Vytištěno 23.09.2023 17:18 20-10-2006 Anna Poláková, Anna Poláková, Jan Mišurec, Jan Mišurec, Jan Mišurec, Marie Vrábelová, Marie Vrábelová, Jana Šustová Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"! Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě nebude chybět romská hudba. The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben. Peršo phenaha palo nevo projektos savo kerel o jekhetaniben Romodrom. Tiž tumenge pheneha palo internetos pensionos u pale akcia Bílá pastelka. Úvodem vám řekneme o novém projektu, který odstartovalo sdružení Romodrom. O zneužívání dětí přes internet se dozvíme ředitelky nadace Naše dítě. Vydáme se společně do pražských ulic za sbírkou Bílá pastelka. Džana amenca tiž andre organizacia R - Mosty, kaj keren biči predalo romane čhavore. Vakeraha tiž pale jekh romaňo čhaj so phirel pre bari škola u daha duma tiž palo romane čačipena. Ve druhé polovině O Roma vakeren vám řekneme co dělá sdružení R-Mosty, představíme vám studentku vysoké politických a společenských věd a právník z organizace Liga lidských práv nám řekne, jakým případům se věnují. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. =[ Reportáž ]=
Internet bývá zneužíván pro dětskou pornografii a násilí
Rychlejší internet, nové mobily a další vývoj počítačové techniky nabízejí
stále nové možnosti a nové šance. S tím ale také přichází hrozba a
nebezpečí, zejména pro děti. Praxe potvrzuje, že internetová síť vytváří
anonymní prostor pro komerční zneužívání dětí, dětskou pornografii a násilí.
A této hrozbě je nutné čelit. O to se snaží ve své kampani i nadace Naše
Dítě, jak potvrdila Marii Vrábelové ředitelka Zuzana Baudyšová.
Rozšiřuje se síť pedofilů. Máte nějaké informace, jste propojení třeba s policií, vyměňujete si nějakým způsobem své zkušenosti? "My bychom velice rádi vytvořili horkou linku neboli hotline, na kterou by se oznamovaly všechny případy dětské pornografie na webu, na internetové síti, což znamená, že všechny tyto materiály, které tato linka přijme, by měly být předávány právě speciálnímu oddělení policie ČR, které je určené pro internetovou kriminalitu." Jak se dají zneužít naivní dívky, téměř děti?
Jaké jsou u nás postihy těchto pedofilů? Neměly by být změněny zákony tak, aby to zmírnilo ten obchod? "V České republice je distribuce pornografie trestná, ale nikoli už držení pornografie. Čekáme na změnu trestního zákoníku, která bude nově definovat trestní zodpovědnost právnických osob a až po tomto vydefinování budeme schopni přijmout držení dětské pornografie jako trestné." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
V pražských ulicích proběhla sbírka Bílá pastelka pro nevidomé
V ulicích Prahy jste mohli přispět do sbírky Bílá pastelka. Realizátorem
této tradiční charitativní akce je Sjednocená organizace nevidomých a
slabozrakých ČR. Jednu z
prodejkyň bílých pastelek - symbolu nevidomých a slabozrakých
- paní Hanu Palátovou oslovil Jan Mišurec.
"Už od rána, tak od osmi hodin. A tato sbírka je na podporu práce pro nevidomé, hlavně výukových programů, to znamená práce na počítači, prostorová orientace, sebeobsluha. Pro ty nevidomé, kde peněz je málo a tito lidé je potřebují, tak je potřeba, aby nějaké peníze pro nevidomé byly. Protože, kdo ztratí zrak, tak nejlépe ví, že když zůstává sám doma osamocen, a je to v mladším věku, okolo třiceti let, tak na rekvalifikaci, rehabilitaci, na to jsou potřeba peníze. Já to vím podle toho, že mám otce, který ve třiceti letech přišel od zrak a také nevěděl, co bude dělat. Nakonec si udělal kurz maséra, teď je mu osmdesát a dělal to řadu let. A právě na toto jsou potřeba ty peníze." Vy lidem nabízíte letáček a bílou pastelku. Je zájem o tuto sbírku? Přispívají lidé? "Ano, tato sbírka probíhá už řadu let. A je o to zájem, protože máme letáčky někde vyvěšené, takže lidé o této sbírce vědí a rádi přispějí." Co Vás vedlo k tomu, že jste se zapojila do této sbírky? "Jelikož mám v rodině otce postiženého, tak si myslím, že těch lidí je spousta a člověk vidí, že je nelehké sehnat nějaké prostředky a ráda tuto práci dělám pro postižené, protože výsledek, když se lidé naučí chodit s holí, nebo nějakou sebeobsluhu, máme rehabilitační středisko na Dědině, kde se ti lidé učí na počítači, keramiku, košíkářství, takže je to opravdu práce záslužná a náročná." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
V rámci projektu Romodrom pro regiony bude poskytována terénní sociální
práce ve čtyřech krajích
Občanské sdružení Romodrom zahajuje nový projekt Romodrom pro regiony. Ten
je zaměřený na poskytování terénní sociální práce ve čtyřech krajích. Více
Janu Mišurcovi prozradil jeden z hlavních koordinátorů Milan Horvát.
Ví se už, kolik terénních pracovníků bude pracovat a přibližně, co všechno budou v tom terénu dělat? "Myslím, že 25 terénních pracovníků a sedm koordinátorů, ti vedou týmy. Někdo má sedm lidí v týmu, někdo čtyři, někdo je na plný úvazek. Co všechno budou dělat: budou chodit do romských rodin, což bude trvat do června 2008 a my z toho jako Romodrom sepíšeme výtahy a potom napíšeme zprávu pro Evropský sociální fond." Která lokalita z těch jmenovaných krajů je na tom nejhůře? "Abych řekl pravdu, tak jsou na tom špatně docela všechny kraje, protože spolupráce s městskými úřady, co se týče Romů, není v pořádku. Zakládají se sociálně vyloučené komunity, romská ghetta, kam normální bílý terénní pracovník, ta paní z úřadu, nezajde, jak je rok dlouhý. Naše hlavní pomoc bude, když mají třeba ti Romové dluhy, zařídíme splátkový kalendář, nějaké právní služby, a řekneme jim, na co mají nárok." Vy už máte několikaleté zkušenosti z terénu. Co Vás třeba nejvíce šokovalo v rámci Vaší práce? "Je to hodně věcí, ale mě šokuje vlastně pořád, že Romové nejsou motivovaní k žádné změně. I když jsou zde různé granty, různé projekty, tak oni ničemu nevěří, ale myslím, že v tomto projektu se to změní, protože my jsme převážně Romové a Romové chtějí pomáhat Romům a to je, myslím si, důležité." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Olomoucký kraj nesouhlasí s postupem vsetínské radnice, která vystěhovala desítky Romů na Jesenicko. V usnesení, které krajská rada přijala na svém posledním zasedání, označuje čin za mimořádně nevhodný a neetický, a to jak k romským rodinám, tak k obyvatelům olomouckého kraje. Vsetínská radnice na Jesenicko přestěhovala Romy, s nimiž měla problémy při placení nájemného v pavlačovém domě v centru města. Starostové obcí Vidnava, Vlčice a Staré Červené Vody však o přesunů Romů nebyli předem informováni. Romům, kteří žijí na okraji společnosti, se začnou v pěti městech Libereckého kraje věnovat noví terénní pracovníci. Do problémových romských kolonií zamíří v listopadu. Od začátku října se školí, aby uměli s Romy mluvit o drogové hrozbě, o šanci získat zaměstnání, o nárocích na sociální dávky a o dalších důležitých věcech. Čtyřiatřicet členů institucí, které se Ostravsku věnují mladým Romům, se bude v následujících dvou letech odborně vzdělávat. Bude to v projektu Terne čhave - Mladí lidé, který představili jeho autoři - zaměstnanci Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Pětičlenný vzdělávací tým od letošního května oslovil vybrané neziskové organizace a základní školy, které pracují s romskou mládeží a sestavil z nich sedm týmů. Severočeskému Mostu svitla naděje, že za státní peníze vyřeší, nebo alespoň zmírní jeden z nejpalčivějších problémů města. Je jím zdevastované sídliště Chanov, v němž žijí převážně Romové. Vláda totiž vyhlásila dotační titul Odstranění havarijních situací v sociálně vyloučených romských lokalitách. Pravděpodobnost, že město podporu získá, zvyšuje účast samotných Romů na opravách. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Sdružení R-Mosty usiluje o zvyšování kvalifikace Romů
Zvyšování kvalifikace Romů a tím i zrovnoprávnění na trhu práce je cílem
občanského sdružení R-Mosty. Zaměřují se především na práci s
romskými dětmi a mládeží, ale i na ženy v domácnosti. Více už pověděl Marii
Vrábelové Jakub Čermák.
"R-Mosty se podílejí v rámci dvou skupin, které si vybraly jakožto skupiny, kterým se nejdéle věnují. První skupina jsou romské děti a mládež a tou druhou skupinou jsou romské ženy, respektive romské ženy v domácnosti. U té mládeže se R-Mosty snaží využívat vzdělávací a motivační aktivity k tomu, aby děti a mládež pozdního školního věku byla motivována k tomu dobře studovat, pokusit se dostat na střední školu, posléze na vysokou školu a tím si zajistit dosažitelnost profese, kterou si v tomhle věku už nějakým způsobem pomalu tříbí. My se snažíme využívat nízkoprahového zařízení pro děti a mládež, to znamená, že je u nás neomezený vstup, nikoho neregistrujeme, všechny naše služby jsou anonymní. A z toho potenciálu nízkoprahového zařízení nabízíme dětem ty motivační workshopy, exkurze na pracoviště, další vzdělávání, doučování, rozvoj sociálních dovedností." Říkal jste, že se věnujete i ženám, které jsou v domácnosti, to znamená konkrétně jak? "Původní idea byla, abychom se pokusily odstranit tu jejich dvojí diskriminaci, jednak jako Romek, tak i jako žen, že nabídneme prostor, kde by se mohly společně scházet, zdokonalovat se v nějakých činnostech, ať už vzdělávacích nebo kvalifikačních, tak i v obyčejných věcech, jako je šití pro rodinu, vaření, základy práce v gastronomii, vše okolo rodiny, ale aby to bylo zároveň použitelné na trhu práce. Postupně ta poptávka žen vyústila v tom, že jsme začali připravovat rekvalifikační kurzy s úřadem práce, protože těm ambicióznějším šlo samozřejmě o to, aby z toho kurzu nebo z těch workshopů získaly certifikát, který bude mít nějakou platnost. Takže jsme se domluvili s hlavním úřadem práce v Praze a teď připravujeme první běh rekvalifikačního kurzu s tím, že nám různé úřady práce dodávají adeptky a my sami si vybíráme další adeptky, které nejsou registrované na úřadu práce, tedy zejména ženy na mateřské, těm ty rekvalifikační kurzy hradíme my, těm ostatním to hradí úřady práce. Na co budou konkrétně rekvalifikační kurzy zaměřeny? Říkáte gastronomie, šití... "Chtěli bychom využít takové ty klasické ženské profese, jako je kadeřnice, kosmetička, plánujeme i tu gastronomii. Teď začínáme s kurzem manikúry a modeláže nehtů, což je nenáročný kurz a pokud se to osvědčí a budeme mít dostatek absolventek, protože samozřejmě ty podmínky jsou poměrně přísné, tak půjdeme dál a zvolíme náročnější kurzy, tuším, že se chystáme na kadeřnici a potom bychom se pustili i do té práce v gastronomii, to znamená číšnice, kuchařka, servírka." Budete ještě zdokonalovat profese po dohodě s Hlavním městem Prahou? "My budeme postupovat krok za krokem, uvidíme, jak se ty jednotlivé věci osvědčí. Protože 'vyrobíme' nějaký počet absolventek rekvalifikačního kurzu manikúry, ale samozřejmě budeme sledovat, zda se uživí. Podmínka před tím rekvalifikačním kurzem bude, aby měly nějakého garanta své práce nebo příslib zaměstnání. My se pokusíme, aby i byly schopné se sami zaměstnat jako osoby samostatně výdělečně činné. Uvidíme, jak to bude fungovat. Můžeme vzdělávat, můžeme akreditovat, ale nemůžeme změnit vnímání lidí. Pokud se bílé ženy nenaučí chodit k romské manikérce nebo kadeřnici, tak s tím nic moc nenaděláme. Tohle budeme sledovat a podle toho se zařídíme dál." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Představujeme Annu Pechovou, romskou studentku vysoké školy
V následujících minutách vám představíme Annu Pechovou z Kolína. Patří mezi
mladé Romy, kteří studují na vysokých školách. Jak řekla Anně Polákové,
největší podporu má v rodině.
"Studuji soukromou vysokou školu Politických a společenských věd." Proč jste se zaměřila právě na tento obor, na toto odvětví? "Abych řekla pravdu, tak různě, jak jsem poslouchala média a jak taťka a strýc v tom různě dělají, tak jsem se na to přihlásila, zajímalo mě to." Dá se to nějakým způsobem využít v praxi? "Určitě se to dá využít, protože můžu pomoci Romům. Zatím nemám moc zkušeností, ale určitě se to dá využít a při různých kampaních a konferencích, když jezdím, tak tam zatím s tím pomáhám." Jaký je vztah vaší rodiny ke vzdělání? Všechny sestry mají středoškolské vzdělání, další studují už na vysoké škole. "Můj taťka je vyučený. On nám vždycky odmalička říkal: Pokud nebudeš mít školu, tak budeš poslouchat. Tak se dá říci, že nás do toho nutí, ale já jsem za to ráda. Rodiče k tomu mají dobrý vztah, takže: Studuj dokud můžeš. Rodiče mě v tom podporují a vždycky budou." Jak to vidíte třeba u dalších rodin? "Já vím, že alespoň tady v Kolíně to jde hodně špatně. Protože se říká: Vyjdeš základní školu, ano půjdeš do učiliště a co z toho? Akorát do tebe budu cpát peníze, běž do práce. Vyděláš a budeš se mít dobře. Budeš se mít lépe. Stejně vyučíš se a nikam tě nevezmou." Jak si myslíte, že by se to dalo změnit? Jakým způsobem podpořit tyto mladé lidi, kteří nemají tyto zkušenosti, nevidí ty možnosti, tu motivaci. "Určitě se tomu musí věnovat ve škole, aby šli studovat. Nebo různě od známých, ale já nevím. Určitě by chtěli studovat, ale nevědí jak, když nemají podporu od rodičů. Takže jim nic jiného nezbývá, než jít do práce a ne studovat." Co byste poradila těm ostatním, kteří by chtěli studovat, existují nějaké aktivity, nebo nějaká občanská sdružení, nebo někdo, kdo by jim s tím pomohl? Máte nějaké zkušenosti? Obrátil se na Vás někdy někdo? "Tady zatím ne. I když vlastně ano. Chtěli pomoci, tak sestra šla do té rodiny a vysvětlila jim to, jak by to mohlo být, jak by to fungovalo. A pak jim pomohla dostat se do školy tady v Kolíně na učiliště středoškolské, jako prodavačka a tam se dostala." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Stát se neustále dopouští chyb ve vzdělávání romských dětí
Stát se neustále dopouští chyb ve vzdělávání romských dětí. Dnes již
základní školy speciální, dříve zvláštní, které jsou výhradně určeny dětem s
tělesným anebo duševním postižením, ve většině vyučují jinak zcela zdravé
romské děti. Situací se v současné době zabývá Liga lidských práv, která
chce také vyvodit patřičné důsledky. Více Janu Mišurcovi řekl právník zmíněné
ligy Michal Čermák.
Jaké názvy se tedy nyní užívají? "To lze jen velmi těžko říci, ministerstvo na to, jaké názvy užívat, vydalo metodiku. Můžete užívat čestné názvy, Základní škola Vladimíra Menšíka kupříkladu, můžete užívat základní škola speciální, základní škola pomocná, nebo pouze základní škola. Ten problém je teď nastaven tak, že je tak těžko uchopitelný, že nejsme schopni říci, která škola je speciální a která nikoli. Některá má kupříkladu jen speciální třídy apod." Jaké aktivity vyvíjí vaše organizace, aby se situace zlepšila? "Samozřejmě celou situaci důkladně monitorujeme, zpracováváme si analýzy, jednak samozřejmě z právní stránky, to je pro nás prioritní, neodmítáme ani jiné analýzy. To znamená pozorně situaci sledujeme a snažíme se pomáhat při řešení akutních problémů. Například nějaké dítě je nesprávně zařazeno do dnes již speciálního vzdělávání." Stále se hovoří o tom, že jsou romské děti neprávem zařazovány do těch speciálních škol, dříve zvláštních, je ta situace stejná, popřípadě máte nějaké poznatky o tom, že by děti byly neprávem zařazovány? "Ano poznatky pro to máme. Samozřejmě někdo může říci: .Tak to dokažte!. My na tom pracujeme. Nezměnilo se skutečně vůbec nic. Uvažujeme o tom, že je možná chybně nastaven diagnostický systém, že jsou špatně nastavena kritéria. Skutečně v lize trváme na tom, že romské děti jsou ve speciálním školství mnohdy a často zařazeny neprávem. A z toho, pokud už nějaké děti v té speciální škole jsou, z této výseče je potom 90 % dětí romských. Procento úspěšnosti uchazečů, nebo absolventů základních škol speciálních je velmi mizivá a na střední vzdělávání se dostane velice malé procento romských dětí jako výsledek právě tohoto systému." Asi je to běh na delší trať, přesto kdy budou nějaké změny v rámci romských dětí a jejich vzdělávání k lepšímu, je nějaká naděje? "Já samozřejmě naději mám, protože jsem mladý a optimistický a věřím ve smysl své práce. Musí tady být společenský tlak, ten je nejdůležitější a v současné době není tato otázka pro společnost prioritní a my všichni bychom se měli snažit to změnit. A pak to jsou samozřejmě legislativní změny, které jako právník musím připomenout." Kdyby rodiče měli pocit, že jejich dítě je neprávem na škole a mělo by být zařazeno na základní školu, co mají dělat rodiče? "Rodiče se samozřejmě mohou obrátiti na nás, na ligu, a my jim pomůžeme. Nastupuje zde správně-právní postup, což nevím, jestli je úplně vhodné tady rozebírat v rozhlasovém pořadu." Jaký je Váš názor, zda by měly vůbec dál fungovat školy jiné než základní? "Já říkám integrovat, integrovat, integrovat, ne slepě. Ten kdo speciální péčí skutečně potřebuje, a tady je poznat, že ten zákon byl veden dobrou vůli, ať tu speciální péči má, ale na té úrovni, na které ji potřebuje. To znamená, pokud Romové potřebují jinou péči než péči pro mentálně postižené děti, tak ať ji dostanou a ať ji dostanou v rámci integrace na zvláštních školách, ve třídách, pomocí individuálních studijních asistentů a podobně." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Škola pro sluchově postižené v Praze-Radlicích slaví své 80. výročí
Škola pro sluchově postižené v Praze-Radlicích slaví tento týden 80.
výročí od svého založení. Při této příležitosti v ní bylo ve středu otevřeno
nové Jazykové centrum Ulita a také keramická dílna. Oslavy vrcholí v sobotu
21. října plesem v Kulturním domě Vltavská, na kterém vystoupí také romská
skupina Bengas. O současnosti i minulosti školy hovořila Jana Šustová s její
ředitelkou Věrou Pavlíčkovou.
"V letošním školním roce máme 74 žáků celkem, do toho patří děti z mateřské školy, základní školy i střední školy. Ono na první pohled se to zdá poměrně málo, ale naše třídy se na základní škole obsazují již při počátečním stavu 4 dětí a na střední škole je maximální počet studentů ve třídě 10." Máte tady taky střední školu, je nějak zaměřena na nějaký speciální obor?
Letos vaše škola slaví své velké 80. výročí, můžete něco říci o historii této školy? "První aktivity byly aktivity profesora Výmoly a jeho spolku, který získal od města Prahy pozemek a postupně i nějakými sbírkami se tady vybudoval ten ústav. Byl to první český ústav pro hluchoněmé. Hlavní důraz se kladl na orální metodu a později se v průběhu 80. let a začátkem 90. let začalo i s jinými progresivnějšími metodami. Orální metoda je vhodná pro nedoslýchavé, nebo nejvhodnější, ale pro neslyšící je potřeba hlavně český znakový jazyk."
"Český jazyk je opravdu u sluchově postižených problém, protože pro neslyšícího je český jazyk cizí jazyk a je pro něj velmi obtížné postihnout gramatiku a vůbec význam jednotlivých celých slov, vět a potom celých článků. A vedle toho by měl postihnout i nějaký cizí jazyk, povětšinou anglický jazyk, takže pokud se týká nedoslýchavých, ti se učí orální metodou, a u neslyšících učí lektor, který ovládá český znakový jazyk i cizí znakový jazyk, my v centru pro neslyšící budeme mít rodilého mluvčího, Američana, je to tlumočník amerického znakového jazyka a ovládá český znakový jazyk. Tam se neslyšící učí psanou formou jazyka." Na vaší škole studují také romské děti, kolik jich je a jsou nějaká specifika při jejich vzdělávání?
Pochází tyto děti spíše z dětských domovů, nebo přicházejí z rodin? "U nás je to hlavně z dětských domovů a potom výjimečně z jednotlivých rodin a většinou jsou to rodiny, které jsou mimopražské, takže děti jsou přes týden v internátě." U romských dětí obecně i u zdravých bývá problém s češtinou, ve škole, při výuce, pozorujete tento problém i tady? "Ne tady mají problémy s českých jazykem všichni, takže si myslím, že žádné rozdíly nepozorujeme, ty problémy jsou úplně stejné jak u romských dětí, tak u ostatních." Fotogalerii ze školy najdete zde. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří" s datem 20. října je u konce. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz. Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Romale irinen ada šuniben predal tumende. Mějte se moc pěkně. Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |