Vytištěno 28.11.2023 21:06 20-11-2009 Jana Šustová, Jana Šustová, Jiří Blažek, Andrea Čánová Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Malá Natálka z Vítkova, která byla těžce popálená při dubnovém útoků žhářů, poprvé po více než sedmi měsících promluvila. Už brzy se objeví na pultech nové album známé romské zpěvačky Věry Bílé. U příležitosti 40. výročí od založení je až do 21. března v Muzeu romské kultury k vidění výstava o Svazu Cikánů-Romů. Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen. =[ Reportáž ]=
Rodina napadená žháři už má nový domov
Prezident Václav Klaus udělil k dvacátému výročí sametové revoluce milost
celkem 43 lidem, mezi nimi i otci popálené Natálky Pavlu Kudrikovi. Rodiče
Natálky se konečně společně se třemi dcerami nastěhovali do nového domku v
Budišově nad Budišovkou z provizorní ubytovny. Starší domek si koupili z
výtěžku z humanitární sbírky. Více Andrea Čánová.
„Vykládáme, co máme. Na stěhováky nemáme peníze, tak jsem si domluvila s rodinou, že nám pomůžou.“ Říká Anna Siváková. „Je to hodně narychlo, nemám vůbec čas přemýšlet.“ Otec Natálky, Pavel Kudrik, starší domek svépomocí opravoval, v provizorní ubytovně ve Vítkově už s rodinou žít nechtěl. „Je to dobrý pocit, doufáme, že se nám bude dařit lépe a uvidíme, co bude dál.“ Když pomáhám paní Sivákové s obrovským igelitovým pytlem napěchovaným oblečením a peřinami, zjišťuji, že energické ženě moc nestačím. Uvnitř v domku je vidět, že rodinu čeká ještě hodně práce, ale už se mohou pochlubit i opravenými místnostmi. „Toto je obývací pokoj.“ Ten je nádherně vymalovaný. „To nám pomáhal bratr, on je malíř, natěrač, tak nám s tím pomáhal.“ Jaký je to rozdíl oproti ubytovně? „Je to nádherný pocit, vědět, že máte kam jít, že máte nějaké svoje místo, to je velký rozdíl.“ „Teď jsme v kuchyni, je tu i přívod vody, zbývá je přivrtat skříňky, sporák mám už také zapojený, abychom měli na čem vařit ještě dnes pro děti. Jsem ráda, že to tak dopadlo.“ Jen koupelnu ještě nestihli dostavět podle svých představ. „Ještě tam chybí dlažba a další detaily.“ Oba rodiče se nejvíce těší na to, že Vánoce v novém domově stráví pohromadě. Lékaři jim slíbili, že malou Natálku už na svátky pustí z nemocnice domů. „Chci oslavit na Vánoce i Natálčiny dva roky, které zatím neoslavila. Doufám, že tady bude a že to spolu oslavíme.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Věra Bílá po deseti letech natáčí nové album
Nový kompaktní disk nahrává po téměř 10 letech česká hudebnice a zpěvačka
romského původu Věra Bílá z Rokycan. Dlouhou dobu vystupovala se skupinou
Kale, kterou pak opustila. U jejího prvního alba „Rom pop“ stála v roce 1995
skladatelka a zpěvačka Zuzana Navarová. Zpěvačku Věru Bílou vyhledal v
nahrávacím studiu v Oseku nedaleko Rokycan náš plzeňský kolega Jiří Blažek.
„To je Bože můj.“ Čí to je skladba? „Moje.“ To jste sama napsala? „To už je strašně dlouho, moc jsem jí nechtěla zpívat, tak jsem já zpívala doma, pak se toho chytla nějaká kapela, která jí potom začala zpívat.“ Devla miro, to je písnička, která určitě bude na novém CD? „Bude, bude také na videoklipu, protože to je písnička, která chytne za srdce, všechno, co člověk prožije, jsem dala do této písničky. Je moc hezká.“ Na CD se ale vejde takových písniček daleko víc. „Já mám asi tak 300 nebo 400 písniček, mám jich hodně.“ A na CD jich je kolik? „11 písniček.“ Byl to těžký výběr? „Byl to těžký výběr, ale na rovinu řeknu, že jsem nevybírala nové písničky, ale ještě staré písničky, které jsem kdysi zpívala v rozhlase. Takže tyto písničky jsem dala na toto CD.“ Jak jste daleko s přípravou alba? „Zbývá asi ještě týden práce, musíme ještě dodělat vokály, první a druhý hlas, ale už to bude brzy hotové.“ Stihnete to tak, aby CD bylo na trhu do Vánoc? „Do Vánoc bude na trhu.“ Po jak dlouhé době natáčíte nový kompaktní disk? „Já jsem nezpívala čtyři roky, protože mám nemocného manžela a dělali mu bypass, teď mu selhávají ledviny, já už jsem vůbec nechtěla zpívat.“ Zpíváte od patnácti let, s vaší tatínkem jste zpívala v cimbálovce, neříkejte, že jste si doma nezazpívala. „Časy se změnily, teď víc pláču než zpívám, protože mám problémy s manželem.“ Já bych řekl, že plakat budou posluchači, až uslyší vaše písničky, ty chytnou za srdce. „Já jsme také dneska brečela doma u syna, když jsem slyšela nějakou písničku. Já už jsem prostě taková, když se mi něco líbí, tak se mi to líbí, a když se mi něco nelíbí, tak to řeknu na rovinu. Ale potěšilo mě, že jste dnes přišel právě vy po tolika letech, který mě natáčel dřív, dneska je mi 55 let.“ Věro, přeji, aby se nový kompaktní disk líbil, producent Honza Beruša na nás mává, že už musíme končit. Takže já vám přeji, ať se daří a přeji vám hodně zdraví. „Děkuji moc.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
V Brně se uskuteční setkání aktivistů a pamětníků Svazu Cikánů-Romů
V několika minulých pořadech jsme vás informovali o činnosti Svazu
Cikánů-Romů, který vznikl v roce 1969 a byl první romskou organizací v
Československu. Dosud jsme hovořili o jeho práci na našem území, ale dnes
vás Jana Šustová seznámí s jeho aktivitami na mezinárodním poli, pozve na
setkání pamětníků a také na historicky první předávání Ceny Muzea romské
kultury.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Lékaři z popáleninového centra a z jednotky intenzivní a resuscitační péče nemocnice v Ostravě mají za péči o malou Natálku, která málem uhořela při žhářském útoku neonacistů ve Vítkově na Opavsku, šanci získat ocenění Gypsy Spirit. Tyto ceny na podporu integrace romské menšiny do většinové společnosti vyhlásil ministr pro menšiny a lidská práva Michael Kocáb letos poprvé. Obě oddělení ostravské nemocnice byla nominována v kategorii čin roku směřující k záchraně života. Organizace Člověk v tísni s partnery v Česku a v Sasku chce připravit rozsáhlou kampaň, která se bude v Ústeckém kraji a v Sasku zaměřovat na boj s pravicovým extremismem. Chtějí společně reagovat na stále častější propojování neonacistických skupin na obou stranách hranice. Peníze na projekt chtějí organizace získat z evropských fondů. Brněnská rada doporučila zastupitelstvu schválit bezúplatný převod budovy, ve které sídlí Muzeum romské kultury. Zřizovatelství muzea sice převedlo nemovitost na stát už před léty, převod nemovitosti ale zdržely administrativní průtahy. Kvůli nevyjasněné budoucnosti budova několik let chátrala. Nutně by přitom potřebovala opravy, především kanalizaci. A také následující pozvánka je do Brna. Zítra v sobotu 21. listopadu uvede divadlo Líšeň v Centru volného času v Lužánkách inscenaci Paramisa – Chytrý hloupý Rom. Hra vychází za sbírky Mileny Hübschmannové Romské pohádky, která zaznamenává autentická vyprávění romských lidových vypravěčů. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Vyšla studie Dvacet let rozvoje, stagnace nebo úpadku?
U příležitosti 20. výročí pádu komunismu se mnozí z nás snaží zhodnotit
uplynulá léta života ve svobodné společnosti. Stranou nezůstalo ani romské
občanské sdružení Dženo, které připravilo studii s názvem „Dvacet let
rozvoje, stagnace nebo úpadku?“ S předsedou sdružení Dženo Ivanem Veselým o
ní hovořila Jana Šustová.
„Zpracovala ji Christina Hooson, stážistka z jedné americké organizace, která je ve sdružení Dženo pod mým vedením. Studie srovnává prohlášení Charty 77 k Romům, to, co v té době říkala Charta 77 a komentář nebo jakési hodnocení z romské strany. Když Charta mluvila o rozvoji romské kultury, tak hodnotíme rozvoj romské kultury. Když mluvila o sociálních věcech, tak říká, co se v oblasti sociálních věcí stalo. Mluvila také o vzestupu extremismu, takže hodnotíme současnou situaci v oblasti extremismu.“ Co se týká kultury, co přinesl polistopadový vývoj za posledních dvacet let pro romskou kulturu? „Po listopadu 1989 se raketově nastartoval rozvoj romské kultury, jazyka, založila se katedra romistiky, začaly se dělat festivaly. Prvních deset let bylo dobrých. Posledních deset let ale vidíme, jak se určité politické síly v této republice a někteří státní úředníci snaží z této oblasti, pozitivní oblasti, Romy vytlačit a nastartovat politiku asimilace.“ Co se týká sociální situace, jaký máte pohled na posledních dvacet let? „Co se týká sociální situace, tak ta se po transformaci hospodářství, české ekonomiky, radikálním způsobem změnila. Radikálním způsobem se změnila v neprospěch Romů, protože ztratili práci na jedné straně a na druhé straně v té době stát nastavil sociální podporu tak vysokou, že se nevyplatilo být zaměstnaným, aktivně si hledat práci nebo něco řešit, co se týká svého uplatnění. V současné době je situace trošku jiná. Proběhla sociální reforma a máme poznatky z regionů, že Romové se chtějí vzdělávat, že chtějí jít do práce a chtějí být aktivnější.“ Po listopadu 1989 také začaly vznikat romské organizace, kterým minulý režim nepřál. Máte přehled, kolik takových organizací zhruba teď pracuje v České republice? „Podle naší evidence v současné době je asi něco kolem 50ti romských organizací aktivních, které mají v průběhu roku alespoň dvě až tři aktivity. Jinak zbytek jsou jen organizace registrované na ministerstvu vnitra.“ Můžete ještě představit Asociaci romských občanských iniciativ? „Asociaci romských občanských iniciativ jsme založili v srpnu 2009. V současné době má 21 členských organizací, které jsou v podstatě velice aktivní. Aktivní v tom smyslu slova, že mají minimálně dvě až tři aktivity ročně. Členem této asociace se nemůže stát každá romská organizace, protože musí doložit výroční zprávy, musí doložit daňové přiznání, musí doložit bezdlužnost na sociálním a zdravotním pojištění. Takže těchto 21 organizací tyto podmínky splnilo a staly členy s tím, že s ještě platí vstupní poplatek a členské příspěvky.“ Na to, co Romy v současné době nejvíc trápí, jsem se zeptala Ladislava Gorala, který se v 70. letech věnoval jako jeden z prvních sociální práci s Romy, jež v té době nebyla ještě ani definována. Stál u zrodu romistiky na pražské Filozofické fakultě a v 90. letech působil jako pracovník sekretariátu Rady pro národnostní menšiny Úřadu vlády České republiky. „Co je trápí nejvíc? Xenofobie, rasismus, diskriminace a samozřejmě sociální situace. To jsou ty největší problémy, které je trápí, ale myslím si, že třeba sociální situace netrápí jen Romy, ale i společnost, která je ve stejné situaci jako Romové. Ne všichni Romové berou sociální dávky, ne všichni Romové kradou, ne všechny Romky jsou prostitutky. Ne, ale část, která to dělá nebo ti, kteří jsou mimo společnost, u nich pak nezáleží na tom, jestli jsou černí, bílí nebo žlutí, problém je stejný. Dokud se nespraví alespoň sociální sféra, pokud se nevylepší, tak potom to nikdy nebude dobré.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Romové po listopadu 1989
Po listopadové revoluci v roce 1989 získali Romové v Československu poprvé
status národnostní menšiny, který jim zajišťoval specifická práva
příslušníků národnostních menšin. V té době vznikaly romské organizace a
sdružení. V prvních svobodných volbách v roce 1990 kandidovala do Parlamentu
první romská politická strana. Po dalších volbách v roce 1992 Romy v
Parlamentu zastupoval už jen jeden poslanec, Ladislav Body, který kandidoval
za Levý blok. O této době si s politologem Zdeňkem Zbořilem povídal Jan
Berousek.
Po roce 1989 se toho mnoho v životě Romů změnilo. Vstoupili do Občanského fóra a moc si od toho slibovali. Byla to chyba účastnit se něčeho, co nemělo dlouhého trvání? „Nám se dnes hezky hádá z výsledku, protože my víme, jak to dopadlo. Žádná velká sláva, ale tehdy Občanské fórum se zdálo být pro všechny, neboli i pro Romy a Romové byli najednou přijímáni na hradě ne jako hosté, kteří dostávají nějakou menší nebo větší odměnu za to, že jsou Romové, jak bylo do té doby běžné, ale oni jsou tam zváni proto, aby konali nějakou skutečnou práci. To, že jejich výkon nebyl z nejrůznějších důvodů takový, jak by si představovali nebo jak Václav Havel očekával, to je samozřejmě druhá věc, protože se objevily problémy se změnou ekonomických institucí, ekonomická transformace, restituce a privatizace, na což se zaměřil zájem i řekl bych v uvozovkách české kriminální společnosti. A Romové se najednou dostávali mimo hlavní proud, zůstali jen chvilku na okrasu prezidentské kanceláře a potom se postupně vytrácejí.“ Potom doktor Ščuka, Rusenko a pan Giňa založili politickou stranu postavenou na národnostním principu. Měla ROI-ka šanci dělat parlamentní politiku a být plnohodnotným partnerem? „To je těžká otázka, protože ROI-ka se skutečně stala populární víc než mnohé jiné strany, které se odštěpovaly od Občanského fóra, ale byla to strana založený na etnickém principu, to znamená, že jako pokus to bylo zajímavé založit tady etnickou stranu, která u nás neměla tradici a zpočátku byla skutečně pozorována jako něco nového, nadějného, bez ohledu na to, jak se měnila popularita hlavních mluvčích. Nicméně ROI-ka byla součástí politické soutěže, ale byla slabá, neměla peníze a jakmile se soutěž politických stran začala stávat záležitostí politického marketingu, tak v podstatě neměla šanci na to, aby přežila.“ Teď od politiky ke společenskému dění. Jak se změnil život obyčejných Romů po změně systému, potom, co byli zvyklí na socialismus? „To není jen nostalgie po době před rokem 1989, Romové měli omezená občanská práva, ale téměř tak, jako ostatní. Tady existovala malá skupina lidí, kteří byli nadáni větší mírou práv a pravomocí, ale to byli většinou členové komunistické strany a to ještě její vedení. Občanská práva všech byla omezena a to stejně, jako občanská práva Romů. Když došlo k na přelomu let 1989 a 1990 k překotnému vývoji, tak se mi zdá, že se rozšiřovala občanská práva neromské části české populace, ale Romové začali ztrácet. A to ne snad proto, že by jim politický režim práva odpíral, ale zdá se mi, že došlo k takové zvláštní chybě, které se dopouštěly téměř všechny instituce, které se měly problémem Romů zabývat a byly součástí všech vlád, a to, že se jakoby zdůrazňovala etnicita romské populace, pořádaly se různé festivaly, do kterých se investovalo a neinvestovalo se do rozvoje občanského uvědomění a také občanského sebevědomí. Protože člověk, který je hrdý na to, že je občan, sebou nenechá tolik manipulovat a bude se hlásit. Nebude usilovat o vysokoškolské vzdělání, protože víme jak je snadné ho v Čechách dosáhnout, ale bude usilovat o to, aby se poučil, co dělat, aby mohl být rovnoprávným občanem.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Takové tedy bylo O Roma vakeren s datem 20. listopadu. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20té hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz. Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Kováčová a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |