Verze pro tisk: Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Dnes vás pozveme na konferenci pořádanou ministerstvem školství na téma překonávání sociálního znevýhodnění ve vzdělání. Dále si budeme povídat o návštěvě papeže a vrátíme se v čase s historikem a romistou Ladislavem Goralem.

Lači kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Mukaha tumenge romane giľa the phenaha nevimata andalo romano dživipen.

Tento týden se sešli ředitelé základních škol, romská sdružení a nevládní neziskové organizace na konferenci pořádanou ministerstvem školstvím na téma překonávání sociálního znevýhodnění ve vzdělávání. Robert Ferko položil několik otázek náměstkyni ministerstva školství Kláře Laurenčíkové, jak dopadli analýzy, které si nechali vypracovat.

„Jednu analýzu vypracovala společnost Člověk v tísni a byla zaměřená na zmapování míry individualizace pedagogického přístupu k žákům a žákyním se speciálními vzdělávacími potřebami. Z této analýzy vyplynulo několik faktů, jednak to, že učitelé v základních školách potřebují víc nástrojů podpory pro to, aby mohli kvalitně a co nejvíce individuálně vzdělávat žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ať už jde o žáky zdravotně znevýhodněné, postižené, či žáky znevýhodněné sociálně. Další analýza byla vypracována společností GAC Consulting, tato analýza poukázala na to, že pokud se romským žákům a žákyním již v první třídě při nástupu do základní školy nenabídne intenzivní podpora, která bude směřovat k podpoře rozvoje jejich slovní zásoby, ke zkvalitnění užívání českého jazyka, k intenzivnější podpoře v hlavních vzdělávacích předmětech, tak tito žáci poměrně brzy začínají neprospívat v procesu vzdělávání a jsou zařazováni do segmentu bývalých zvláštních škol, nyní základních škol praktických a jsou častokrát mylně označováni, diagnostikováni jako žáci s lehkým mentálním postižením.“

Ještě v letošním roce by mělo doputovat do škol 50 milionů korun, na co jsou tyto peníze určeny?

„Na to, aby pedagogičtí pracovníci mohly být podpořeni za to, že pracují v neskutečně těžkých podmínkách a vzdělávají děti, které mají speciální vzdělávací potřeby na základě svého sociálního znevýhodnění, avšak, jak systém do této chvíle funguje, tak bohužel nedosáhnou na zvýšený normativ, který by sloužil na zajištění podpůrných opatření, které tyto děti potřebují.“

Jedna věc jsou anýzy a druhou věcí je realita, co je potřeba, aby takovýto systém podpory opravdu fungoval?

„Je potřeba učinit řadu systémových opatření, na kterých nyní pracujeme, které jsme i zde na dnešní konferenci představovali zástupcům nevládních organizací, zástupcům státní správy, samosprávy atd.“

Ještě bych se vás zeptal, na čem bude v dalších měsících ministerstvo školství pracovat, aby se dosavadní situace romských dětí jak v praktických tak v základních školách zlepšila?

„V následujících měsících chceme nadále vytvářet například metodické doporučení, které budeme směřovat ředitelům škol, vedoucím školských odborů, ale i sítím školských poradenských pracovišť. Toto metodické doporučení by mělo pojmenovat rizikové momenty, upozornit na rizikové momenty, které nastávají při práci s dětmi ze sociálně znevýhodněného prostředí právě v procesu vzdělávání. Mělo by také dát určitý metodický návrh, jak tyto rizikové momenty ošetřit skutečně v celém kontextu sociálního zázemí dítěte, jak s dítětem pracovat, ať už se ocitne v jakékoliv fázi systému.“

Vaše škola má zároveň motto: Dát šanci každému. Proč právě takovéto motto?

„K nám chodí děti nejenom romské, ale se všemi možnými handicapy. Takže naši učitelé, jak jsou naučeni posuzovat dítě komplexně, jak jsou naučeni a zvyklí k němu individuálně přistupovat, tak jim nedělá problémy i se zdravotně postiženými dětmi pracovat. Měli jsme tam třeba 5 let holčičku s autismem a velmi dobře se jí dařilo, proto to motto. Jakmile jsme museli, jako každá jiná škola vytvořit školní vzdělávací program, podle kterého se od roku 2007 učí ve všech školách, tak jsme toto motto převedli v název školního vzdělávacího programu.“

Jaká je úspěšnost romských dětí, že se dostanou na střední školy nebo na gymnázia?

„Přiznám se, že na gymnázia chodí děti od nás jen výjimečně, rodiče chtějí, aby něčím konkrétně byly, takže spíš je oslovuje střední odborná škola, ale teď, ukazovala jsem to v naší statistice, poslední tři roky už je to kolem 50ti procent dětí, které odchází na střední školu s maturitou. Víte, ono to není jednoduché, protože startovací čáru, když k nám přijde dítě na školu někdy v pěti letech do přípravky, má každé to dítě jinou a my musíme během devíti let, respektive deseti let ty děti srovnat tak, aby mohly dělat přijímací zkoušky a aby byly úspěšné.“

V předvečer příjezdu papeže Benedikta XVI. do České republiky budeme hovořit o vztahu katolické církve k Romům. „Jinakostí se obohacuje život společnosti,“ říká na adresu Romů biskup Václav Malý. O Romech v katolické církvi a především o návštěvě papeže Benedikta XVI. s ním hovořila Jana Šustová.

Hinduistické a židovské organizace požádaly Svatého otce, aby se vyjádřil k diskriminaci Romů v České republice, bude se tím nějak Svatý otec zabývat při své návštěvě České republiky?

„Já neočekávám, že by tuto otázku zmínil, ale pokud vím, tak při jedné bohoslužbě bude právě zvýrazněno, že předstoupí k přijímáni také jeden člen romské komunity, jestli muž nebo ženo, to přesně nevím. Já si myslím, že je důležité dávat takováto znamení, protože to je otázka příliš citlivá a asi by nebylo vhodné, aby se papež věnoval právě tomu, protože potom mohou říct ti, kteří přicházejí o zaměstnání, proč nemluví třeba o nich, nebo ti, kteří se nemohou dovolat spravedlnosti. Takže to potom spíše záleží na nás, na místní církvi, jak tuto otázku pojmeme. Já jsem se sám už několikrát k této otázce vyjádřil a sám jsem znepokojen tím, že roste extremismus a že roste agresivita a nenávist a že o těchto otázkách bohužel není taková klidná věcná veřejná rozprava, že je to příliš zabarveno emotivně.“

Nevíte náhodou, při jaké mši svaté přistoupí člen romské komunity k přijímání?

„Bude to v Brně. Já sám jsem na to zvědav, protože přirozeně do všech podrobností průběh neznám, já koordinuji jednotlivé skupiny, ale myslím si, že je to dobré symbolické znamení.“

„Já bych chtěl romským posluchačům vzkázat, že katolická církev se snaží něco dělat, dokonce někteří kněží se specielně věnují romské komunitě, například ve Šluknově na severu Čech nebo v Brně. Romové také chodí se žádostí o křest či o pohřeb a že rozhodně v katolické církvi se snažíme vytvářet přátelské prostředí, že se na ně nedíváme skrz prsty, ale že se je snažíme přijímat jako naše spoluobčany, jako sestry a bratry. Také tedy záleží i na nich, kolik oni jsou schopni snímat, že my jsme jiní a nevnímat to hned jako projev něčeho špatného. Protože jinakostí se obohacuje život společnosti, a byla by škoda, kdyby romská skupina v naší společnosti nebyla, protože nepřináší jenom problémy, jak se o tom mluví, i když to také, ale má svou kulturu, především úžasnou muzikálnost, slyšet některé romské skupiny, to je požitek, že oni to mají v krvi. Nebo existují krásné romské pohádky, takže ono by to bylo i ochuzení našeho kulturního života, pokud by měla tato menšina vymizet z našeho obzoru.“

Teď opět zalistujeme historií v rubrice, ve které se věnujeme romským zvykům a tradicím. Romistu a historika Ladislava Gorala pozval k mikrofonu Jan Berousek.

„Jsou tam velké rozdíly – v nářečí, jiná kultura, jiné kulturní zvyky, jako svatby, křtiny a i taková ta vzájemná kultura. Třeba u olašských Romů nikdy nesedí manželé společně, ale ženy a muži zvlášť, aby se spolu nenamlouvali. Když vezmete, jak je rozdílná hudba, třeba východní Slovensko, Košice vždy patřili k Maďarsku, i jejich nářečí je maďarské, když půjdete dál k Michalovcům a dolů, tak už je romština taková zpívavá a to samé je i na Spiši.“

Většinová společnost vnímá Romy jen ze Slovenska nebo tzv. Rumungry, o jiných skupinách nevědí nebo je neberou, že jsou vlastně původní, že jsou jiní než čeští a slovenští Romové. Proč si myslíte, že to tak je?

„Oni to nechtějí vědět, já třeba když vidím černého, tak si myslím, že je z Afriky a ona to není pravda, vidím žlutého a myslím si, že je z Japonska a to také není pravda. Majoritní společnost ani neví, koho má za souseda, s kolika národnostními menšinami tady žije. Je pravdou, že 96 procent Romů žijících v České republice, jsou ze Slovenska, 4 procenta jsou zbytky tzv. moravských a Sinti Romů, kteří tu zbyli po 2. světové válce, jinak všichni se pak přistěhovali ze Slovenska, možná ještě z Polska. Ale byli tady francouzští Romové, Roma Manuš, kteří sem zavítali za 2. světové války, ale ti se zase vrátili zpátky, sem tam se ještě nějaký najde na Moravě.“

Nový projekt Úsvit se zabývá problémem začlenění romské komunity do společnosti. Odstartuje v příštím týdnu v Mostě, na tamním sídlišti Chanov. Podle ministra vnitra Martina Peciny jde o první komplexní projekt, jehož nedílnou součástí je spolupráce města, policie, neziskových organizací a hlavně samotných Romů.

Romům, kteří se cítí být diskriminováni, slouží nová bezplatná telefonní linka. Odborníci jim na ní radí, jak se mohou proti porušování svých práv bránit. Na svých internetových stránkách to uvedlo občanské sdružení Romea, které linku provozuje. Pracovníci linky budou klientům k dispozici vždy v pracovních dnech od 9ti do 17ti hodin na telefonním čísle 800 307 307.

Od příštího školního roku má v Jihlavě zahájit činnost soukromá škola, která umožní doplnění základního vzdělání na úplné základní vzdělání a odbornou profesní přípravu na méně náročná kvalifikovaná dělnická povolání. Bude určena pro absolventy speciálních škol, kteří kvůli zdravotnímu nebo jinému handicapu nemohli dosáhnout úplného základního vzdělání a znevýhodněným příslušníkům romského etnika.

Na základní škole Jiráskova ve Vysokém mýtě se osvědčila přípravná třída pro předškoláky. Od letošního roku ji zavedla i další škola v Javornické ulici. Děti mají menší problémy se zvládáním první třídy. Nultý ročník také napomáhá integraci romských dětí do společnosti a snižuje riziko, že skončí ve speciálních školách.

Ještě do 18. října máte možnost navštívit výstavu Každý máme jinou barvu, která představuje kresby a malby dětí z největší slovenské romské osady, ležící poblíž obce Jarovnice na východě Slovenska. Malí malíři sice pocházejí z jedné z nejchudších osad ve střední Evropě, přesto ale zobrazují svět plný fantazie, barev a života. Jejich díla už byla vystavena v řadě světových galerií, muzeí, knihoven a univerzit a v současné době jsou k vidění v Muzeu romské kultury v Brně. S kurátorkou výstavy Janou Polákovou hovořila Jana Šustová.

Na vernisáži výstavy obrázků dětí ze slovenských Jarovnic v Muzeu zazpívala skupina Bongáči

V Muzeu romské kultury teď probíhá výstava kreseb dětí z Jarovnické základní školy, můžete jí nějak představit? Kolik je na ní obrázků k vidění?

„Je tam jednak několik rámů s kresbami velikosti A3 a dále tam jsou takové veliké obrazy, které dělaly děti kolektivně, společně v hodinách výtvarné výchovy. A také tam jsou takové poměrně zvláštní věci, malby na vyřazených deskách ze školních lavic a potom ještě pár větších koláží, třeba z papíru a tak podobně.“

„Výstava měla poměrně veliký ohlas, obrázky dětí z Jarovnic jsou velice půvabné, nedá se říct, že by měly nějakou vysokou uměleckou hodnotu. Děti ve většině případů pochází z opravdu velmi špatných sociálních podmínek, jsou to vlastně děti z romské osady poblíž Jarovnic, chodí do jedné školy, kterou navštěvují jen romské děti a věnují se jim tam v podstatě jen ne-Romští učitelé, takže vztah k romské kultuře a romský tradicím u dětí není nijak příliš rozvinutý. Přesto díky dlouhodobé, dnes už před dvacet let dlouhé, práci tamního učitele Jána Sajka, děti vytvářejí krásné obrázky, jednak ze svých rodin, nebo čistě ze své fantazie. Pan Sajko pracuje i takovým způsobem, že jim pustí romskou písničku a ony potom na základě té písničky tvoří nějaký obrázek. Kresby jarovnických dětí už oběhly prakticky celý svět, ony se zúčastnily sousty soutěží a výstav, získaly ocenění např. i v Thajsku nebo v Indii, poznali je i návštěvníci USA i ve spoustě zemí Evropy.“

Na vernisáži vystoupila taneční hip-hopová skupina Street Dancee

„Ano, pan Sajko sám od sebe říkal, že tyto obrázky neprodává, ale je si vědom, že je potřeba prezentovat to, že romské děti umí pracovat, umí malovat, umí se učit, tak jako všechny ostatní děti, jenom se jim učitelé musí věnovat o hodně víc, protože ony nemají v podstatě vazbu škola-rodina, je tam pouze vazba škola-děti a rodiče dětem se školou, s vyučováním, učením příliš nepomáhají. Učitelé vlastně musí vynaložit větší sílu, aby jim děti podaly takové výsledky jako děti neromské, které mají tzv. podhoubí mnohem lepší.“

Říkala jste, že pan Sajko pracuje s romskými dětmi už 20 let a učí je výtvarnou výchovu, šlo třeba nějaké dítě studovat výtvarnou školu po základní škole?

Kurátorka výstavy Mgr. Jana Poláková - vlevo

„Minimálně jeden určitě, o kterém vím. Jeho žák, Martin Kaleja vystudoval střední řezbářskou školu a v současné době pracuje v této škole jako romský asistent. Je třeba říct, že pro ty děti znamená úspěch úplně něco jiného než třeba pro děti neromské. Takže pro ně jenom to, že se jejich obrázky dostaly někam za hranice, že o nich někdo ví, je něco strašně neobvyklého a něco strašně úžasného, ony to vítají s ohromným nadšením. Ale bohužel přesto, že mají tento příklad, tento velký rozběh, tak málokteré z těch dětí potom pokračuje na střední školu, bohužel rodinné poměry ve většině případů dětem nedovolí pokračovat dál. V současné době mají na škole ještě další dva romské asistenty, kromě jmenovaného Martina Kaleji, kteří jsou také absolventi této základní školy, kteří také pocházejí z místní romské osady, vystudovali střední školu. A ještě jiný bývalý žák, také Martin Kaleja, dnes vyučuje v Ostravě jako pedagog vysoké školy.“

Projekt Motivace romských rodičů na poli vzdělávání se uskutečnil na přelomu roku 2008 - 2009 a zaměřil se na děti v lokalitách Středočeského kraje, navštěvující speciální a praktické školy. Jednou z těch, která se věnuje této problematice, je terénní pracovnice z poradny pro občanství, občanská a lidská práva, se kterou si povídal Robert Ferko.

=Učastníci projektu Děti v lokalitkách na výletě

Paní Gruberová, můžete nám popsat projekt Děti v lokalitkách a co bylo jeho cílem?

„Jeho cílem bylo se zaměřit na zvyšování vzdělanostní kapacity romských dětí v sociálně vyloučených lokalitách, které my dobře známe, protože tam delší dobu pracujeme jako terénní sociální pracovníci. Je to zmiňované město Libčice nad Vltavou a město Slaný.“

„Bylo několik aktivit, terénní sociální práce, která v sobě zahrnuje jak sociální poradenství a právní poradenství, výchovné poradenství, pracovní poradenství, případně nějakou mediaci, doprovázení. A navíc tam bylo ze vzdělávacích aktivit zajišťováno prostřednictvím sítě našich vyškolených pracovníků doučování, domácí příprava dětí a PC kroužky pro děti.“

Paní Gruberová, obsahem tohoto projektu jsou domácí práce s dětmi, jak to tedy probíhá v reálu a kdo s dětmi domácí práce absolvuje?

„To nám dělají původně dobrovolníci v rámci tohoto projektu, teď už zaškolení pracovníci, kteří jsou placeni, protože právě do těchto mimopražských lokalit je velmi těžké sehnat nějaké dobrovolníky. Tam je cílem také to, aby se navázal nějaký vztah mezi dítětem a pracovníkem, případně aby pracovník suploval jakýsi vzor dětem, protože víme o tom, že pozitivní vzory v těch rodinách a v komunitách nejsou, alespoň co se týká vzdělávání, protože vzdělání obecně v komunitách je nízké, takže je důležité takovýmto způsobem to suplovat.“

Můžete mi říct, s kolika rodinami jste se setkala a zda bylo pro vás těžké navázat kontakt s dětmi?

„Já jsem se setkala v podstatě se všemi rodinami, které žijí v té sociálně vyloučené lokalitě v městě Slaný, kde jsem terénní sociální pracovnicí. A navázat kontakt není vůbec těžké, když jim nabízíte tyto služby, po kterých je veliký hlad, takže velice rychle tam sociální pracovník zapadne, ale pak se může stát, že se přestane těšit určité důvěře, kdy ti lidé žijí v sociálně vyloučené komunitě, kdy oni mají omezené informace. V rámci romských rodin existují jen silné vazby na členy rodiny nebo širší rodiny a vzhledem k tomu, že je tam stálý problém dlouhodobé nezaměstnanosti, tak oni vůbec nemají kontakty nebo slabé vazby do majoritní společnosti a tím pádem v rámci té komunity jsou vlastně velmi omezené informace a já jakmile nemůžu jejich některé problémy vyřešit nebo jim to nemůžu vysvětlit, aby to pro ně bylo uchopitelné, pak je celkem snadné jejich důvěru ztratit.“

Paní Gruberová, podle výzkumu v lokalitách, kde působíte, nemají rodiče zájem o vzdělání svých dětí, ale mají děti zájem o vzdělání?

„Myslím, že děti celkem zájem mají, ale problémem je, že jednak ony jsou v prostředí, které není podnětné, tam nevidíte třeba žádnou knihu, jediné, co se tam vidí, že se sleduje televize. Další věc je ta, že jim rodiče nemohou pomoct v přípravě, protože sami mají většinou nedokončené vzdělání, např. z tohoto výzkumu bylo 20 rodičů, z nichž 4 dokončili základní vzdělání, takže oni nedokáží kvalifikovaně poradit dětem v tom případě, že jsou tam nějaké těžší úkoly. Velmi často volí jednodušší cestu, poté co jim z pedagogicko-psychologické poradny doporučí, protože dítě hůř zvládá učivo, aby dítě přeřadili do praktické školy, tak oni to udělají, protože mají za to, že autorita má pravdu a oni neznají svá práva, že by mohli bojovat o děti, aby nechodily do praktické školy, takže to je, myslím, velký problém, který pořád přetrvává, kdy děti jsou velmi často přeřazovány do praktických škol.“

Takové tedy bylo O Roma vakeren s datem 25. září. Naladit si nás ale můžete opět v pátek po 20té hodině na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen . Ačhen Devleha.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Kováčová a Jaroslav Sezemský.