Verze pro tisk: Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz, kde si můžete také stáhnout podcast pro tento pořad.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Hned v úvodu se dozvíte, jak si vede kapela Bengas. Řekneme vám, jaké programy připravilo sdružení Slovo 21 pro studenty a nebudou chybět zprávy ze života Romů nebo právní poradna.

Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.

To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.

V nejbližší době vydá kapela Bengas své nové album, přestože v minulém roce zažila mnoho personálních změn. O změnách i připravovaném albu hovoří kytarista a zpěvák Milan Migel Horvát v příspěvku Jany Šustové.

Když se ohlédnete za rokem 2008, co přinesl pro skupinu Bengas? Co se vám podařilo, kde jste koncertovali?

„Rok 2008 přinesl velké změny do kapely, změny v obsazení, a to je právě to důležité. Vzali jsme nového bubeníka, protože náš bývalý bubeník si otevřel firmu – autodopravu a kapelu už nestíhal. A samozřejmě bubeník je základ kapely, takže jsme museli sehnat nového. Náš sólový kytarista František Červeňák se odstěhoval do jižních Čech a do Prahy nemohl dojíždět, neměl ani na benzín, zkoušky bychom mu nemohli platit, takže náš baskytarista Martin začal hrát na sólovou kytaru, a já jsem mu řekl, že pokud chce hrát na sólovou kytaru, tak za sebe musí najít náhradu, takže sehnal baskytaristu Zdeňka Kureje, to je baskytarista, který hrál se známým muzikantem Milanem Krokou, teď hraje s námi a bubeník je jeho bratr. Takže my jsme teď v kapele všichni jakoby rodina, já tam mám bratra, Martin Syvák tam má syna, který hraje na perkuse, jmenuje se Radek, pak jsou tam dva bratři – bubeník a baskytarista a ještě je tam můj kamarád z dětství Milan Šenky z Karlína, to je známý člověk, syn ještě známějšího člověka pana Korytára, ten s námi hraje na perkuse. Teď to musíme všechno doladit, dát dohromady hlasy, ukázat klukům, jak hrajeme písničky, naučit je ty nové, které jsme složili. Ale myslím si, že ti noví kluci, kteří přišli, do toho dají něco nového a právě o tom je naše muzika, že to bude něco nového.“

„Jasně, hráli jsme v Maďarsku, na Slovensku, pak jsme hráli v Polsku a ještě jsme byli v Paříži, to bylo úžasné. Každý rok někde jsme, jezdíme po festivalech. Teď každou druhou neděli hrajeme v Popokafepetlu, Újezd 19, to je tady na Újezdě u nás v Praze, lidé tam pořád chodí, je tam vždycky narváno, to si myslím, že je docela úspěšná akce takovéto pravidelné hraní, že si nás lidé mohou najít a přijít poslechnout.“

Připravujete novou desku, kdy asi vyjde a na co se mohou posluchači těšit?

„Já doufám, že to bude co nejdříve, v lednu by to mělo vyjít, nebo maximálně v únoru. Teď si musíme vzít dovolené a dojet to konečně do konce, máme natočených asi 8 písniček, chybí natočit asi 4 až 5 písniček, které bychom ještě okořenili něčím novějším. Právě jsme přemýšleli o tom stylu, aby to byl náš styl, ale v moderním pojetí, chtěli jsme tam dát takové techno základy, ale to mi potom přišlo zase až moc, takové úplně techno nebo moderní hudbu, co se teď hraje na diskotékách, to už by bylo moc. Musíme to nahrát tak, abychom to potom mohli zahrát živě. Nemůžeme chodit s počítačem na pódium, pouštět tam nějaký základ a do toho hrát, to dělají jiné kapely, ale my jsme přece živá kapela a musíme hrát na živo. Jsou tam pomalé písničky, je tam bosa nova. Já většinou skládám texty o lásce, o životě, o tom, co jsem zažil. Melodie skládá můj bratr Petr, který je se mnou v kapele, úžasně zpívá. Měli jsem takovou nepříjemnost v rodině, tak jsme složili písničku o tátovi, je moc smutná, ale krásná. Když jsem slyšel, jak ji bratr zpívá, tak mi šly slzy do očí a to bylo úžasné. Myslím, že je to album docela moderní, ale že jsme zůstali sví.“

Občanské sdružení Slovo 21, které sídlí v Praze, realizuje pravidelně programy pro studenty. Právě tento měsíc odstartuje další z nich. Více řekla Marku Polákovi koordinátorka projektu Martina Horváthová.

„V rámci našeho projektu Dža dureder - Pokračuj, což je projekt přípravných kurzů na vysoké školy určený romským středoškolákům, tento rok organizujeme poprvé za celou tu dobu setkání všech přihlášených studentů s cílem pomoci jim při výběru oboru studia. Máme pozvány psycholožky, které provedou testy studijní orientace atd. Veškeré ty aktivity mají směřovat k tomu, abychom pomohli těm daným zájemcům trošku usměrnit jejich další studijní dráhu, tzn. říct třeba, jestli se více hodí na humanitní obory nebo na přírodovědné a pak pomoci s výběrem konkrétního oboru studia.“

„Studenti jsou z celé České republiky, zastoupen je především Moravskoslezský, Olomoucký, Ústecký a Středočeský kraj. Kromě toho programu pomoci s výběrem oboru studia se účastní toho setkání naše supervizorka paní doktorka Šiklová, která trošku pohovoří studentům o tom, co obnáší vysokoškolské studium, jak se efektivně učit a trošku se je bude snažit namotivovat.“

„Přípravné kurzy mají různé zaměření podle toho, kam se ti daní studenti budou chtít hlásit, na jakou školu, z čeho budou dělat přijímací zkoušku. Kurzy začnou v lednu, od ledna běží první kurzy, budou končit v květnu nebo v červnu, podle toho, kde se kdy dělají přijímací zkoušky. A nyní je ještě nejlepší období využít poslední možnosti a do přípravných kurzů se přihlásit.“

„Přihlásit se můžou studenti od třetích ročníků středních škol, samozřejmě to mohou být i lidé starší, kteří se chtějí hlásit na vysokou školu z praxe. Přihlásit se můžou na telefonním čísle 222 511 434 nebo na emailu pripravastudentu@centrum.cz a radila bych, aby tak učinili co nejdříve, aby také co nejdříve mohli začít se svojí přípravou. V rámci toho našeho projektu jsme teď koncem roku 2008 vydali příručku, která se jmenuje stejně jako projekt, tedy Dža dureder – Pokračuj a je to příručka, která má zlepšit orientaci uchazečů o vysokoškolské vzdělání. Jsou v ní jakoby shrnuty důvody, proč si myslíme, že je dobré studovat, co to přinese studentům a pak jsou tam takové všeobecné informace o tom, jak vypadá vysokoškolský systém v České republice, co je třeba jakou dobu studovat, abyste dostali titul bakalář, magistr, či dále doktor apod. a vůbec je tam takový přehled toho, co všechno se dá studovat. Jsou tam odkazy na seznamy vysokých škol na internetu a další zajímavé informace. Tuto příručku budeme distribuovat všem účastníkům našeho kurzu a pokud někdo, kdo zrovna poslouchá rádio, by měl zájem o tuto příručku, aniž by se do kurzu přihlásil, jsme schopni mu ji zaslat, takže ať nás kontaktuje na e-mailu nebo telefonicky a domluvíme se dál.“

Na východním Slovensku ve Spišské Nové Vsi lze studovat obor Sociální práce v romských komunitách. Katedra patří pod Fakultu sociálních věd a zdravotnictví Univerzity Konstantina Filosofa v Nitře. Jana Šustová poprosila o informace magistru Vlastu Fabianovou, která na katedře vyučuje.

Děti z romské osady Rudňany (Foto: Jana Šustová)

„Na sociální práci se zaměřením na romské komunity máme dnes už první a druhý ročník denního studia a pět ročníků magisterského studia externího.“

„Přímo tady na pracovišti jsme tři na plný úvazek, na částečný úvazek jsou tu další tři pedagogové s tím, že jsme organickou součástí fakulty sociálních věd, takže vlastně učitelé sem dojíždějí z Nitry.“

Romská osada Pätoracké v Rudňanech (Foto: Jana Šustová)

„Já jsem v podstatě po konkurzu v roce 1998 byla přijímaná na pracovní pozici etnolog s tím, že zaměření bude na etnické menšiny, včetně Romů, takže vlastně od roku 1998, kdy jsem přišla na univerzitu, tak jsem se věnovala především romologii, tzn. vědě, kde objektem bádání jsou Romové, zabývá se způsobem života Romů, romských skupin, zvlášť tedy slovenských Romů nebo Romů žijících na Slovensku, romskou kulturou. Druhým předmětem, který mi tak nějak organicky z toho vyplynul, byl Romský folklor, romské kulturní tradice, romské umění a protože jsem vzdělání etnolog, tak z těch základních úvodních předmětů vyučuji Úvod do etnologie, případně Kulturní a sociální antropologie. A protože jsem se tak, obrazně řečeno, zahrabala do té romské problematiky, tak to tak postupně vykrystalizovalo, že tady na tomto pracovišti a ze začátku u v Nitře od roku 1998 jsem začala přednášet i Dějiny Romů. Ale musím říct, že to bylo pro mě těžké, protože to je několik tisíc let dlouhá historie, kterou je třeba zvládnut, a kterou je třeba zvládnout tak, aby to pochopili a bylo to zvládnutelné i pro studenty.“

Když koukám na rozvrh hodin, na předměty, které máte, tak je tu samozřejmě určitý objem předmětů jako Úvod do sociální práce, Právo, Všeobecná pedagogika, máte také Biologii a Somatologii, je tento předmět také nějak specificky zaměřen na Romy?

„Tak nechci říct přímo, že by byl zaměřený na Romy, ale samozřejmě, že když paní doktorka přednáší, tak upozorňuje na některé antropologické odlišnosti, ale v tom pozitivním smyslu slova, na co může být ten sociální pracovník v terénu připravený. Jsou to všeobecné informace o biologii člověka, o jeho těle, o jeho zákonitostech a přednostech, student to prostě musí zvládnout, protože bude pracovat s lidmi. Také tu máme psychologii, studenti studují hodně psychologie, sociální pracovník musí být vynikajícím psychologem, musí být empatický, musí se umět vcítit, musí každého člověka brát jako osobnost s jedinečnými vlastnostmi a potřebami, takže to je základ. Samozřejmě, že jsou tam i pedagogické disciplíny, nejvíc je sociální pedagogiky, protože ta úzce souvisí se sociální prací, je takových výchozím základem pro sociální práci. Velká pozornost je věnovaná romskému jazyku, protože pokud budou pracovat v romských komunitách, tak musí zvládnout i romský jazyk, alespoň na úrovni běžné komunikace.“

„Jak tak koukám do rozvrhu, tak v prvním ročníku mají pět hodin týdně, a druhý ročník denního studia má také pět hodin, u externistů je to trošku složitější, tam mají takové přednáškové cykly, tam je to soustředěné do několika dní, takže se věnují třeba nonstop romskému jazyku, na semestr je tam myslím dotace 24 hodin.“

Chomutov vyhlásil boj prostitutkám, drogově závislým a nepřizpůsobivým občanům, kteří neplatí nájem a obtěžují svým chováním slušné lidi. Proti jedincům i rodinám neplnícím si své povinnosti se město rozhodlo postupovat nekompromisně a tvrdě. K přijatým opatřením patří vystěhování neplatičů do ubytoven či uvalení exekuce na dlužníky. Na spolupráci při projektu Zelený kruh se město Chomutov dohodlo se státní i městskou policií, sociálními úřady a exekutory.

Města v Ústeckém kraji žádají nebo v blízké době požádají o stamiliony korun, za které chtějí opravit problémová sídliště. Často jde o místa, která patří mezi takzvané sociálně vyloučené lokality, jako jsou třeba Janov nebo Chanov. Čtvrti trpí vysokou kriminalitou a střety starousedlíků se sociálně slabými. Města mohou z Bruselu získat až 85 % potřebné částky a to i pro vlastníky místních nemovitostí.

V pražské vile Portheimka je fotografická výstava představující doposud nezveřejněné snímky ze života původních českých Romů a Sintů pod názvem Zaniklý svět. Romové mají v českých zemích šestisetletou tradici. Výstava je otevřena denně kromě pondělka od 12 do 17 hodin, potrvá do 30. ledna a vstup na ní je zdarma.

Romské sdružení Hradec Králové pořádá v sobotu 21. února Druhý reprezentační romský ples, na kterém vystoupí maďarská hudební hvězda Bódi Guszti. Před plesem, který začíná ve 20 hodin, se uskuteční od 17 hodin soutěž Miss Roma 2009. K poslechu zahraje v královéhradeckém Kulturním domě Střelnice i skupina Budějovice Band.

Bydlíte v podnájmu a bojíte se výpovědi z bytu? Marie Vrábelová se zeptala Miroslava Dvořáka z Poradny pro občanská a lidská práva, kdy může výpověď nastat.

„Tak důvodů je celá řada, obecně se ty výpovědní důvody dělí na výpovědní důvody bez přivolení soudu a s přivolením soudu. My se dnes budeme zabývat tím prvním typem výpovědních důvodů, tj. bez přivolení soudu.“

Tzn. že výpověď musím dostat do vlastních rukou jako převzetí, nebo o tom ani nemusím vědět?

„Obecně je kogentní ustanovení v občanském zákoníku, že výpověď musí být doručena. Když říkám doručena, tak musí být doručena tomu nájemci, nejenom jeho rodinnému příslušníkovi, ale nájemci, osobě, která je smluvní stranou smlouvy. Pokud se tak nestane, tak vlastně účinky výpovědi nemohou nikdy nastat.“

Co když se budu zatajovat a budu dělat, jako že nejsem doma, abych nemusela převzít ten dopis?

„I kdyby jste se zatajovala, a i kdyby ta druhá strana byla natolik nešikovná, že vám to při nějaké příležitosti nepředá třeba za účasti svědka, tak pořád tam bude chybět ta podmínka toho doručení, tzn. výpověď není doručená nájemci, nikdy nemohou nastat účinky výpovědi, tzn. že bez doručení je jakákoliv výpověď neplatná.“

Musím v té výpovědi mít i důvody, proč dochází k výpovědi z bytu?

„Určitě, musí být jednoznačně uveden důvod, proč dochází k té výpovědi, musí tam být zároveň poučení o tom, co můžete v rámci určitých vašich procesních možností činit, abyste tu výpověď zvrátil, tzn. že do šedesáti dnů od doručení této výpovědi můžete podat na své vlastní náklady žalobu na neplatnost výpovědi z nájmu.“

Tzn. že to jsou konkrétní důvody, které mě mohou vyhnat z toho nájmu, které to jsou?

„Těch výpovědních důvodů je pět. První výpovědní důvod nastane tehdy, jestliže nájemce nebo ti, kteří s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě, mohou to být i návštěvy, protože z hlediska judikatury vy máte povinnost v případě, že pokud činí návštěva, pokud to řeknu jemně, neplechu v domě, učinit určitou nápravu buďto slovem, nebo nápravu můžete učinit i tak, že na tu návštěvu, která s vámi přebývá v bytě, zavoláte policii, která má ty její prohřešky řešit. A co konkrétně se myslí tím hrubým porušováním mravů v domě, to je důležitá věc, protože mravy jsou věc obecná a poměrně neurčitá, ale zase judikatura nám tu řekla, co konkrétně je nejenom porušením mravů, ale i hrubým porušením mravů, protože tak zní ten výpovědní důvod. Tak především by to byla každém případě nadměrná, opakující se hlučnost, třeba v té domácnosti, která obtěžuje ostatní nájemníky v tom daném domě.“

Co znamená ta hlučnost, třeba zesílená produkce hudby nebo televize, co všechno pod to spadá?

„Za tu nadměrnou hlučnost by se považovala hlasitá a opakovaná reprodukce hudby, zejména v nočních hodinách, kdy ostatní spolunájemníci chtějí spát a odpočívat. Rozhodně by se za nadměrnou hlučnost považovali neutuchající hádky mezi těmi osobami, které sdílejí tu společnou domácnost, specifickou situací jsou děti, za ty děti přeci jen odpovídáme jen do určité míry a jen do určité míry jsme schopni učinit opatření, takže u těch dětí by to asi nebylo, ale nadměrný hluk by třeba mohl být způsoben třeba nějakými domácími zvířaty, exotickými zvířaty, např. papoušky, to vše by spadalo do kategorie hrubého porušování mravů v případě, že by se to dělo opakovaně a v čase, kdy na to nikdo z těch zbylých nájemníků není zvědavý, protože tento výpovědní důvod chrání především ostatní nájemníky.“

Musí být i stížnosti těch lidí? Nebo postačí, když ten majitel se k tomu rozhodne, že tento důvod nastal?

„Majitel se většinou rozhodne na základě nějakých stížností. Pokud to je první výstraha, pak nemůže nastat výpovědní důvod, hrubé porušení musí tedy nastat alespoň dvakrát, tzn. poprvé a pak následuje ta písemná výstraha, ta písemná výstraha by ale měla být určitá, tzn. měl by tam být uvedeno, kdy došlo k hrubému porušení mravů, kdo a hlavně čím porušoval hrubé mravy – nadměrná hlučnost, hádky, urážky, osobní potyčky s ostatními nájemníky, zápach z bytu, rozhodně nestačí dát výstrahu jenom ústně, vždy to musí mít písemnou formu.“

Letos uplyne 10 let od úmrtí prvního romského spisovatele Matéo Maximoffa. Tento pozoruhodný muž se narodil v roce 1917 v Barceloně do rodiny kalderašských Romů a velkou část svého života prožil ve Francii. Jana Šustová pozvala k mikrofonu jeho velmi blízkého přítele, romského sochaře a spisovatele Gérarda Gartnera, který o Matéo Maximoffovi napsal obsáhlou knihu.

„Matéo je první romský spisovatel, byl první osobností, která si zvolila povolání spisovatele. Jeho první kniha vyšla v roce 1946 a pak napsal ještě desítku dalších. Je známý po celém světě, patří k nejznámějším Romům, kteří kdy žili.“

Maximoffův první román se jmenuje „Sudba ursitorů“ a vloni vyšel i v českém překladu. V posledním čísle časopisu Romano džaniben se čeští čtenáři mohou seznámit také s ukázkami z jeho knihy „Cesty bez maringotek“. Z dalších děl jmenujme například knihy „Cena svobody“, „Odsouzen k přežití – Rom nebo křesťan?“, „To není můj svět“ nebo „Sedmá dcera“. Matéo Maximoff také přeložil celou Bibli do kalderašského dialektu romštiny, ale z jeho překladu byl dosud publikován jen Nový zákon a Žalmy. Navíc Matéo působil jako evangelický pastor letniční církve.

„Nejprve když jeho rodina přišla z Ruska, byl Matéo pravoslavného vyznání, ale pak se stal katolíkem, protože Romové přijímají náboženství zemí, ve kterých žijí. A někdy v padesátých letech, asi v roce 1952, se stal evangelíkem. Ale já jsem stále zůstával katolíkem a i přesto jsme byli přátelé. On se mě nikdy nepokoušel o něčem přesvědčovat. Já jsem ho často doprovázel na shromáždění evangelíků, to bylo pod velkým stanem, byly tam křty a tak. Vždy jsem ho tam doprovodil a pak pro něj zase přišel, ale nezúčastňoval jsem se toho, protože to není moje parketa. Ale on mi to nikdy nevyčítal, neměl k tomu žádné poznámky, byli jsme prostě přátelé.“

Matéo zemřel 24. listopadu 1999 po dlouhé nemoci. Jelikož pocházel z prostředí kalderašských Romů, kteří po několik století žili na území dnešního Rumunska, dodržoval se po jeho smrti zvyk zvaný pomana. Gérard Gartner nám vysvětluje, co to pomana vůbec je.

„To je rumunský zvyk. Když byli rumunští Romové v roce 1856 osvobozeni z otroctví, rozešli se do světa i se svými rumunskými zvyklostmi. A pomana probíhá během jednoho roku po úmrtí člověka, teprve po roce končí smutek. Během smutku za zemřelého bylo ve zvyku, že jeho rodina vybrala někoho, kdo po dobu jednoho roku zaujal místo po zesnulém nebo po zesnulé. Je více variant, jak to probíhá. Ale vždy je někdo, kdo nahradí zesnulého tím, že ho imituje. Má mluvit jako mluvil on, vyprávět příběhy, které vyprávěl on, oblékat si jeho oblečení a tak. Romové v Paříži už pomanu nepraktikují. Ale pro mě to byla záminka k napsání knihy o Matéovi. Když mě jeho rodina vyzvala, abych Matéa nahradil, vtělil jsem se do něj. A v knize jsem to sice já, kdo mluví o něm, ale kniha je napsána v první osobě jednotného čísla, jako by to byl Matéo, kdo mluví a kdo vypráví o svém životě.“

Kniha, kterou Gérard Gartner napsal, se jmenuje Matéo Maximoff – Zápisky z cest.

Gérard Gartner u svých soch (Foto: Jana Šustová)

„Když zemřel, jeho dcera a syn nechtěli vyklízet dům, kde zemřel, a byl jsem to já, kdo se této práce ujal. Dům se měl prodat, takže bylo třeba z něj odvézt všechny Matéovy věci. Tak jsem je odvážel svou dodávkou. A když jsem před svýma očima měl všechny ty fotografie, všechny dokumenty, dostal jsem chuť napsat jeho životopis. Ale nikdy předtím jsem na to nepomýšlel. Nikdy jsem si nepsal poznámky, když jsem se s ním někde toulal a to jsme spolu procestovali hodně zemí. Ale po jeho smrti jsem dostal chuť napsat o něm knihu, a se svolením jeho dětí jsem si ponechal vše, co by při této práci mohlo být užitečné, třeba různé rodinné dokumenty.“

„Trvalo to čtyři roky. První rok jsem respektoval dobu smutku a nic jsem nedělal. Ale když smutek pominul, hned jsem se dal do práce a během tří let jsem napsal toto dílo.“

„To je cena, kterou založil Matéo spolu se mnou a on nad ní měl záštitu. Cena vznikla v roce 1983. Dostal ji například Josef Koudelka, Tony Gatlif a hodně dalších lidí. Je to cena, která je udělována lidem, kteří udělali něco významného pro Romy, například něco napsali. První člověk, který tuto cenu dostal, byl François de Vaux de Foletier, to je historik. Dostávají ji Romové i ne-Romové. Po Matéově smrti se teď o tuto cenu stará jeho dcera, a tak mi ji udělila, protože jsem psal o jejím otci, to je logické (smích).“

„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 9. ledna je u konce. Ale naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.