Článek z http://www.romove.cz
Vytištěno 23.09.2023 16:47

Romské vysílání "O Roma vakeren" - "Romové hovoří"
06-11-2009  Jan Berousek, Robert Ferko, Robert Ferko, Iveta Kováčová

Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Logo Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.



Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Dnes si budeme povídat o multikulturních školách budoucnosti, o tom, zda se nejen v nich bude vyučovat o holocaustu Romů a Sintů. Vysvětlíme si některá romská slova a těšit se můžete i na romské kapely Álom, I Gitanos nebo Gipsy.cz.

Lačhi kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.


=[ Reportáž ]=
Multikulturní školy
„Evropa potřebuje vzdělané jedince,“ říká právník, bývalý politik a zakladatel několika škol - Emil Ščuka. Chtěl by nabídnout nejen romským studentům více multikulturních škol v republice. Parametry takovéto školy budoucnosti již dnes splňuje jeho Mezinárodní konzervatoř, kde najdete 90 % Čechů a jen 10 % Romů. Je to především tím, že handicap z dětství nebo sociální prostředí nemohou omluvit chybějící a pedagogicky neusměrněný přirozený talent dětí při přijímacím řízení. Kde a čím ale myšlenka škol budoucnosti začala?

„My jsme měli v programu kromě jiných bodů také vzdělání, přípravu různých vzdělávacích cyklů, vzdělávacích kurzů, škol. A v podstatě když jsem se do této problematiky pustil, tak jsem byl stále ještě předsedou Romské občanské iniciativy. Začali jsme to připravovat v roce 1996 nejdříve formou rekvalifikačních kurzů. Tyto rekvalifikační kurzy měly tak obrovský úspěch, že v době, kdy jsme mohli otevřít jednu třídu o třiceti žácích, se nám přihlásilo snad 300 zájemců. A z 300 zájemců uspělo zhruba 270, ale my jsme mohli otevřít jen jednu třídu. První půl rok to bylo něco nevídaného a problematického, chtěli jsme sehnat prostředky na tento projekt, aby mohl studovat každý, kdo měl zájem, v rekvalifikačním kurzu.“

Říkal jste, že jste se rozrostli po celé republice?

„Když účastníci půl ročního nebo ročního kurzu drželi v ruce certifikát, že absolvovali kurz v určitém oboru, tak ale zase za mnou přišli a říkali, že chtějí studovat dál, že jim to nestačí, že by chtěli maturitu. My jsme pak založili střední školu a bohužel až po letech jsem si uvědomil, že to není projekt, který začíná v bodě A a časově končí v bodě B. Jakmile vstupujete do školství akreditovaného ministerstvem školství, tak to vlastně nikdy nekončí. Já jsem určitě nechtěl skončit ve školství, měl jsem prosperující advokátní kancelář a další aktivity, které jsem chtěl dělat, ale ze školství nejde odejít. Máte první ročník a pak nemůžete odejít, musíte děti přivést k maturitě, ale mezitím jste přijali další do prvního ročníku. Dneska už to ale chci dělat, mně se tato práce líbí a vidím, že nese svoje ovoce, že jsme dali možnost změnit život několika stovkám, možná už dnes několika tisícům dětí, ale i dospělých lidí. My jsme měli třeba maturantku v 62 letech, kterou byla paní Olga Fečová, tak to je krásné. Ona po dobu pěti let dojížděla z Prahy do Kolína do školy každý víkend, to je opravdu úžasné. A takových lidí bylo víc. My jsme v této zemi zapracovali na tom, aby byly nové profese, jako je romský poradce, jako je romský asistent, pedagogický asistent. To jsou dnes oficiálně uznané profese ministerstvem práce v katalogu povolání a zaměstnání a my děti vychováváme, aby mohly pracovat jako dospělí v těchto profesích.“

Platí se školné?

„Děti školné platí, protože jsme soukromá škola, musíme platit nájemné, světlo, teplo, média, toto nemůžeme zaplatit ze státních dotací. Záleží na tom, jakým způsobem se uzná sociální potřebnost našich studentů, co se jim odpustí, jaké se jim dají splátky a také jim třeba pomůže, když si sociálně potřebná rodina formou projektu požádá jiné orgány nebo nadace nebo instituce o pomoc.“

Říkal jste, že nevyužíváte peněz z fondů?

„Fondy existují už několik let a my jako střední odborná škola managementu a práva a mezinárodní konzervatoř jsme zatím nevyužili ani jedno jediné euro z evropských fondů.“

Jak to tedy děláte? Hýčkají vás města?

„Města nás hodně hýčkají, ale v uvozovkách. No a jinak se musí hodně šetřit.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
12.03.2016Pražské Gymnázium v Sázavské ulici poskytuje stipendium romským studentůmO Roma Vakeren
06.12.2014Jak hodnotí situaci Romů po 25 Emil Ščuka, zakladatel Romské občanské iniciativyO Roma Vakeren
04.05.2013Mezinárodní konzervatoři Praha přihlíží ke specifickému talentu RomůO Roma Vakeren
30.03.2013Romští středoškoláci z Česka, Slovenska a Maďarska se setkali v LevicíchO Roma Vakeren
30.03.2013Počet romských středoškoláků v Brně rosteO Roma Vakeren
23.03.2013Romští studenti Mezinárodní konzervatoře Praha interpretovali legendární Whitney HoustonO Roma Vakeren
16.03.2013Studuje celá rodinaO Roma Vakeren
06.10.2012Co může romská identita přinést mladé generaci?O Roma Vakeren
21.01.2012Proč jsou užitečná stipendia pro romské studentyO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
Holocaust Romů a Sintů ve výuce
Za 2. světové války se oběťmi nacistické genocidy stalo na půl miliónu Romů. Romský holocaust je badatelsky zpracováván podstatně méně, než holocaust židovský. Proto jsou učitelé často bezradní v tom, jak romskou genocidu pedagogicky uchopit. Koordinátorky projektu Holocaust Romů a Sintů ve výuce, Kristýny Dienstbierové, se zeptal Jan Berousek.

Nástup vězňů v Letech u Písku v roce 1940 Proč jste si vybrali zrovna téma holocaustu Romů a Sintů?

„Téma holocaustu obecně je podle nás důležité připomínat vzhledem k tomu, že toto téma je stále aktuální. Není to podle našeho názoru jen nějaká událost z minulosti, ale podobné události se dějí všude na světě, dnes a denně a i v dnešní společnosti u nás dochází k nárůstu myšlení, které by mohlo k podobným událostem vést. A romský holocaust jsme si vybraly proto, že se o něm ví poměrně málo.U nás toto téma bylo vlastně otevřeno až po revoluci, ale obecně v Evropě byl romský holocaust uznán až v 70. letech. Do té doby převažovat názor, že Romové si za to mohli sami, přitom to bylo z rasových důvodů. Proto je potřeba na to poukazovat.“

Co je cílem projektu?

„Cílem projektu je poskytnout učitelům základních a středních škol materiál k výuce romského holocaustu. V současné době takového materiálu existuje málo, respektive je těžko dostupný.Učitelé o něm buď neví nebo vzhledem k nízkým nákladům se k němu nedostanou. Projekt vznikl také z důvodu, že učitelé mají o takovýto materiál zájem, nejen ministerstvo školství, které projekt podpořilo. Za tímto účelem jsme vydali publikaci ke stále výstavě romského holocaustu v Osvětimi. Publikace je rozdělena do tří částí. V první části se věnujeme pronásledování Romů na území Německé říše. V druhé části se věnuje genocidě na území nacisty okupovaných států, a třetí část se věnuje přímo cikánskému táboru v Osvětimi – Březince.“

Kdo spolupracoval na vydání katalogu a co je na něm nejzajímavější?

„Katalog vznikl ke stálé výstavě v Osvětimi, která vznikla z iniciativy Dokumentačního a kulturního centra německých Sintů a Romů v Heidelbergu. Některé dobové dokumenty a fotografie jsou hodně zajímavé.“

Já tam vidím fotky dětí, pak na některých fotkách mi připadá, jakoby němečtí doktoři děti měřili, co si mám pod tím představit, co je vlastně na fotkách?

„Fotky jsou ještě z dob předválečných, respektive z dob před pronásledováním Romů, které se podařilo posbírat. A pak jsou tam fotky z dob nacismu, na kterých jsou ukázky, jakým způsobem rasoví hygienici vybírali lidi podle toho, jestli jsou rasově čistí nebo třeba Romové apod.“

Komu je projekt určen a kdo na něm spolupracuje?

„Pedagogové s praxí, kteří metodiku budou testovat, a také historikové, pan Petr Lhotka, který dříve pracoval v Muzeu romské kultury, a také současný historik Muzea romské kultury pan Michal Schuster. Metodika bude představena širší pedagogické veřejnosti na semináři, který proběhne 11. prosince v Brně v Muzeu romské kultury.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
01.08.2017Došlo k obratu - stát by mohl vepřín v Letech koupit už záříZprávy ze života Romů
06.08.2016Vyvěšení vlajek, hudba i vzpomínky připomněly oběti romského holocaustuZprávy ze života Romů
28.05.2016Vláda intenzivně jedná s majitelem vepřína v Letech u Písku o jeho odkoupeníO Roma Vakeren
12.03.2016Holocaust přežila jen desetina českých a moravských RomůO Roma Vakeren
12.03.2016Veronika Gronzárová se narodila v zajišťovacím táboře v Dubnici nad VáhomO Roma Vakeren
12.03.2016Hra Cikánský boxer připomíná osudy boxerské hvězdy Johanna TrollmannaO Roma Vakeren
30.01.2016Krátký dokument o romském holocaustu najdete na webu Moderní dějiny a na DVD ke knize Holocaust a jiné genocidyO Roma Vakeren
16.01.2016Mezinárodní kampaň podpoří odstranění vepřína na místě bývalého nacistického tábora v Letech u PískuO Roma Vakeren
15.08.2015Pietní akt v Památníku SNP v Banské Bystrici připomněl holocaust RomůO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
Rom nebo Cikán?
Co myslíte, troufli byste si a urazil by se ten, koho byste se na ulici srdečně zeptali: „Jak se máš, Cikáne?“ Někdo si se starými, ale i s těmi novějšími výrazy stále nedokáže poradit. Proto se Báry Šebové, studentky romistiky na Karlově Univerzitě v Praze, kolega Robert Ferko zeptal.

Můžete nám vysvětlit pojmy jako gadžo, Rom, Cikán a goro?

„Setkávám se často s tím, že se mě lidé ptají, proč najednou máme říkat Romové, když to byli vždy Cikáni. Rozdíl je v původech slov a v tom, co tato slova původně označovala a znamenala.“

Mě by zajímalo, jaký původ má slovo Rom a Cikán a kde a jak vznikly?

„Rom je původní slovo, které vzniklo ze slova Dom, což jsou podle všeho předkové dnešních Romů v Indii, do dneška tam žijí domské kasty nebo kasty, které se označují jako Domové a postupně v průběhu historie záměnou D na R vzniklo slovo Rom. Naopak slovo Cikán je takzvané exoetnonymum, to znamená název, který dostali Romové od Evropanů v době svého pobytu v tehdejší Byzantské říši.“

Proč byli takto pojmenováni?

„Byli tam pojmenováni proto, že si je tehdejší Byzantinci vlastně spletli nebo je považovali za takzvané Atsingany, což byla heretická křesťanská sekta, která měla některé podobné znaky, jako měli tehdejší Romové. To znamená, že se třeba věnovali magii a dalším činnostem, které církev neakceptovala. Toto apelativum si potom Romové s sebou přinesli do Evropy, kde z toho vznikla dnes známá pojmenování jako Cikán, Zigeuner a další.“

Je nějaké další pojmenování pro tuto menšinu kromě slova Cikán a Rom?

„Dalším ještě známým apelativem pro Romy bylo apelativum užívané třeba v Anglii Gypsies, které vzniklo z pojmenování Egiptianos, protože Romové na území Byzantské říše žili oblasti v okolí města Méthoné, která se vlastně nazývala Malý Egypt a oni, když přicházeli do Evropy, tak o sobě říkali, že přicházejí z Egypta, ale nikdo už nevěděl, že jde o Malý Egypt na území dnešního Řecka. Navíc to ještě doprovázeli dalšími legendami o svém egyptském původu, ale to by bylo na delší povídání.“

A co taková apelativa pro ne-Romy, slova jako například gadžo, goro a podobně?

„Pokud jde o slova gadžo, goro a další apelativa pro ne-Romy, gadžo bylo původně v romštině označení pro sedláka, které se užívalo díky tomu, že Romové byli dříve převážně ve styku se sedláky nebo s venkovským obyvatelstvem a později se obecněji začalo užívat pro všechny ostatní ne-Romy. Stejně tak goro, což doslova znamená bílý nebo ne-Rom, nejde o nic specifického pro Romy nebo romštinu. Každý jazyk nebo mnoho jazyků má tendenci odlišovat příslušníky jiné etnické skupiny. V romštině existují apelativa pro romského chlapce a pro ne-romského chlapce, čhavo a raklo.“

Takže pokud ne-Rom uslyší slovo gadžo, není to urážka, není to nic hanlivého?

„Samo o sobě to slovo rozhodně není hanlivé a není to urážka.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
07.11.2015Na 5. listopad připadá Mezinárodní den romštinyO Roma Vakeren
20.06.2015Mezinárodní den romštiny očima tlumočnice Eriky GodlovéO Roma Vakeren
14.03.2015Romsky psaná literatura se objevovala i před rokem 1989O Roma Vakeren
24.01.2015S romskými spisovatelkami o romštině a mladé generaci RomůO Roma Vakeren
08.11.2014Už dvacet let se Erika Godlová věnuje tlumočení do romštinyO Roma Vakeren
15.07.2014Pozvánka k účasti na projektu Prethodžipen – PřekladZprávy ze života Romů
08.04.2014Nápad poslanců TOP 09 na výuku v romštině považují ve škole v Obrnicích za nesmyslO Roma Vakeren
08.04.2014Speciální romské třídy na školách a romština jako pomocný vyučovací jazyk - zbytečnost nebo šance?O Roma Vakeren
05.11.2013I romština má svůj mezinárodní den. Slaví se právě dnesZprávy ze života Romů
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Zprávy ]=

Obce dostanou novou příručku k řešení problémů v sociálně vyloučených lokalitách. Sestavila ji vládní Agentura pro sociální začleňování, která příručku představila na konferenci v Ústí nad Labem a postupně ji bude prezentovat v dalších regionech. Ředitel agentury Martin Šimáček uvedl, že v českých sociálně vyloučených lokalitách žijí především Romové, ale jsou v nich i zástupci jiných menšin a další handicapovaní lidé

Ústecký kraj chce v příštích téměř třech letech podpořit sedm nízkoprahových center, která budou fungovat v takzvaně sociálně vyloučených lokalitách. Jejich program bude zaměřený hlavně na práci s dětmi a rodinami a cílem je podpořit integraci romské komunity do společnosti. Projekt bude stát 18 a půl miliónu korun, které na něj kraj získal z evropských dotací.

V brněnském Muzeu romské kultury bude ve čtvrtek 12. listopadu v 16 hodin slavnostní zahájení fotografické výstavy Paramisa, Sintové a Romové ve fotografiích Rogiera Fokkeho. Nizozemský fotograf Fokke se už dlouhá léta věnuje portrétování Sintů a Romů po celé Evropě a v Brně bude ke shlédnutí výběr z jeho prací. Výstava se koná za podpory Velvyslanectví Nizozemského království.

Pražskou Retro Music Hall rozezní 7. prosince benefiční festival tanečních kapel Madfinger, Gulo Čar, Afrodisiak, Terne Čhave a dalších. Večerem provázejí Valérie Zawadská a Lejla Abbasová. Koncert chce pomoci Azylovému domu R-mosty pro matky s dětmi, který po svém zprovoznění nedostal očekávanou dotaci a potřebuje doplnit základní vybavení pokojů a peníze na energie pro letošní zimu.

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download


=[ Reportáž ]=
V Mladé Boleslavi vznikne azylový dům pro romské a neromské matky s dětmi
Nezisková organizace R-Mosty, se rozhodla vybudovat v Mladé Boleslavi azylový dům pro romské a neromské matky s dětmi, které se nacházejí v životní krizi. S vedoucí sociálního poradenství Pavlínou Radlovou si povídal kolega Robert Ferko.

Jaké jsou nejčastější důvody, že se lidé, konkrétně matky, ocitnou v krizové životní situaci bez přístřeší a bez finančních prostředků?

„Důvody jsou naprosto jednoduché. Ženy se dostanou do tíživé sociální situace, většinou nemají partnery, nemají rodiny, nebo mají rodiny, ale jejich rodiny mají samy malý prostor k bydlení, nemají velké byty, nemají peníze.“

Proč se podle vás azylové domy ruší?

„Je to velmi těžké, sociální péče o tyto občany je velmi drahá, tudíž je to pro politiky velmi nezajímavé, a pro občany vůbec, protože je to stojí velmi mnoho peněz, tím pádem se tomu snaží každý vyhnout a zbavit se odpovědnosti.“

Nezisková organizace R-Mosty se rozhodla vybudovat azylový dům. Kdo vám pomohl v realizaci?

„V podstatě nám slíbil pomoc Magistrát hl. m. Prahy, který na poslední chvíli pomohl. Městská část Prahy 3, která nám slíbila pomoc, pak také Mladá Boleslav, protože azylový dům bude v Mladé Boleslavi.“

Kolik tam bude bytových jednotek?

„14 bytových jednotek, jakoby pokojů, kam se mohou nastěhovat, a později vzniknou ještě další.“

Podle jakých kritérií vybíráte nájemníky?

„Jsou to ženy, které jsou samoživitelky, mají nezletilé děti. Počet dětí zatím neřešíme, protože máme pokoje i pro vícečetnou rodinu i pro méněčetnou rodinu, takže to zatím neřešíme.“

Jednou z těch, která se ocitla v těžké životní situaci, je i 32letá paní Červeňáková z Prahy se dvěma dětmi ve věku 8 a 13 let. Její poslední nadějí se stala nezisková organizace R-Mosty. Svěřila se, jaký byl důvod, že se ocitla bez domova a bez peněz.

„Jsem sama vlastně od té doby, co mi umřela máma před čtyřmi roky. Do té doby bylo všechno v pohodě, děti byly v pohodě, bydlela jsem u rodičů, všechno tam probíhalo v pořádku, ale od té doby, co máma není, tak to šlo z kopce.“

Vy jste pracovala v minulosti, měla jste zaměstnání?

„Já jsem pracovala jako uklízečka, dělala jsem tak víc než rok, ale potom bohužel firma zkrachovala, takže jsem musela odejít.“

V současné době žijete u svého otce se svými dětmi, kolik tam kromě vás žije ještě lidí, jak je byt velký?

„Je tam asi 13 lidí dohromady s dětmi, je to byt 1+1, má asi 45 metrů čtverečních, takže už je to opravdu neúnosné, proto hledám azylový dům.“

Řekněte mi, jak se žije třinácti lidem v bytě 1+1?

„Prostě se to už nedá, děti se perou kvůli hračkám, pak se začnou hádat dospělí a jsou hned v sobě. Někdy to jde, pomáháme si, máme se rádi, ale každý by chtěl mít svoje.“

Pobíráte sociální dávky plus přídavky na děti, kolik to je dohromady měsíčně a co všechno jste z toho schopná zaplatit?

„Beru dohromady 5 tisíc, z toho dám tátovi 2 tisíce a zbytek mám pro děti. Každý měsíc něco malého koupím.“

Nezisková organizace R-Mosty vám podala pomocnou ruku a nabídla bydlení v azylovém domě v Mladé Boleslavi. Není to pro vás těžké opustit místo, které znáte a odstěhovat se do neznáma se svými dvěma dětmi?

„Mně nevadí, že budu mimo Prahu. Do Prahy si můžu vždy zajet.“

Paní Červeňáková, budete muset uživit tři osoby včetně sebe, doufáte, že si najdete práci v Mladé Boleslavi?

„Doufám, že ano, že tam nebudou takové problémy jako tady, je to hezké město, už jsem tam byla, takže nevidím problém, proč bych tam neměla najít zaměstnání.“

Aby se mohl dofinancovat azylový dům v Mladé Boleslavi, pořádá nezisková organizace R-Mosty benefiční koncert 7. prosince v Retro Music Hall. Pokračuje Adam Pospíšil.

„Celý výtěžek akce bude právě na dofinancování azylového domu v Mladé Boleslavi, jelikož už teď tam máme správce, je tam sociální pracovnice, musíme platit zálohy na energie, musíme nakoupit nábytek, potřebujeme prostory dovybavit lednicemi, pračkami, potřebujeme koupit užitkové věci, které nám zatím chybějí. Celý výtěžek 200 korun ze vstupného bude věnován na tyto konkrétní věci.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
23.03.2013Azylový dům pro matky s dětmi v Mladé Boleslavi má i mateřskou školkuO Roma Vakeren
21.05.2012Nabídka dvoudenního semináře pro pedagogy, kteří se setkávají se sociokulturními specifiky romských dětíZprávy ze života Romů
19.11.2010Benefiční koncert pro azylový dům pro matky s dětmiO Roma Vakeren
13.10.2010Pozvánka na koncert na podporu Azylového domu R-MostyZprávy ze života Romů
01.10.2010Občanské sdružení R-mosty provozuje v Mladé Boleslavi azylový důmO Roma Vakeren
11.11.2009Benefiční koncert podpoří azylový dům R-mosty pro matky s dětmiZprávy ze života Romů
16.01.2009Sdružení R-Mosty poskytuje sociální poradenství a právní službyO Roma Vakeren
19.01.2007Sdružení R-Mosty v kurzu připravuje mládež ze základních škol na trh práceO Roma Vakeren
20.10.2006Sdružení R-Mosty usiluje o zvyšování kvalifikace RomůO Roma Vakeren
Všechny články (POZOR - možnost velmi dlouhého výpisu)

=[ Reportáž ]=
Co vedlo ke zrušení Svazu Cikánů-Romů
Před čtyřiceti lety vznikl Svaz Cikánů-Romů, což byla historicky první romská organizace v Československu. V minulých pořadech už jsme Vás informovali o jejích mimořádných aktivitách na poli romské kultury, historie či sportu, v oblasti mezinárodních vztahů, vzdělávání i politiky. Dnes se v příspěvku Jany Šustové zaměříme na to, jak byl svaz financován a z jakého důvodu ho komunistický režim po necelých pěti letech zrušil.

Výstava o Svazu Cikánů-Romů v Muzeu romské kultury (Foto: Jana Šustová) Svaz Cikánů-Romů se chtěl sám financovat, takže zřídil své vlastní hospodářské zařízení s názvem Nevo Drom – nová cesta. O jeho významu hovoří historik Muzea romské kultury v Brně Michal Schuster.

„To odpovídalo náboji doby, že celý svaz a také Nevo drom měli být velice důležitým krokem k tomu, aby se Romové etablovali v naší společnosti, aby se integrovali, aby se poprvé ve své historii na našem území silně nadechli a mohli sami rozhodovat o svém osudu. Takže hospodářské zařízení podporovalo zakládání pracovních příležitostí. Vznikly nejrůznější pracovní čety, zadávali také zakázky romským řemeslníkům, například tady v Brně vznikla kovářská díla, kde zaměstnávali i mládež. Byli to vlastně učni kovářského umění a vytvářeli výrobky, přijímali nejrůznější zakázky na tyto výrobky a toto všechno bylou součástí jejich práce. A i přesto, že svaz existoval jen necelých pět let, tak toto všechno se slibně rozjelo, slibně to mělo našlápnuto a bylo ještě hodně záměrů, které se ale už nemohly uskutečnit.“

Co vlastně vedlo k zániku Svazu Cikánů-Romů?

„První problémy, které se vyskytly ve vztahu mezi Svazem Cikánů-Romů a státní mocí, byl hospodářský podnik Nevo drom. Tam poprvé došlo ke konfliktu, protože jednotlivé pobočky Nevo dromu měly určité problémy ať už organizačního rázu nebo personálního rázu, docházelo k různým potížím, nevyfakturovaným zakázkám a podobně. Což souviselo jednak s tím, že jednotlivý pracovníci neměli zkušenosti ekonomické, hospodářské a praktické.“

Ale činnost hospodářského zařízení Nevo drom asi nebyla jediným důvodem k zrušení Svazu Cikánů-Romů, je to tak?

„Samozřejmě si musíme uvědomit, že svaz vznikl v rove 1969, což bylo po okupaci, byla to doba nastupující normalizace. Svaz přežil až do roku 1973, to už se normalizace začala velmi utužovat a Svaz Cikánů-Romů byl jedním z posledních pozůstatků obrodné doby pražského jara roku 1968. Tehdejší doba normalizace nepřála ani tomu, že by se romská otázka měla řešit integrací. Nastupovala doba tvrdé asimilace, potlačení všeho specifického, romských tradic, romské kultury a podobně. Dále požadavky představitelů svazu, aby Romové byli uznáni za národnost, to se už vůbec nehodilo nastupující době a samozřejmě to byla jakási občanská organizace, což opět normalizace nemohla připustit. Takže tyto všechny politické důvody se vlastně shromáždily najednou, situace byla neudržitelná pro státní moc a proto se rozhodli svaz zlikvidovat.“

V loňském roce došlo na Slovensku ke kodifikaci romského jazyka, souviselo to také nějak s činností bývalého Svazu Cikánů-Romů?

„Určitě, protože jedním z cílů, které se podařilo uskutečnit, bylo vydání prohlášení, jmenovalo se to Memorandum, a bylo to prohlášení toho, co Svaz Cikánů-Romů považuje za důležité v romské otázce. Že se považovali za samostatný národ, který má své tradice, svou historii a chce být také samostatně vnímán a chce, aby s ním bylo zacházeno jako se samostatným národem. Tehdy to samozřejmě narazilo v té době, ale tato aktivita, ze které například vyplývalo to, že svaz vydával svůj zpravodaj, který se jmenoval Romano lil, ve kterém došlo k velkému průlomu, protože se tam poprvé na našem území veřejně psalo romsky. Byly tam romské články o dění u nás i ve světě a právě tam vycházely i časopisecké kurzy romštiny, což podporovala především docentka Milena Hübschmannová. A právě z těchto snah, které vycházely z Memoranda i z toho, že romština byla používána v časopisu Romano lil, tak mohli navázat právě i na Slovensku, protože romština byla tehdy v období svazu připravená, byla podchycená, byla vytvořena pravidla romštiny a na toto všechno navázali na Slovensku v loňském roce.“

Zde si můžete příspěvek poslechnout:

Poslech:
RealAudio ~ Download



Související články
DatumNadpisRubrika
22.08.2015V roce 1968 se začal formovat Svaz Cikánů-RomůO Roma Vakeren
14.03.2015Marta Hudečková stála u zrodu mnoha významných projektůO Roma Vakeren
16.11.2013Vzpomínky Julia Absolona na Svaz Cikánů-RomůO Roma Vakeren
20.11.2009V Brně se uskuteční setkání aktivistů a pamětníků Svazu Cikánů-RomůO Roma Vakeren
30.10.2009Výstava dokumentující činnost Svazu Cikánů-RomůO Roma Vakeren
09.10.2009Výstava připomíná 40. výročí od vzniku Svazu Cikánů-RomůO Roma Vakeren
08.10.2009Výstava Svaz Cikánů-Romů 1969 – 1973. Z historie první romské organizace v ČeskoslovenskuFotoaktuality
07.10.2009Výstava Svaz Cikánů - Romů v letech 1969 - 1973Zprávy ze života Romů
29.09.2009Výstava Svaz Cikánů-Romů 1969 – 1973. Z historie první romské organizace v ČeskoslovenskuZprávy ze života Romů

Takové tedy bylo O Roma vakeren s datem 6. listopadu. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20té hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Kováčová a Jaroslav Sezemský.




The original article can be found at: http://romove.radio.czcz/cz/clanek/22883
Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003