Film Indián a sestřička je podobně jako o tři roky starší televizní snímek Černý slzy (2002) inspirován Shakespearovou tragédií Romeo a Julie. Hlavní hrdinové pocházejí každý z jiného prostředí – Julie (Marie) z romského a Romeo (František) z neromského. Příběh se dost důsledně zaměřuje také na Tybalta (bratr Marie Tibor), Merkucia (kamarád Františka Wagan) a Parise (Mariin snoubenec romský podnikatel Duna). Vztah hrdinů projde podobnými peripetiemi jako vztah Julie a Romea, na rozdíl od předlohy však žádný z konfliktů není fatální – Wagan a Tibor nejsou zabiti, ale pouze zmláceni. Stejně tak příběh nekončí tragicky, ale rozchodem obou milenců, k němuž jsou vesměs donuceni tlakem okolí.

Divadelní hra určitě vybízí spíš ke zpracování tématu pomocí dialogů, zde jsou však rozhovory velmi sporé. Autoři zjevně počítají s obeznámeností publika s látkou, a tudíž nepotřebují řadu věcí vysvětlovat. Naopak se snaží zaměřit také na ostatní složky audiovizuálního díla. Kamera pozoruje krajinu citlivě a se zaujetím, čímž podává dobrý obraz o prostředí, ve kterém se oba hrdinové nacházejí. Aby film působil realističtěji, je poměrně zvýrazněn zvuk v pozadí, tedy ruch každodenního života, v němž se některé dialogy téměř ztrácejí.

Podle tvůrců filmu se scénář snímku několikrát měnil, a to nejen kvůli dalším konzultacím s odborníky v problematice Romů či vlastním úpravám romských neherců, ale také kvůli hledání nových věrohodnějších motivací hrdinů. Scénárista filmu Jan Stehlík o tom na stránkách České televize říká:

„V počátku šlo spíše o příběh mladíka, který žije na vsi a jeho zájem o kulturu severoamerických indiánů pro něj není pouze koníčkem, ale životní filosofií. Ta se pak promítá i do životních situací, kdy je svým okolím vcelku logicky považován za podivína. Přemýšlení o tom, kudy by se měl příběh tohoto hrdiny ubírat, pak dospěl do fáze, v níž se setká s dívkou, představující skutečné a svébytné etnikum. Není to indiánka, ale Romka. Schéma ,Romea a Julie‘ se pak samo nabízelo. Nakonec se stalo základní páteří celého příběhu“.

V první verzi byl jednoznačným hlavním hrdinou František, Marie měla spáchat sebevraždu a postava romského podnikatele Martina Duny měla být bližší mafiánskému typu. Autoři tedy nejen hledali směr příběhu, ale také modifikovali své postavy, aby odpovídaly autentickému vyznění.

Zajímavým aspektem snímku, který se u nás objevil již ve filmech Ružové sny či Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba, a můžeme jej najít i ve světových filmech s romskou tematikou (např. Gadjo dilo), je určitá vykořeněnost hlavního neromského hrdiny ze společnosti. V nadsázce by se dalo říci, že zřejmě nechtěným poselstvím takových filmů je idea, že člověk musí být trochu mimo společenskou normu, aby si mohl s Romy rozumět. Ve výsledném znění filmu však nemá Františkova příslušnost k „euroindiánům“ velký význam, a je spíš jen ospravedlněním Mariiny výtky, že se Franta chová jako dítě.

Ačkoliv autoři evidentně důsledně pracovali na motivacích hrdinů, u těch nejzásadnějších výsledek trochu kulhá. Přestože je zjevné, že všichni diváci snadno pochopí paralelu se Shakespearem a nepotřebují tedy mnoho vysvětlovat, počáteční a tím i zásadní stádia vztahu autoři poněkud zanedbali. Rvačka Franty s Tiborem se odehraje v podstatě na začátku filmu, a přestože formálně chápeme proč, z hlediska konkrétního příběhu to jasné není. Ve vztahu Franty a Marie se totiž dosud v podstatě nic nestalo. Přestože láska mezi Romeem a Julií je opravdu velmi mladá a krátká, scéna, která o jejím zrodu vypovídá, je natolik dlouhá a významná, že ji dokážeme pochopit. U Indiána a sestřičky se láska zrodila jaksi „mimo kameru“ a ve filmu vidíme jen letmé výstřižky - v první scéně se hrdinové seznámí, řeknou si pár vět a v další scéně už spolu chodí. Podobně sekvenčně se jejich vztah vyvíjí i dál, což ve výsledku orientaci diváků v motivacích hlavních hrdinů spíš znesnadňuje.

Jedním z kladů filmu je určitě absence žánrových prvků, jako je romská hudba, tradiční oděvy, obraz Romky jako živočišné přitažlivé ženy atp. Hlavní snahou autorů jistě nebylo vyprávět o životě Romů mezi „gádži“ jako spíš podat pravdivý obraz o konfliktu různých kultur a subkultur, aniž by bylo nutné zdůrazňovat jejich konkrétní specifika. Do jaké míry se jim to podařilo, je zde možná více než jinde otázkou osobních zkušeností a subjektivního pohledu diváka.

Indián a sestřička (Dan Wlodarczyk, ČR, 2005). Scénář: Jan Stehlík. Kamera: Alexander Šurkala. Střih: Marek Opatrný. Hudba: Dušan Neuwerth, Jiří Hradil. Výprava: Petr Fořt. Produkce: Viktor Schwarcz. Výroba: Cineart TV Prague, Česká televize. Distribuce: Bontonfilm. Hrají: Tomáš Masopust (František), Denisa Demeterová (Marie), Petr Lněnička (Wagan), Ladislav Goral (otec Marie), Rozita Mertová (matka Marie), Koloman Baláž (Tibor), Mirek Kotlár (Martin Duna), ad. Délka: 91 min. Premiéra: 13. 4. 2006.