Vytištěno 23.09.2023 02:24 08-08-2008 Marie Vrábelová, Marek Polák, Marek Polák, Marek Polák, Anna Poláková Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Dnes se společně vydáme do Výboru dobré vůle – nadace Olgy Havlové, o vzdělání si popovídáme s paní Marií Cinovou z Prahy a nebude chybět ani naše právní poradna. Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen. To je jenom namátkový výběr z programové nabídky. =[ Reportáž ]=
I o prázdninách se některé děti připravují do školy
I přesto, že jsou prázdniny v plném proudu, řada rodičů a žáků se už
připravují na další školní rok, tak jako v rodině Marie Cinové, která má dvě
děti. Malá Veronika si pilně procvičuje učivo každý den i o prázdninách, aby
zvládla učivo druhé třídy základní školy Lyčkovo náměstí v pražském Karlíně
a Pepa se těší na první školní rok na střední škole. S mikrofonem se k Marii
Cinové vydal Marek Polák.
„Dobré to bylo, já jsem spokojená.“ Do jaké třídy chodí? „Pepa teď dokončil devátou třídu a Veronika teď půjde do druhé třídy.“ Jaké to je pro Verunku ve škole? Jak se tam cítí? Líbí se jí tam? Chce tam chodit? „Cítí se tam dobře, okolo sebe má dobrý kolektiv a hlavně pan učitel je dobrý člověk a myslím si, že to je dobrý učitel.“ Setkala se tam s nějakými problémy? „Určitě ne, nikdo jí nenadával, necítí rasismus, prostě vůbec nic. Ani Pepa, protože chodil do stejné školy.“ Myslíte, že to je tím, jací jsou tam žáci atd.? „Je to určitě vedením, hlavně to je o učiteli, je to i na rodičích spolužáků dětí. Verunka chodí do Karlína do školy a v Karlíně jsou vlastně čeští spoluobčané sžití s romskými občany.“ Kdyby Verunka chodila do základní školy, kde tolik Romů není, myslíte, že by měla nějaké problémy? Že by jí nadávali kvůli tomu, že je jiná? „Verunka chodí do takové školy, kde mnoho Romů není a nemá takový problém, ale je to tím, že jsem si tu školu vybrala, vím o ní, že je dobrá a hlavně jsem tam do té školy chodila i já. Myslím si, že kdyby chodila jinam do školy, tak by asi nějaké problémy měla, tím si musí každý z nás projít. Myslím si, že se starám o děti dobře, chodí čisté do školy, jsou připravené, tak, jak by měly.“ Vy ty děti podporujete? „Určitě to je i výchovou.“ Proč si myslíte, že jsou některé romské děti posílané do zvláštních škol? „Je to možná tím, že jsou nepřipravené, je to možná i výchovou, možná i školou a i spolužáky.“ Takže si myslíte, že to může být tím, že děti potřebují větší pozornost, větší pomoc, která se jim nedostává? „V každém případě ne. Když vidí, že není snaha ani od rodičů, tak pak to ten učitel určitě nezvládne a pošle to dítě do zvláštní školy.“ Takže je podle vás vzdělání důležité? „Vzdělání je důležité, v dnešní době stoprocentně.“ Kolik je Pepovi? „Pepovi bude 16 let a Verunce 8.“ Pepa se tedy připravuje na střední školu? „Ano, na střední obchodní školu.“ Proč zrovna na obchodní? Co myslíte, že mu to dá? „Že bude mít maturitu, což je v dnešní době důležité pro každého člověka, bude mít dobrou práci a budou si ho lidé vážit za to, jaký je, a bude si žít dobře a nebude mít problémy.“ Když chodil na základní školu, měl nějaké problémy kvůli tomu, že je Rom? „V první třídě měl, to jsem ho musela z té základní školy vzít jinam a potýkal se s tím do takové páté třídy.“ Jaký on z toho měl pocit? Jak to na něj působilo? „Měl z toho špatný pocit, nechtěl chodit do školy, ale on je člověk, který drží všechno v sobě, ale jako máma jsem poznala, že se něco děje, špatně se začal učit, přitom byl dobrý zezačátku. Takže jsme to řešili tak, že jsme si šli promluvit s panem ředitelem, pan ředitel na to řekl, že to tak není na jeho škole, nikdo to přeci nepřizná, ale tím, že hodně romských dětí z té školy dali pryč, tak mi bylo jasné, že to dobrá škola není. Takže jsme do přihlásili tam, kam chodí Veronika - na základní školu v Karlíně.“ Tady bylo všechno v pořádku? „Pepa je i sportovně založený, má rád sport, hrál za školu fotbal, hrál v kapele, protože hraje na bubny a na klávesy, a přidala se vlastně i Veronika, která chodí do první třídy a zpívali na konci školního roku, škola pořádala zahradní slavnost a měly tam krásný program samé děti, tam vlastně končily školní rok.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
O činnosti Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové
V následujících minutách se společně vydáme do Výboru dobré vůle – Nadace
Olgy Havlové. Nadace slouží především k podpoře sociálních a zdravotně
sociálních služeb, které pomáhají lidem ohroženým sociálním vyloučením k
získání důstojného místa ve společnosti. Marek Polák pozval k mikrofonu
ředitelku Milenu Černou.
Můžete vyjmenovat některý z vašich programů? „Programy máme zhruba ve čtyřech kategoriích, jsou to záležitosti sociální, záležitosti zdravotnické, lidská práva a vzdělávání. Když přehlédnu letmo celou tu paletu našich programů, tak to, co bychom se všechno snažili ve společnosti podpořit, tak my z toho vychází velmi nadějný a perspektivní fond vzdělání, protože v tomto fondu jsme se zaměřili na podporu vzdělávání dětí, které mají talent, samozřejmě dobře se učí, ale nemají dostatek prostředků nebo dostatek motivace k tomu, aby navštěvovaly střední a vysoké školy.“ Týká se to i Romů? „Samozřejmě, ale my nerozlišujeme, my poskytujeme stipendia dětem, které žijí v dětských domovech nebo žijí vysloveně ve slabém sociálním prostředí nebo mají zdravotní handicap, zhruba asi tak třetinově, jak jsme vyjmenovala ty tři skupiny, tak asi tak je to rozložené počtem. Máme zhruba průběžně 70 i více stipendistů a snažíme se, aby s naší pomocí byli až do úplného konce studia, to znamená, že jim poskytujeme stipendium podle toho, jak se přihlásí, někdy i po celou dobu trvání studia. Máme samozřejmě ohromnou radost, když maturují nebo dokonce promují.“ Co musí žadatel pro to stipendium udělat? „Především se musí zahloubat nad našimi webovými stránkami, to je www.vdv.cz. Na těchto stránkách, právě ve vzdělávacích programech najde fond vzdělání a tam najde veškeré podmínky. Člověk, který žádá o stipendium, nežádá např. prostřednictvím svých rodičů, ale sám, protože my nepodporujeme třeba sociálně slabou rodinu, my podporujeme toho studenta, aby mohl vystudovat a také naše podmínka je, aby měl vlastní konto, na které bychom mu mohli stipendium posílat, aby to nevybírali právě jeho rodiče nebo dokonce vychovatelé v dětském domově. A potom je podmínkou, jak už jsem se zmiňovala, dobrý prospěch, zhruba do průměru 2,0 a věk do 26ti let. Dvakrát do roka tady pořádáme setkání s těmi adepty, které vybereme jako vhodné, samozřejmě některým poděkujeme hned, ale ti, kteří jsou vhodní, tak ty pozveme sem a máme s nimi takový vstupní pohovor. Chceme se s nimi seznámit, chceme, aby řekli vlastními slovy, čím, chtějí být, abychom viděli, zda jejich zájem o to studium je skutečně vážný. Musí mít také potvrzení, že byli přijati na tu dotyčnou školu. Podmínek je dost, ale musím vám říct, že i uchazečů je hodně a proto musíme mít podmínky poměrně přísné, přesně stanované a nemůžeme z nich dělat výjimky.“ I Romové žádají o tato stipendia? Kolik jich je? „Žádají, někdy jsou to studenti, kteří žijí v dětských domovech, někdy ze sociálně slabých rodin, ale pokud nejsou z dětských domovů, tak je často odkazujeme na jiné zdroje stipendií, protože jsou zřízena speciální stipendia pro romské studenty, ale pokud by ten žák nebo student obstál ve všech těch našich podmínkách, tak není vůbec problém. Po této stránce se jich hlásí málo, zdá se mi, že by jich mohlo více studovat na středních a vysokých školách.“ Čím si myslíte, že to je, že se jich hlásí tak málo? „Já nemám přehled o tom, jak Romové přistupují ke středním školám a vysokým školám, k tomu studiu, zatím se mi zdá, že jich je poměrně pořád málo, i když je tak velké úsilí a jsou i projekty z Evropské unie, které podporují vzdělávání Romů. Velmi tomu přeji a velice mě to těší, že nacházíme takové porozumění v Evropské unii, možná že nacházíme větší porozumění pro tento problém v Evropské unii než v naší společnosti, ale je pravda, že těch studentů, kteří jsou Romové a studují na naše stipendium, je pořád málo.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
O romském projektu Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové
Mezi programy, které realizuje Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové patří
také projekt Roma, který podporuje práci menších neziskových organizací,
zabývající se podporou zaměstnávání a vzdělávání romské minority ohrožené
sociálním vyloučením. V roce 2007 tak například přispěli na materiál pro
chráněnou dílnu občanského sdružení IQ Roma servis. Více řekla Marku
Polákovi ředitelka nadace Milena Černá.
Co připravujete na tento rok? „V tomto roce máme rozběhnutých několik programů, jeden z nich se jmenuje Dobra není nikdy dost, to je bývalý projekt Cesty k integraci, kde se snažíme, aby lidé, kteří mají handicap, se mohli zařadit mezi ostatní vrstevníky. Už jsem hovořila o studiu. Myslím si, že studium je velmi důležitým článkem integrace, ale často u dětí, které jsou nemocné nebo zdravotně postižené, a i u dospělých lidí je potřeba ještě nějakým způsobem podpořit, protože kompenzační pomůcky jsou obecně velmi drahé a ne každý, kdo je zdravotně postižený, má takové rodinné zázemí, že si je může dovolit koupit, i když na to přispívá zdravotní pojišťovna. A kromě toho již tradičně podporujeme občanská sdružení, která se o zdravotně postižené starají, protože nám přidá, že ony dávají nejen vysokou odbornost toho, co předávají dětem, ale i mnoho lásky. Občanská sdružení a jejich zařízení mají obecně vyšší úroveň jak odbornosti tak lidskosti a my je nepřestáváme podporovat. V rámci tohoto projektu máme i podprojekt, který se jmenuje Ticho, ticho neléčí. Je to projekt, ve kterém podporujeme děti s poruchou sluchu, protože když dáme už malému dítěti dokonalá sluchadla a umožníme, aby je užívalo od raného dětství, tak dítě se je naučí používat do té míry, že se naučí mluvit, nemá tu komunikační bariéru, které mají jiné děti, které se učí jinými metodami bez pomoci sluchadel, už si to ani dnes nedovedeme představit, jaké metody výuky řeči byly dříve pro děti s poruchami sluchu. Tady se vykonalo mnoho na tomto poli a děti, které mají poruchu sluchu, bývají přehlíženy, protože vždy si každý dovede představit, co to je, když člověk nevidí, to se považuje za nejtěžší vadu, samozřejmě že nevidomým chybí něco do poznání krásy světa, ale nikdo si to nedovede představit, jaká je to tragédie neslyšet, protože neslyšení, sluchová vada odděluje člověka od ostatních lidí, úplně ho izoluje od společnosti. Proto my klademe vždy důraz na to, abychom měli dostatečnou zásobu prostředků na podporu digitálních sluchadel pro děti, které se narodí s poruchami sluchu.“ Máte také program Roma, můžete ho přiblížit? „Ano, můžu ho přiblížit. V České republice je mnoho speciálních nadací, speciálních programů, programů Evropské unie, které se zabývají potřebami Romů, proto ten náš program Roma je skromný. My na něj nemáme nějaký zvláštní zdroj, ale vždy se snažíme sebrat alespoň trošku peněz když se nám přihlásí občanské sdružení, které má pro nás nějakou zajímavou aktivitu - přes sociální po kulturní. Je pravda, že kdyby se nám hlásili všichni, kteří dělají kulturní programy, tak by to zruinovalo nadaci, ale musím říct, že občas taková malá injekce malému občanskému sdružení nám udělá radost, protože víme, že i ten malý peníz je dobře využitý.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Dům národnostních menšin v Praze se pravděpodobně změní na obecně prospěšnou společnost. Schválila to rada hlavního města, souhlas musí vyslovit ještě i zastupitelstvo. Magistrát si od přeměny slibuje mimo jiné i lepší ekonomické výsledky. Organizace tak může vystupovat jako právní subjekt, čerpat granty, nebo vyvíjet podnikatelskou činnost v prostorách, které jinak nevyužije. Tento týden Slováci pokřtili hudební cérečko s názvem Euro džiji – Europíseň – s romskými písněmi o Euru. Slovensko se totiž stane od nového roku 2009 další zemí, která vstoupí do eurozóny. Přechod ze slovenské koruny ale není bezbolestný a zejména Romové se novinky obávají. S novou měnou už Romy v osadách seznamuje putovní divadlo Romathan. Osmnáctiletý romský boxer Billy Joe Saunders bude v barvách Velké Británie bojovat o olympijské zlato v Pekingu. Původně se s mladým nadějným boxerem počítalo až na olympiádu, která se uskuteční v roce 2012 v Londýně. Ale Saunders dostal šanci už teď a z romského kempu na okraji Hatfieldu se propracoval až do boje o olympijské kovy. Romové mají v české kotlině pevné kořeny už šest set let. Jejich svět ale zmizel v krematoriích vyhlazovacích táborů druhé světové války. Teď ho připomíná výstava Zaniklý svět, která je od úterý k vidění ve Studijní a vědecké knihovně v Plzni. Z prvorepublikových fotografií shlížejí na návštěvníky dnes už neznámí Romové a Sintové. Fotografie doplňují texty, které přibližují historii a život romského etnika. Výstava potrvá do 5. září. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Právní poradna ]=
Jak ušetřit za léky?
Od srpna se za novorozence už neplatí za pobyt v nemocnici
60 korun. Je možné ušetřit za léky? A jak mohu jako laik posoudit, který lék
je pro mne nejlacinějčí? Na to už se zeptala Marie Vrábelová právníka z
Poradny pro občanství, občanská a lidská práva
Miroslava Dvořáka.
Také se hovoří o tom, že poplatek v nemocnici 60 Kč je i přispěním na stravu, protože doma si také vaříme, ale často si pacienti stěžují právě na stravu. Myslíte si, že se můžou někam odvolat nebo říci, že mají málo jídla, že by chtěli přidat, pakliže nemají dietu? „Určitě mohou. Prvním, kdo by měl být zodpovědným, je asi ten příslušný ředitel nemocnice. Pokud to nepomůže, tak pak je klasická cesta jako při všech stížnostech. Nepomůže-li nejvyšší statuta toho zařízení nebo ústavního zařízení, pak potom je možné se obrátit na zřizovatele. Když je to fakultní nemocnice, tak samozřejmě na stát, kdyby byly univerzitní nemocnice, tak potom na nejvyššího statutáře univerzity, v případě, že je to nemocnice krajská, tak zase na kraj, kde jsou referáty, které mají na starost zdravotnictví atd. Je to cesta zdlouhavá, ale pořád je tady ta možnost pro lidi, kteří se nebojí domáhat se svých práv. Mimochodem jedním z takových legitimačních faktorů vůbec těch regulačních poplatků přeci bylo, jestli si všichni dobře vzpomínáme, to, že se tvrdilo, že v momentě, kdy se budou platit ty regulační poplatky, že se pacienti budou více hlásit o svá práva, ale obávám, se, že vždy ti pacienti budou narážet na ty limity ústavních rozpočtů, rozpočtů nemocnic.“ Mám-li stanovenou diagnózu od lékaře, mohu ji někde nechat ještě posoudit, když se mi třeba nezdá, že ta diagnóza je správná? „Určitě, v tom vám nikdo nebude bránit. Jsou určité státy, kde ta medicínská kultura je na toto vyloženě zvyklá, asi u nás ještě spousta starších doktorů to bude brát jako určitý prvek nedůvěry mezi pacientem a lékařem, ale opět to opakuji, nezapomínejme, že zdraví je především hodnota toho pacienta, nikoliv toho lékaře, čili ten pacient až na výjimky s ním může disponovat téměř absolutně.“ Kde mohu konzultovat, jestli je moje diagnóza stanovena správně, kam se mohu obrátit? „V takovém případě bych doporučil zamyslet se, jakou specializaci asi budu vyhledávat pro stanovení té své diagnózy. V případě, že budu mít podezření na rakovinné bujení, tak asi nepůjdu za internistou, ale půjdu za onkologem. Nejsnazší cesta, nebo taková nejdoporučovanější cesta, je oslovit příslušného lékaře, eventuálně máme možnost navštívit celou řadu privátních subjektů, kde vás vyšetří velice rádi, protože za to dostanou patřičné peníze. A v případě těch neprivátních subjektů vždy máme možnost požádat příslušného lékaře o to, jestli by neprovedl revizi té původní diagnózy. Vždy to samozřejmě bude odvislé od toho, zda-li on bude souhlasit a bude mít ten časový prostor. Ta možnost toho druhého kvalifikovaného názoru v této zemi existuje, nikdo jí pacientům nesmí brát, ale nesmíme zapomenou na to, že může být nějakým způsobem zpoplatněna.“ Když ležím v nemocnici, mohu požádat o přesun do jiné nemocnice, když nebudu spokojená např. s léčbou? „Můžete zažádat, otázka je, jestli vás ta druhá nemocnice vezme k hospitalizaci, protože pokud bude mít plné lůžkové oddělení, tak vás samozřejmě má plné právo odmítnout.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Projekt romské humanitární pomoci pomáhá lidem pronásledovaným za nacismu
V některých zemích východní a jihovýchodní Evropy probíhá Projekt romské
humanitární pomoci, který je určen starším Romům žijícím v nouzi, jež byli
pronásledováni německým nacistickým režimem. A jak tento projekt vypadá na
Slovensku, na to se Jana Šustová zeptala jeho terénní sociální pracovnice
Dany Pustulkové.
Příjemci projektu nemohou dostávat finanční prostředky v hotovosti a ani o ně nemohou individuálně požádat. Veškerá podpora je ve formě materiální i nemateriální pomoci.
Projekt pamatuje také na zdravotní potřeby klientů. „V rámci tohoto projektu můžeme proplácet léky a to takovým způsobem, že klient si musí okopírovat recept, který mu napíše lékař a doloží tu kopii receptu originálem účtenky z lékárny, kolik za svoje léky zaplatil a toto se jim potom proplatí. Také poskytujeme klientům zdravotní pomůcky, např. berle, tlakoměr při problémech s tlakem, nebo ležícím můžeme poskytnout nějaké podložky, zdravotní matrace, nebo plínky, protože proplácení pojišťovnou není plné, takže my je můžeme doplatit v rámci tohoto projektu.“ Projekt Romské humanitární pomoci by měl skončit v říjnu roku 2008.
Ale na topení a další praktické věci do domácnosti se pamatuje i v současném projektu Romské humanitární pomoci. „Těm nejchudším se rozdávala kamna, taková malá kamínka ale ne kuchyňská a do budoucna budeme dávat pravděpodobně i postele podle toho, v jaké situaci klient žije. Je možné uhradit také drobné opravy, když máme klienty, kteří žijí ve velké bídě a potřebují nějaké drobné opravy na domě, opravit nějakou díru na střeše, vyměnit dveře, nebo vybetonovat dlažbu, protože jsem byla u některých klientů, kde byl problém už přístup do domu, takže takové drobné opravy můžeme také uhradit klientům v rámci tohoto projektu.“ V rámci projektu Romské humanitární pomoci probíhají také různé aktivity v komunitních centrech, kde je pro seniory připraven program podle jejich zájmů.
Celkově je projekt Romské humanitární pomoci určen pro 6000 klientů ze Slovenska. Terénní sociální pracovnice Dana Pustulková popisuje, jak konkrétně vypadá její práce. „Já osobně navštěvuji můj obvod, kde mám přes 150 klientů. V rámci tohoto projektu se poskytuje i sociální terénní práce těmto seniorům. Každý klient by měl být po dobu trvání projektu navštíven minimálně pětkrát. Přijdu, zjistím, v jakém stavu je klient, co vše je třeba, jakou pomoc bychom mu mohli poskytnout. Pokud má nějaké problémy, tak máme v rámci tohoto projektu k dispozici i právníka, doporučím, co se dá projednat s právníkem, pokud je nějaký jiný problém, tak máme zdravotní sestru, takže projednám se zdravotní sestrou, jak bychom mohli pomoct. Já nejsem zdravotní sestra, ve zdravotnických otázkách se příliš nevyznám, mám např. jednu klientku, která většinu dne tráví na vozíku a potřebovala chodítko, tak tam jsem já pomoct nemohla, proto takovéto problémy konzultujeme s tou naší zdravotní sestrou a ona i zajišťuje ty pomůcky, nakupuje je a doveze.“ Zdravotní sestra mívá také pravidelné přednášky v komunitních centrech. „Např. teď v letním období přednáší o problémech infekčních nemocí, o potřebě dodržování pitného režim, přes zimu zase jak se preventivně připravit na chřipkové období, ona si už vybírá témata, která jsou v dané období vhodná.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 8. srpna je u konce. Ale naladit si nás můžete v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz. Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |