Vytištěno 30.05.2023 16:03 17-04-2009 Marie Vrábelová, Marie Vrábelová, Jana Šustová, Gabriela Grmolcová, Anna Poláková Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Dnes se společně vydáme na oslavy mezinárodního dne Romů. Samozřejmě nebudou chybět zprávy ze života Romů a pěkná muzika. Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen. To je jenom namátkový výběr z programové nabídky. =[ Reportáž ]=
Brno velkolepě oslavilo Mezinárodní den Romů
Co očekáváte, na co se nejvíc těšíte? „Těšíme se nejvíce na tanečníky, slibovali nám zákusky, jsme rádi, že jsme Romové, že pocházíme z Indie.“
„Ten strom roste dobře 4 nebo 5 roků a zdá se, že přeci jen situace se vyvíjí k lepšímu, i když jsem dost velký pesimista vzhledem k tomu, co se děje, ale věřím, že situace se určitě zlepší, protože jinak to ani nejde. Musíme věřit, že se zlepší i v té pospolitosti Romů, která se do společnosti začlení skutečně jako její integrální součást, ale také ve smyslu angažovaných občanů.“
„Já si myslím, že ty organizace, které se o to starají, tak se nějak posunuly, zdokonalily se, že vlastně se zdokonalil systém přístupu díky evropským projektům. Ale mám obavy, že pořád zůstává dost Romů v situaci zadluženosti, problémů s byty, v nezaměstnanosti, zvlášť teď v době krize, tzn. některé systémové věci by ještě chtěly zdokonalit.“ Jedním z dalších organizátorů je František Jemelka z Muzea romské kultury.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Mezinárodní den Romů v Chomutově začal u Stromu smíření
Mezinárodní den Romů v Chomutově byl také dokonale připraven. Marie Vrábelová se
zeptala na více informací k těmto oslavám
organizátora Jana Šipoše.
„Zorganizovali jsme svátek Romů, tzn. u Stromu smíření, kde se setkáváme každým rokem. Pozvali jsme hosty, kteří si váží toho našeho svátku, chtěli jsme jim dát možnost prokázat úctu tomu stromu, kterého si my vážíme. Program začínal uvítáním hostů, pak se hrála hymna od známé skupiny Čilágos z Náchodu, poté následovala minuta ticha jako vzpomínka na holocaust Romů a pak bylo svěcení stromu, který posvětil přímo chomutovský farář.“ Takto to je každý rok v Chomutově? „Každý rok máme jiný program, děláme to různě, třeba minulý rok jsme jeli na voze, na něm hrála naše chomutovská skupina, zpívali jsme a projížděli jsme celým městem, vždy jsme na chvilku někde zastavili a zahráli. Jízdu jsme končili u Stromu smíření, kde jsme ukončili svátek Romů. Takže každým rokem se to snažíme dělat pestře a ne jednotvárně.“ Jak byste třeba srovnal minulý rok a letošní rok? „Nechci se chválit, ale myslím si, že je to každým rokem lepší.“ Jaká je atmosféra v Chomutově? „Po situaci zeleného záchranného kruhu je nálada různá, zejména Romové pociťují exekuce, nelíbí se nám rozdělení, které hlásá naše starostka, rozdělení na lidi nepřizpůsobivé a na lidi, kteří se chovají asi podle nějakých šablon, a řekl bych, že společnost je na Romy v Chomutově dost zlá.“ Jak se cítíte v Chomutově? „Někdy hloupě a blbě, že to takto říkám, protože chodím třeba do sauny, chodím tam už 15 let, známe se tam mezi sebou, kdo se tam chodí pravidelně saunovat, ale najednou se jakoby trošku otočili v tom, že jsme se neshodli v názoru, jestli je správné vzít těm lidem poslední peníze, které mají a exekuovat a spousta lidí říká, že to je v pořádku, že na ty lidi se musí vzít bič, že jiný způsob není. Oni vnímají negativně, že já se zastávám těch lidí. Já se jich sice zastávám, ale myslím si, že platit se musí, ale musí to být taková forma, aby se těm lidem neubližovalo, protože tam jsou např. děti.“ Chtějí vystěhovávat Romy do jiných bytů, jaké byty by to měly být, jsou už připravené? „Je tu asi 70 žalob na vystěhování od města a to, co vím, tak se asi těžko někde najde místo, ty známé buňky ty jsou de facto plné a v té známé dukelské lokalitě také moc bytů volných není. Takže ta představa města, že ty lidi vystěhuje do nějakých jiných bytů, tak tu neznám, nevím přesně, kde by je měli ubytovat.“ Kdo pomáhá Romům, kteří jsou v nouzi? „Já pracuji v organizaci Člověk v tísni jako sociální pracovník, pak je tu Romodrom a pak různé organizace, které se snaží pomáhat Romům humanitárně, jako je třeba mostecká Charita.“ Jak se cítíte v této společnosti, cítíte se ohrožen? „Tak přímo jako fyzicky ohrožen, tak to by záleželo, kolik by těch lidí bylo, je to nepříjemné večer někam chodit, nebo třeba manželka se nechce se mnou jít večer projít, protože ta situace je opravdu divná v Chomutově.“ Jak vidíte budoucnost Romů u nás? „Já jsem optimista, doufám, že dojdeme k tomu, co naše demokracie chce a co my chceme také, tak věřím tomu, že to po nějakém čase snad bude, nejsem ale fantasta, je potřeba ještě udělat mnoho kroků.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
S ministrem Kocábem o Mezinárodním dni Romů
Mezinárodního dne Romů v Chomutově se zúčastnil i ministr pro
menšiny a lidská práva Michael Kocáb, který Marii Vrábelové
řekl:
Za celou dobu se toho pro Romy příliš neudělalo, hodně se toho naslibovalo, jak byste teď vůbec charakterizoval tu pozici Romů ve společnosti? „Jsou přijímáni s určitými stereotypy, oni nejsou takoví, za co jsou vydávaní, máme tu zhruba 250 tisíc Romů, z toho 60 až 80 tisíc patří mezi ty sociálně vyloučené, ale z těch 60ti tisíc je problémových třeba jen malé procento, ti ostatní jsou jen v sociálně tíživé situaci. Ale podobně byste ten koláč mohla naporcovat i u bílé majority, ale tam už se nepoukazuje na to, že my Češi jsme sociálně problémoví. U nás se správně konstatuje, že to jsou excesy, nebo výjimky, ale takto to musíme přijímat i u Romů.“ Společnost se v poslední době k Romům chová dost nepřátelsky, vnímáte to také tak? „Jak která, určitě tak nazírají ti, kteří s nimi bydlí a jsou nespokojeni, protože tam se skutečně objevují problémy, ale nikdo nedokáže přesně rozklíčovat, kdo přesně za to může, jestli ti, kteří přivodili existenci těch ghett.“ Je Mezinárodní den Romů, co byste popřál Romům do budoucna? „Tak já jim samozřejmě přeji to, co je nasnadě, aby se situace ve společnosti zlepšila, aby byli vnímáni přívětivěji a s větším pochopením, aby si lidé všímali jejich dobrých vlastností, není to jen ta hudba, tanec, umění, o kterém mluvíme, ale je to třeba jejich schopnost chovat se pěkně k dětem, ke svým starším, oni jsou uvnitř komunity velmi sociálně ohleduplní a vyzrálí, dalo by se říct. Já když jsem přišel do těch nejhorších oblastí, tak byly vždy jejich byty v pořádku a když tam vedle sebe bydleli bílí a Romové, tak ti sociálně nepřizpůsobiví Romové se ukázali naopak jako sociálně velmi přizpůsobiví, kteří to tam měli vždy v rámci možností velmi hezky zařízené, útulné, kdežto ti bílí bydleli často v neuvěřitelném nepořádku. Tam se trošku změnil můj pohled na to, jak to vůbec je, a já jsem pochopil, že když se bílý člověk dostane do takové šlamastiky, tak to vzdává, naopak Romové jsou přizpůsobiví a dokáží vyjít i s těmi nejnuznějšími podmínkami.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Most získal dotaci z Evropské unie na revitalizaci dvou problémových lokalit – sídliště Chanov a čtvrti v okolí bloku 100, kde žijí Romové a nepřizpůsobiví lidé. Integrovaný plán rozvoje deprivovaných území města je souhrnem projektů zaměřených na vzdělávání, zaměstnanost, sociální služby, ale i rekonstrukci obytných domů či bezpečnost a prevenci kriminality. Kanadský ministr pro občanství, přistěhovalectví a multikulturalismus Jason Kenney vyzval Česko, aby zakročilo proti agenturám, které možná stojí za přílivem českých Romů do Kanady, kde žádají o status uprchlíka. Vláda v Ottavě však podle ministra neplánuje opětovně zavést pro české občany vízovou povinnost. Na ombudsmana Otakara Motejla se Romové se svými problémy příliš často neobracejí. Veřejný ochránce však upozorňuje, že co se týče diskriminace Romů v přístupu ke vzdělání, není situace jednoduchá. Motejl zdůrazňuje zejména přístup rodičů, kteří by měli dbát na svoje děti, aby včas a dostatečně přijaly správné učební návyky. Dospělí Romové však často školní vzdělávání podceňují. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
S Karlem Holomkem o Konečném řešení Otázky cikánské
Jak už jsme řekli ve středu 8. dubna si Romové v různých zemích světa
připomněli svůj mezinárodní den. Velkolepé oslavy se uskutečnily také v
Brně, kde jejich účastníci nejprve uvázali stužky v barvách romské vlajky na
Strom tolerance v Zábrdovicích a poté se v průvodu vydali přes centrum města
k areálu Vaňkovka, kde probíhaly koncerty a taneční vystoupení. Jana Šustová
požádala o rozhovor inženýra Karla Holomka, který se ve svém projevu v úvodu
oslav zmínil také o studii Národní strany s názvem Konečné řešení Otázky
cikánské (nejen v Českých zemích).
Karel Holomek doufá, že společnost s touto knihou nebude souhlasit. „Doufám, že se tím naše instituce budou zabývat a budou zkoumat, zda to není doklad, který by zakládal příčinu žaloby a nějakého postihu, ale to ani nepokládám za podstatné. Za podstatnější bych pokládal, aby celá společnost svým přístupem k těmto věcem dala najevo, že smýšlí úplně jinak než tito lidé.“ S Karlem Holomkem jsem mluvila u Stromu tolerance, který on sám v roce 2003 zasadil na zahradě fary v Brně - Zábrdovicích. Zajímala mě otázka, jak se od té doby změnila účast Romů na oslavách jejich mezinárodního dne a jak se změnila situace Romů v České republice. „Ta účast je znatelně vyšší, ale ne tak znatelně, aby mě to mohlo těšit. Oficiální osobnosti, které jsou vždy zvány organizátory, ty se tu vždy objevují, ale posun v praktickém zlepšení té situace, který si všichni přejeme, ten tu stále nevidím, čehož je také důkazem třeba politická scéna. Jak jsem si dnes dovolil nactiutrhačně říct, vláda opravdu má hodně práce s tím, aby se udržela u moci, a stranické sekretariáty s tím, aby vydobyly to, co je v jejich zájmu, aniž by to mělo nějakou souvislost se zájmy lidí. To jim sebere veškerou energii, sílu a možná i dobrou vůli, aby vykonaly něco konkrétnějšího, lepšího pro lidi, o Romech ani nemluvě. Otázka programu integrace Romů do společnosti, která mohla být ještě na závěr toho předsednictví Evropské unii nějakým způsobem prezentována díky třeba našemu ministrovi Kocábovi, tak to už se nestane, protože vidíme, jak to všechno dopadlo. To je špatné a v tomto směru já ten pokrok nevidím, bohužel.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Výstava Zaniklý svět připomíná kulturu Romů a Sintů
Zaniklou kulturu Romů a Sintů, kteří žili po staletí v českých zemích,
připomíná ojedinělá výstava Zaniklý svět, která je od 8. dubna k vidění ve
výstavní síni Zlatá trojka v Městské knihovně v Mostě. Život Romů
připomínají unikátní předválečné fotografie z rodinných archívů, které
představují svět romského etnika v době nacismu a život v koncentračním
táboře v Letech u Písku. Organizátor výstavy Čeněk Růžička, který se hrdě
hlásí k původním českým Romům a vede Výbor pro odškodnění romského
holocaustu, redaktorce Evě Holé potvrdil, že fotografie hovoří za vše a
každý si podle nich udělá o tehdejších romských rodinách obrázek.
Vy jste tady ve svém projevu zmínil, že Romové byli velcí znalci koní, čím se to projevovalo, obchodovali s nimi, chovali je?
Vy jste říkal, že Romové přišli o svou kulturu, dnes jsou opravdu všichni házeni do jednoho pytle, proč si myslíte, že nestudují tolik jako majoritní společnost, proč se nezařazují trošku do toho života, lidé na ně hledí jako na nějaké vyvrhele v společnosti?
Nemalé zkušenosti s Romy, ať už dobré nebo špatné, má mostecký primátor Vlastimil Voska. Majoritní společnost se snaží Romy vyčlenit a často mezi lidmi převládá nesnášenlivost. Ještě před několika desítkami let ale nikdo nic podobného neznal, jevy z fotografií totiž jasně potvrzují, že Romové jsou velmi hrdí a nedají se lehce zlomit. „Otázka nesnášenlivosti je úplně jiná, než to, co jsme měli možnost shlédnout na výstavě. Výstava ukazuje více jak šestisetletou historii pobytu Romů na území nynější České republiky, to je o bohaté historii, o kulturních tradicích tohoto etnika, a to je něco jiného, než se v současné době děje a nesnášenlivost – to je otázka na velmi dlouhý rozbor. Myslím si, že to není jen o nesnášenlivosti vůči Romům, to je o tom, že obecně teď panuje taková nesnášenlivost lidí s lidmi, že každý se stará sám o sebe a to je samozřejmě důsledek současného tlaku doby.“ Na těch fotografiích ty rodiny vypadají velmi spořádaně, kde si myslíte, že se stal ten zlom a změnilo se to, a někteří Romové dnes žijí tak, jak žijí? „To je zásadním smísením různých kulturních proudů Romů, my v současné době tu máme velké množství importovaných Romů historicky ze Slovenska, z Maďarska. Ale ti Romové, které dnes vidíme na fotografiích, tak to jsou ty rodiny, které mají tu rodinou tradici, na fotografiích se každý pěkně usmívá a jsou pěkně oblečení, berme tu dobu, kdy ty fotografie vznikaly. Dnes je doba jiná, lidé se třeba tolik neusmívají a třeba ani tak nedbají na svůj zevnějšek, a to by chtělo srovnat současný svět a dát takovou výstavu hned tady do vedlejší místnosti, to by se mi moc líbilo.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 17. dubna je u konce. Ale naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz. Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jan Mišurec a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |