Situace Romů v Česku se zhoršuje - řekl na počátku tohoto týdne ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb. Podle jeho zprávy mimo jiné hrozí, že některá romská ghetta se promění ve slumy.

Jsou slova Michaela Kocába příliš expresívní, nebo zcela odpovídají situaci? Otázka pro ženu, která se sociálně vyloučenými rodinami, i z řad národnostních menšin, zabývá systematicky: Eva Kalhousová je zastupitelka na Praze 5, a předsedkyně tamní etnické komise.

Eva Kalhousová: „Já velmi pozorně sleduji práci pana Kocába - myslím, že je dobře, že některé věci pojmenuje. Nemyslím si ale, že se ta situace zhoršila. Myslím, že se silně zmedializovala a že ten problém jakoby vyplaval. Problém Romů sociálně vyčleněných je tady pořád. Ten se nevyřešil a já jsem přesvědčena, že generální řešení neexistuje. Neexistuje. Ale že by to bylo o tolik horší... já to nepozoruji.“

Slovo ghetto má jednoznačně negativní náboj. A varování před vznikem slumů zde, v Česku, zní ještě hrozivěji. Jaký je vlastně rozdíl mezi těmito dvěma jednoznačnými zly? Eva Kalhousová míní, že je to v podstatě jedno:

Eva Kalhousová: „Problém je v tom, že jestliže se stane to, že se mnoho rodin .... ale já nechci mluvit o tom, že jsou to všichni Romové! Já bych chtěla, abyste věděla, že já mám mezi Romy strašně moc přátel a jsou to lidé, o kterých tady nikdo neví! Žijí tady, podnikají, jsou úspěšní v kultuře a všude, a není problém. Bavíme se o rodinách sociálně vyloučených, o rodinách, které se prostě sdružují, protože jim vyhovuje jistý způsob života. To je jako squatt: ve squattu bydlí jak bílí, tak tmaví a nikdo neříká, že to je problém jenom jedné menšiny... Ten rozdíl v tom není. Prostě je to skupina lidí, kteří bydlí v jakémsi domě, nebo na jakémsi místě, kde se přestanou dodržovat základní hygienické normy, kde je poměrně špatná bezpečnost, nebo bych řekla, že je to tam i ohrožující na zdraví, a to je stejné, jestli je to slum, squatt nebo cokoliv. Rozdíl v tom nevidím.“

Zastupitelé a lidé z neziskových organizací , a také zástupci škol a policie neřeší v etnické komisi obecné teze, ale konkrétní případy - tvrdí Eva Kalhousová.

Eva Kalhousová: „Je to velmi konkrétní, že se řekne: děti chodí do školy, mají nějaký problém s bydlením, tato rodina naopak potřebuje třeba nějakou podporu sociální - nemyslím tím finanční, ale spíše poslat terénního pracovníka - takže my spíš se snažíme - já tomu říkám: nezachránit svět, ale pomoci svému sousedovi.“

Jak podotýká Eva Kalhousová, dlouhodobě úzce spolupracuje s humanitární organizací ADRA. Ta aktuálně nabízí městské části humanitární program, zaměřený na sociálně vyloučené rodiny, a to nejen z národnostních menšin, ale i z majority.