Verze pro tisk: Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě nebude chybět romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo amenca džana palo Roma Berounoste. Adadžives tumenge phenaha palo festivaľis, savo sas andro Rumunsko.

Nejdříve se společně vydáme do Berouna, kde nejen Romům pomáhá bezplatná občansko-právní poradna, a řekneme vám také o Mezinárodním festivalu romského umění, jehož dějištěm byl rumunský Temešvár.

Džana amenca tiž palo Roma Brnate phenaha tumenge palo draba u vakeraha tiž pale diskriminacia.

Ve druhé polovině O Roma vakeren se dozvíte o propagační kampani na podporu rovných příležitostí, zaměříme se také na drogovou problematiku a přiblížíme vám další antidiskriminační projekt. Tolik namátkou programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí Jaroslav Sezemský a Jan Mišurec.

V Berouně funguje občansko-právní poradna, která pomáhá místním Romům bezplatně v řešení právních situací. Jak řekla Marii Vrábelové terénní pracovnice Eva Grondziová, Romové se často obrací právě na ni a jejím úkolem je o této službě informovat.

"Určitě ano, protože máme letáčky, které roznášíme po rodinách, a hlavně jim podáváme pomocnou ruku."

"Starostové. Teď jsme měli takový případ, do naší poradny přišla rodina, které starostka řekla, aby se vystěhovali, i když tam bydlí už x let. Řeší se to, uvidíme."

"Ano, máme vyvěšený letáček na městském úřadě i u doktorů, na různých místech. Hodně lidí k nám chodí, objednávají se u nás a nabízíme jim poradenství. Opravdu, i hodně lidem jsme pomohli."

Už se na vás někdo obrátil kvůli napadení nebo třeba nepřijetí do zaměstnání?

"Máme projekt, děláme průzkumy, které se týkají i rasismu. Lidé říkají, že se s tím setkávají v práci, v obchodech, na různých místech."

"Ano, protože je zdarma, mohou se na nás kdykoli obrátit a objednat se. Všechno jim vysvětlíme."

Rumunské město Temešvár hostilo první týden v září první Mezinárodní festival romského umění. Jeho součástí byly koncerty, divadelní představení, výstavy fotografií, různé semináře a také bylo možné zakoupit výrobky romských řemeslníků a klenotníků. Naše kolegyně Jana Šustová se na další podrobnosti zeptala ředitele festivalu Adriana Voichitescu a jeho kolegyně z umělecké společnosti Turn Emilie Paunescu.

Jak se zrodila myšlenka uspořádat v Temešváru Mezinárodní festival romského umění?

Adrian Voichitescu: Ta myšlenka vznikla, když jsme v televizi viděli zprávu, kde se hovořilo o Romech, kteří kradou. To je takové stigma a my jsme se rozhodli, že toto image Romů zkusíme změnit.

Jakou bude mít tento festival budoucnost? Chcete ho pořádat každý rok nebo každý druhý rok?

Adrian Voichitescu: Je to dlouhodobý projekt. Už před festivalem byly nějaké akce a po festivalu budou zase nějaké následovat až do dalšího festivalu příští rok. Festival chceme pořádat každoročně - dokud nevyřešíme problém s předsudky vůči Romům.

Emilia Paunescu a ředitel festivalu Adrian Voichitescu

Adrian Voichitescu: To uvidíme až po tom letošním festivalu, jak na něj budou lidé reagovat a zvlášť jak budou reagovat organizace, které do tohoto projektu byly zapojeny. Pokud nám budou chtít pomoci i příští rok, můžeme se s festivalem přesunout do Budapešti nebo někam jinam do Evropy a udělat ho ještě ve větším provedení. Když se to nepodaří, bude zase tady.

Emilia Paunescu: Je pořádán ve spolupráci s Rumunským kulturním institutem, Národní romskou agenturou, Mezietnickým oddělením rumunské vlády, Národní agenturou pro mladé lidi, Národní agenturou, která podporuje mládežnické aktivity, Národní agenturou pro potírání diskriminace a s radnicí města Temešváru.

Adrian Voichitescu: Musíme zdůraznit, že pro tento festival nemáme sponzory, protože komerční firmy nechtěly podporovat nějaké akce, které propagují romskou kulturu. Je tady hodně strachu. Stálo to hodně úsilí vybudovat tento projekt, který začal úplně od nuly, bez peněz.

Můžete představit nějaké umělce, kteří se zúčastní tohoto festivalu? Můžete jmenovat alespoň ty nejvýznamnější z nich?

Emilia Paunescu: Nevím, neposuzovali jsme, kdo je významný a kdo ještě významnější. Myslíme, že mají stejnou úroveň, protože přijeli sem podpořit tuto událost. Ale samozřejmě někteří z nich jsou známější než jiní, někteří mají větší úspěch u publika, jako třeba skupina Kultur Shock (Kultur Šok), která vystupovala na festivalu hned první večer. Hrají punkovou hudbu smíšenou s tradiční romskou hudbou, v jejich hudbě jsou i rumunské vlivy, protože v té skupině je hodně lidí různých národností. Je tam lidé z Chorvatska, Bosny, Ameriky, Japonska, je to takový dobrý melting pot v té skupině. A publikum bylo také mnohonárodnostní.

Emilia Paunescu: Florin Nicolescu bude hrát na konci festivalu. Je to jeden z nejlepších houslistů na světě. Je Rom a pochází z Rumunska, ale žije v Paříži. A teď přijel do Rumunska po šestnácti letech právě na tento festival. Už tady šestnáct let nehrál, byl na tyto dny zván, aby hrál na jiných místech, ale vybral si nás.

Emilia Paunescu: V publiku byli hlavně mladí lidé, což pro nás bylo úžasné, protože povzbuzujeme mladé lidi, aby nikoho nediskriminovali, ale zúčastňovali se akcí. Je totiž hodně důležité právě toto učit děti a mladé lidi, protože je těžké změnit mentalitu třeba šedesátiletého člověka. Ale pokud se mladí lidé naučí nediskriminovat, bude to pro budoucnost daleko lepší.

Emilia Paunescu: Ne, není z Rumunska, ale z bývalé Jugoslávie. Hodně cestuje a myslím, že nějakou dobu žila i ve Francii. Bude mít vystoupení v Jazz Clubu, kde bude předvádět tance z mnoha regionů, kde Romové žili - třeba z Indie, z Balkánu a pomocí těchto tanců představí trochu historii Romů a romské komunity, které žijí na celém světě.

Adrian Voichitescu: Fotoworkshop je uspořádán tak, aby změnil předsudky, které jsou velmi běžné v komunitě novinářů a v médiích v Rumunsku, když prezentují romskou společnost. Přivezli jsme se na workshop mladé novináře a také jsou s nimi známější fotografové.

Fotografie z fotoworkhopu vystavené na náměstí Jednoty

Emilia Paunescu: Je jim od 20 do 23 let, většina z nich pracuje v rumunských novinách. Každopádně jsou mladí.

Adrian Voichitescu: Šest novinářů. Je lepší mít menší, ale více kompaktní a dobře organizovanou skupinu. Tak bude poselství lépe předáno, než kdyby směřovalo k větší skupině. Po workhopu budou vybrány nejlepší obrázky a budou vystaveny na náměstí Jednoty, což je v centru Temešváru.

Emilia Paunescu: Ano, je, protože je blízko u hranic a je tady řada Němců, Maďarů, Italů. To je jeden z důvodů, proč se ten festival koná právě tady. A taky kvůli tomu, že i my jsme odsud. Je to dobré startovní místo pro takovýto festival.

V Brně byla zahájena propagační kampaň na podporu rovných příležitostí. Oficiální zahájení se uskutečnilo v sídle veřejného ochránce práv za účasti Otakara Motejla. Na místě byl i zpravodaj Českého rozhlasu Radiožurnálu M. Mazáč, který projekt představí.

Fotografie pro výstavu Jak to vidím já. Autor: Sára Davidová

Informačně-propagační kampaň je realizovaná občanským sdružením IQ Roma Servis. Důležitým prvkem kampaně probíhající v Brně a na jižní Moravě je aktivní zapojení mladé generace a navázání spolupráce s veřejnými institucemi. Součástí kampaně je putovní výstava černobílých fotografií vytvořených klienty vzdělávacích aktivit IQ Roma Servis pod názvem "Jak to vidím já". Na podporu kampaně bude v brněnských dopravních prostředcích uveřejněno 880 plakátů a 80 bočních polepů. Při příležitosti zahájení kampaně předala ministryně Džamila Stehlíková jmenování ambasadora Evropského roku rovných příležitostí Radku Bangovi ze skupiny Gipsy.cz. A jak hodlá kampaň podpořit? O tom hovoří sám Radek Banga.

"Já už jsem na několika zasedáních řekl, že nejsem politik a nejsem ani aktivista. Moje funkce je oslovovat lidské svědomí a charakter."

Váš hudební styl je rap, což je dost provokativní. Vy sám někdy provokujete. Je to záměr?

"Určitě. V této zemi nelze nakládat se slovy jinak než radikálně a udělali to na druhé straně i jiní lidé. Čunek byl radikální a taky mu to svým způsobem prošlo a já nechci, aby to procházelo jen jim. Já chci, aby tady byla protistrana a aby tady byl taky někdo radikální a říkal to z druhé strany a jinak, protože Romové jsou slušní lidé a aktivisté se snaží propagovat jemně a opatrně svoje záměry, ale já jemný a opatrný nikdy nebudu, protože to tady nefunguje. Tady funguje mluvit jasně, čistě a srozumitelně."

"Ne jen slovně. Mně jde upřímně o to, tou radikálností nejen vzbudit zájem posluchačů, ale i nějakou diskusi, protože každý můj radikální výrok vždy diskusi vyvolal. A to je záměr. Kdybych řekl, že jsem Ráďa a že nám Romům tu je všem fajn a že svítí sluníčko, tak to nikdo poslouchat nebude. Takže v tom je ten záměr a vím, co dělám. Musím říct, že si někdy musím dávat pozor na hubu, ale zatím to funguje."

"Ano. Já chci Romy provokovat. Mám samozřejmě Romy rád a jsem na to hrdý, že jsem Rom a chci Romům pomoct. Ale jestliže Romové chtějí pomoct, tak musí začít u sebe. A musí začít tím, že změní uvažování a přístup. Já vím, že spousta Romů bylo pohoršená, ale zas spousta Romů uznala, že konečně to někdo řekl na plnou hubu."

Mírně provokativní bude i jedna z částí kampaně. Na konci září se bude totiž formou pouličního divadla distribuovat krém na ruce pro všechny barvy kůže."

Sdružení obrany spotřebitelů má nový projekt o diskriminaci "Co je a co není diskriminace", který je určen jak pro zaměstnavatele, tak i pro běžné spotřebitele. Více podrobností se Marie Vrábelová dověděla od právničky tohoto projektu Evy Petlachové.

"Ano, dozví základní informace o tom, co to je diskriminační jednání, co není diskriminační jednání, o obraně při diskriminaci. V rámci tohoto projektu dále připravujeme online kurzy pro veřejnost, podnikatele a zaměstnance veřejné správy, kde se vlastně dozví tyto základní informace a s těmito online kurzy souvisí i testy pro zmíněné skupiny, kde si po přečtení a získání základních vědomostí o diskriminační problematice budou moci zpětně provést test a zjistit, zda pochopili, co je a co není diskriminace."

Ten, kdo se stal v rámci diskriminace tím ublíženým, tak může také sledovat na stránkách, jak se může bránit? Je to propojeno?

"Určitě. Na webových stránkách jsou zveřejněny i praktické zkušenosti, které čerpáme z naší internetové poradny, z naší osobní poradny a také z telefonické poradny a jsou tam konkrétní dotazy a konkrétní odpovědi na problematiku diskriminace ve spotřebitelské oblasti."

"Ten projekt bude trvat až do konce příštího léta z důvodů, že nyní čerpáme podněty a informace, které potom chceme zpětně vyhodnocovat a vypracovávat dvě případové studie a konkrétně se jimi zabývat po skutkové a právní stránce."

"Jde o to zaměřit se na určité diskriminační praktiky jednání, které nejsou tak úplně zřejmé, které společnost jako diskriminační nevnímá, a proto se nějak zasloužit o to, aby i tyto praktiky byly postihovány."

"Ano skutečně jsou, ať už to jsou maminky s kočárky, ať už to jsou zdravotně postižení, cizí státní příslušníci nebo i čeští občané, kteří třeba se chtějí ubytovat v nějakém hotelu, zajistit si rezervaci a podnikatel je odmítne s tím, že čeká na lukrativnější zahraniční hosty."

"Mnozí podnikatelé nechtějí obsloužit Romy v restauracích nebo je například jen vpustit na diskotéku, což je diskriminační neodůvodněné jednání, takže k diskriminaci Romů nedochází jen v pracovně právních vztazích, jak je to často medializováno."

Romové jsou největší národnostní menšinou v Evropské unii. Žijí také v mnoha nečlenských zemích a v dalších státech světa. Historie romského národa je bohatá. Více nám řekla Dana Dubjelová, která se zabývá historií Romů.

"První zmínka o Romech je zpráva ze Starých letopisů Českých uváděná z roku 1416. Byli opravdu na okraji společnosti, nesměli do měst a jestliže něco udělali, tak jim uřízli nos, ruku nebo ucho."

Největší hrůzy prožívali Romové za druhé světové války. Na sklonku roku 1939 vyzvalo protektorátní ministerstvo vnitra Romy k okamžitému usazení. Ti z nich, kteří se nařízení vnitra nepodřídili, byli deportováni do kárných pracovních táborů. Na území protektorátu se nacházelo zhruba 7000 Romů, kteří byli mezi dubnem 1942 a únorem 1944 převezeni 14 transporty do koncentračních táborů. Tak zvaný "Cikánský tábor" v Osvětimi - Březince, se podle odhadů z dochovaných pramenů stal poslední stanicí asi 6500 až 7000 českých Romů. Necelým šesti stům se podařilo hrůzy holocaustu přežít. V osvětimském táboře zemřel také dědeček Miroslava Richtra.

"Bylo to asi v roce 1942, kdy tam byl nasazený i tam pracoval a nakonec tam i zahynul. Můj dědeček se jmenoval Ferdinand Klimt a pocházel z německých Romů, tedy Sintů."

Dějiny Romů od jejich odchodu z Indie až po současnost zmapuje nová expozice kultury Muzea romské kultury v Brně. K vidění tam budou i dochované šperky Romů z období druhé světové války, jak říká ředitelka tohoto muzea Jana Horváthová.

"V té stálé expozici bychom chtěli ukázat i to, co je pro Romy typické, čili i ty jejich klenoty, kterých si vážili nejen z důvodů materiálních, ale Romové přičítali zlatým a stříbrným šperkům i jakousi magickou moc a potom také moc ochranou. Takže my bychom v naší stálé expozici chtěli mít i tyto věci i Romové sami by se rádi podívali na ten tzv. Romský poklad, na který jsou sami hrdí."

Kromě holocaustu se na Romech negativně podepsala také nucená asimilace za komunistického režimu, která započala roku 1958 zákazem kočování; potlačen byl i romský jazyk a kultura. Úřady Romy přesídlily do průmyslových lokalit velkých měst. Až po listopadu 1989 Romové znovu získali právo na sebeurčení. Mohou opět užívat svůj jazyk, hymnu a vlajku. Dnes mají Romové zástupce ve vládních i neziskových institucích a také své zástupce v Evropském parlamentu. Velké oblibě se opět těší hudba, jak dodává Jana Šustová.

Romové byli už odedávna známí jako velcí muzikanti, jejichž hudba se vyznačuje originalitou a virtuozitou. V současnosti u nás působí celá řada romských kapel různých hudebních žánrů a stylů. Patří k nim například svitavská skupina Točkolotoč, která se v 80. letech stala vítězem prestižního folkového festivalu Porta a natočila několik samostatných alb. Řadu posluchačů má skupina Romano rat - Romská krev, v jejímž čele stojí Ida Kelarová a Deziderius Dužda. Zpěvačka má na svém kontě již 6 vydaných alb, koncertovala po celém světě a založila Mezinárodní školu pro lidský hlas: "Jezdím po světě a aspoň se snažím předávat tu romskou kulturu přes písně a otvírám lidská srdce přes to romské cítění, které v těch emočních písních je."

Velké oblibě se u nás i v zahraničí těší rokycanská zpěvačka Věra Bílá. "Já zpívám staré romské písničky. Něco jsme si složili sami s klukama o životě, o smrti, o lásce. To co prožíváme každý den, protože já bych asi ani nic jiného zpívat neuměla."

Velký úspěch získala také brněnská skupina Gulo čar, která získala cenu Akademie populární hudby Anděl 2003 v žánrové kategorii world music. O tvorbě skupiny nám prozradí více vedoucí skupiny Vladimír Dirda. "Texty jsou tradiční, ale muzika se trochu pozměnila, protože jsme nevyrostli na tradiční romské muzice, ale vyrostli jsme na takovým jazzu a hodně jsme poslouchal funk a černou hudbu. Taková ta americká muzika nás strašně vzala."

Velké oblibě se také těší pražská skupina Bengas, která začala naplno hrát v roce 2001, jak nám ale prozradil Vladimír Horvát její historie je daleko starší. "Už vlastně od základky jsme furt spolu, jen jsme se pořád jinak jmenovali. No a v roce 2001 jsme se zase všichni sešli no a od té doby jsme si říkali začneme makat, začneme hrát.

V České republice probíhají festivaly romské hudby. Nejznámější z nich je světový romský festival Khamoro, na kterém vystupují nejlepší romští umělci z mnoha zemí.

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 14. září je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.