Verze pro tisk: Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Dnes se společně vydáme na zahájení Evropského roku mezikulturního dialogu 2008 v České republice a do pražské Galerie u zlatého kohouta. Řekneme vám také, na co si musíte dát pozor při nástupu do zaměstnání.

Mangav tumenge bacht the sastipen – Akana - šaj šunen romaňi relacia „O Roma vakeren“. Šunena romane giľa the nevimata - andalo romano dživipen.

To je jenom namátkový výběr z programové nabídky.

V pondělí byl v pražském divadle Archa oficiálně zahájen Evropský rok mezikulturního dialogu 2008 v České republice. V jeho rámci bude po následující měsíce probíhat množství akcí a projektů, jejichž cílem je podpora kulturní různorodosti a pestrosti Evropy. Podrobnosti má Jana Šustová.

Slavnostní zahájení Evropského roku mezikulturního dialogu

„Rok mezikulturního dialogu je projektem, který je společný všem evropským institucím, nejenom tedy Evropské komisi, ale i Evropskému parlamentu. Společně s národními státy volně navazuje už na téma loňského roku, kterým byly rovné příležitosti pro všechny. Evropský rok rovných příležitostí pro všechny byl rovněž vyhlášen společně všemi evropskými institucemi. A oba tyto projekty, které na sebe navazují, si kladou za cíl umožnit občanům všech členských států projevovat se ve své přirozenosti, což znamenalo jak v minulém roce mít možnost podílet se na všech výdobytcích všech členských států, i koneckonců Evropské unie, a požívat přitom stejných práv, tak v letošním roce poukázat na to, jak inspirující, jak významný je přínos dialogu mezi jednotlivými kulturami.“

Důležitou součástí Evropského roku mezikulturního dialogu jsou projekty neziskových organizací, které získaly dotace z evropských a rozpočtových zdrojů.

„V rámci Evropského roku mezikulturního dialogu Evropská komise odměnila granty 27 národních projektů a 7 panevropských projektů, to je na té centrální úrovni. A my jako zastoupení Evropské komise v České republice chystáme ve spolupráci s národními institucemi celou řadu dalších projektů, kterými chceme přispět a posílit tu možnost dialogu jednotlivých kultur, náboženských, etnických skupin, menšin, se zaměřením především na mladé, na osoby handicapované atd. Takže si myslím, že ta škála projektů bude velice široká, bude mít možnost oslovit celé spektrum českých občanů, respektive i našich spoluobčanů z jiných menšin, případně z jiných etnik žijících s námi v České republice a především se snaží přispět k tomu, aby byla zrušena omezení a bariery, ať už se jedná o bariery byrokratické, tak abychom mohli snížit ta omezení, která se spíše projevují v našich myslích.“

A proč je zrovna mezikulturní dialog tak důležitý? Nad tím se zamýšlel první náměstek ministra kultury Jaromír Talíř.

„Evropská unie vyhlásila rok 2008 Rokem mezikulturního dialogu. Když jsem přemýšlel, co to je dialog, tak jsem si říkal, že jeho nejjednodušší charakteristika je, že to je rozhovor, rozhovor mezi někým. A lidé si pro vedení dialogu vymysleli nástroj, kterému říkají řeč. A Antoine de Saint-Exupéri k lidské řeči poznamenal trefně, že se stala pramenem nedorozumění mezi lidmi. A já jsem přesvědčen, že kultura v celistvosti významu tohoto slova právě může být takovým dobrým nástrojem komunikace, který nepotřebuje řeč - hudba nepotřebuje řeč, tanec nepotřebuje řeč, výtvarné umění nepotřebuje řeč, takže kultura může být krásným nástrojem dialogu mezi těmi, kteří by si třeba pomocí řeči nerozuměli.“

„Zároveň má kultura další velký význam, a to je identifikace - identifikuje v globalizovaném světě nás jako národ, nás jako skupinu a pomáhá nám se někde zakotvit a zprostředkovávat naše hodnoty.“

Sedm z deseti Romů v Ústeckém kraji se setkalo s diskriminací. Alespoň takový je závěr projektu s názvem Znalostmi proti diskriminaci, který proběhl na Chomutovsku, Mostecku a Teplicku. Občanské sdružení Romodrom, ukončilo tento projekt po 12 měsících a projekt měl pomoci zejména romským občanům řešit jejich diskriminační problémy. Robert Ferko se zeptal koordinátorky tohoto projektu Mileny Adamové, zda splnil její očekávání:

Bylo vyškoleno celkem 6 terénních pracovníků včetně vás, jakým způsobem jste pomáhali romským občanům s jejich problémy?

„Naši terénní sociální pracovníci právě lidem předávali v terénu informace o tom, co je diskriminace, co diskriminace není, protože jsme se často setkávali s tím, že za diskriminaci bylo považováno naprosto cokoliv, nebo naopak někdo tu diskriminaci odmítal naprosto absolutně, takže jsme právě získané informace předávali klientům, samozřejmě takovou formou, aby to pro ty lidi bylo zajímavé. Nejednalo se o žádné přednášky, ale formou rozhovorů v rodině, kdy terénní sociální pracovník pracoval s tou rodinou a snažil se vysvětlit lidem, co ta diskriminace je. A oni se potom samozřejmě svěřovali s různými situacemi, kterým byli vystaveni, a terénní sociální pracovník formou toho srovnávání pomocí konkrétních případů jim vysvětloval, co diskriminace byla a co nebyla.“

Byla pro ně vypracována nějaká brožura, podle které by se řídili a která by jim pomáhala s jejich problémy i v budoucnu?

„Samozřejmě, byla vydána brožura formou letáku, kde jsou popsány konkrétní případy a návody na řešení, protože my jsme se samozřejmě nezabývali jenom tím, že bychom klientům řekli, že to, co se jim stalo, byla diskriminace, ale také jsme se snažili tu diskriminaci s nimi řešit, pokud oni to sami chtěli, řekli jsme jim co bude následovat, protože ten proces je strašně zdlouhavý a vzhledem k tomu, že nemáme antidiskriminační zákon, tak to řešení těch situací je hrozně obtížné. Takže jsme se snažili ty kauzy dovést do konce a také jim samozřejmě zprostředkovat informace, jak mají postupovat, pokud se ocitnou znovu v situaci, která by byla diskriminační.“

„Nejvíce případů diskriminace bylo detekováno mezi lidmi mezi 20-30 lety a pak kolem 50ti let.“

Můžete mi říct nějaký konkrétní případ, s kterým se terénní pracovník setkal?

„Stalo se nám několikrát, že terénní sociální pracovník nebyl konkrétně vpuštěn do určitých zábavních podniků tady u nás v Chomutově, takže jsme provedli testy, kdy šli Romové, kteří nebyli vpuštěni a po nich šli ne-Romové, kteří byli vpuštěni. Byla přivolána policie, řeší se to všechno pomocí přestupkových komisí a stížností na Českou obchodní inspekci, takže čekáme, jak se to všechno vyvine. Také nejvíce těch problémů bylo detekováno v oblasti zaměstnávání, kdy Romové nebyli přijímáni do zaměstnání, ačkoliv splnili všechny podmínky, nebyli přizváni na výběrová řízení, ačkoliv ne-Romové, kteří podávali stejné přihlášky, dotazníky, přizváni byli. Takže všechny tyto situace řešíme, ale vzhledem k tomu, že i když projekt skončil k 31. lednu, naši pracovníci se rozhodli, že to nenecháme, ty kauzy běží dál a řekla bych, že velký kus práce máme před sebou. Je třeba dotáhnou s lidmi ty kauzy do konce a ty informace předávat dál. “

Vy jste se s tímto projektem zaměřili spíše na ústecký kraj, plánujete rozšíření terénních pracovníků i na další kraje?

„Občanské sdružení Romodrom chce tento projekt rozšířit i do ostatních lokalit, teď všechno záleží na tom, zda budou podpořeny projekty a uvidíme.“

Galerie U zlatého kohouta dýchá nejen gotickou historií v centru Prahy, ale také uměním. A to uměním opravdu multikulturním. Sama majitelka je původem Polka a u nás v Praze si zrealizovala svůj sen. Do galerie v Michalské ulici se vypravila Marie Vrábelová, aby se více dověděla od samotné Mirely Zukal.

„Galerie existuje už devátým rokem, byla to pěkná ruina, zaujalo mě to, mám ráda staré věci, tak jsem přišla na to, že budu rekonstruovat a to byl začátek, rok rekonstrukcí a teď vidíte výsledek, krásné prostory.“

„Vystavuji od akademických umělců, přes amatéry, studenty a umělce, kteří začínají malovat a nevědí, kterou cestou se mají vydat. Vystavuji naprosto každého.“

„Ano, mám hodně mladých umělců, pro které je to takový start v mojí galerii a posléze už mají větší sebevědomí, důvěru v sebe a pokračují v malování a dostávají nabídky vystavovat dále.“

„Vystavuje se hodně keramika, keramika například od Alžběty Grossové. Šárka Rádová, pan Bartoš tu maj9 své práce, spolupracuji samozřejmě i s akademickými malíři, s akademickými sochaři.“

Vy tady budete vystavovat i romské umělce. Proč jste se rozhodla pro Romy?

„Romské umělce budu vystavovat, budu je tu vystavovat v dubnu a pak v červnu. Proč? Tak to je dlouhá historie, já s nimi spolupracuji několik let, mám velice vřelý vztah k Romům, k jejich kultuře, a proto jsem velice ráda, že je tady můžu vystavovat v galerii. A velice ráda s nimi spolupracuji a těším se na ně tady v galerii.“

„Mám, mám hodně kamarádů, některé mám už velice dlouho, přibývají mi kamarádi. A kdo je nejbližší mému srdci a s kým spolupracuji, to je Olinka Fečová a její celá rodina.“

Kdo vám sem chodí? Jsou to cizinci nebo jsou to lidé, kteří mají zájem o umění?

„Všichni, musím vám říct. Cizinců je nejvíce v létě, protože galerie se nachází ve dvorku v centru Prahy v Michalské ulici, ale už za tu dobu mám svoje návštěvníky. Myslím si, že jsem se opravdu dopracovala k tomu, že lidé nejenom z Prahy, z okrajů Prahy přijíždějí navštěvovat galerii, ale mám i návštěvníky z celé České republiky. A musím vám také říct, že jsem na to pyšná a protože poslední léta obyčejně Češi do centra Prahy málo chodí, nemají na to, že by se v centru zastavili, šli do kavárny na kávu, nebo babička s dědečkem že by šli do cukrárny, ale našli si cestu tady ke mně do galerie a jsem za to velice ráda.“

„Vystavování pestrých obrázků z Japonka, z Thajska, z Mongolska. Měla jsem tady zajímavou výstavu z Itálie - Italka vystavovala keramiku raků. Pak tu byla výstava čínského umělce, jeho jemné práce a také sochy dovezené z Polska a od polských umělců. Vystavovala jsem samozřejmě díla z Anglie, z Ameriky, no, musím říct, že tu bylo hodně umělců z celého světa, co se u mě vystavovalo.“

„Samozřejmě. Po půl roce, co jsem otevřela galerii, mě začala zajímat i historie budovy. První zprávy, které jsou uvedené v historických záznamech Prahy 1, tak datují ten dům na rok 1400, takže posléze je tam uvedena historie tohoto domu, jsou to dva domy dohromady a je to, jak vidíte, gotický sklep, toto je gotický dům a historie tohoto domu je velice dlouhá.“

Splnila jste si svůj životní sen, protože pochybuji, že by vám galerie tak vydělávala, aby jste z toho zbohatla?

„To máte pravdu, kolikrát tady sedím a přemýšlím, jestli budu pokračovat, nebo to mám zavřít. Ale kdykoliv sem přijde nějaký umělec a já vidím, že neví, jestli je na správném místě, neví, jestli dobře dělá, že maluje, jestli má v dnešní době cenu živit se uměním, tak vím, že jsem na správném místě a myslím si, že jsem si splnila svůj životní sen a doufám, že v tom budu pokračovat. Neříkám, že to dělám na úkor rodiny, ale díky rodině.“

Ministerstvo školství vyhlásilo dva programy na podporu integrace a vzdělávání romské komunity. Dohromady je na ně pro tento rok vyčleněno 25 milionů korun. Prostředky jsou určené na úhradu školného v soukromých středních školách a vyšších odborných školách, školního stravování, ubytování ve školském zařízení a cestovné. O dotaci může žádat žák do 26 let, který je v denní formě vzdělávání.

Tisíc policistů bude v sobotu v ulicích Plzně při pochodu neonacistů centrem města. Cílem policejního opatření je zabránit případným střetům mezi účastníky pochodu a jejich odpůrců zejména z řad levicových extrémistů. Podle Sdružení Romů a národnostních menšin Plzeňského kraje je pochod neonacistů nehorázným popíráním holocaustu a je zásadně proti tomuto pochodu.

Romský poradce Městského úřadu v Bruntále Jozef Baláž získal cenu Sociálně prospěšný podnikatel roku 2007 od uznávané společnosti Ernst & Young. Jozef Baláž je z ocenění velice potěšen a zároveň si uvědomuje, že je to prestiž i pro tým lidí, se kterými spolupracuje, i pro samotné město Bruntál.

Módní průmysl jedná o tom, jak zavést na mola rasovou rozmanitost. Rasismus v módě existoval vždy, ale nyní se o tomto problému začalo diskutovat . Podle bývalé modelky Bethannn Hardisonové je hodně návrhářů, kteří neví, že je to problém, a doufá, že když se o tom bude hovořit, otevřou se jim oči.

A jsou tu užitečné rady Miroslava Dvořáka z Poradny pro občanská a lidská práva, na co si musíme dát pozor při nástupu do zaměstnání a jak si ohlídat pracovní smlouvu...

„Především pracovní smlouva nemůže být uzavřena po nástupu do zaměstnání, a tudíž jestliže si zaměstnavatel je vědom této povinnosti, tak by si měl být také zaměstnanec vědom toho, že toto nerespektování zákoníku práce může být oznámeno inspektorátu práce jakožto závažné potušení na úseku sjednávání pracovního poměru. A v tomto případě by hrozila velice vysoká pokuta pro toho zaměstnavatele, takže potom je otázka zvážení všech rizik, i toho zaměstnavatele, zda-li stojí to vnutit jakousi písemnou pracovní smlouvu po dvou měsících, co ten člověk už pracuje v tom zaměstnání a riskovat tu vysokou pokutu od inspektorátu práce, eventuálně problémy s odbory. Nehledě na to, že tam samozřejmě nastupují i určité možnosti z hlediska podání žaloby na toho zaměstnavatele právě proto, že zaměstnanec byl propuštěn tzv. ve zkušební době, ale která nikdy vlastně nemohla nastat, protože nebyla sjednána v té písemné pracovní smlouvě před nástupem do zaměstnání.“

Nemůže ale ten zaměstnavatel zaměstnance tedy propustit tak, že řekne, tak vy toto podepíšete a nebo my vás prostě propustíme a třeba ho ani nezaplatí? Je to možné?

„Jistě, samozřejmě to může, ale pak riskuje ty dvě věci, o kterých jsem hovořil. To znamená, že tam přijde inspektorát práce, začne se o tu situaci zajímat. Důkazně to bude zcela jednoznačné, pracovní smlouva podepsaná zaměstnancem neexistuje, tudíž došlo k jednoznačnému porušení ustanovení zákoníku práce, nastupuje sankce až do výše 300 tisíc korun. A zároveň riskuje žalobu, v tomto případě ze strany toho zaměstnance na zaměstnavatele, v které bude napadena neplatnost takovéto výpovědi, neplatnost jednak z kogentního porušení zákona a jednak z jednání v rozporu s dobrými mravy. Domnívám se, že takovýto zaměstnavatel neunese u soudu v této zemi důkazní břemeno a soud prohraje.“

„Je tam ta písemná podmínka - zkušební lhůta musí být zaznamenána v písemné pracovní smlouvě. Není-li zapsána, dokazování na straně zaměstnavatele, že byla sjednána ústně, je velice obtížné a jeho naděje u soudu jsou téměř mizivé k tomu, aby prokázal, že se skutečně se zaměstnancem dohodl na tom, že bude sjednána zkušební lhůta. Setkáváme se s něčím jiným, setkáváme se často s tím, že zaměstnanci jsou najímáni, to je úplně jedno, jestli na pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou, ale u téhož subjektu s tím, že ta pracovní smlouva je potom třeba z oboustranného zájmu zrušena. Zaměstnanec nastupuje třeba po měsíci na další pracovní poměr k tomu zaměstnavateli a je tam nová tříměsíční zkušební doba. V tomto případě je potřeba říct, že zákon to přímo neřeší, nicméně toto je podle mě klasické obcházení zákona, to znamená nepříčí se to zákonu samotnému, ale jde to proti vůli zákonodárce. Zde opět v tomto konkrétním případě, kdyby si zaměstnanec stěžoval, že už absolvoval zkušební dobu pro tentýž subjekt, pro téhož zaměstnavatele v dřívějším povolání, tam není důležitý druh práce, tady je důležitý ten subjekt, který to zaměstnání nabízí, to znamená ta určitá společnost, firma, nebo fyzická osoba, která to zaměstnání nabízí. Pokud je to jedna a tatáž, a chce opětovně zařadit do pracovní smlouvy již podruhé, byť na jinou práci, tu zkušební dobu, tak pak se domnívám, že je to obcházení zákona, že je to také porušení toho ustanovení o dobrých mravech, které nám zákoník práce jednoznačně přikazuje a v tomto případě bych opět napadl neplatnost ne celé smlouvy, to by asi nemělo smysl, a bylo by to při našemu zájmu, když máme zaměstnání, ale neplatnost v případě, že by došlo samozřejmě na straně toho zaměstnavatele k využití toho ustanovení o té zkušební době a zase by s námi ten pracovní poměr končil v té zkušební době, tak v tom případě bych napadl neplatnost této klauzule, to znamená zbytek pracovní smlouvy by zůstal v platnosti, to znamená já bych dál pracoval, ale kdyby se někdo rozhodl takto v opakovaně sjednané zkušební lhůtě se mnou rozvázat pracovní poměr, nebo ukončit pracovní poměr, tak bych to napadl a s velkou mírou pravděpodobnosti bych opět u toho soudu vyhrál.“

V následujících minutách se společně s kolegou Robertem Ferkem zaměříme na zaměstnávání Romů.

V současné době je přibližně 80 procent romské komunity bez práce, nalezení místa jim komplikuje nízké vzdělání a také diskriminace ze strany zaměstnavatelů. V tuto chvíli už mám u mikrofonu náborového pracovníka jedné ze společností, která se zabývá telemarketingem, pana Jiřího Křivánka. Jaký je váš názor na to, že většina zaměstnavatelů nemá zájem přijmout do svých řad pracovníků právě lidi z romského etnika? V čem je podle vás příčina?

„Tak upřímně, já si myslím, že v této společnosti je těžká adaptabilita, proto dochází k tomu, že zaměstnavatelé si uvědomují, že chtějí nabrat už od pohledu kvalitní zaměstnance a zkušenosti jsou bohužel špatné.“

Ve vaší společnosti zaměstnáváte několik romských občanů, jak jste spokojen s jejich prací?

„Jsme s nimi spokojeni. K nám příliš moc Romů nechodí, ani na nábory a nábory máme celkem velké. Ti co přijdou, tak určitě jsou kvalitní lidé, proto pojďte všichni k nám.“

Nebráníte se tedy přijmou romské pracovníky a na co by měli být vůbec připraveni k těm pohovorům?

„U nás na pohovoru se zaměřujeme především na komunikaci, to znamená nejdřív si zjistit jakoby kam jsou, nejet to, že jsou někam hledat práci, ale nejdříve si jakoby zjistit, co jsme za firmu, co přesně nabízíme a přijít s tím, že vědí, co jsme schopni nabídnout a chtít mluvit k věci a nejenom čekat, že jim dáme někde nějakou příležitost, někde je posadíme a někde si jim automaticky otevřou dveře.“

Jak byste se bránil vy jako Rom, který by šel žádat o práci a byl by diskriminován ze strany zaměstnavatele?

„Kdybych cítil diskriminaci, tak bych se jednak s tím snažil něco dělat, nějak se změnit, připravit se na každý pohovor svědomitě, snažit se tam prodat své znalosti, to co umím. Takže kdyby mě potom stále někdo diskriminoval, tak to už bych byl asi naštvaný.“

U mikrofonu už mám Michala Macka, který pracuje jako operátor v call centru. Michale, jak ses dostal k této práci?

„Já jsem se k této práci dostal tím, že jsem si koupil inzerát, sháněl jsem nějaké zaměstnání, takže se mi povedla tato práce.“

Je Ti 33 let, toto určitě není tvé první zaměstnání. Setkal si se už dříve s diskriminací při hledání pracovního místa?

„Ano, setkal jsem se, byly tam nějaké náznaky, musel jsem opravdu čekat trochu déle, než budu přijat. Byl tam takový odstup, prostě mají odstup ode mě, ano, je to pravda, ta diskriminace tam prostě probíhá.“

Nyní tedy pracuješ v call centru jako operátor, jak vycházíš s kolektivem? Vzali tě vůbec lidi do svého týmu?

„Když mě poznali, tak jsem na ně udělal dobrý dojem, já si myslím, že ty problémy tady prostě nejsou.“

SOS – Sdružení obrany spotřebitelů provozuje horkou antidiskriminační linku, na niž se spotřebitelé mohou obracet tehdy, setkají-li se s diskriminačním jednáním. Linka s telefonním číslem 222 762 222 funguje formou záznamníku a je v provozu nonstop za cenu běžného tarifu. Informace k lince najdete na: www.spotrebitele.info/diskriminace. Více Janu Mišurcovi řekla právnička SOS Eva Petlachová.

„Tato linka vznikla v rámci projektu Co je a co není diskriminace, a jejím cílem je, aby se spotřebitelé, kteří se při poskytování zboží a služeb setkají s diskriminací, mohli na tuto linku zavolat, nechat nám vzkaz, vylíčit, co se jim přesně stalo, nechat na sebe kontaktní údaje. A my v případě, že vyhodnotíme, že skutečně mohlo jít o diskriminaci, tak je zpětně zkontaktujeme a navrhneme adekvátní právní řešení tohoto jejich problému.“

„Lidé na tuto linku volají, ale ne tak, jak jsme předpokládali. Není jich mnoho, volají hlavně lidé, kteří si myslí, že byli diskriminováni, ale není tomu tak, ale jsou i lidé, kteří opravdu diskriminováni byli. Je to například jeden pán, kterému byla zamítnuta reklamace, pravděpodobně neoprávněně, a on se domníval, že to je proto, že je Rom a jednak že je zdravotně postižený. My jsem se s tímto pánem spojili, komunikovali, vysvětlili jsme mu jeho práva s tím, že tedy má toho podnikatele znovu navštívit a trvat si na svých právech a bránit se. A ze zpětné vazby se spotřebitelem víme, že se mu opravdu podařilo ten jeho problém vyřešit.“

Nově mohou volat na tuto linku také cizinci, linka je v angličtině namluvena. V čem se na vás mohou cizinci obrátit?

„Ano, linka je nově namluvená i v anglickém jazyce, protože se často setkáváme s diskriminací cizinců, ať už je to ve směnárenské činnosti, různým poskytováním nevýhodnějších kurzů, v turistickém ruchu, v telekomunikačních službách, kdy třeba cizincům jsou nuceny vyšší volací jistiny, zálohy na nejrůznější paušální tarify atd. Takže cizinci nám samozřejmě mohou vylíčit svůj problém, podat podnět s tím, že opět my navrhneme nějaké řešení, případně podáme podnět k řešení České obchodní inspekci.“

„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 29. února je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a Jan Mišurec.

Romale but lošale sam, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Romale mangav tumenge bachtalo dživipen. Ačhen Devleha.