Český tisk celý minulý týden i v posledních dnech podrobně sledoval peripetie možného opětovného zavedení víz pro cesty do Kanady. Konečné rozhodnutí v této věci padlo v pondělí v noci, mezitím však zaznívala nejrůznější obvinění, která by mohla být komická, kdyby situace nebyla natolik vážná.

Do čela těchto hlasů se postavily Lidové noviny, které otiskly rozsáhlý rozhovor s Romanem Krištofem, bývalým ředitelem kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské komunity, jenž zašel tak daleko, že prohlásil, že někteří lidé v Kanadě mají „profesionální a finanční zájem“ na tom, aby se Romové v Kanadě ucházeli o udělení azylu. Zmínil Karolínu Bánomovou z Ústí nad Labem, bývalou studentku romistiky na Univerzitě Karlově, která získala v Kanadě azyl v roce 1997, a Paula St. Claira, ředitele Romského komunitního centra v Torontu, a označil je za „prospektory“ Romů z České republiky ucházejících se v Kanadě o azyl. Krištof uvádí, že se o jejich aktivitách dozvěděl při „výzkumu“, kterým se v Kanadě zabýval, odmítá však prozradit, kdo byl jeho zadavatelem. Krištofova zpráva nebyla doposud zveřejněna, autor v ní však tvrdí, že Bánomová používá „neformální komunikační síť“, jejímž prostřednictvím poskytuje osobám, která mají zájem o získání azylu, informace o nejlepším „načasování“ příletu do Kanady a podání žádosti o udělení azylu. Nejvhodnější načasování údajně určuje podle informací, které dostává od členů kanadského Výboru pro přistěhovalectví a uprchlíky (IRB), „ke kterým má přístup“ .

Bánomová i St. Clair na tato obvinění okamžitě reagovali, označili je za zcela nepodložená a žádají veřejnou omluvu. Vzhledem k tomu, že z uvedených tvrzení mělo vyplývat, že nevhodného chování se údajně dopustil i IRB, kontaktovala jsem Janet Denchovou, výkonnou ředitelku kanadského Výboru pro přistěhovalectví a uprchlíky, abych se jí zeptala, jaký je její názor na tato tvrzení. „Těžko chápu, co mohli mít na mysli, když tvrdili, že pracovníci IRB poskytovali informace o ‚vhodném načasování‛, reagovala Denchová. „V kanadském systému pro přiznání statutu uprchlíka neexistují ‚lepší‛ ani ‚horší‛ momenty pro podání žádosti o udělení azylu.“

Snaha českých médií vykreslit romské uprchlíky jako osoby, které se snaží kanadský systém zneužít, pokračovala zveřejněním „zasvěcených názorů“ českého tlumočníka Jana Rotbauera žijícího v Kanadě, které otiskla Mladá fronta DNES ve svém čtvrtečním vydání. Tentýž tlumočník se pro česká média o romských uprchlících vyjadřoval již v červnu; média, která následně IRB kontaktovala, se dozvěděla, že pan Rotbauer pro IRB v minulosti sice pracoval, v současné době však IRB již jeho služeb nevyužívá. To ale Mf DNES nezabránilo citovat následující postřehy pana Rotbauera týkající se průběhu azylového řízení: „Jsou situace, kdy ten úředník jistě přemýšlí, zda některý z uprchlíků nezneužívá kanadský sociální systém. Například ve chvíli, kdy žadatel o azyl neví, kdy se narodil jeho otec a jeho matka, ale ví přesně, na co všechno má v Kanadě nárok [sic].“ Nebo: „Skutečností je, že určitá část Romů [sic] se za pár měsíců vrací zpátky domů… Zjišťují, že chleba je i v Kanadě o dvou kůrkách.“

Je politováníhodné, že se český tisk zapojil do takto jednoznačně pomlouvačné kampaně namířené proti romským žadatelům o azyl v Kanadě. Vzhledem k tomuto precedentu nemůžeme v případě, kdy došlo k znovuzavedení víz, od českých médií při diskusi o celé problematice očekávat nějakou seriozní reflexi ani sebeanalýzu. Novináři si možná neuvědomují, že tento způsob informování a zveřejňování názorů podobných falešných „odborníků“ se ve skutečnosti stává jenom dalším dokladem antiromských nálad, které v této zemi naprosto převládají. Takováto novinářská práce vypovídá více o prostředí, ze kterého se Romové snaží uprchnout, než o „zneužívaných“ žádostech o azyl.