Vytištěno 23.09.2023 16:53 28-03-2008 Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Dnes vás nejdříve pozveme na filmový festival Febiofest a na koncert světoznámého skladatele Gorana Bregoviče a představíme vám pracovního poradce, kterému se daří zaměstnávat Romy v Sokolově. Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romani relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen. To je jenom namátkový výběr z programové nabídky. =[ Reportáž ]=
Film Guča! a romská hudba na festivalu Febiofest
Včera byl v Praze slavnostně zahájen 15. ročník Mezinárodního filmového
festivalu Febiofest, který divákům představí 249 filmů ze 64 zemí. Jeden z
filmů se odehrává v romském prostředí a podrobnosti o něm má Jana Šustová.
„Je to film u nás úplně neznámý, ale je velice populární ve světě, protože projel už spoustu festivalů. A je to asi díky i té nakažlivosti a té exotičnosti, že se velice líbí nejen v Evropě, ale opravdu na celém světě.“ Film Guča! můžete zhlédnout příští týden, a to v pondělí 31. března a v pátek 4. dubna v pražském kině Village Cinemas Anděl.
Další podrobnosti o promítání filmů i o koncertech najdete na internetových stránkách www.febiofest.cz. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Pražský koncert Gorana Bregoviće
Máme tu pro Vás ještě jednu pozvánku. Světoznámý skladatel Goran Bregović
vystoupí v pondělí v pražském Kongresovém centru. Tento balkánský hudebník se
také proslavil tvorbou hudby k filmům. Více informací řekla Erice Janičové
Olga Wieczorková z pořádající organizace.
Pan Bregović by měl vystoupit 31. března u nás v Kongresové centru. „Vystoupí, začíná se v 8 hodin a umělec vystoupí se svým Svatebním a pohřebním orchestrem, takže tam bude více než 50 účinkujících.“ Mohla byste nám ještě říci, jak vystupuje ve světě?
Jaká si myslíte, že je obliba v České republice? „Bregović tady není poprvé, jeho koncerty v minulosti byly docela úspěšné. Češi, myslím si, že mají rádi takovou energickou hudbu, taneční, a i Bregović sám často říká, že se tady cítí dobře.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Je etické vybírat poplatky u lékaře?
Stále více se diskutuje o poplatcích u lékaře. Je etické vybírat
platby od lidí, kteří mají nízké příjmy a nebo žijí na hranici
chudoby? Jak Janu Mišurcovi řekla radní Prahy 5 Jitka Matoušková,
pacienti by se měli o pomoc obrátit na své příslušné sociální
referáty.
Setkáváte se i vy sama, že by lidé neměli na poplatky? „Asi ten poplatek zaplatí, ale velmi neradi, přijde jim to nespravedlivé.“ Jak by se měli zachovat lidé, kteří opravdu nemají peníze navíc na lékařské poplatky? „Jestli je opravdu nemají, tak bych jim poradila, aby se stavili na svém sociálním odboru a tam to se sociálními pracovnicemi řešili.“ Jak se díváte na placení poplatků třeba ze stran maminek v porodnici? Platí se i za kojence nemalé částky. „Je to i problém etický, protože maminky nejsou nemocné, porod je velmi fyziologická věc a úžasná věc. A když se narodí miminko, tak je to také zpráva do světa o té rodině a myslím, že tyto lidi v uvozovkách trestat za toto je velmi, velmi nehezké. Takže bych maminkám poradila, ať se začnou také zajímat o alternativní porody, ať zůstávají doma a tento krásný okamžik si užijí v okruhu svých blízkých. Asi by ti lidé měli opravdu vědět, za co platí a proč platí, tak potom se lépe rozhodují.“ Když je třeba maminka samoživitelka, opravdu nemá na zaplacení faktury za sebe a za dítě za pobyt v nemocnici, může jí být třeba odpuštěn tento poplatek? „No, tak bylo by to velice velkorysé i od té nemocnice, ale ta asi nebude tyto věci zkoumat. Asi to maminka zase bude muset řešit v místě svého trvalého bydliště, nebo tam, kde jí znají, vědí o ní a kde se může domluvit. Asi zase na tom sociálním odboru, to bude takové i pro ní velmi vstřícné, než to tase někde vysvětlovat v nemocnici, kde nikoho nezná. Bude to pro ni lepší, tam kde se cítí lépe.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Diskriminace v zaměstnání
Diskriminace v zaměstnání, to je téma, s kterým se Marie
Vrábelová obrátila na Miroslava Dvořáka z Poradny pro občanství
a lidská práva.
Jaké jsou ty základní indicie, kdy dochází k té diskriminaci nebo šikaně? „Správně jste řekla, že za diskriminaci se považuje i ponižování, šikana. Za diskriminaci se považuje i navádění k diskriminaci nebo postih toho, kdo si stěžuje na to, že byl diskriminován. Pakliže si tedy podám podnět na inspekci práce pro nedodržování zásad rovného zacházení a můj zaměstnavatel se mnou rozváže pracovní poměr, tak pak samozřejmě nejen, že mohu napadnout platnost výpovědi, ale mohu ho také žalovat za diskriminaci.“ Co bývá takovým stěžejním momentem, kdy mohu tvrdit, že jsem diskriminován? „Vždy musím vycházet z určitého srovnání. Musím mít skupinu zaměstnanců, kteří nesplňují stejný diskriminační důvod jako já, tedy nejsou to Romové, a je s nimi zacházeno ve stejné situaci, ve stejném zaměstnání, na stejných pozicích, příznivěji než se mnou. To znamená, že mají třeba vyšší příjem, vyšší odměny, ačkoli pracují stejně jako já. To by byla typická diskriminace. Nebo nedostanu práci, protože se vyznačuji nějakým osobnostním rysem, diskriminačním důvodem, který je mimo moji kontrolu.“ Jak mohu prokázat diskriminaci? „Když se budeme bavit o diskriminační žalobě, tak tam vycházíme z toho, že pokud tomu soudu prokážeme nebo alespoň hodnověrně potvrdíme, že v rámci toho srovnání došlo k nevýhodnému zacházení a zároveň označíme ty osoby, které oproti nám byly v té situaci zvýhodněny, tak v podstatě celá ta důkazní tíže v celém následném procesu leží na straně žalované, v tomto případě by to bylo na tom zaměstnavateli. Pokud by zaměstnavatel legitimitu svých rozhodnutí neprokázal, soud by potvrdil, že došlo k diskriminaci. Pokud není srovnání, není nikdy možné mluvit o diskriminačním sporu. Pokud bych byl v té situaci, zašel bych za vedoucím pracovníkem a podal bych mu svou stížnost, případně bych ji sepsal, kdybych pracoval ve velké firmě. Řada velkých firem už má své ombudsmany, kteří tuto situaci řeší. Kdybych byl ve firmě, která má odbory, zašel bych za odborovou organizací. Pokud by nic z toho nepomohlo, je na řadě podnět inspektorátu práce. Nejlépe písemně, i když to není nutné, ale ta písemná forma je vždy lepší. Tedy podat stížnost na nedodržování zásad rovného zacházení v zaměstnání.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Do sborníku Čalo voďi přispěl i hudebník Gejza Horváth
Milovníky romské literatury jistě potěší, že Muzeum romské kultury vydalo
ojedinělý výbor romské prózy s názvem Čalo voďi / Sytá duše. Kniha obsahuje
padesát povídek dvaceti autorů a je publikována v romštině s paralelním
českým překladem. Křest antologie Čalo voďi se uskuteční v pondělí 31.
března od 16.30 hodin v brněnském knihkupectví Spolek v Orlí ulici 22. Ale
kniha měla nedávno křest i v Praze a jednoho z jejích spoluautorů, Gejzu
Horvátha, pozvala k mikrofonu Jana Šustová.
„Určitě vás zajímá víc ta literární tvorba. Já jsem žil v romské osadě, kde mě vychovávali moji rodiče. Bydleli tam i moji prarodiče, můj děda byl významný kovář, byla tam i další moje široká rodina. Nemohu si na ten život stěžovat, tedy dokud nám do něj nevstoupili Slováci, gádžové. Pokud jsme byli jen my sami Romové, byl to krásný život, žili jsme v přírodě, měli jsme se rádi, nebyla tam závist ani zášť. Všichni jsme si byli rovni. Ale abych vám odpověděl na vaši otázku – čerpám inspiraci ze života v té osadě. Nechtěl jsem psát o rasismu a diskriminaci, chtěl jsem psát o tom, že jsme žili v té osadě a byli jsme normální lidé, kteří měli svoje problémy. Lidé smilnili, měli se rádi, měli problémy se zákonem, s placením dluhů. Byli jsme úplně normální lidé. Ve své knize jsem chtěl na tyto věci poukázat. Vůbec jsem nechtěl psát o rasismu.“
„Teď žiji v Brně.“ Co vás přimělo k tomu, že jste začal psát? „Než jsem šel na vojnu, měl jsem svojí holku, asi jako každý kluk v tom věku. Asi to byla má první láska. A protože jsem šel na vojnu a ona tam se mnou nemohla být, tak jsem psal. Psal jsem jí do těch svých povídek, chtěl jsem, aby se mi tak přiblížila, aby byla se mnou. Tak jsem psal a psal. Ale pak jsem to četl a čím víc jsem to četl, tím víc se mi to nelíbilo. Byla tam nějaká pointa o té mé lásce, ale nelíbil se mi styl psaní. Všech těch sto stránek jsem vyhodil do koše. Takže jsem začal psát v devatenácti letech.“
„Psal jsem česky.“ Píšete teď romsky? „Pracoval jsem jako novinář v romském periodiku Romano hangos a tam jsem začal publikovat dvojjazyčné povídky, i v češtině i v romštině. Pro mě není problém psát v romštině, je mi ta řeč bližší, ale víc vyjádřím česky. Ten jazyk není tak bohatý a vyspělý, abych toho mohl vyjádřit tolik romsky, kolik toho řeknu česku.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
O setkání aktivistů z romských organizací
Na pracovní poradě se sešli aktivisté z řad romských organizací,
aby se domluvili, jak postupovat společně v názorech, které je
trápí a jak některá stanoviska ve společnosti změnit. Marii
Vrábelové řekl více informací Ivan Veselý ze sdružení "Dženo":
Jak vidíte třeba to, že dříve Romové drželi pohromadě, drželi spolu a že v poslední době se to všechno roztříštilo? „To vidím jako krizi leaderů. Nejenom v České republice ale i na mezinárodní úrovni. Já si myslím, že do toho léta se řada věcí v této oblasti vyřeší.“ Dříve byli leadeři, kteří táhli ostatní Romy. Jak je to tedy v současné situaci? Je mezi vámi někdo, kdo by mohl táhnout a být vůdčí osobností? „Lidé mě přesvědčují, že bych se měl chopit vůdcovství Romů v České republice při řešení jejich problémů. Ale do léta se rozhodne, kdo tu bude vůdčí osobností v rámci republiky a v rámci krajů.“ Jak vnímají Romové a vy to, že u nás roste extremismus a neonacistické hnutí? „Na to je velice jednoduchá odpověď. Nárůst nacionalismu a extremistických hnutí není jen záležitost České republiky, to je záležitost všech členských zemí Evropské unie. A tady vidíme, jak státy s tím nedokážou bojovat a vidíme i impotentnost Evropské komise účinně nastartovat politiku vůči tomuto extremismu v jednotlivých zemích a na území Evropské unie.“ Zřizujete linku – znamená to třeba, že se na vás obrátí více Romů, kteří byli napadeni a neměli odvahu to nahlásit? Že si budete třeba dělat svou dokumentaci? „Samozřejmě v okamžiku, kdy bude tato linka zřízena, tak je naší povinností vést tuto dokumentaci a případně komunikovat s orgány Policie České republiky, které to mají na starosti.“ Zde si můžete příspěvek poslechnout:
„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 28. března je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz. Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha. Mišurec. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a Jan Mišurec. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |