Major Tomčo, velitel 68. motostřeleckého pluku ve Vimperku, v kasárnách U sloupu, blahé paměti nechával věcem volný průběh, dokud se nestal malér. Pak se začalo zavírat, zakázáno bylo všechno, dokud to zas nepřešlo. Tímto způsobem byl v roce 1977 68. motostřelecký prakticky nebojeschopný, stavem techniky i morálkou mužstva. Důstojníci fest kradli, vojáci se ulejvali a my absolventi jsme byli načerno doma víc než v kasárnách.

Když se dnes podívám na sesuv české společnosti do etnických konfliktů a na posilování extremistů, je to v lecčems podobné. Dokud se nestane malér, česká politika se nepohne, přesně podle zásady majora Tomča.

Samozřejmě si lze klást otázku, zda je únosné, aby cenou zdvihu politické vůle byl zničený život holčičky zasažené molotovovým kokteilem. Nicméně, máme-li se pohnout dopředu, je třeba se ohlédnout zpět, kde se rodila odpovědnost za tyto surové děje, odpovědnost, která snad do budoucna může politiky a další aktéry dostatečně vystrašit hrozivými důsledky jejich nečinnosti.

Přesný rozsah problému zvaného vyloučené romské lokality je znám od roku 2006. Současná vláda zdědila jak znalost situace, tak již poměrně konkrétní představy o možnostech řešení, nástrojích, postupech a zejména o potřebné institucionální podpoře pomocí specializované agentury. Ministrině Stehlíková tedy přišla k hotovému. Zbývalo jediné, začít dělat. Expertní podklady, konzultace, vše měla k dispozici. Paní ministrině však situaci modelovala po svém, prosadila sice vládní usnesení o tom, že má agentura vzniknout, slíbila její podporu a peníze všade kam přijela, vybrala 12 pilotních měst a regionů. Praktická činnost v terénu však téměř nezačala a všichni ti, kdo uvěřili jejím slibům, dodnes čekají na jejich splnění. Zákon o agentuře nikde, tým lidí znehybnělý na úřadu vlády asi sotva přežije střídání vlády po volbách. A to nemluvme o mnoha místních programech, které zanikly, protože agentura měla nabídnout vlastní.

Mnozí lidé, kteří mají k problematice romských ghet blízko ovšem tušili, že je po letech unikátní příležitost situaci vážně řešit. Proto byla snaha opakovaně upozorňovat odpovědné na nedostatečnou kompetenci a chabou výkonnost ministrině. Osobně jsem upozorňoval Martina Bursíka, který mne však překvapil tím, že na podzimním kongresu naopak vyhlásil neexistující agenturu a činnost Stehlíkové za hlavní přínos vládního působení Zelených. Uvědomil jsem si tehdy, že major Tomčo by se musel do dnešních podmínek ještě hodně učit. Upozornil jsem po vážných nepokojích v Litvínově lidi z okolí premiéra, varoval jsem vicepremiéra Čunka a leckoho dalšího. Odezva žádná, jakkoli byl malér na dohled.

Jeden z mála pokusů vlády o zbrždění vývoje zákazem politického křídla extremismu, Dělnické strany, narazil na alibistického soudce, který posuzoval více důkazní schopnosti Ministerstva vnitra než protizákonné konání extrémistů. I tento soudce je odpovědný za eskalaci a její důsledky. Od jeho soudu totiž neodešel "běžný" český justiční čistící prostředek nedostatku důkazů, jak si soudce myslel, ale poražený stát a vítězný extremistický názor na to, co třeba s těmi Cikány udělat. A stačí říct. Mnozí další si rádi ihned zvýší laťku. Paní primátorka Řápková, která dokázala dostat byznys s romskou chudobou do médií jako osamělá hrdinka. Žádný z novinářů se jí ovšem nedokázal zeptat co asi bude dělat pro svou obživu rodina, které sebrala desetinásobek dlužné částky, zda je vlastně neposlala krást a za co budou mít děti svačinu do školy nebo na zaplacení mateřské školky. Řápková byla razantní, dobře se prodávala v médiích, tak dostávala prostor, protože tvrdá ruka zvyšuje sledovanost a čtenost a tomu inzerenti v médiích rozumí. Na romském problému se vydělávalo o to více.

Čerstvě nastoupivší Michal Kocáb se ani nestačil rozhlédnut a uvědomit si co všechno si s úřadem vzal na odpovědnost a přišly další pochody extrémistů a neonacistů a další kumulace napětí, včetně oduševnělého populistického volání Řápkové po likvidaci jeho úřadu. Nevím jak moc nebo málo přispěl posléze Kocábův koncert k tomu, že se lidé v Ústí nad Labem uzavřeli minulou sobotu doma. Ale nebylo možné si nevšimnout jak je Ústí obsazené klubky novinářů a štáby televizních kamer, které dělají vše proto, aby se chlapcům v černých kanadách dostalo potřebné publicity a Dělnické straně volební kampaně. O čem pak asi přemýšlí český novinář? Pročpak to asi ti chlapci v černém dělají a proč volají ta ošklivá hesla? Pro sebe? Pro Romy? Nebo pro ty ostatní občany, kteří si to rádi poslechnou a přijdou je zvolit?

Nevím jaká jsou data sledovanosti tohoto třetího velkého "kongresu" politické strany u nás, který po ODS a ČSSD "vysílal" náš hlavní zpravodajský veřejnoprávní kanál ve prospěch Dělnické strany. A chlapci v černém na sebe samozřejmě rádi nechali čekat, protože napětí houstlo, dorazili i jejich odpůrci, silné kordóny policie, masivní přítomnost techniky, pobíhající fotografové a kameramani, prostě vše jak má být, když se sejdou skuteční milovníci chlapských pořádků a tvrdé pěsti na cikánskou verbež.

Také si říkáte zda je to normální? Také si říkáte, zda je náhoda, že v noci někdo zavřel vodu v domku a vhodil na ty Cikány čtyři molotovovy koktaily? Také si říkáte, že i kdyby někdo žil celý život ze sociálních dávek, neplatil a měl dluhy, i kdyby třeba jiného okradl nebo poškodil, nic z toho neopravňuje popravu zápalnou lahví?

Osobně tuším jak velké problémy existují v soužití na okraji romských ghet, jak malou loajalitu prokazují mnozí obyvatelé romských enkláv k místním poměrům a k solidnímu, uspořádanému soužití s ostatními, ale nadále a od počátku to jsou občané této země, stejně jako my ostatní. Mají pasy a doklady České republiky a mají nárok na bezpečí pro své děti a životy. A jakkoli jistě platí, že loňská a letošní migrační vlna do Kanady nese hodně rysů spekulativního byznysu těch, kdo to z Kanady organizují, po minulém víkendu již žádný kanadský úředník neuvěří, že jsou romské děti u nás v bezpečí, protože prostě nejsou, jakkoli na to mají občanské právo.

Nyní, když se ucho utrhlo, sáhla vláda i prezident po siláckých slovech, která ovšem nejsou příliš podložena účinnými nástroji řešení situace, ať již směrem k vyloučeným Romům nebo směrem k Dělnické straně a jejím holohlavým úderným oddílům. A čas plyne. Nevím zda se přechodný kabinet dokáže k této věci nějak postavit, ale je nesporné, že do voleb ještě uvidíme a zažijeme leccos. A ve srovnání s tím bude negativní volební kampaň ČSSD pod taktovkou americké kampaňové firmy PSB nebo ODS pod taktovkou někoho jiného, slabý odvar. Chlapci v černých bomberkách mají jistě v zásobníku mnohé další kousky a když budou vědět, že jim česká média zase dají vysílací primetime, rádi je předvedou, na naší společné cestě do pekel.