U příležitosti Mezinárodního dne Romů bude v brněnském Muzeu romské kultury zahájena výstava obrazů Ceiji Stojky s názvem „Žít!“. Vernisáž se uskuteční za osobní účasti autorky v úterý 8. dubna 2009 v 16:00 hodin, její součástí bude i prezentace knihy „Žijeme ve skrytu“ (Argo 2009) a autogramiáda. Výstava potrvá do 19. září 2009.

Ceija Stojka začala malovat v roce 1989, když jí bylo padesát šest let. Její schopnost vyjádřit svůj vnitřní svět barvami na plátně nebo na lepence, kreslit tuší obrazy, které v sobě nosí více než půl století, je tak fascinující, že se musíme ptát, z čeho vyrůstá a z čeho čerpá.

Ceija Stojka se narodila v roce 1933 v rakouském Štýrsku do rodiny kočovných Romů, handlířů s koňmi. Až do roku 1938, kdy nacistické Německo anektovalo Rakousko za převažujícího souhlasu jeho občanů jako svou východní marku, prožívala šťastné dětství ve velké rodině s rodiči a pěti sourozenci, se silnými vazbami na rozvětvené příbuzenstvo. Žili na cestě, v bezprostředním sepětí s přírodou v rytmu ročních dob.

Po anexi Rakouska se vše radikálně změnilo: zákaz kočování, vyloučení ze školní výuky. V roce 1941 byl otec odvezen do koncentráku v Dachau, kde byl zavražděn. Následoval lov na Romy ve vídeňských ulicích, Ceija s matkou a sourozenci se skrývala v kupách listí v parku. Když jí bylo deset let, byla společně s matkou a sourozenci transportována do Osvětimi – Březinky kde byl v těsném sousedství páchnoucího dýmu z krematoria zřízen cikánský tábor. Po Osvětimi následovaly tábory Ravensbrück a Bergen-Belsen.

Když byla Ceija spolu s matkou osvobozena, bylo jí dvanáct let. Svoboda v poválečném Rakousku však měla pro některé lidi, včetně Romů, hodně stinných stránek.

V polovině osmdesátých let, kdy už měla Ceija Stojka dospělé děti a vnuky, začala pro ně potajmu pořizovat zápisky „jak to bylo v koncentráku a co jsem tam prožila“.

Díky filmařce Karin Berger se ze zápisků psaných pro sebe a pro rodinu stala kniha, která v Rakousku vyšla v roce 1988. Kniha s názvem „Žijeme ve skrytu“ vzbudila v německojazyčných zemích velkou odezvu a autorka s ní rok po vydání navštívila Japonsko. Po návratu do Vídně začala malovat obrázky pohlednicového formátu a poslala je dětem do Japonska. Od té doby uplynulo dvacet let, její výtvarná tvorba se rozrostla do šíře a její obrazy si našly cestu do světa.

Výtvarná tvorba této neobyčejně silné autorské osobnosti má mnoho poloh – od barvami hýřících květinových polí přes kresby tuší, ale i štětcem a barvami ztvárněné prožitky z nacistických lágrů až po nesmírně silné výjevy ze života Romů před válkou, výjimečně i po ní.

Brněnská výstava soustřeďuje především díla reflektující hrůzy prožité války. Obrazy Ceiji Stojky promlouvají přímočarým obsahem s nesmírnou naléhavostí. Nelze však pominout, že jsou projevem velkého výtvarného talentu, který autorku vyjímá ze škatulky insitního umění či tvorby etnické minority.

Tisková zpráva Muzea romské kultury v Brně byla připravena s použitím materiálů překladatelky Jany Zoubkové.