Vytištěno 23.09.2023 15:59 17-07-2009 Marie Vrábelová, Marie Vrábelová, Jana Šustová, Jan Berousek, Robert Ferko Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Po silných deštích stále sužují záplavy řadu obcí a obyvatelé postižených lokalit mají plné ruce práce. Také v dnešním O Roma vakeren nebudou chybět zprávy ze života Romů a spousta pěkné hudby. Lači kijarati, čhavale, mangav tumenge bacht the sastipen. Akana šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata andalo romano dživipen. =[ Reportáž ]=
Povodně se nevyhnuly ani Romům
Na celém našem území ohrožují bouřky a silné deště obyvatele
různých lokalit. Následné povodně překvapují jak místní, tak i odborníky.
Velká voda se nedá předvídat a následky
jsou o to hrozivější. Obyvatelé postižených míst přicházejí o
střechu nad hlavou a také bohužel o své blízké. Voda udeřila
také v jednom z nejchudších krajů na Děčínsku, kde bydlí i více
romských rodin. Jakuba Michala z občanské společnosti Člověk v
tísni, který oblast Děčínska navštívil, se zeptala Marie Vrábelová:
„V tomto týdnu proběhne první monitoring v postižených obcích, a to přímo v jednotlivých domech u jednotlivých rodin. V tuto chvíli přijímáme a sbíráme data, aby byl monitoring nějakým způsobem plnohodnotný, aby pomohl při naší práci a při pomoci jednotlivým rodinám. Já konkrétně působím v oblasti Děčínska, byly zde zatopeny čtyři obce. Ještě nevíme, do jaké míry to v této oblasti zasáhlo romské rodiny.“ Vy jste už ale byl na místě. Jak to tam vypadá? „Je to oblast, kde teče potok Bystrá, který se během hodiny rozvodnil natolik, že přívalová vlna měla asi pět metrů. Nevýhodou těch obcí je, že obytné domy jsou většinou u tohoto potoka, který teče přibližně pěti nejpostiženějšími obcemi, jsou to Markvartice, Dolní a Horní Habartice, dále obec Veselé a Benešov nad Ploučnicí.“ Kde byli ubytováni? „Překvapilo mě, jak se dokázali pracovníci a zastupitelé všech těch obcí intenzivně starat o občany svých obcí, zajistili jim ubytování.“ Lidé tam žijí pohromadě. Jsou tam i Romové. Při povodních si všichni navzájem pomáhali? „Solidarita je tam znát. Když člověk přijede do té oblasti, hned tuší, že něco není jako obvykle. Je to tím, že všichni, kteří mají sílu a dokáží něco udělat, dělají. Je tam vidět život, síla, energie, snaha se co nejdříve zbavit toho, co voda přinesla a odnesla.“ V čem bude spočívat vaše práce? „Se starosty obcí vytvoříme seznam nejpostiženějších rodin podle seznamu obyvatel obcí, pomoc jednotlivcům nebo rodinám má stejnou metodiku bez rozdílu – romství, nebo neromství. Každopádně každá rodina je na tom nějak sociálně, je nějak postižená, jsou určité indicie, podle kterých se bude hodnotit každý postižený dům a obec, a podle toho bude Člověk v tísni rozdělovat finanční prostředky v děčínské oblasti.“ Rodiny jsou na tom většinou finančně hůř než jinde. Myslím si, že většinou ani domy pojištěné nebyly. Máte už nějaké zkušenosti i s tímto? „Neproběhl monitoring, takže zatím nevíme, do jaké míry byli lidé v oblasti pojištěni, nebo nebyli. Určitě se najdou paradoxy, kdy majitel měl pojištěný majetek, ale neměl pojištěný dům, a přesně tyto jednotlivosti jsou součástí šetření v lokalitě, kde bude probíhat.“ Budou s vámi spolupracovat i starostové těchto obcí? „Bez starostů by to rozhodně nešlo. Jsme rádi, že s námi komunikují, že dokáží, v pro ně tak těžké situaci, komunikovat, poskytují nám potřebné informace. Jsme rádi, že dokáží jménem obce vydefinovat to, co potřebují, jaké jsou aktuální momentální potřeby. Jsme s nimi v každodenním kontaktu, podařilo se nám už dopravit dvě zásilky do postižených obcí na děčínsku, konkrétně materiál do Benešova nad Ploučnicí a obce Veselé, drobnou finanční podporu obcím na pokrytí nákladů spojených s prací dobrovolníků, tzn. na jídlo, pomůcky, na naftu, na vše, co dobrovolníci v danou chvíli potřebují.“ Člověkem v tísni bylo zřízeno i „povodňové konto“. Přispívají lidé? „Moje poslední informace je taková, že by na kontě mělo být víc než 53 milionů korun. Lidé pomáhají.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Extrémismus a veřejné mínění
Na půdě amerického velvyslanectví v Praze se nedávno uskutečnila debata na
téma Jak se vypořádat s extrémismem v České republice. Akce se zúčastnila
řada odborníků, mezi nimi i sociolog Karel Čada ze společnosti GAC, která se
zabývá výzkumem veřejného mínění. K mikrofonu ho pozvala Jana Šustová.
„Předně je potřeba říci, že česká společnost je společností, která je výraznou měrou anticikánská, postoj k této menšině je takový. 92 % lidí si myslí, že nepracují, že nechtějí pracovat. 80% řeklo, že se nezmění, že to je jiná rasa, což je velmi důležité. A vlastně všechny krajně pravicové, nerad říkám strany, radši říkám krajně pravicové rétoriky, objevují se na různých místech, ovládají, umějí hladit kočku po srsti, a zároveň si málokdo uvědomí, že tato rétorika je slepá. Ta menšina tu bude, sociální lokality tu budou, musíme s tím nějakým způsobem začít pracovat, musíme s tím světem nějakým způsobem komunikovat, pracovat s ním. Problém zároveň je, že tato rétorika není pouze na kraji politického spektra, ale objevuje se i v politických prohlášeních řady velkých stran, ať to byl pan Čunek, ať je to paní Řápková v Litvínově, ať jsou to výroky různých politiků v Plzni v Blansku atd.“ Uváděli jste konkrétní příklady. S čím například se setkáváte? S jakými výroky lidí?
Dělali jste někdy nějaký výzkum přímo o extremismu? „Nedělali jsme žádný takový výzkum. Reagujeme v uvozovkách na to, na co nám kdo dá peníze. Na druhé straně je potřeba říci, že tento výzkum je extrémně náročný, i v západních zemích, kde je extremistických skupin jak šafránu, protože to potřebuje velkou osobní zainteresovanost. Navíc, pochopitelně, životní styl příznivců krajně pravicových organizací a hnutí se velmi liší od životního stylu běžných sociologů, je to prostě složité. Objevují se tedy výzkumy, které třeba pracují s výzkumy veřejného mínění nebo se zaměřují na rizikové skupiny jako je Dělnická mládež, ale pojímají je jako celek, a zároveň jsou výzkumy, které se dají udělat i u nás a které vycházejí třeba z internetových stránek, z Dělnických listů, z takových věcí, které samy ty skupiny produkují, aniž by se člověk musel stát členem jedné z nich.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Řada rasově motivovaných trestných činů nebyla potrestána
V devadesátých letech bylo v České republice spácháno mnoho trestných činů
s rasovým podtextem. Ačkoli případy končily u soudu, nebyly až na ojedinělé
případy potrestány. Česká republika je pod stálou kritikou, že si nedokázala
s rasismem poradit. Kolega Jan Berousek pozval k mikrofonu politologa
Zdeňka Zbořila, který se problematikou podrobně zabývá.
„Konflikt většinové populace s Romy se vyvíjel postupně od počátku 90. let a velmi brzy na sebe strhla iniciativu v protiromském a proticizáckém elementu Republikánská strana a Republikánská mládež. Byli silně xenofobní, silně rasističtí a také antisemitští. Pak se ale vylekali, represe ze strany státu byla silnější než represe proti těm, kteří vystupovali proti Romům nebo se přímo účastnili těch incidentů, takže trošku ubrali plyn. Ale ta Republikánská mládež vlastně zestárla, dnes jsou to lidé kolem 35 i 40ti let.“ Jaké aktivity vyvíjí bývalá Republikánská mládež v současnosti? „Například dopisovatele Dělnických listů, což je oficiální informační server Dělnické strany, kteří se otevřeně hlásí k tomu, že jsou pokračovateli sládkových republikánů, a doslova té Republikánské mládeže. Takže už jim nestačí nějaké vyřvávání na koncertech a hajlování, ale zformovali se do různých politických stran a hnutí. Národní odpor byl typický, ten ovšem nebyl registrován, takže je vlastně takovou záhadnou organizací, která se jakoby pohybuje ve vzduchoprázdnu. Jsou to už čtyřicátníci, ne že by ztratili motiv nenávisti, ale už jsou ve věku, kdy by se to nemělo promíjet.“ Národně – dělnická mládež nebo nacionalistické hnutí je problém celoevropský, nebo jen konkrétních států, jako je např. Maďarsko? „Víte, ono to na první pohled vypadá, že je to celoevropský problém a že jsou ty aktivity podobné, ale nejsou si podobné. Jsou stejné jen motivem nenávisti a zášti. V každé zemi to je jinak. Ty naše tzv. extremistické strany nejsou z hlediska politického nebo stranického systému významné, ale v Maďarsku, o kterém jste mluvil, tam je to skutečně na pováženou, a navíc ještě tři kandidáti z Jobbiku, což je skutečně rasistická organizace, útočná a agresivní, se dostali do Evropského parlamentu. Možná tedy bude tento problém v příštím volebním období Evropského parlamentu pod větší kontrolou. Bude to víc zajímat média než doposud, kdy se to odehrávalo jenom v Maďarsku, protože to, co se v Maďarsku odehrává, jsou skutečně rasové vraždy, lynčování, o kterém se v našich médiích téměř nemluví.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Převážná většina romských aktivistů je přesvědčena, že o azyl z Česka do Kanady žádají zejména vzdělaní a do společnosti dobře integrovaní Romové z obav o svou bezpečnost. Mají podle nich stále větší strach z rostoucích aktivit pravicových extrémistů. Podobný názor zastává i ředitel vládní agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách Martin Šimáček. Většina větších měst v Karlovarském kraji nabídla od července lidem na sociálních dávkách práci v takzvané veřejné službě. Ta je nezbytná, aby se lidem bez práce dávky nekrátily. Jen největší město v kraji, Karlovy Vary, zatím veřejnou službu nenabízí. Podle mluvčího karlovarského magistrátu Jana Kopála zatím zkoumá možnosti a způsob, jakým by tuto službu nabídlo. Zítra v sobotu 18. července organizuje Matice romská Romskou mši v pražském kostele svatého Václava na Smíchově. Od 17ti hodin ji tam celebruje monsignore doktor Ladislav Hučko. O hudební doprovod se postará skupina Michala Marcina. Brněnské Divadlo v karanténě hledá romské herce a herečky starší 16ti let pro připravovanou divadelní inscenaci Romeo a Julie na motivy stejnojmenné hry Williama Shakespeara. Celý projekt se jmenuje „Kaj džas, more – Kam jdeš, člověče?“ a je podporován Ministerstvem kultury České republiky. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Několik českých Romů se chystá do Kanady
Několik Romů se chystá do Kanady a to i přes to, že tato země zavedla pro
Českou republiku vízovou povinnost. Čeští Romové zejména v posledních
měsících odjížděli za moře s cílem získat azyl a svůj odchod vysvětlovali
rasovou diskriminací. Kolega Robert Ferko si pozval k mikrofonu jako první
vedoucí mise Lucii Sládkovou z mezinárodní organice pro migraci.
„Pokud se ptáte na můj názor, vždy je to o tom, jak Kanada přijímá příslušníky dalších zemí na svůj pracovní trh, v tom je poměrně hodně otevřená, takže jdou-li tam lidé, kteří mají co nabídnout, pak si myslím, že je Kanada velmi otevřená. Mnozí Romové mají v tomto ohledu co nabídnout, takže podle mne není důvod nějaké restrikce, ale já sama to samozřejmě nemůžu ovlivnit, je to výlučně záležitost kanadské strany.“ Co je potřeba k tomu, abychom mohli žádat o vízum? „Určitě je potřeba mít platný cestovní doklad, pak je potřeba mít finanční částku, tuším, že mluvili 70 kanadských dolarech, ale toto je napsáno spíš na jejich stánkách, a bude pravděpodobně potřeba zajet do Vídně, protože v České republice konzulární sekce kanadského velvyslanectví už není. Je tedy na to potřeba mít finanční prostředky, dostavit se do Vídně, tam podat žádost, tzn. vyplnit žádost, pravděpodobně připojit jednu fotografii, ale to nevím, mělo by se jednat o nové pasy s identifikačními údaji, biometrické pasy. A myslím si, že je potřeba čekat na to, jak posoudí kanadští úředníci naši žádost.“ Už bych měl mít na lince Roberta Šenkiho... Jaký je důvod vaší plánované emigrace do Kanady? „Plánovali jsme odchod do Kanady kvůli tomu, že tady je velký rasismus. Politici říkají, že to tak hrozné není, ale kdyby byl politik jeden den cikánem, ať si to zkusí, jít třeba někam žádat o práci, když po telefonu řeknou, že vás berou, ale když přijdete, tak na vás koukají a tvrdí, že to místo už je obsazeno. Druhá věc také je, že tu působí Dělnická strana, která je fašistická. Kvůli tomu chci odletět.“ Pane Šenki, Kanada zavedla víza. Jakým způsobem to chcete řešit, abyste se mohli dostat do Kanady? „Budeme to řešit tak, že si určitě zajedeme do Vídně, a uvidíme, jak dopadneme.“ Kdyby vám to nevyšlo, máte ještě jinou variantu, kam byste chtěl odcestovat s rodinou? „Uvidíme jak to dopadne, ale vím, že teď hodně Romů cestuje do Anglie. Kdybych tam žádal o azyl, tak ho na 99,9 % dostanu. Mám papíry, že mě napadli skinheadi, chtěli mě upálit a policie nic nedělala. Koukala na to. Potom mi ten policista řekl, že oni jsou jen dva, ale jich je dvacet. Mám i časopis, kde jsem vyfocen, když jsem byl zbitý, a kde je vyfocena popelnice, kterou zapálili, a kam mě chtěli hodit, kdyby tam nebyli hasiči, nevím, jak by to tam dopadlo.“ Napadli skinheadi i vaši rodinu? „Napadli mě, matku a sestru.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Důvody emigrace Romů do Kanady
Na téma emigrace českých Romů do Kanady
odpovídal Miroslav Dvořák z Poradny pro občanství, občanská a
lidská práva naší spolupracovnici Marii Vrábelové.
„Myslím si, že důvody můžou být různorodé. Migrační toky a migrace jako taková je jev přirozený, přirozený celému lidstvu a v jednotlivých epochách různé národy migrovaly tu a tam, někdy dokonce přes moře. Samozřejmě, migrace má jeden základní motiv – touha po lepším životě, po štěstí, po tom utéci vlastní bídě. Pokud někdo chce a domnívá se, že někde tam, kam chce dojet, ho čeká lepší život, může tam jít, to je součást režimu svobodného světa, ve kterém žijeme. Nemáme už na hranicích ostnaté dráty, nemáme Berlínskou zeď. Lidé si koupí letenku a prostě jedou, a pak je zcela na nich, jestli v nové společnosti obstojí, nebo neobstojí. Chtěl bych říct, že bychom se měli zamyslet nad tím, kam migrují, kam odcházejí. Neodcházejí náhodou do zemí, kde je nižší rasová intolerance, kde je méně diskriminace? Nepřicházejí do zemí, kde je mnohem větší rasová pestrost, kde tolik nevyčnívají, a tudíž nejsou vystaveni tolika předsudkům? Nepřicházejí do zemí, kde skutečně o jejich úspěchu rozhoduje to, co je v nich, a ne to, jakou mají barvu kůže? V této zemi se jim tolerance nedostává. Bylo by naprosto falešné mluvit o tom, že Romové nejsou v České republice diskriminováni. Být Romem a sehnat si podnájem, i když máte zaměstnání, je věc téměř nemožná.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Tereza Zámková zvítězila v soutěži Miss Roma Praha
Dvaadvacetiletá vítězka soutěže Miss Roma Praha zvítězila v
prestižní mezinárodní soutěži Miss Roma International 2009.
Dvojnásobnou vítězku Terezu Zámkovou pozvala k mikrofonu Iveta Durdoňová.
Jaká byla hlavní cena? „U nich je svatá Matka Tereza, takže jsme dostali krásný, opravdu luxusní koberec, kde byla ručně vyšitá Matka Tereza. Dostala jsem skvělou mikrovlnou troubu, kterou jsem neměla, tak se mi hodila, nějaké šperky, oblečení nám zůstalo i oblečení jsme dostaly, plus první místo získává cestu do Dubaje na soutěž, která se bude odehrávat v únoru, kde bude 24 zemí a Česká republika bude mezi nimi.“ Jak jste se připravovala na soutěž? „Zašla jsem si třikrát nebo čtyřikrát zacvičit, než jsem odletěla, ale díky tomu, že jsem přišla o práci, hledala jsem si i práci, než jsem odletěla. Bylo to v podstatě dva dny před tím, než jsem odlétala do Makedonie, bylo to takové hektické. Teď už práci mám, je to v lepší firmě a na lepší pozici. Myslím si, že teď jsem naprosto spokojená. Mám dva tituly, práci, všechno klape tak, jak má.“
„Kolegyně Kateřina Laskovská, která je pracovnice na úřadu Prahy 7 pro národnostní menšiny. Jely jsme tam tedy s Kateřinou. Myslím si, že jsme si to spolu docela užily, sedly jsme si spolu.“ Z kolika zemí byly účastnice soutěže? „Čtrnáct. Vybavuji si, že tam bylo Chorvatsko, to získalo druhé místo, třetí byla Makedonka, pak tam bylo Maďarsko, Německo a další.“ Jak jste se dorozumívaly meze sebou? „Holky mluvily romsky, já romsky nemluvím, teď to doháním, což je ostuda, ale zvládnu to, s tím, že holky uměly i anglicky, německy, nějakým způsobem jsme se domluvily.“ Jaké dojmy si odnášíte z této soutěže?
Jaký byl rozdíl mezi Miss Roma, kterou jste taky vyhrála, a Miss v Makedonii? „Co se týká Makedonie, tam je jedna miss z každé země. Byl to už takový ten užší výběr, o to to bylo těžší. Jinak to bylo v podstatě stejné, třeba na choreografii byla kratší doba. Cvičil nás pan Zoran Dimov, který nám dělal choreografa.“ Říkala jste, že se zúčastníte v únoru další soutěže v Dubaji... „To už je opravdu na nejvyšší úrovni. Docela se tam těším, velmi mě v tom pomáhá Praha 7, paní Laskovská. Musím se doučit angličtinu a romštinu, abych se tam dorozuměla a vše tam zvládla. Strašně se tam těším.“
„Na takovou soutěž jsem se nikdy nepřihlásila, protože jsem byla dřív strašně ošklivá, takže až poslední dva, tři roky jsem se nějak rozvinula, a teď trošku vypadám k světu. Jinak jsem se nikdy nikam nepřihlásila. Do této soutěže mě nutil přítel, takže dík patří i jemu, protože mě v tom podporoval, tlačil mě do toho.“ Pocházíte z Prahy? „Ne, pocházím z Lovosic, což je na severu Čech. Teď bydlím s přítelem dva roky a moje mamka s mojí mladší sestrou Veronikou bydlí v Lovosicích.“ Co jste vystudovala?
Co byste vzkázala začínajícím dívkách, které se chtějí přihlásit na Miss Roma? „Já bych jim chtěla vzkázat, že to není legrace, že záleží na tom, jak se budou vyjadřovat, jak budou vypadat, jaký udělají první dojem, jaké budou mít charisma. Určitě bych jim doporučila, aby se učily romsky, protože jestli se do takovéto soutěže přihlásí, budou to určitě potřebovat. A aby byly své.“ Jaké máte koníčky? „Tanec, teď romština, fitness, tenis, plavání mám ráda, procházky po Praze. Můj relax je nakupování v obchodních centrech, což přítel nemá někdy rád. A takové to obvyklé starání se o přítele, to je také můj koníček.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
Takové tedy bylo „O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 10. července. Naladit si nás můžete opět v pátek ve 20.05 - na vlnách Radiožurnálu a najdete nás také na internetové adrese www.romove.cz. Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Iveta Durdoňová a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |