Verze pro tisk: Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Dnes vám řekneme o projektu Rozlety, dozvíte se také o Almanachu romské literatury a o plánovaném pochodu neonacistů v Plzni.

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben „O Roma vakeren“!

To je jenom namátkový výběr z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Obecně prospěšná společnost Nová škola už několik let organizuje projekt Rozlety, jehož cílem je podporovat žáky ze znevýhodňujícího prostředí při přechodu ze základních škol na střední. Podrobnosti řekl manažer projektu Marek Šorm Janě Šustové.

Taneční kroužek ze ZŠ Grafická, která je zapojena do projektu Rozlety (Foto: Jana Šustová)

Můžete představit Projekt Rozlety, který je určen pro děti z nějakého znevýhodněného prostředí? Jak jim pomáhá a jakým dětem je konkrétně určen?

„Projekt Rozlety je určen pro děti, které mají v rodině prvek, který je znevýhodňuje na cestě za vzděláním. My jsme si vybrali skupinu dětí, které jsou v období přechodu ze základní na střední školu, a těmto dětem se snažíme pomoct s výběrem školy a se zařazením do této školy. Takže děláme výukové aktivity a zároveň rozvíjíme osobnost těchto dětí.“

„Mezi naše děti patří často cizinci, romské děti nebo děti z českých rodin, kde je třeba nějaký sociální problém nebo děti nemají úplnou rodinu či jsou vychovávány někým jiným než rodiči.“

Kdo se na projektu podílí, nebo kdo je hlavním organizátorem a kdo další je do něj zapojen?

„Hlavním organizátorem je Nová škola, o.p.s., a v posledních dvou letech se na projektu podílí základní školy Grafická a Holečkovo náměstí.“

Jak dlouho už projekt trvá? Vy se teď ohlížíte za posledními 2 lety tohoto projektu, proč zrovna za posledními 2 lety?

„Projekt začal už v roce 2000, kdy byl podporován ze soukromých zdrojů v Americe, z nadace G-foundation. Po 5 letech jsme projekt rozšířili a začali jsme být podporováni ze strukturálních fondů Magistrátu hl. m. Prahy. Tento inovativní projekt byl rozšířený a zabýval se přípravou dětí v širším smyslu. Podpora tohoto projektu je ukončena a my bilancujeme, co jsme za tu dobu udělali, co se nám podařilo. Snažíme se připravit další pokračování projektu, zajistit jeho financování.“

Jak konkrétně děti na přechod ze základní na střední školu připravujete? Co konkrétně s nimi děláte?

„Snažíme se dětem nabídnout to, co jim není schopná nabídnout rodina, takže se snažíme být přizpůsobiví v tom, co dítě potřebuje. Máme na to nástroje, které využíváme, a děti si vybírají z toho, co zrovna jim je bližší. Máme skupinové výuky, individuální výuku, děláme diagnostiku, snažíme se dětem radit s výběrem školy, snažíme se jim pomáhat, aby zjistily, jakým způsobem se učit. A pak, když jsou na střední škole, pro ně máme klub, ve kterém se snažíme rozvíjet jejich osobnost tak, aby byly vybavené pro to vydržet na takovéto škole, a aby pak byly připravené na vstup na trh práce.“

Sedm let, kdy běží váš projekt, je dlouhá doba. Jak byste zhodnotil úspěšnost toho projektu? Kolik dětí jím prošlo a kolik se jich uchytilo na střední škole a dokončilo jí?

„Ten projekt je podle mého názoru úspěšný. Je to velmi těžká skupina, snažíme se prodávat dětem zboží, o které víceméně nemají zezačátku zájem. Ale daří se nám děti, alespoň některé z nich, namotivovat. A pokud ty děti mají chuť něco změnit, tak jim poskytujeme podporu, kterou by běžně nebyly schopné z vlastních sil získat. Dětí, které jsme dostali v posledních letech na střední školy, je 28, což se možná zdá z globálního pohledu jako malé číslo, ale u těchto dětí je to poměrně velký úspěch. Za dva poslední roky jsme poskytli více jak 4500 výukových kontaktů těm dětem, a nespočet kontaktů, které nebyly výukové, ale byly spíš toho přátelského charakteru - posezení, popovídání si.“

Když by někdo měl zájem - třeba nějaké dítě, nebo nějaký žák, který končí základní školu, o kontakt s vámi, co by mohl udělat, kde by vás mohl kontaktovat?

„Máme vlastní internetové stránky, kde projekt má adresu www.novaskola.org/rozlety. Případně se stačí zeptat výchovného poradce na škole. Snažíme se informace každoročně obnovovat, aby na školách bylo povědomí o tom, že existujeme, a v případě, že takové dítě na škole je, tak velmi často tu informaci dostane. Snažíme se dětem vysvětlit, jaká je naše nabídka, a těm, které mají zájem, se snažíme poskytnout naší pomoc.“

A jakou má projekt Rozlety budoucnost? Bude financován nebo jak to s ním vypadá?

„V tuto chvíli je jeho budoucnost bohužel ohrožená a to z toho důvodu, že financování ze Strukturálních fondů pro nás skončilo. Je poměrně náročné sehnat finanční zdroje ze soukromých darů nebo individuálních darů a hledáme možnosti financování alespoň na přechodné období dokud nebudou nové výzvy na Strukturální fondy, ve kterých bychom rádi pokračovali.“

V Plzni se opakuje situace z podzimní Prahy. Na 19. leden je ohlášen pochod neonacistů Plzní kolem Velké synagogy. Na obvodní úřad ho nahlásil Václav Bureš jako Protestní pochod za svobodu slova. Očekává se účast 150-ti radikálů a dorazit by mohli také radikálové z Německa. Protestní pochod neonacisté vybrali záměrně, souvisí s prvním transportem plzeňských Židů. I když podle posledních zpráv plzeňský primátor města Pavel Rödl pochod zakázal, přesto se u židovské synagogy sejdou lidé, kteří vidí sraz neonacistů jako urážku a výsměch obětem holocaustu i těm, kdo nacistický masakr přežili. Chtějí tím vyjádřit myšlenku, že neonacisté do naší společnosti nepatří. Více už řekl Marii Vrábelové Jiří Daníček z Federace židovských obcí.

„Ta souvislost s transporty plzeňských Židů je tam zcela evidentní, to je myslím hlavní důvod, proč to bylo zvoleno takto.“

„Je to tak. I jejich pražská demonstrace měla tuto souvislost s Křišťálovou nocí a svolavatelé plzeňského pochodu mluví o tom, že se jedná o pokračování pochodu pražského.“

„Zpočátku měli pocit, že se tak nic moc neděje, ale postupně, troufám si říct, začali brát tu věc vážně, a nejen oni, i Policie, i státní správa a v současné době je v Plzni vyhlášena policejní pohotovost a i přípravy jsou na vysokém stupni.“

Já si myslím, že když proběhla tato akce v Praze, tak by mohli vědět, o co se jedná. Nebo si myslíte, že o tom vůbec nevěděli, kteří lidé se toho účastní?

„Tak úředník v kraji o tom vědět nemusel. Na druhé straně ten Bureš už jeden takový pochod v Praze nahlásil a uskutečnil, je znám jako extremista, a při troše snahy se něco dít mohlo.“

„To je samozřejmě naprostý nesmysl - už tím, že se to dává do souvislosti s tím neuskutečněným pražským pochodem, který měl být pochodem proti účasti ve válce v Iráku a nikoliv pochodem za svobodu slova. Když by se řeklo, že to bude boj za svobodu shromažďovací, tak by to mělo alespoň nějakou, i když zcestnou logiku, ale tohle je čistě účelově, a možná proto, že to je nenápadnější.“

„Tak první se ozvali plzeňští katolíci a protestanti, protože cítí k židovské obci značnou solidaritu, a potom spousta občanů. Existuje spousta dopisů, lidé píšou, kdy to bude, chtějí přijít. Já doufám, že to bude poměrně reprezentativní projekt, pokud se dostaví politici, bude to fajn. Ale stejně ti politici se tam dostaví především jako občané, jako jedni z účastníků demonstrace, a teprve pak , až v druhé řadě jako představitelé nějaké instituce. I když je to potěšující samozřejmě obojí.“

„Tak s tím, jak lidé ohledávají možnosti svobody, tak lidé tohoto typu postupně zjišťují, že je poměrně rozsáhlý prostor, který můžou využívat. Na druhé straně, aniž bych to chtěl zlehčovat, a děláme všechno proto, aby to neprošlo nepozorovaně ani lacino, tak je třeba říct, že v současné době, kdy těch organizovaných neonacistů může být 5000, 4000, u tvrdého jádra se mluví o 2000, to je situace, která je v každé demokratické zemi, nebo je ještě horší. Postatě úplné vymýcení je iluzí.“

„Možná že někdy ano. Především tedy v souvislosti s problematikou Romů a jejich integrace. Někdy také snaha o jednoduché a laciné řešení, které se nevyplatí. Romové tedy mají jiné zkušenosti.“

Proti chystané akci neonacistů v Plzni ostře vystupuje i Liga proti antisemitismu a vyzývá odpovědné instituce i občany, aby zabránili tomuto pošlapání lidské důstojnosti stejně, jako se to podařilo Praze. Jak hodnotí projevy neonacismu u nás řekla Marii Vrábelové zakladatelka Ligy Věra Tydlitátová.

„Já se domnívám, že to je celoevropský trend, takže se nemůžeme divit, že to sílí i u nás. Takže je to varovné a apelovala bych na všechny odpovědné instituce včetně politiků, aby se rozhodně nenechávali strhávat k nějakým populistickým gestům a nedoufali, že tento trend je vynese do vrcholné politiky. Aby se raději zachovali jako odpovědní státníci, a dbali na prospěch celé společnosti i pro budoucnost. Protože je velmi krátkozraké hledět na nějaký prospěch, který by z toho mohl vzejít, toto všechno se časem obrátí proti nám všem.“

„Národní gardy považuji za skandální a vůbec se divím, že bylo možné je zřídit legálně, a že zatím nebyly vykonány nějaké právní kroky k jejich rozpuštění, a budeme dělat všechno proto, aby ty Národní gardy byly zrušeny.“

Nyní koluje petice D.O.S.T., kterou podepisují politici, jaký je váš názor?

„Tato petice je na první poslech velice zákeřná v tom, že když jí člověk slyší, může mít dojem, že jde o velice chvályhodnou akci. Mnoho lidí, se kterými jsem mluvila, se domnívá, že to je neškodná a chvályhodná věc prospěšná společnosti. Ale když čtete mezi řádky a pečlivě, tak nelze skrýt dikci, která je nepřijatelná v demokratické společnosti, a která skrytě, nicméně jednoznačně nastoluje dikci extremistickou, dikci velice fašisoidně orientovanou. To, že to podepíše někdo z neznalosti nebo z nadšení, to celkem nelze odsuzovat, ale je pro mě naprosto nepochopitelné, že tuto petici podepisují politikové, kteří by se měli vyznat v jazyce politiky a v jazyce společnosti, a měli by být schopni číst mezi řádky.“

„Tyto informace nejsou oficiální, ale dívala jsem se na podpisový arch a na čísle jedna je známý katolický aktivista, pan Semín, který působí v Institutu sv. Josefa a je znám svým ultrakonzervativním postojem. Je to čistě můj názor, ale domnívám se, že za touto peticí stojí mezi jinými určitě i on.“

Petice Občanské iniciativy Dost, tedy D.O.S.T.- důvěra, objektivita, svoboda, tradice, koluje i mezi našimi politiky. Více už sociolog Fedor Gál.

„Já jsem také nevěděl, co je to za petici, jen jsem slyšel a viděl, že jí podepisují senátoři, poslanci, a že je to petice s velkým ohlasem. Tak jsem si ji našel na internetu a zhrozil jsem se. Ta petice zdánlivě mluví jazykem většiny. Mluví o státu, o národu, o identitě, mluví o zachování naší kultury, myslím tím kultury české. Jsem citlivý, poněvadž vím, co je holocaust a vím, co je být příslušníkem menšiny a současně jsem četl mezi řádky. A mezi řádky jsem četl neuvěřitelnou averzi vůči Evropě. A jiná věc je, že člověk může být nespokojen s evropskou byrokracií nebo s absencí přímé demokracie v Evropě, ale proti evropské integraci skutečně nemám vůbec nic. Četl jsem tam věty proti multikulturalismu, já vím, že budoucnost není v nějakých tavících teglících a míchání kultur, ale vždyť já žiji v multikulturním světě od rána do noci. Na ulicích, v práci, sídlištích, kde žiji. Praha je dneska město mnoha kultur a jestli my budeme proti tomu, aby ty kultury mezi sebou existovaly v míru, no tak jsme úplní blázni. Četl jsem tam o tom, že máme být za anticko-křesťanskou kulturou, která je naše, ale z čeho vzniklo křesťanství? Není náhodou tato kultura je anticko-judeo-křesťanská? A když tam to slovo judeo vypadlo, co je to za lidi? Začal jsem se pídit po tom, co je to za lidi a zjistil jsem ke své hrůze, že iniciátory této petice jsou vlastně lidé, proti kterým já jdu protestovat do Plzně, proti kterým jsem nedávno, ve výročí prvních pogromů v Německu, protestoval v bývalém pražském židovském městě.“

„No, vysvětlení je dvojí. První z nich, že souzní s tónem a dikcí této petice. A vysvětlení druhé je, že nevědí, co podepisují, ale obojí je špatně. A to, co mě děsí, je, že tato rétorika nacionálně-socialistická nebo národně-socialistická nebo nacionalistická proniká do tzv. oficiálních politických struktur. To mě děsí.“

V nejbližších dnech Muzeum romské kultury představí reprezentativní čítanku romské literatury, která přináší průřez literární tvorbou romských autorů od samých počátků romské literatury v Československu - tedy od konce 60. let - až po současnost. Podrobnosti řekla Janě Šustové romistka Jana Kramářová.

Na výstavě Čalo voďi v Muzeu romské kultury (Foto: Jana Šustová)

„Kniha se bude jmenovat Čalo voďi, což znamená sytá duše a je to Antologie prozaických textů romských autorů z ČR. Ten podnázev je takový dlouhý, ale zase jsme chtěli, aby byl co nejvýstižnější.“

Vydání této publikace zamýšlely její autorky Jana Kramářová a Helena Sadílková už v roce 2006, kdy v Muzeu romské kultury probíhala výstava o romské literatuře a ústní lidové slovesnosti, která také nesla název Čalo voďi - Sytá duše.

„Myslely, že by to byl takový katalog k výstavě nebo propagační materiál k výstavě. Ale protože se nám nepodařilo sehnat finanční podporu, tak už jsme ani nedoufaly, že se nějak tu čítanku podaří vydat. Ale zároveň nás to mrzelo, protože během přípravy té výstavy jsme pročetly řadu literárních děl romských autorů a některá z nich nebyla doposud publikovaná, takže by byla škoda, aby se s nimi čtenář neseznámil. A navíc zmiňovaná kolegyně Helena Sadílková se touto literaturou zabývala už ve své diplomové práci, takže k dispozici měla materiály, které ještě nebyly publikovány z archivu paní docentky Hübschmannové a po úmrtí paní docentky se valná část jejího vědeckého archívu přesunula sem do muzea. A my jsme se tak dostaly již během příprav zmíněné výstavy k materiálům, hezkým literárním dílům, takže jsme chtěly, aby spatřily světlo světa.“

„Když se trochu ohlédneme do historie, tak doposud romské literatuře zatím nebylo moc přáno. Dosud vyšlo jen několik knih, ale většinou byly jednak velmi útlé a jednak velmi nedostupné. Například paní docentce Hübschmannové se podařilo v roce 1990 vydat sborník Kale ruži, v překladu Černé růže, což je sborník děl asi deseti nebo jedenácti romských autorů, ale taky je to velmi útlá publikace. Navíc vyšla v Hradci Králové v nějakém krajském kulturním středisku, takže se vůbec nedostala mezi širší publikum. A podobný osud potom potkal i další vynikající knihy, například povídky Ilony Ferkové Čorde čhave – což znamená Ukradené děti, kterou vydalo Společenství Romů na Moravě. Nesetkala jsem se s tím, že bych tuto knihu mohla vidět někde v knihkupectvích. Ale samozřejmě, že poslední dobou se nějaký zájem o romské autory objevuje i u prestižnějších nakladatelství, jako je třeba nakladatelství Triáda, které navíc vydává velmi kvalitní knihy ve velmi kvalitní grafické úpravě, což se nedaří spoustě jiných takových pokusů. Takže ti vydali například básnickou sbírku Margitě Reiznerové Suno – Sen, anebo vzpomínkové vyprávění Eleny Lackové Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, což už je dnes taková známá a dostupná kniha.“

A tak pestrou literární tvorbu představí nová čítanka Čalo voďi – Sytá Duše. Bude v ní 50 děl od 25 autorů.

„Protože ta romská literární tvorba je velmi pestrá a různorodá, tak jsme chtěli, aby dostala zaslouženou formu. Takže doufáme, že publikace ve finálním výsledku neodradí, protože během té přípravné fáze bylo těžké rozhodnout, které příspěvky zařadit a které ne a nakonec po tom grafickém zpracování má kniha 400 stran.“

„Důležitá věc je, že tato publikace je dvojjazyčná, vychází tedy jednak v romštině, ale je i přeložena do češtiny.“

„Chtěli bychom, aby se dostala do běžné distribuční sítě. Máme navázanou spolupráci s distribuční firmou Kosmas a nechceme, aby byla uzavřena tady v muzeu, chtěli bychom aby se dostala opravdu k širokému publiku. A ještě bych chtěla moc pochválit našeho pana grafika Václava Judu, se kterým spolupracujeme už delší dobu. On nám pomáhal i při té již zmiňované výstavě o literatuře, děláme s ním ročenku a myslím si, že vtiskl té publikaci hodně přitažlivou grafickou podobu. Takže bude hezká nejen tím obsahem, ale i tou formou.“

V posledních letech vzniklo v České republice několik hraných filmů s romskou tematikou. Ale toto téma není v české, slovenské a ani ve světové kinematografii žádnou novinkou. Na další informace se Jana Šustová zeptala Františky Dvorské.

Vy sama máte takovou zvláštní kombinaci studia - v Brně studujete filmovou vědu a v Praze romistiku. zabývala jste se někdy ve svých studijních pracích tématikou Romové ve filmu?

„Já jsem vlastně v Brně psala bakalářskou práci na téma Tony Gatlif, což je romský režisér žijící ve Francii. V této práci jsem zároveň psala i o jiných filmech, které toto téma zpracovávají, jako například Kusturicovy filmy a další. Potom jsem psala v Praze další bakalářskou práci Romové v české a československé kinematografii, takže se dá říct, že ano, zabývala jsem se tímto tématem.“

Kdybyste pohovořila na to téma Romové v české a československé kinematografii, kde všude se můžeme s Romy setkávat?

„Tak já jsem to téma měla trochu vyhraněné tak, že jsem psala o filmech od 50. let až do současnosti. Tam v tom počátku, v těch 50.letech, můžeme mluvit pouze o jednom filmu - je to film Můj přítel Fabián od Jiřího Weise, z roku 1953. Potom v 60. letech jsou to Perličky na dně a z konce 60. let film Skřivánci na niti, opět tedy hrabalovské téma. V 70. letech asi jako nejvýznamnější film můžeme označit Růžové sny režiséra Dušana Hanáka. Slovenský film toto téma zpracovává asi nejkomplexněji v československé kinematografii. V 80. letech je to hlavně Dušan Klein se svými filmy Kdo se bojí utíká a Radikální řez.“

„V současnosti, tedy po převratu, tady najdeme těch filmů určitě víc. Je to například film Drahomíry Vihanové – Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba. Z ještě bližší současnosti je to film Indián a sestřička nebo opravdu aktuální film Roming.“

Jak byste hodnotila ty filmy s romskou tématikou dnes. Přece jenom toto téma je nyní častější, věnují se tomu tvůrci, čím myslíte, že to bylo způsobeno, že jich takhle přibylo.

„Tak určitě je to způsobeno i tím, že toto téma je čím dál víc medializované, tím pádem se dá i říct, že tvůrci mají i více zkušeností i znalostí, protože v období komunismu byla snaha toto téma nerozvíjet, nevyjadřovat jakoukoli odlišnost Romů od ostatního obyvatelstva nebo jakýmkoli způsobem medializovat specifickou romskou kulturu. Takže myslím, že je zcela přirozené, když je v současnosti takováto svoboda a větší informovanost, takže tvůrci sahají k tomuto tématu častěji.“

Příznivci českých filmů s romskou tematikou si letos přijdou na své v Muzeu romské kultury, které připravilo cyklus promítání filmů s názvem Čarovné oči. Návštěvníci se mohou těšit na sedm filmů. První projekce z tohoto cyklu se uskuteční v úterý 19. února od 18.30 hodin. Na programu bude film Čarovné oči z roku 1923, který vypráví o tragické lásce statkářova syna ke krásné romské dívce. Ale už vloni měli návštěvníci Muzea romské kultury možnost vidět projekci filmových povídek Perličky na dně z roku 1965. Více Františka Dvorská.

„On to vlastně není úplně film s romským motivem. Je to film skládající se z pěti povídek a romský motiv je jen v té poslední v povídce od Jaromila Jireše s názvem Romance. A tato povídka vypráví o vztahu mladého instalatéra a romské dívky.“

Zabýval se tento autor víc romskou tématikou nebo je to ojedinělé v tomto filmu?

„Je to vlastně ojedinělá věc v jeho tvorbě a dalo by se říct, že základním impulsem je vlastně Hrabalova tvorba, protože je to adaptace Hrabalovi povídky a myslím si, že výběr tohoto tématu není ani tolik motivovaný zrovna tou romskou tématikou jako spíš tím, že Romové v té době vlastně reprezentovali nějakou skupinu lidí, kteří byli výluční s ostatní společností, tudíž se jedná o jakousi formu odporu, dá-li se to tak říct, takže asi spíš z tohoto hlediska to bylo vybráno, si myslím.“

„O Roma vakeren“ čili „Romové hovoří“ s datem 18. ledna je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Jaroslav Sezemský a Anna Poláková.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende. Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.