výročí založení Svazu Cikánů-Romů. Výstava souhrnně popisuje, dokumentuje a široké veřejnosti představuje činnost této významné romské organizace. Od svého založení v roce 1969 usilovala všemi směry o uchování romské svébytnosti. S postupující normalizací však byl svaz v roce 1973 zásahem státu zrušen. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Základní škola na pražském Havlíčkově náměstí uplatňuje osobní přístup k
potřebám jednotlivých žáků
Nevíte na jakou základní školu přihlásit své dítě? Zkuste třeba základní
školu v Praze 3 na Havlíčkově náměstí. V rámci vzdělávání dětí s různým
stupněm nadání tam uplatňují osobní přístup k potřebám jednotlivých žáků.
Škola nabízí vzdělávání v multikulturním prostředí a řadu let se zabývá i
vzděláváním žáků ze znevýhodněného prostředí. Vytvořila pro ně komplexní
výchovně vzdělávací program. Škola každoročně otevírá i přípravný ročník, ve
kterém se připravují děti předškolního věku pro úspěšný vstup do 1. třídy.
Se žáky a s ředitelkou školy Irenou Meisnerovou si povídal Jan Berousek.
„Je tu hodně Romů.“ „Je stejná.“ „Je to tu lepší, není to tu jak na jiných školách, můžete si tady dělat, co chcete, ne jak někde jinde.“ „Je to tady určitě lepší než na jiných školách.“ Je tu nízkoprahový klub, chodíš do něj často? „Ano.“ Paní ředitelko, mě by zajímalo, v čem je výjimečná základní škola na Žižkově? „Nevím, jestli se dá říct, že je výjimečná, ale v každém případě vzděláváme velké procento romských dětí a myslím si, že se nám to i daří. Máme zhruba kolem 140ti romských dětí na základní škole a navíc tu máme střední soukromou školu, jejímž ředitelem je pan doktor Ščuka a pronajímáme třídy této škole s tím, že naši učitelé tam učí a dělají tam i pedagogický dozor.“ Jsou tu pedagogičtí asistenti, k čemu slouží? „Asistentů máme pět a v současné době a pomáhají překonávat dětem obtíže se vzdělávání a také překonávat handicap romských rodin, pro které ještě vzdělávání není prioritou.“ Ti pedagogičtí asistenti jsou Romové? „Snažíme se, aby to byli Romové, dokonce jsou mezi nimi i naši bývalí žáci. Trvalo chvilku, než získali důvěru romských rodičů, ale v okamžiku, kdy důvěru získali, tak si myslím, že jsou velkým přínosem pro komunikaci s romskými rodiči i pro výuku a pro pomoc učitelům, kteří si zvykli. Přiznám se, že úplně z počátku, to bylo asi v roce 1996, byly nějaké problémy, protože učitelé nebyly zvyklí pracovat s romskými asistenty, nevěděli, co po nich mají požadovat, ale v současné době už několik let je to bez problému. Kdybychom jich měli devět, tak všechny uplatníme, protože se o ně učitelé skoro perou.“ Co musí udělat člověk, kdyby měl zájem o práci pedagogického asistenta u vás na škole? „V první řadě musí mít čistý trestní rejstřík, musí mít dokončené základní vzdělání a potom musí absolvovat kurz pro asistenty učitele, který není jednoduchý. Řekla bych, že rok od roku je náplň kurzu složitější. Pokud ti asistenti vystudují, tak mají základní orientaci v pedagogice pro práci s dětmi.“ Jaká je docházka romských žáků do základních škol, je v něčem jiná než u žáků neromských? „Musíme je naučit chodit do školy od počátku, což není jednoduché, protože vzhledem k tomu, že vzdělávání není v rodinách zakořeněno, tak když dítě řekne, že nechce chodit do školy, tak ho rodiče většinou do školy nepošlou. Takže my se musíme snažit děti získat pro školu a přes ně teprve dostáváme do školy rodiče. Když dítě hodně do školy nechodí, tak se snažíme to řešit hned na počátku, nenecháváme to rozjet a hned tam pošleme asistenta nebo tam jde třídní učitelka a zkoušíme si s rodiči promluvit a více méně je donutíme, aby do školy chodili.“ Je běžné, že na školách je pedagogicko-psychologická poradna. A co je u vás ještě výjimečné? A zajímavý je také nízkoprahový klub. „Ano, obě ty věci velmi přispívají ke vzdělávání dětí. My máme tu výhodu, že máme na škole přímo poradenské centrum, ale je to zase trošku naše zásluha, protože to je v rámci projektů, kde se nám podařilo zbudovat poradenské pracoviště, kde máme školního psychologa, speciálního pedagoga, preventistu pro volný čas a ještě výchovného poradce, takže si myslím, že po této stránce jsme vybaveni velmi dobře. A nízkoprahový klub zase vznikl náhodou - prvního půl roku se tu v podstatě volně po škole pohybovaly děti, které chodily do klubu a my jsme do toho nemohli zasahovat, ale pak jsme našli nějaký způsob komunikace a teď už na něj nemůžeme dopustit, protože mimo naše aktivity jsou tu ještě aktivity R-Mostů, se kterými spolupracujeme a klub je částečně hrazen z projektu adaptabilita, který máme společný, a tím jsme i velmi rozšířili aktivity pro rodiny i pro děti.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
S Renatou Berkyovou o poezii i životních cestách
Romové v Česku je nový pořad o životě známých i úplně obyčejných lidí
romského původu, který můžete slyšet každý týden v našem O Roma vakeren. V
dnešním prvním díle vám Robert Ferko představí pětadvacetiletou Renatu
Berkyovou, která pochází ze Slovenska z Rimavské Soboty. V roce 2006 se
například zúčastnila soutěže o literární cenu české romistky Mileny
Hübschmannové, kde vyhrála 1. místo v kategorii poezie.
Pocházíte z tradiční romské rodiny? „Myslím si, že ano, ale moji rodiče jsou velmi liberální v mnohých ohledech. Mám ještě bratra, který je teď v prvním ročníku vysoké školy umělecko-průmyslové.“ Jak vzpomínáte na svoje dětství na Slovensku? „Vzpomínám si, že na základní škole i na gymnáziu jsem byla jediná Romka, ale nijak mi to nevadilo. Na základní škole to byl trochu problém, ale na střední spíš nepřímo v tom, že jsem brzy zjistila, že nebudu muset být stejně dobrá jako spolužáci, ale ještě mnohem lepší.“ Proč jste se rozhodla přestěhovat ze Slovenska do Čech? „V první řadě kvůli studiu na vysoké škole.“ Před pěti lety jste přijela do Prahy, není to těžké? „První roky to bylo velmi těžké, protože jsem různě bydlela u rodiny, nikdy jsme nebyla ve svém, sice to byla rodina, ale člověk se cítí trošku nesvůj. Ale když člověk něco chce, tak se musí otrkat a musí se sebou něco udělat. Hledala jsem práci, hledala jsem jí velmi těžko, protože mám špatné zkušenosti při přijímání do práce.“ Jaké problémy? „Vzpomínám si na jeden nepříjemný zážitek, když jsme žádala o práci v drogerii, nebylo to sice v Praze, bylo to v Lounech, to už jsem byla studentka vysoké školy oboru romistika, žádala jsem tam alespoň o brigádu, oni si vyžádali k životopisu fotku, tu jsem jim dala a nakonec mě nevzali. Po dalším měsíci opět dávali inzerát, že přijmou brigádnice, tak jsem jim znovu asi dvakrát posílal životopis a nikdy mě nevzali. Z toho jsem byla velmi zklamaná a občas jsem přestávala věřit, že to má smysl studovat, když vás nikdo nevezme ani do obyčejné drogerie jako prodavačku.“ V současné době v Praze studujete romistiku, jak vás to baví? „Hodně mě to chytilo, protože jsem zjistila, že sice pocházím z tradiční rodiny, ale spoustu věcí nevím o vlastní historii a jazyku, takže mě to hodně baví.“ Co patří mezi vaše záliby? „Salsa, které se věnuji už tři roky, to mi zabírá asi nejvíc času.“ Tanec děláte profesionálně? „Ne, dva roky jsem chodila na výukové kurzy a poslední rok jsme měli takovou taneční skupinu, to jsme byli i párkrát vystupovat, ale teď už méně.“ Píšete básně romsky? „Každý si pod pojmem básně představí něco jiného, ale určitě se snažím tvořit.“ V současné době děláte velmi zajímavou práci, jaká to je? „Momentálně pracuji jako terapeutka v chráněné dílně, v které jsou klienti s duševním onemocněním. Klienti vyrábějí výrobky, které potom prodáváme v obchodě, takže částečně vedu i ten obchod.“ Co si tam lidé například mohou koupit za výrobky? „Jsou tam nejrůznější výrobky ze skla, konkrétně moje dílna je textilní, vyrábí výrobky z ovčí vlny, také šijeme různé textilní hračky, potom jsou tam předměty z papíru, pletené košíky.“ Chystáte se do Bulharska, co tam budete dělat? Jedete tam na celý rok. „Budu tam kupodivu studovat angličtinu, je to na americké univerzitě, budu tam s dalšími osmnácti lidmi ze států Evropské unie.“ Čemu byste se chtěla jednou věnovat? „Stále mě ještě neopustila myšlenka učit, takže buď se budu věnovat pedagogice nebo působit dále v oblasti, která se zabývá Romy v politické oblasti.“ Je něco, co byste chtěla změnit ve svém životě? „Aby moje rodina, moje rodiče bydleli se mnou, se mnou a s bratrem, protože to je hodně těžké, když bydlíte takto daleko od rodiny a můžete tak dvakrát za rok jet na Slovensko na pár dní, to je moje velké přání, abychom byli jako rodina pohromadě.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
O Roma vakeren s datem 15. ledna už patří historii. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20. hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz. Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren Iveta Kováčová a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |