Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Blíží se Vánoce, vy jste vždy pořádali v Českém Západě Putování k Betlému, bude se letos opět opakovat a chystáte ještě něco jiného?

„Určitě se bude opakovat, to už je taková tradice, které se nechtějí ani lidé z vesnice, ani naše návštěvy a přátelé vzdát. A naopak návštěv přibývá, takže už se nám hlásí, kdo přijede. Letos i paní Hynková a Česká televize, protože si chce udělat první snímek z těch dalších, které budou následovat v dalším roce. Letos jsme se rozhodli, že živý Betlém trošičku obohatíme, ale já to nemůžu takhle prozradit, protože to už by ty návštěvy čekaly a my potřebujeme, aby nejdříve kolem toho překvapení prošly a neviděly ho a až teprve na zpáteční cestě ho zahlédli.“

Kdy mohou návštěvy přijet, aby viděly toto překvapení?

„K živému Betlému budeme putovat 22. prosince, sejdeme se před Českým západem v 17 hodin a potom budeme už společně putovat. A je důležité se hodně obléknout.“

Vy jste na takovém zvláštním duchovním místě, protože kousek od Českého západu je klášter trapistů, určitě je vaše práce podpořena i modlitbami bratří trapistů. Co byste popřála Romům k Vánocům, k tomuto křesťanskému svátku, sama jako věřící člověk.

„Zaznívá mi ‘jako věřící člověk‘, a mě ještě více mi zaznívá ‚jako člověk‘ a to je i to, o co my se hodně v Dobré Vodě snažíme, aby opravdu všichni, kteří tam žijí a tím nemyslím jen Romy, ale i ne-Romy, aby mohli stále více být jako lidé. A já mám tu zkušenost, že to jde velmi dobře a že to každému člověku chutná, být víc člověkem, poznávat své možnosti i jiné možnosti, a tím myslím, že nejsem na světě sám, že jsem se tu sám neobjevil. Takže já bych jim určitě přála, aby stále více byli, byli šťastní a svůj život mohli naplňovat podle toho svého zdroje, který mají v sobě, ale i někde jinde.“

Když ještě hovoříme o Vánocích, máte kolem sebe hodně věřících lidí, bude třeba na Vánoce nějaká mše v Dobré Vodě na Štědrý den nebo během dalších svátků vánočních?

„Určitě bude, protože k nám se asi před měsícem opět přistěhovali bratři obláti. I když my máme blízko bratry trapisty, ale ti nikdy neslouží v Dobré Vodě, ti jsou jen v klášteře a tam samozřejmě bohoslužby jsou jedna za druhou, takže někteří lidé z Dobré Vody jezdí do kláštera trapistů. Ale protože my máme v Českém západě také kapli, tak k nám jezdí kněz odjinud, ale protože se k nám opět přistěhovali bratři obláti, kteří budou mít na starost také Dobrou Vodu, tak určitě během vánočních svátků budou mít bohoslužbu i u nás v kapli, protože to jsou vlastně naši blízcí přátelé.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
15.08.2015	Jana Siváková: Je už taková motivace, že si člověk navykne ráno vstávat, jít do práce – i ten rok přispěje	O Roma Vakeren
11.07.2015	Zrekonstruovaná budova Českého západu poskytne lepší zázemí pro sociální služby	O Roma Vakeren
03.02.2014	Český západ nabízí dětem a mládeži taneční kroužek i výlety za poznáním	Zprávy ze života Romů
17.01.2014	Český západ dává práci lidem na Tepelsku a Toužimsku	Zprávy ze života Romů
16.01.2014	Organizace Český západ změnila svoji právní formu	Zprávy ze života Romů
16.12.2013	Český západ zve veřejnost na putování k živému Betlému v Dobré Vodě	Zprávy ze života Romů
26.09.2013	Šest žen se rekvalifikuje na šičku, čtyři z nich získají práci	Zprávy ze života Romů
30.08.2013	Český západ zve veřejnost na besedu o rizicích podomního prodeje	Zprávy ze života Romů
11.07.2013	Český západ spolu s partnery vydal metodiku komunitní práce	Zprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Kam sahají vaše kořeny, když si vzpomenete na vaše dětství, na maminku, na tatínka, byli také muzikanti?

„Můj otec byl velice dobrý harmonikář, působil v Libici nad Cidlinou, tam byli velice dobří harmonikáři. Otec byl světského původu, jak se tomu říká, pocházel z boxerské rodiny, kde byli Stehlíkovi, Kaplanovi, v 50. letech, boxovali za Modrou hvězdu Uhelné sklady Praha. Trénoval své synovce, teď už to jsou lidé v letech, ale v té době, v 50. a 60. letech to byli vynikající boxeři. Můj dědeček, tatínek otce byl také muzikant, hrál na citeru a hrával na havajku a já jsem vlastně podědil jako jediný harmonikář z rodiny harmoniku po otci.“

Založil jste několik romských kapel, hrají tradiční romskou muziku nebo skládáte nové melodie a písničky?

„Hrajeme většinou romskou muziku, hlavně čardáše. Založil jsem první kapelu s názvem Inter Suno, já tomu říkal team snů, protože suno je cikánsky sen.“

Vyšlo vám nějaké CD?

„Vyšly nám dokonce dvě kazety, jednička a dvojka. Tato kapela, protože dvěma hráčům v jednom roce zemřeli rodiče, padla. V současné době je rozebraná na dvě části, druhá kapela se jmenuje Gipsy Tuči. S název Gipsy Tuči se nám stalo to, že jeden z muzikantů se jmenuje Ivan Kakul a byl hrozně tlustý. V cikánské rodině má každý přezdívku, já mám také přezdívku, mně se říkalo Lajny.“

Co to znamená Lajny?

„To je od cikánského langač, což je pochroumaný člověk, protože já jsem utrpěl opařeninu těla prvního stupně jako malý, tři roky jsem byl o berlích, čtyři roky na vozíku, tak mi říkali langač. Název Gipsy Tuči tedy vznikl tak, že Ivan byl hrozně tlustý a říkali mu doma tučňák a já jsem to zkrátil na Gipsy Tuči. Třetí kapela se jmenovala Terne čhave, mladí hoši, tato kapela se ode mě trhla, hraje teď sama.“

Má s nimi něco společného kapela Terne čhave z Hradce Králové?

„Ne, vůbec ne. To je jen shoda názvů, protože kapel s názvem Terne čhave je spousta, i na Slovensku, třeba i v Praze, v Trutnově, v Hradci, s nimiž nemají nic společného, v současné době ale tato kapela moc nefunguje. Kapela, s kterou v současné době jezdím, tak to je právě Gipsy Tuči.“

Jak se váš syn dostal k muzice a na co hraje?

„Já jsem koupil saxofon, já na něj neumím, neznám ho, a syn byl úplný antitalent, do svých dvanácti let nevěděl o muzice nic. Musím vám říct, že prvních osm měsíců bylo nepříjemných, to byly takové zvuky, že jsem tenkrát utíkal z domu. Chodil se učit k Bohoušovi Červeňákovi, ten mu ukázal veškeré základy, jak by měla hra na saxofon vypadat, v čem spočívá. Po osmi měsících vyloudil ze saxofonu první pořádný tón, vyšel první akord a já jsem si řekl, že tam se něco děje. Za dalších devět měsíců pak hrál už na zábavě v Nymburce.“

Kolik mu bylo let?

„Bylo mu necelých 14 let. Dalo by se říct, že byl samouk.“

Hraje také romskou muziku, na jaké nástroje umí?

„Hraje na harmoniku, na tu se naučil hrát během jednoho měsíce. Jak vám říkám, úplný dar od Boha, jakmile to prolomil u saxofonu, tak se v něm objevil talent a je to teď vynikající muzikant.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Proč se to jmenuje Marikľe paněha? Co to znamená v překladu do češtiny?

„To znamená, že to jsou placky s vodou.“

Takže příprava bude jednodušší?

„Ano, je to hodně rychlé jídlo, je to levné a je to i zdravé.“

Děláte ráda tyto placky, děláte je často?

„Často je nedělám, protože děti už mám dospělé, každý bydlí už ve svém.“

Patří to mezi tradiční romská jídla?

„Romská nejstarší placka, já si myslím, že je určitě starší než jiné placky, protože je jich víc druhů a já je všechny znám. Tato placka je z nejstarší doby.“

K čemu se mohou tyto placky použít?

„Tatínek to jedl k polévce nebo k vařenému masu, třeba bůček s kuřetem, maminka vždy toto dělala dohromady.“

Kde vůbec Romové brali mouku, aby si mohli udělat za dávných časů právě takovouto placku?

„Byli nadaní, uměli hrát na cokoliv, co měli při ruce, jestli to byly housle nebo basa. Chodili po vesnicích k sedlíkům, tam jim zahráli a za to dostali třeba mouku nebo někdy vajíčka.“

Tak mě napadá, jestli se do těchto placek dá přidat vajíčko?

„Ne, nedá.“

Co si připravíme, abychom si udělali takovéto placky?

„Půl kila mouky, hrubou nebo polohrubou, půl litr vody, 120 g másla, připraví se tál na sporák, pak se připraví vál. Půl kila mouky vysypeme na vál, přisolíme, půl litr vody, v mouce uděláme dolík, do kterého nalijeme vodu a smícháme těsto dohromady. Vyválíme, co nejslaběji to jde.“

A pak jen pokládáme na rozehřátý tál?

„Ano. Pak si rozehřejeme máslo a dáme si vodu do konvice převařit.“

Připravíme si mísu, do té pak dáváme teplé placky.

„Ano, když jsou upečené, a pak si je trháme tak podél prstu.“

Co uděláme s vodou v konvici?

„Tu přelijeme na placky, spaříme je. Potom si vezmeme pokličku do ruky, a vodu z placek scedíme pomocí pokličky. Teď vezmeme to rozehřáté máslo a zalijeme placky, promícháme a můžeme podávat. Přeji vám dobrou chuť.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
01.01.2011	Romská jídla jako cesta ke sblížení	O Roma Vakeren
04.12.2009	Blajz - jídlo s nelákavým názvem, přesto však chutné	O Roma Vakeren
27.11.2009	Pišot se dá upravit na sladko i na kyselo	O Roma Vakeren
14.11.2003	Jak připravit pišot	O Roma Vakeren
17.10.2003	Vaříme Holubky čili plněné zelné listy	O Roma Vakeren
	Tradiční romská jídla	Tradice

Nejvíce diskriminovanou menšinou ve státech Evropské unie jsou za poslední rok čeští Romové. Tvrdí to zveřejněná studie Agentury EU pro základní lidská práva na základě rozhovorů s 23 tisíci přistěhovalců a příslušníků etnických menšin. Vysoká míra diskriminace Romů panuje podle agentury také v Maďarsku, v Polsku a v Řecku.

Ministryně školství Miroslava Kopicová schválila odkoupení rekreačního areálu v Hodoníně u Kunštátu, kde za druhé světové války sídlil internační tábor pro Romy. V areálu vznikne památník obětem romského holocaustu a vzdělávací centrum. Stálou expozici by mělo vytvořit Muzeum romské kultury v Brně a vzdělávací činnost centra zajistí ministerstvo školství.

Obecně prospěšná společnost Dům romské kultury chce v mosteckém sídlišti Chanov obývaném Romy a nepřizpůsobivými lidmi vybudovat centrum vzdělávání a volnočasových aktivit. Vzniklo by ve zdevastovaném objektu bývalého nákupního střediska. Cílem projektu je umožnit obyvatelům Chanova doplnit si vzdělání a kulturně, společensky a sportovně se vyžít bez nutnosti dojíždění mimo sídliště.

Podpora konkrétních jedinců a rodin je jednou z hlavních myšlenek strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Ministr pro menšiny a lidská práva Michael Kocáb ji na jednání vlády předal ostatním ministrům. Strategie počítá se snahou o větší zapojení romských dětí do základního školství, podporu rozvoje funkční gramotnosti a pomocí Romům nalézt zaměstnání.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Elina Machálková se narodila v roce 1926 ve Svatobořicích u Kyjova. V sedmi letech se s rodinou odstěhovala do Nesovic, ale na prázdniny, na svátky, i na Vánoce jezdila k babičce a k dědečkovi do Svatobořic.

„Na Štědrý den večer kolem páté byla večeře, ale nebyl kapr, na to chudí lidé neměli. Vím, že moje babička, na Slovácku se říkalo stařenka, upekla vánočky, vánočky se mazaly medem a pil se k tomu většinou lipový čaj. A bylo to takové krásné, pod stromečkem nebyly dárky, ale byl ozdobený papírovými barevnými řetězy, byly tam pozlacené ořechy a malá panenská jablíčka. V pět hodin se povečeřelo, když už byla tma, vždy bylo hodně sněhu. Naše stařenka nás oblékla, aby nám nebyla zima, a chodili jsme dům od domu koledovat, zpívat.“

Na koledu chodily úplně všechny děti, nejen ty z chudých rodin.

„To byla taková krása, když se neslo z různých koutů vesnice zpívání, a dostávali jsme většinou od chudobnějších kousek vánočky, měli jsme takové plátěné kabely, které nám stařenka ušila, dostávali jsme také křížaly, sušené ovoce i peníze. Od bohatších, jako byl pan ředitel nebo pan starosta, jsme dostávali i cukroví, nebo 50 haléřů nebo korunu. Bylo to moc kouzelné, tenkrát jsme měli dovoleno být vzhůru až do půlnoci, takže jsme se vrátili až pozdě promrzlí, ale měli jsme radost z toho, co jsme vykoledovali. Pak jsme mohli být vzhůru až do půlnoci, kdy se troubilo. To bylo tak nádherné, jak se po celé vesnici neslo troubení, a tím vlastně skončil Štědrý den a začal druhý svátek vánoční.“

Na Hod Boží vánoční všichni chodili do kostela.

„Brzy ráno šla naše stařenka do kostela, vrátila se v osm a muži a děti šli do kostela na desátou. Přišli jsme z kostel a už bylo navařeno. Tradiční romské jídlo, to jsme měli moc rádi. Většinou byly doma slepice, takže se zabila slepice a udělala se slepičí polévka. Byla třeba vykrmená husa nebo vepřové maso, to se upeklo a zelí. Nedělaly se knedlíky, ale tzv. tašky. Do dneška si na ně vzpomínám, jak to bylo dobré a bohužel jsem se to nenaučila dělat. To mě moc mrzí.“

Ale přeci jen si Emilie Machálková recept na tašky trochu vybavuje.

„Vím, že stařenka vyválela těsto jako na nudle, ale to nebylo nudlové, nevím, jaké těsto to bylo. Upražila na husím sádle krupici, tím to celé potřela, dala tam vepřové škvarky, rozdělala šafrán a celé to pokropila, smotala, udělala jakoby takový věnec a vařila to v utěrce nad párou. Pak to dala na talíře, nakrájelo se to jako knedlíky a to se jedlo k zelí. Dělala se také šafránová omáčka a k tomu se jedlo vařené slepičí maso a tyto tašky.“

Při svátečním obědě se sešla celá velká rodina.

„Tradice Romů byla, že měli velký stůl, který se rozložil, do čela zasedl stařeček a všichni ostatní dokola. Stařeček se cikánsky pomodlil, my všichni potichu s ním, sedlo se a první musel dostat polévku na talíř otec, který byl hlavou rodiny. A pak ti ostatní. Bylo to takové sváteční, krásné, Vánoce byly nádherné.“

Také svátek svatého Štěpána se v rodině Eliny slavil.

„Maminčin starší bratr se jmenoval Štěpán a to zase chodili jen kluci koledovat tam, kde byl Štěpán. Koledovali Štěpáne, Štěpáne a zase si donesli nějaké penízky. To byly Vánoce, na které se nedá zapomenout.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Související články
Datum	Nadpis	Rubrika
26.12.2015	Ignác Zima vzpomíná na vánoční koledování a vinšování	O Roma Vakeren
19.12.2015	Arnošt Vintr vzpomíná, jak přeživší Romové slavili po válce Vánoce	O Roma Vakeren
12.12.2015	Vzpomínky na Vánoce	O Roma Vakeren
05.12.2015	O svátečních chvílích s cukrovím	O Roma Vakeren
20.12.2014	U vánočního stolu v rodině Davida Tišera nikdy nechybí ten, kdo nemůže slavit Štědrý večer se svojí rodinou	O Roma Vakeren
20.12.2014	Marie Absolonová z Brna vzpomíná na Vánoce mezi chudými Romy na východě Slovenska před pár desítkami let	O Roma Vakeren
20.12.2014	Romové slavívali Vánoce s mnoha příbuznými	O Roma Vakeren
06.12.2014	Vánoce v rodině Věry Džurbanové	O Roma Vakeren
28.12.2013	S Davidem Stojkou o vánočních zvycích a vzpomínkách na dětství	O Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

Čím se přesně zabývá vaše učiliště?

„Děti se tu učí zaprvé si samy látku nastříhat v odborném výcviku, samy si to ušijí pod dozorem učitele a víceméně na každý měsíc připadá jeden tématický celek, například dámská košile, takže ony se naučí jak konstrukci tak technologii samotného šití.“

Platí se u vás školné?

„Školné se u nás neplatí, protože tady jsou děti z velmi sociálně slabých rodin.“

To znamená, že sem docházejí především romské děti?

„Ano, jsou tady buď romské děti nebo děti ze smíšených manželství.“

Oděvní škola, pod tím názvem si představím školu spíš pro holky než pro kluky, ale u vás tomu tak není. Kolik chlapců máte a jak jim jde tato práce?

„Většinou jsou v každém ročníku tak dva chlapci, práce jim jde velice dobře, protože chlapci jsou velmi manuálně zruční, zručnější než děvčata. Oni většinou o sobě nevědí, že jsou manuálně zruční, většinou se to u nich projeví až tady, potom můžou mít i individuální plán, kde se šijí kalhoty, košile, vesty, vyloženě pánské oblečení.“

Jaké předměty tu třeba máte?

„Ze všeobecných předmětů máme český jazyk, matematiku, občanskou nauku, tělesnou výchovu. Matematika a český jazyk se učí pouze do osmé třídy základní školy. Učivo se pak víceméně opakuje. Z odborných předmětů je tu technologie, technika stříhání, odborné kreslení, oděvní materiály, ale to už vše souvisí se šitím. Děti, i díky tomu, že si věci tady samy ušijí, tak jim tyto předměty nedělají problémy.“

Ve škole probíhá praxe i teorie?

„Ano, v pondělí a úterý je teorie a středa až pátek je praxe. Paní učitelka, která má s dětmi odbornou přípravu, tak s nimi pak má i výcvik.“

V jaké věku se mohou děti hlásit, je to nějak věkově omezené? Protože se někdy stává, že dívka otěhotní na základní škole, musí na mateřskou, ale pak by si ráda dodělala střední školu, je tu takováto možnost?

„Sem mohou nastoupit žáci do 23 let, to je z toho důvodu, aby školu mohly dokončit do 26 let, kdy je studium bezplatné.“

Jak je to například s dětmi, které jsou zdravotně postižené?

„Ty k nám také mohou chodit, myslím, že v každém ročníku jsou dvě děti, které jsou zdravotně postižené, ostatní děti mají také nějaké problémy, například výchovné nebo psychické.“

Kde se uplatní po vyučení, v jakých oborech?

„Pokud jsou tu děti z výchovných důvodů, tak mohou jít potom na nástavby, nebo se mohou věnovat dekoratérskému studiu, kde se šijí záclony, závěsy. Když jsou děvčata opravdu šikovná, tak chce teď magistrát rozjet program, kdy my budeme vyhledávat krejčovství, kam je budeme umísťovat. Myslím si, že je to i o tom, že když je člověk po vyučení, tak potřebuje nějaký čas, aby se zapracoval, a tak na tento trénink dá magistrát krejčovství peníze.“

Kolik žáků celkem navštěvuje vaši školu?

„Momentálně 32 žáků, my máme malotřídky, takže v každé třídě je maximálně 12 nebo 14 žáků.“

Kolik žáků se může přihlásit do příštího školního roku?

„Maximálně můžeme přijmout 15 žáků, samozřejmě i chlapce a budeme za chlapce rádi.“

Mezi studenty kteří se rozhodli studovat řemeslnou školu oděvní patří také sedmnáctiletý romský student prvního ročníku Martin Šaraj.

Proč ses rozhodl, že budeš studovat právě tento obor?

„Měl jsem už více středních škol za sebou, předtím už jsem dělal elektrotechniku a sociální střední školu. Na té první jsem neprospěl z chemie, na druhé mě to nebavilo.“

Na tuto školu jsi šel z toho důvodu, že předměty nejsou tak složité jako na jiných středních školách?

„Jiná možnost už mi nezbývala, někam do školy jsem musel jít.“

Zde by jsi mohl dostat výuční list, chtěl bys potom třeba dál studovat, dodělat si třeba maturitu na jiné škole?

„Uvidím, jaké to bude, jaké budou podmínky.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download

Poslech:
RealAudio ~ Download