Vytištěno 28.11.2023 21:45 19-01-2007 Anna Poláková, Jan Mišurec, Marie Vrábelová, Jana Šustová, Jana Šustová, Iveta Durdoňová Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1 - Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben .O Roma vakeren.! Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě nebude chybět romská hudba. The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben. Peršo tumenge phenaha pale nevo projektos, jak te nael rasismus. Džana amenca tiž andro komunitno centros Liberciste. Úvodem se dozvíte výsledky projektu Raxen. Ten je zaměřen na stav rasismu a xenofobie v České republice. Také se vydáme do libereckého romského komunitního centra, které nabízí řadu aktivit. Tiž amenca džana andro jekhetaniben R-Mosty the tumenge phenaha palo nevo projektos, kaj te nael rasismus. V O Roma vakeren se také vydáme do organizace R-Mosty a řekneme vám nové kampani, která má přispět k výchově proti rasismu a xenofobii. Tolik programová nabídka a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. =[ Reportáž ]=
Vyšla zpráva o stavu rasismu, xenofobie a antisemitismu v ČR
Společnost Člověk v tísni při České televizi a její partnerské organizace
vydaly zprávu o stavu rasismu, xenofobie a antisemitismu u nás. Na základě
shromážděných dat jsou zpracovány srovnávací studie a formulována opatření
potírající projevy těchto jevů na evropské úrovni. Další informace řekl
Marii Vrábelové Václav Zeman ze zmíněné společnosti.
Jak jsme na tom ve srovnání s ostatními státy? "Naše národní zpráva, která byla odeslána do monitorovacího centra, slouží jako jeden z podkladů pro vydání srovnávací celoevropské zprávy. Ukazuje třeba, že se každá z evropských zemí potýká se svými specifickými problémy v oblasti diskriminace. Nejen Česka republika, ale i Maďarsko nebo Polsko jsou země, kde se objevují prvky diskriminace menšin, nejčastěji je zmiňována právě romská menšina. U ostatních zemí, kde převažují problémy přistěhovalců, jako je Anglie nebo Francie, jsou častější diskriminační praktiky v souvislosti s těmito menšinami." Jak byste definoval stav rasismu u nás? "Nedá se hovořit pouze o rasismu. Zpráva byla rozdělena do pěti oblastí, v kterých se objevují diskriminační praktiky. Je to bydlení, zaměstnávání, legislativa, vzdělávání a trestné činy s rasovým podtextem. Dá se říci, že v každé z těchto oblastí byli Romové skupinou, která se nejvíce potýká s nějakými diskriminačními praktikami. Tady v České republice státní aparát vlastně nemůže sbírat žádné statistické údaje na základě etnické příslušnosti. Žádné oficiální veřejné statistiky, které by ukazovaly diskriminační praktiky, tedy neexistují, ale často se tímto problémem zabývají výzkumné zprávy různých nevládních organizací." Zeptám se konkrétněji. Je u nás rasismus? "Nedá se říci, že by česká společnost byla rasistická, ale na řadě míst spíš existují různé diskriminační praktiky, které lidem, kteří se ocitli na sociálním dně, kladou překážky a znepříjemňují jejich šanci dostat se nahoru." Kde je ta situace nejhorší? "Nejhorší je situace právě v sociálně vyloučených lokalitách. Podle mě nemůže být ten problém řešen jen zčásti třeba tak, že třeba přesuneme lidi do nového bydlení, ale už jim nepomůžeme v hledání práce nebo integraci dětí do běžných základních škol. Často se pomoc zaměří na jeden problém a ty ostatní řešeny nejsou." Myslíte si, že se ve společnosti přístup k menšinám mění? "Velkou roli v tom mohou hrát třeba školy. Ale myslím si, že za posledních několik let přístup zůstává na stejné, ne moc dobré, úrovni." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Romské komunitní centrum v Liberci nabízí velké množství aktivit
V Liberci, kde žije početná romská komunita, už sedmým rokem pracuje Romské
komunitní centrum, které nabízí obrovskou škálu aktivit a služeb. Sídlí v
liberecké městské části Rochlice a dveře se tam opravdu netrhnou. Více podrobností
řekl Janě Šustové koordinátor pro Romské komunitní centrum a romský poradce
Magistrátu Města Liberec Miroslav Kotlár.
Jaké aktivity centrum nabízí? "Nabízí volnočasové aktivity pro děti. Máme tady asi čtyři taneční kroužky - hip-hop, break, romské tance, ale i jednu taneční přípravku pro menší děti. Ústřední aktivitou je romská hudební škola, kde vyučují učitelé z hudební školy, což jsou shodou okolností také Romáci, jsou skvělí, většinou jde o absolventy konzervatoří, takže to má opravdu úroveň. Z té hudebky se pak formují různé kapely, naší .vlajkovou lodí. je cimbálovka, snažíme se k ní mít jako protipól nějakou jazzovou kapelu nebo něco hodně moderního. Pak tady máme samozřejmě výtvarný kroužek, kroužek romského jazyka, počítačový kroužek, posilovnu.." Tady máte spoustu pohárů ze soutěží. Ty určitě vybojovali vaši fotbalisté. "Máme tři týmy. Nad 18 let, ti hrají krajskou ligu v malé kopané, což je pod Českomoravským fotbalovým svazem, pak je tady B-tým od 15 do 18 let, ti se účastní druhé regionální ligy v malé kopané, to je tady liberecká. Pak máme C-tým, což jsou děti do 15 let, většinou ze základních škol. Já to nazývám .líhní našich talentů., je tam asi čtyřicet nebo padesát dětí, takže je to docela nabité. To samé platí pro taneční kroužky, čtyřikrát po dvaceti dětech, ale mění se to." Pak tady probíhají také různé vzdělávací akce... "To má pod patronací výhradně Liberecké romské sdružení. V současnosti čekáme na akreditaci několika školících kurzů pro pedagogy, jako je beseda na téma Romové, národnostní menšiny, lidská práva. Pracujeme také na akreditaci kurzu pro asistenty pedagogů. Jeden kurz právě probíhá, další máme v plánu." Kdo tady učí například hru na cimbál? To není úplně běžný nástroj, který by se učil všude... "Máme dva učitele, měli jsme čtyři, ale platí tady pravidlo - .měj kroužek třeba skákání na levém uchu, ale musíš tam mít minimálně pět dětí.. Dva učitele jsme museli tudíž pustit. Není to jejich vina, spíš to bylo tím, jaké nástroje nabízeli. Housle, byť jsme tady tlačili a tlačili a pořád s tím máme problém, dokonce si i musíme z jiných měst půjčovat houslisty do cimbálovky, jsme museli ukončit. Takže nám zůstali jen dva učitelé. Shodou okolností oba Kotlárovci, Dušan Kotlár mladší na bicí, to je velice oblíbený nástroj, když má výuku, je tam minimálně patnáct dětí a úroveň hluku v ulici se zvedne nad sto decibelů. A můj táta Mirek Kotlár starší učí právě cimbál, klarinet, kytaru, klávesy a klavír. Je přísný a ty děti, musím říci, od něho někdy odejdou. Dnes, po sedmi letech fungování hudebky, jsme přišli na to, že ti lidé, kteří ze začátku nevydrželi, se pak vrátí, v pubertě znova odejdou a teď jsme v období, kdy se mu vracejí děti po pubertě a jsou zpátky v cimbálovce. Pořád se vracejí. On nepovolí, protože v hudbě je potřeba disciplína, odněkud někam něco směřovat, jinak by z nich byli takoví ti baroví muzikanti. Bez cvičení se člověk nikdy nemůže nikam posunout, nemůže překonat svou hranici, i když má talent." Co se týče fotbalového týmu, jsou v něm jen romské děti? "Ten tým je půl na půl, není to čistě romský tým. Občas jsme s tím měli problémy, někteří organizátoři si dají do podmínek maximálně dva nebo tři české hráče. Ale naši vždycky křičí, že tady o tom to přece není. Což si myslím, že mají pravdu. Ti kluci by jeden za druhého dali cokoli, běda jak by někdo někomu z nich ublížil, je jedno jestli je to Čech nebo Cigán, v tu chvíli to nehraje roli, celý tým se za něj postaví." Nabízíte hodně aktivit. Jak velká je komunita Romů v Liberci, pro kterou jsou tyto aktivity určeny? "Tady je velká komunita. Tři tisíce dospělých Romáků, je to o něčem jiném, než ve městě, kde jich je sto." Přibližně kolik dětí sem celkově chodí? "Tuším, že asi 150 dětí týdně. Fotbalisti, tři týmy po dvaceti, tanečníci, dohromady šedesát, hudebkáři jsou limitováni tím, že jsou placeni od hodiny, jedou na faktury a živnosťáky a mohou mít maximálně patnáct hodin týdně, to je patnáct žáků. I když Dušan to má tak, že občas jsou na hodinách třeba i dva žáci najednou, protože nestíhá, ty bicí to umožňují, nikdo hodinu v kuse nevydrží bubnovat. Takže hudebka třicet, romština, tam máme šest dětí..." Kdo chodí na kurz romštiny? "Většinou romské děti nebo jejich čeští kamarádi. Často tam překládáme písničky pro kapely nebo pro ně, občas si jen tak zazpíváme. Překládali jsme dialogy do filmu Indián a sestřička, cimbálovka hraje v divadle F. X. Šaldy v rámci představení Naši furianti, mají tam i pár dialogů, které jsme také překládali do romštiny." Na nástěnce máte různé fotografie z dětských táborů? "Jasně, pořádáme každý rok letní tábory, vždy pro padesát dětí. Letos jsme neměli klasický tábor a myslím, že to tak uděláme i příští rok. Každý kroužek měl svoje soustředění se svým vedoucím za odměnu za docházku. Mysleli jsme si, že to bude v menším rozsahu, ale nakonec, když jsme to spočítali, bylo těch dětí víc než padesát." Jak dlouhé bývají ty tábory? "Deset dní. Sedm je málo a nad deset dní lidé padají." Jaké je to tady v sousedství? Jak vás lidé snášejí - jednak jako romské centrum a jednak ten hluk z bicích nástrojů? "Myslím, že po těch letech už nemáme žádné výrazné problémy." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Velký senát Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku jednal o odvolání 18 mladých Romů z Ostravska proti loňskému výroku nižší instance tohoto soudu, který odmítl jejich stížnost na Českou republiku kvůli údajné diskriminaci při vzdělávání. Romové, kterým je teď mezi 16 a 22 lety, si ve Štrasburku stěžovali, že byli v letech 1996 až 1999 umístěni do zvláštních škol za okolností odporujících úmluvě Rady Evropy o lidských právech. Evropský soud uznal, že žaloba je založena na některých vážných argumentech, ale dospěl k závěru, že pravidla pro přijímání do českých zvláštních škol nemají rasový podklad. Stěžovatelé se proti tomu odvolali. Vedení Vítkovické nemocnice se musí omluvit čtyřiadvacetileté Heleně Ferenčíkové, která ji žalovala za nechtěnou sterilizaci. Podle Vrchního soudu v Olomouci má žena na omluvu právo. Náhradu za nemajetkovou újmu ve výši jednoho miliónu korun, kterou Ferenčíková po nemocnici požadovala, však soud zamítl. Společnost Člověk v tísni otevřela v Liberci nové kontaktní centrum pro lidi, kteří se ocitli v nouzi a hrozí jim, že se propadnou do ještě větší sociální krize. Ve středisku v Baarově ulici se dozvědí, jak si sehnat práci, jak platit dluhy, jak jednat s úřady či jak vést domácnost. Člověk v tísni také letos v Liberci zabezepčí doučování pro děti. Romské občanské sdružení Velká Ohrada zahájilo první letošní den přípravnou fázi projektu "Podpora zaměstnanosti Romů". Bude fungovat celkem 18 měsíců, tedy do konce června 2008. Tímto projektem vyškolit Romy s nízkou úrovní kvalifikace žijící na území hlavního města Prahy. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Sdružení R-Mosty v kurzu připravuje mládež ze základních škol na trh práce
Sdružení R-Mosty, sídlící v budově základní školy na Havlíčkově náměstí v
Praze, pořádá každou středu a čtvrtek od 15 do 18 hodin různé kurzy. Jeden
z nich připravuje mládež ze základních škol na trh práce.
Školení začalo už v roce 2005 a potrvá do roku 2008. Na kurz jsme se ptali
koordinátorky Petry Vyhnálkové.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Farní charita Prahy 1 pomáhá pražským prostitutkám
Kvůli rozpadu manželství nebo domácímu násilí, přicházejí romské ženy o
bydlení a často končí na ulici. Jsou pak snadnou kořistí pro kuplíře a
mnohdy se ocitají nedobrovolně v erotických podnicích v zahraničí. Přímo v
ulicích hlavního města se jim snaží pomáhat Farní charita Prahy 1 a to
pomocí svých sociálních programů. Více už Janu Mišurcovi řekl terénní
pracovník Anton Čamaj.
Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Byla zahájena nová kampaň proti rasismu a xenofobii
Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze v úterý zahájilo
novou kampaň, která má přispět k výchově proti rasismu a xenofobii. Je
určena především mladým lidem, kteří nevědí vůbec nic nebo jen velice málo o
podobě protižidovské perzekuce v letech 1939 až 1945. Na podrobnosti se Jana
Šustová zeptala ředitele Židovského muzea v Praze - doktora Leo Pavláta.
"Je to kampaň vedená prostřednictvím plakátů, tzv. citylightů. To jsou plakáty na zastávkách veřejné dopravy v Praze a jsou na nich takové parafráze protižidovských zákazů a nařízení z doby Protektorátu Čech a Moravy. Ovšem jsou aktualizované, takže si tam nepřečtete Židům vstup do knihoven zakázán, ale například Holohlavým vstup zakázán, Krátkozrakým vstup zakázán apod. Tímto způsobem se upozorňuje na zvůli nacistů za 2. světové války a na absurditu té situace. Současně se tím ta tematika zpřítomňuje. My věříme, že tato kampaň osloví především mladou generaci a že má i své zacílení. Nejde jen o tato hesla, ale je tam vždy upozornění, že jakkoliv se to zdá absurdní, tak taková nařízení platila pro Židy za 2. světové války a je tam potom odkaz na Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze jako instituci, kde je možno se o tematice antisemitismu a holocaustu dozvědět více." Co konkrétně pořádá Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze za programy o holocaustu a antisemitismu? "Jsou to například přednášky, ale větší důraz je kladen na interaktivní programy, čili je to například projekt Hanin kufřík, zpracovávající osud židovské dívky, která za války zahynula. Metodika vychází ze stejnojmenné knihy, která vyšla v nakladatelství Portál. Jsou zde i projekty, kdy děti pracují s autentickými dokumenty z doby 2. světové války, takže si mohou učinit vlastní představu o protižidovské perzekuci. Máme již několik let velice úspěšný program Pomozte hledat zmizelé sousedy, který je určen především pro mimopražské děti z vyšších tříd a pro studenty gymnázií. Tím, že se dozvídají o židovské minulosti místa, ve kterém žijí, a o tragickém konci židovské přítomnosti, dozvídají se velice mnoho i o lidech a především o tom místě. Potom bych chtěl zmínit náš poslední významný projekt, což je putovní výstava, která si všímá šesti židovských osudů dětí z Čech a Moravy, které přežily 2. světovou válku. Výstava je spjata s programem, při kterém se na toto téma s dětmi diskutuje a děti docházejí k určitým závěrům." A ještě zpátky ke kampani - do kdy bude probíhat? "Kampaň bude probíhat do 17. února a souvisí s památným dnem České republiky, což je Den připomínky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, který připadá na 27. ledna." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 19. ledna je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz. Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende. Mějte se moc pěkně. Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |