Verze pro tisk: Romské vysílání "O Roma vakeren"

Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.

Pořad "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" pravidelně připravuje romská redakce Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, kterou vede Anna Poláková. Na těchto stránkách přinášíme textovou a zvukovou verzi pořadu, který se vysílá na okruhu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu každý pátek od 20 do 21 hodin. Další informace o pořadu najdete na stránkách www.rozhlas.cz.

Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří".

Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"!

Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě nebude chybět romská hudba.

The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben.

Peršo tumen dodžanena, kaj šaj dochuden love, te džan te sikľon pro školi. Vakerela amenca the o páter František Lízna u vakeraha tiž palo draba.

Nejdříve se dozvíte o fondu Vedra, kde si můžete požádat o stipendium. K mikrofonu jsme pozvali také jezuitu pátera Františka Líznu, který celebroval romskou mši v kostele sv. Václava, a řekneme vám o nebezpečí, které sebou nesou různé závislosti.

Vakeraha tiž pal oda, sar dikhen o Roma socialno buči predalo Roma u pal oda, so te keren te tumenge nakamen teden buči.Tiž tumenge phenaha pale grupa Miro Ilo, savi sas pro festivaľis Khamoro.

Ve druhé polovině O Roma vakeren se společně s Marií Gailovou ze sdružení Romodrom zamyslíme nad integrací Romů do společnosti a potřebnosti sociální práce ve vyloučených lokalitách. Připravili jsme pro vás také právní poradnu na téma diskriminace na trhu práce. Představíme vám také kapelu Miro ilo, která vystoupila na letošním Světovém romském festivalu Khamoro. Tolik programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

V roce 2000 vznikl v Brně nadační fond Verda, který má za cíl podporovat vzdělávání romských dětí a mládeže. Ve spolupráci se střediskem DROM už pomohl více než 140 klientům a právě teď, do konce srpna, přijímá přihlášky pro příští školní rok. Další podrobnosti zjistila od zakladatelky fondu Kateřiny Dubské Zuzana Kopuletá.

"Já jsem toho názoru, že jedna z mála věcí, která může romským spoluobčanům pomoci, je vzdělání a podpora vzdělání dětí a soustředění se na ně. Vlastně pro některé romské rodiče je nepředstavitelné, že by jejich děti měly chodit dále do školy a že by do nich měli investovat. Když to tak vezmu, tak ty příspěvky nadačního fondu jsou spíše pro rodiče než pro děti, což je vlastně hlavní důvod založení nadačního fondu Verda."

Mě by zajímalo, jak vůbec ten systém funguje. Jak si ty děti vytipováváte? Které jsou těmi šťastnými?

"Nám se dětí hlásí samy a podmínkou je, aby byly studenty na střední škole, na učilišti nebo na vysoké škole. Informace mají školy, které mají větší procento romských dětí a v podstatě se nám hlásí děti z celé republiky a hlásí se nám jich celkem dost, nicméně po zkušenosti po 6 letech v podstatě vybíráme dětí podle prospěchu, což je podle nás jediné objektivní kritérium toho výběru. A další věc je ta, že čím lepší prospěch, tím větší předpoklad, že ten student to studium dokončí a našim cílem je, aby student školu absolvoval."

Nadační fond Verda funguje od roku 2000, což je poměrně dlouho. Dá se zřejmě už vyhodnocovat, jaké jsou výsledky vašeho působení? Splnily ty děti vaše očekávání?

"My jsme v loňském roce udělali výzkum absolventů a bylo to problematické v tom, že někteří se nedali sehnat. Nicméně z těch počtů, kterých jsme se dopátrali, tak většina těch, kteří to studium dokončili, což bylo asi tak 50 % klientů, je zaměstnaná, pokud není zrovna na mateřské dovolené. Ale většina z nich je zaměstnaná. Já to považuji za úspěch a nikdo z nás to neočekával, že úspěšnost bude 100 %, a proto bych řekla, že ta úspěšnost 50 % je pro nás dostatečně motivující."

Vy jste v tomto rozhovoru řekla, že pro vás dokončit učiliště znamená dokončit studium. Mě by zajímalo, kam nejdále některý z vašich klientů došel a zda máte lidi na vysoké škole?

"Máme a je jich čím dál více. Je pravda, že u romských dětí to, že vůbec mají jakékoli jiné než základní vzdělání, je obrovský úspěch, i když to není doložené, neexistují výzkumy, o které by se dalo opřít, ale samozřejmě předpoklady vycházejí z toho, že většina romské populace má pouze základní vzdělání, což je opět znevýhodňuje na pracovním trhu."

Řada posluchačů nás žádá o radu, kam se obrátit o pomoc a jak zjistit, zda jejich potomci nejsou závislí například na hracích automatech či drogách. Více řekl Anně Polákové terénní sociální pracovník Josef Winš.

"Závislost je nekontrolovaná a neodkladná potřeba nějaké činnosti nebo něčeho. Je to stav, kdy se život jedince zcela podřizuje objektu závislosti a ten své oběti vládne až do úplného pozbytí svobody. Ve zkratce se dá říct, že čím více se člověk věnuje objektu své závislosti tím méně je schopen se věnovat dalším běžným činnostem."

"Objektem závislosti může být naprosto cokoli - může to být vztah k člověku nebo něčemu jinému - peníze, jídlo, známe závislosti na moci i na práci, čili na čemkoli."

"Závislost nepřijde najednou sama hned. Přichází postupně a předchází jí určité varovné signály. Člověk s tím objektem, ať už to jsou drogy, jídlo nebo hrací automaty, nejprve laškuje, experimentuje, zalíbilo se mu to, tak si občas zajde zahrát nebo si občas tím objektem udělá radost, třeba i drogami. A pak už je to častější, pravidelné a s tím přichází problémy. V tu chvíli objekt vytlačí všechny ostatní běžné činnosti a pak se dá mluvit o tom, že člověk je závislý."

Jaké typy závislosti jsou nejčastější a s čím se nejvíce setkáváte například vy?

"Určitě mluvíme o závislosti fyzické, čili v případě, kdy člověk nedostane tu látku, na které je závislý, tak je to provázeno bolestivými projevy. Tělo si o dostatek látky, na které je závislé, říká bolestivými projevy. Druhý a další typ je tzv. psychická závislost, což je spíše ulpívání nebo nutkavá potřeba objekt mít."

Setkáváme se s závislostí na hracích automatech. Jak se tato závislost projevuje?

"Opět jak říkám, je to nutkavá potřeba a naprostá nezdrženlivost a neschopnost jedince si ten objekt odříct jako u každé jiné závislosti."

Jak se proti tomu chránit a co dělat, když člověk cítí, že na něčem začíná být závislý a že mu závislost hrozí?

"Tady je jediná možnost - každý musí sám za sebe. Když to vidíme u někoho druhého, můžeme ho varovat, avšak nejlepší je, když si toho člověk všimne sám u sebe. Potřebuje mít dostatek sebereflexe a uvědomit si, jestli to je stále ještě experiment, jestli už beru občas nebo už pravidelně a jestli ještě jsem pánem situace."

Pokud se člověk stane závislým a nedokáže to zvládnout sám, kde má hledat pomoct?

"Nejsilnějším bojovníkem je vždy jedinec sám, ale samozřejmě závislost je pěkná mrcha a že to člověk sám neumí zvládnout, je naprosto běžná záležitost. Doporučuji obrátit se na odborníky v té dané oblasti. Úplně jiného odborníka bych vyhledával při závislosti na drogách než v případě, kdy si uvědomím, že jsem chorobně žárlivý."

Minulou sobotu se v kostele svatého Václava na pražském Smíchově uskutečnila mše za oběti rasismu, kterou celebroval jezuita páter František Lízna. Po bohoslužbě ho pozvala k mikrofonu Jana Šustová.

Vy jste vážil hodně dalekou cestu do Prahu kvůli této mši. Co je na ní tak zvláštního, že jste jel tolik kilometrů?

"Protože to je romská mše pro Romy, což já pokládám za velice důležitý akt služby pro lidi, kteří většinou do kostela nechodí, protože často nejsou v těch kostelech ani přijímáni, nebo se tam necítí dobře, protože je ostatní lidi nedovedou dobře přijímat. Já bych tady nemohl být, kdyby mě nepozval pan doktor Vladimír Oláh, který je předsedou Matice romské. A to je člověk, kterého si opravdu vážím, protože on je hluboce věřící katolík a byl se mnou na pouti v Římě, když bylo milénium a svatý otec pozval migranty a lidi na cestách a mezi nimi také Romy."

Vy jste dnes při kázání několikrát zdůraznili datum 9. srpna. Co je významného na tomto datu zrovna pro Romy?

Zefiryn Jiménez Malla na obraze, který má páter Lízna na faře

"Podívejte se, jsem katolický kněz, který se má modlit breviář, kdy vlastně každý rok znovu opakujete stejné. motlitby. Jste tak vlastně veden tím, co jste slíbil biskupovi, že se budete modlit tak jako každý kněz breviář. A v něm se po roce dostanete znovu do stejného data. A mě napadlo si v tom breviáři napsat nějakou důležitou událost, třeba smrt mého blízkého přítele apod., a tak se mi podařilo během těch deseti roků nebo možná už delší praxe nashromáždit k nějakému dni důležité události, které mají tajné souvislosti. A 9. 8. v roce 1936 byl zabit a hozen do hromadného hrobu jeden Rom, který se zastal jednoho katolického kněze, když ho vzali pout. Jmenoval se Zefiryn Jiménez Malla. A protože odmítal odevzdat růženec a odmítal nemluvit o Pánu Ježíši, tak ačkoli byl negramotný, revolucionáři ho popravili."

"Pak jsem během motliteb zjistil, že 9. 8. v roce 1942 zemřela v plynové komoře Edit Steinová. To byl člověk jiného typu. To byla intelektuálka, filosofka, Židovka, která konvertovala ke katolické víře a zemřela v plynové komoře v Osvětimi."

Další osobnost, se kterou je datum 9. srpna spojeno, je rakouský mučedník Franz Jägerstätter, od jehož narození letos v květnu uplynulo sto let. Franz Jägerstätter bude tento rok blahořečen a to 26. října v rakouském Linci.

"V roce 1943 byl sťat jeden rakouský zemědělec, který se jmenoval Franz Jägerstätter. Ten se narodil v jedné vesničce v Rakousku, která byla 30 km vzdálena od městečka, kde se narodil Adolf Hitler. Pro mě jako pro kněze jsou tyto souvislosti strašně zajímavé, protože si říkám, že když vznikne nějaké pořádné zlo, Bůh vedlo toho zla přisune velké dobro. Tento vesničan Franz Jägerstätter byl totiž jediný, kdo ve své obci hlasoval proti záboru Rakouska do Velkoněmecké říše a odmítl vojenskou přísahu, protože odporoval nacismu a byl za to v Berlíně sťat. Zanechal po sobě tři děti a ženu. V té době ho navštívil jeden biskup a prosil ho, aby vše odvolal. Byla to bona fidae, aby zachránil tu rodinu, ale on řekl ne. Proti zlu se musí vystupovat, i když to člověka přivede do větší oběti a to pomůže mé rodině."

A velmi tragicky se datum 9. srpna zapsalo do dějin Japonska. V roce 1945 byla svržena atomová bomba na Nagasaki.

"V roce 1945 byla 9. srpna svržena druhá atomová bomba a ti letci, kteří jí svrhli, skončili většinou v blázinci a některý z nich dokonce spáchal sebevraždu, protože si uvědomili hrůzu toho, co se stalo. To jsou pro mne velice důležité impulsy a chtěl jsem to Romům vysvětlit, aby si uvědomovali, jakého světce mají, a že se za ně někdo přimlouvá v nebi."

Předsedu místní organizace pravicově extremistické Národní strany v Klášterci nad Ohří se údajně pokusili zapálit dva Romové. Informuje o tom internetová stránka této strany. Mluvčí chomutovské policie Marie Pivková potvrdila, že policie takový případ prošetřuje.

Násilí vůči Romům a ze strany Romů není v Bulharsku ničím neobvyklým. To, co se minulý týden stalo v sofijské čtvrti Krasnaja Polana, však zřetelně překročilo rámec běžných výtržností. Několik stovek nuzně oblečených Romů tam řádilo dvě noci s mačetami, sekerami a obušky. Sami Romové uvádějí, že se jen chtěli chránit před skinheady, kteří je neustále bijí.

Brněnští odborníci, spolupracující s ministerstvem školství na změně školského zákona navrhují, aby nový předpis usnadnil vzdělávání dětí ze sociálně vyloučených lokalit. Týká se to mimo jiné i Romů, jejichž početné komunity v Brně žijí. Podle návrhu by například děti, jejichž rodiče požádají o odklad školní docházky, měly povinně navštěvovat přípravné třídy.

Sdružení Romano jasnila a Kulturní středisko Alois pořádají 4. Různobarevný hudební festival. Uskuteční se společně s regionální přehlídkou 14. Dětského romfestu zítra od 13 hodin v Zámeckém parku v Trmicích v Ústí nad Labem. Na festivalu vystoupí mimo jiné Antonín Gondolám a trio, Gipsy Hary Band z Karlových Varů a další hudební a taneční soubory, provázené slovem moderátora Richarda Samka.

Řada Romů poukazuje na to, že jsou diskriminováni na trhu práce. Většina z nich se nedokáží účinně bránit, a tak velmi často slýcháme větu: "Volal jsem na volné místo a řekli mi, ať přijdu, když jsem dorazil k zaměstnavatelům, tak mi řekli, že už je volné místo obsazené." Jak se bránit proti tomuto ponižujícímu chování mnoha zaměstnavatelů? Proti diskriminaci na trhu práce bojuje také poradna pro občanství, občanská a lidská práva. Jan Mišurec pozval k mikrofonu advokáta Davida Strupka ze zmíněné organizace.

"Pokud se týče přístupu k zaměstnání, tak jsem já osobně řešil tři případy. Ve dvou případech se jednalo o tzv. test, to znamená, že žena romské příslušnosti (většinou se jednalo o prodejny) byla vybavena záznamovým zařízením. A zároveň s ní tu provozovnu navštívila osoba většinové společnosti, která testovala, jestli ona tu práci dostane. V těch dvou případech se skutečně podařilo diskriminaci prokázat, díky tomu, že byl proveden onen test. Poslední, třetí případ, byl známý v médiích, a tam se podařilo uspět žalobkyni díky tomu, že zaměstnavatel jí do toho doporučení od úřadu práce přímo napsal "romský původ" jako důvod nepřijetí. Tam ta věc dokonce skončila smírným vyrovnáním. V zásadě další spor, který se týká přímo přístupu k zaměstnání jsem před soudy nezastupoval."

Jaká je tedy tendence? Přibývá těchto případů, nebo jsou zaměstnavatelé, kteří už jsou osvícenější, a přijímají bez ohledu na původ člověka do práce?

"Ten problém je skutečně v tom, že za situace, kdy tady nemáme antidiskriminační zákon, nemáme tady ten úřad, který by pomohl s těmi administrativními a nákladovými problémy. Tak jenom naprosté minimum poškozených Romů, kteří se setkají s diskriminací v přístupu k zaměstnání, nebo mají podezření, že došlo k diskriminaci, se dočká právního postupu.

Je možné požadovat nějaké odškodné, případně omluvu? Co může být výsledkem takového sporu?

"Ty případy, které jsem zastupoval já, se řešily v rámci tzv. žaloby na ochranu osobnosti, kdy standardně soudy přiznaly jednak povinnost zaměstnavatele napsat omluvný dopis za diskriminaci, a také povinnost zaplatit určitou částku náhrady nemajetkové újmy. Ta částka se pohybovala řádově v desetitisících korunách. Nejznámější případ - 50 000 Kč. Pokud se týče toho hradeckého případu, o kterém jsem mluvil, tak tam byla vyplacena výrazně vyšší částka, ale jak jsem říkal, tam to bylo smírem, a je otázka, zda by soudním rozsudkem bylo tolik přiznáno. Jinak samozřejmě pokud by se týkalo té novější doby, řekněme, že tu jsou už nějaké směrnice Evropské unie, závazné na území České republiky, kdy se tedy diskutuje o přijetí antidiskriminačního zákona, tak snad by zde měla být i možnost nějaké speciální žaloby, aby se nemusela podávat žaloba na ochranu osobnosti. A nějaké přesnější úpravy, čeho by se ta osoby mohla domáhat. Jinak samozřejmě rozsudky Evropského soudního dvora říkají, že to odškodné by mělo být dostatečně důrazné a odrazující od dalšího jednání, čili neměly by to být žádné symbolické částky."

Jak by se tedy měl zachovat člověk, který se setká s diskriminací při hledání zaměstnání?

"Pro tu osobu jít do soudního sporu je za současné úpravy ohromně riskantní a ohromně nákladné. A proto si myslím, že je skutečně potřeba, aby skutečně zde existoval orgán, který poskytne poradenství, může učinit nějaký průzkum, dotaz na toho zaměstnavatele, a může poskytnout asistenci, která nebude stát tu osobu náklady. V současné době skutečně existuje jediná rada: jít buď za specializovanou nevládní organizací nebo rovnou za advokátem, ale připravit se na to, že ten soudní spor může být neúspěšný a může stát desítky tisíc korun."

Terénní sociální pracovníci občanského sdružení Romodrom pomáhají v sociálně vyloučených lokalitách ve Středočeském kraji. Marie Vrábelová se na život ve vyloučených lokalitách a na integraci Romů do společnosti zeptala ředitelky tohoto sdružení Marie Gailové.

"Pokud lidé žijí v ghettu, nemají žádné příklady, a z toho se potom odvíjí jejich život. Jestliže ti lidé jsou separovaní od společnosti a žijí v takových podmínkách, v jakých žijí, nemají možnost se vyvíjet."

Myslíte si, že sociální dávky, které Romové pobírají, zkazily veškeré pracovní návyky? Myslíte si, že to byl dobrý způsob pomoci Romům?

"Sociální dávky mají pobírat lidé, kteří jsou buď nemocní a nemohou pracovat, ale zdravý člověk by měl pracovat. Měla by mu být dána možnost práce."

To znamená, že by si Romové měli i zvýšit vzdělání (protože ne každý má dokončené základní vzdělání)?

"To právě děláme u těch dětí, a myslíme si, že příští generace a pár lidí se z tohoto propadu dostanou. Je to možné jedině tak, že se budou vzdělávat."

Pomáháte také konkrétně odsouzeným Romům ve věznici, kde je dílna a oni mohou pracovat. Ale oni tam pracují teď. Co potom, když jsou propuštěni?

"Ti lidé potřebují dostat šanci. Když mi teď máme dílnu, kde se lidé zaučí, tak je potřeba po tom výstupu s nimi dál pracovat. Sehnat jim místo, kde budou bydlet, ale hlavně je absolutně nutné, aby navázali na práci, kterou dělali ve vězení. To je ta integrace. Máme dvacet zaměstnanců, z toho je polovina Romů, polovina ne-Romů, nevidím tam vůbec žádný rozdíl, do toho propadu se lidé dostanou velice rychle. Ale dostat se z toho je strašně těžké. Při tom prvním kroku po výstupu potřebují pomoc, proto je dobré, že máme sociální pracovníky, a je to potom šíleně těžké dostat lidi nazpátek do společnosti. Protože když nemá práci, nemá na nájem, ty nájmy jsou šíleně přemrštěné, ti lidé na to finančně nedosáhnou, tak potom je těžké s nimi pracovat. Já si myslím, že musí být nastartované to, že každé velké město by mělo mít svoje sociální bydlení, kde se bude tato cílová skupina integrovat, zařazovat do společnosti. To znamená integrované bydlení, a ze začátku jim pomoct ve vyhledávání a vůbec umístění do pracovního procesu."

Měla jste možnost už hovořit s někým, kdo by tomu byl nakloněn nebo kdo by vytvořil takové prostředí?

"Ano, existují firmy, které to mají ve své politice, a zaměstnávají tuto cílovou skupinu. Některé firmy ano, některé se toho šíleně bojí. Já si myslím, že by to opravdu mělo být někde zakotvené, že by měla každá firmy určitým procentem zaměstnávat tuto cílovou skupiny - tak jako se zaměstnávají handicapovaní. Tuto šanci by měli dostat i zdraví lidé, kteří byli ve výkonu trestu, aby mohli začít normálně žít."

V rámci festivalu Khamoro už dvakrát vystupovala v České republice ukrajinská skupina Miro ilo - Moje duše. Poprvé Prahu navštívila v roce 2002 a podruhé letos. Jana Šustová se zeptala uměleckého vedoucího souboru Vladimira Vasiljeviče Serdjučenka, co se mezitím v jejich skupině změnilo.

Miro ilo na festivalu Khamoro 2007 (Foto: Jana Šustová)

Žijeme v Dněpropetrovsku na Ukrajině a v tomto městě jsme otevřeli divadlo romského umění. Chodí tam hodně dětí, už jsme se s nimi dostali na slušnou úroveň, takže jsme byli na festivalu v Kyjevě a plánujeme, že pojedeme na další akce.

V našem divadle je hodně lidí, asi kolem třiceti. Jsou tam děti, které začínají přicházet v šesti - sedmi letech, a společně vystupujeme na koncertech a na kulturních akcích ve městě. Díky Bohu už máme dobrou úroveň, a proto jsme se mohli zúčastnit mezinárodního festivalu Amala v Kyjevě, který je podobný jako Khamoro tady u Vás v České republice. Koná se každý rok. Přijíždí na něj také divadlo Romans z Kyjeva, které má stejnou úroveň jako moskevské divadlo Romen. Vedoucí kyjevského divadla Romans pochází z divadla Romen. On sám je filmový herec, zasloužilý umělec Ukrajiny a vytvořil toto divadlo. I my tam jezdíme každý rok, jsme tak navzájem v kontaktu a povzbuzujeme jeden druhého.

Naše skupina Miro ilo vznikla z členů mojí rodiny v Dněpropetrovsku. Tvořím ji já - Vladimír Vasiljevič Serdjučenko a moji synové: Lech, Vitalij je hudební vedoucí a pak je v ní Taťjana Viktorovna Dzigovskaja. Zpívají na vysoké úrovni. Zpíváme několikahlasně romské národní písně a dáváme jim soudobou podobu. Je to už devět let, co existuje náš soubor Miro ilo - Moje duše. V Dněpropetrovsku je po nás poptávka. Když jsou ve městě nějaké akce, zúčastňujeme se jich a vystupujeme tam. Když jsou nějaké svatby nebo rauty, tak nás vždy zvou, abychom tam hráli a my to děláme na vysoké úrovni.

A živíte se přímo hudbou nebo si vyděláváte v nějakém jiném zaměstnání?

Zabýváme se jen hudbou. Moje děti ukončily konzervatoře v Dněpropetrovsku, já jsem ve své době také absolvoval konzervatoř. Děláme aranže našich romských písní, bereme staré romance a táborové tance a aranžujeme je.

"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 24. srpna je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz.

Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba.

Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský.

Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende.

Mějte se moc pěkně.

Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha.