Vytištěno 03.07.2022 11:30 25-08-2006 Anna Poláková, Anna Poláková, Anna Poláková, Jan Mišurec, Marie Vrábelová, Jana Šustová, Marek Polák Pořad odvysílaný stanicí Český rozhlas 1-Radiožurnál Prostřednictvím romského vysílání vás bereme mezi lidi, o kterých jste v minulosti mnoho nevěděli. Žijeme spolu sice dlouho, ale poznáváme se až nyní.
Vítáme Vás u pravidelného pořadu "O Roma vakeren" čili "Romové hovoří". Bacht tumenge Romale, the lači rat. Pale hin parašťovin u amen sam pale tumenca. Jek ora šunena amaro vakeriben "O Roma vakeren"! Na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu také dnes pro vás máme připravenou celou hodinu aktualit a zajímavostí ze života Romů a samozřejmě nebude chybět romská hudba. The adaďives predal tumende kerďam reporty, andalo amaro dživipen. Phenaha tumenge nevimata u šunena the romane giľa - šukar šuniben. Peršo amenca vakerela o lekhado Vlado Oláh. Tiž tumenge phenaha pale romaňi grupa andale Francia. Nejdříve vám představíme novou knihu spisovatele Vlada Oláha a povíme vám také o romské jazzové kapele z Francie. Tiž vakeraha palo draba. Tiž tumenge pheneha, hoj le Romen sikavel te vakeren anglickones jekh dženo andale Australia u džana amenca tiž ko ombudsman, kaj kerel buči e Anna Šabatovo. Ve druhé polovině O Roma vakeren vás seznámíme s terciální prevencí určenou drogově závislým. Představíme vám učitele angličtiny z Austrálie a vydáme se také do Brna za Annou Šabatovou, která pracuje u v kanceláři ombudsmana. Tolik namátkou z programové nabídky a teď už vám nerušený poslech přejí Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. =[ Reportáž ]=
Vyšla nová sbírka poezie Vlado Oláha s názvem "Naše cesta za světlem"
Znáte romské básničky? Jsou o životě, o lásce k lidem, Bohu a přírodě. A my
pro vás máme jeden tip - právě vyšla sbírka romské poezie, která
nese název "Naše cesta za světlem". Jejím autorem je
romský spisovatel Vlado Oláh. Povídal si s ním Jan Mišurec.
"Impulsem byla Milena Hübschmannová, která mě přivedla k psaní prózy i poezie. Byl jsem na vojně, voják z povolání, bylo mi 25, 26 let." Kdy jste napsal první knížku? Vzpomenete si ještě? "Těžko si vzpomenu, ale kolem roku 1996 vyšla sbírka poezie, předtím vyšly překlady Bůh hovoří ke svým dětem, Janovo evangelium, Skutky apoštolů. Ale v roce 1996 vyšla Slunečnice / Khamori luluďi." Jakou literaturu jste četl, když jste byl malý? "Hodně jsem četl historickou literaturu. Také jsem četl básně." Vy pocházíte ze Slovenska, měl jste oblíbeného autora, nebo máte ještě dnes oblíbené autory, slovenské? "Já jsem vyrůstal, co se týká básníků, ovlivněn Hviezdoslavem, Martinem Kukučínem a těmito klasiky." Ovlivnil Váš život i romský život, nebo pobyt mezi Romy? "Samozřejmě. To, že jsem žil v osadě v Trpkové velmi ovlivnilo mé konání a to se projevilo i v mé literatuře. Nepíši česky ani slovensky, protože myslím romsky, mám romské srdce, a proto píši romsky. Jsou tu žáci Mileny Hübschmannové, romisté, kteří umí romsky, a ti to překládají do češtiny. Je to velice krásné, protože je to dvojjazyčné, je to romsky a česky." Vy jste znám především v České republice, jak je to na Slovensku, máte tam také své čtenáře? "Na Slovensku mám přátele, kterým posílám knížky, ale nejvíc v Čechách, na školách. Ministerstvo školství si nyní objednalo 5000 výtisků pro základní školy. Mezi romskými dětmi a dětmi českými je velmi známá Slunečnice / Khamori luluďi." Naše cesta za světlem, vaše absolutně horká novinka, jak dlouho jste ji psal? "Trvalo mi to asi 2 měsíce. Já to mám v sobě, takže to, co mám v sobě, jsem dal na papír a opravdu pouze 2 měsíce. Je to krátká doba, ale stihnul jsem to." Jak se vůbec píše sbírka? Máte počítač, nebo to píšete v ruce? "Píši v ruce a Milada Viková to dává do počítače." Na co jste myslel, když jste dělal tuto knížku? "Myslel jsem na knížku, abych co nejvíce oslovil lidi." Vás hodně ovlivňuje víra, bylo to i při této knížce? "Ano, i pokud jde o název Cesta za světlem, to mě inspiroval Ježíš Kristus a odchod z Indie, cesta rovnou z Indie je vlastně za světlem, za Pánem Ježíšem Kristem, za jinou vírou než je hinduismus a buddhismus." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Angelo Debarre - kočovný Rom a vynikající kytarista
Jedním z nejlepších současných představitelů gypsy jazzu je romský hudebník
Angelo Debarre, který dodnes vyznává kočovný způsob života. Čeští posluchači
se s ním mohli setkat na letošním festivalu Khamoro, kde ho k mikrofonu
pozvala Jana Šustová.
"My, kočovní Romové ve Francii, se učíme hudbě už odmalička, protože u nás hodně lidí hraje. Hrají tátové, bratranci a jak žijeme společně v karavanech, tak se člověk naučí vše sám - poslechem a pozorováním." Po úspěších ve hře na kytaru a rychlém profesním růstu Angelo Debarre na chvíli zapomněl na struny, aby se věnoval hře na bicí. Pak se ale ke svému osudovému nástroji vrátil a založil svou první skupinu "Angelo Jazz Quintet". "První skupina vznikla v roce 1984 s bratranci a přáteli. Hráli jsme spolu dva roky. Pak jsem založil další skupinu a pak zase jinou. Hrál jsem s mnoha muzikanty a s mnoha různými hudebními formacemi." Angelo Debarre patří ke kočovným Romům. Vyrostl v karavanu a žije v něm dodnes.
Karavany jsou podle jeho slov supermoderním bydlením. "Moderní karavan je velmi pohodlný a luxusní. Je tam klimatizace, ústřední topení, osvětlení, všechen komfort." Angelo Debarre hodně cestuje - a to nejen díky svému karavanu, se kterým projel skoro celou Francii, ale hlavně díky hudbě. Často se svou skupinou vystupuje v zahraničí. "Cestujeme hodně - často jsme v Evropě, ve Spojených státech, v Anglii, na Korsice, v Itálii, nějaká turné jsou také ve Francii." Ve výčtu států nechybí ani Česká republika, kde letos hrál na festivalu Khamoro v sekci koncertů gypsy jazzu. Ale v České republice nevystupoval poprvé. "Už jsem tady byl v roce 1990 na romském festivalu v Brně." U českého publika měl úspěch. A jak hodnotí české publikum on? "Nedá se říct 'české publikum', 'francouzské publikum' nebo 'anglické publikum'. Je potřeba říkat 'swingové publikum'. A tady je také hodně dobré swingové publikum." Na festivalu Khamoro Angelo Debarre vystoupil spolu se třemi dalšími muzikanty v obsazení dvě kytary, akordeon a kontrabas. Tato skupina existuje dva roky. Už delší dobu je známo, že akordeon a "guitare manouche" spolu báječně souzní. "Akordeonistu Ludovica Beiera jsem našel ve Francii, bydlíme nedaleko od sebe. Je Francouz, není Rom, ale hraje jako Rom." A kolik alb už Angelo Debarre natočil? "S Ludovicem jsem natočil přesně čtyři. A jedno vyjde v srpnu ve Francii." Ale virtuózní hru Angela Debarreho je možné slyšet i na jiných albech. Nahrával například se skupinou Bratsch, Arbat, Raya, Hot Club de Norv.ge, a z umělců jmenujme například Jimmyho Rosenberga nebo Florina Niculescu. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Romské děti z Prahy 3 se rekreují na letním táboře
Právě v těchto dnech se romské děti z Prahy 3 rekreují na letním táboře v
Nesvačilech u Rožmitálu pod Třemšínem. Jednou z organizátorek je Irena
Melmerová - vedoucí oddělení sociální prevence na Úřadu Městské
části Prahy 3. Těsně před odjezdem se za ní s mikrofonem vydala Anna
Poláková.
"My jsme tentokrát připravili více programů. Na jeden se moc těším, protože to nám přijede divadlo, které, když bylo tsunami, bylo na Srí Lance a dělali tam s dětmi divadlo a loutkařskou dílnu. Takže ti přijedou na 3 dny a budou toto s dětmi dělat. Na to se moc těším. Pak máme jeden den s českou policií, půjde o takové předpreventivní hry s příslušníky policie. To také bývá moc pěkné. Loni jsme to měli poprvé. Děláme i různé přednášky, to znamená o historii Romů, o drogách a také celodenní výlety, ty jsou klasika." Dětem se nevěnujete pouze v létě, nepořádáte pouze tábory, ale i po celý rok. Co konkrétně děláte tady na Praze 3? "Já osobně jsem členka R-mostů, to je takové nízkoprahové zařízení pro romské děti. To je to hlavní, co dělám, ještě kromě své práce." Jak se Vám daří, jakou máte zpětnou vazbu od romských rodin? "Já si myslím, že to je děsně fajn. Já jak již jezdím strašně dlouho, tak sem za mnou chodí nové maminky, které mají své děti, které chtějí dát na tábor se mnou, a říkají mi: ,My když jsme byly na táboře, tak to byly mé nejlepší prázdniny.. Tak to mi připadá jako takové uspokojení." Zmínila jste se o tom, že jste členkou R-mostů. Toto sdružení nabízí i aktivity pro maminky, které jsou na mateřské dovolené. "Ano, tam je romská dílna a vzdělávání. Učí se s počítači, je to širší, není to pouze pro děti z ulice, ale jsou tam i různé kroužky." Hovoříte o dílně pro ženy, na co je zamřená práce v dílně? "My jsme původně do tohoto projektu vkládali to, že by šlo o rekvalifikace, což se nám příliš neosvědčilo. Takže se v podstatě učí na počítači, je to taková příprava do zaměstnání. Dělají tam i různé výšivky, ale také tam přijdou jenom na kafe a vykládají si karty. Takže se tam rády scházejí." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Zprávy ]=
Zvýšený zájem rodičů o umístění jejich dětí do dvou přípravných tříd v základní škole na sídlišti Chanov zaznamenal mostecký magistrát. Radní proto povolili výjimku a od září bude navštěvovat každou třídu 18 místo předepsaných 15 chlapců a dívek. Sídliště obývají převážně Romové a děti ze sociálně znevýhodněných rodin se tak mohou lépe připravit na pokud možno bezproblémový vstup do školy. Někteří vsetínští Romové, kteří žijí v pavlačovém domě u polikliniky, viní starostu města Jiřího Čunka z rasismu. Ve spolupráci s romským časopisem Romano hangos na něj podali trestní oznámení. Napjaté vztahy mezi radnicí a romskými rodinami vyvrcholily, když město oznámilo, že většinu z nich vystěhuje ještě letos na okraj města do části Poschlá do nově postavených bytů. Čunek nařčení z rasismu odmítá. Romská střední škola sociální v Čáslavi na Kutnohorsku dostala k poslednímu červnu výpověď a hrozí jí soud. Krajskému úřadu, od kterého si škola loni v únoru pronajala část budovy Zvláštní školy v Čáslavi, neplatí finanční závazky za provoz zařízení. Není proto vyloučeno, že kraj bude vymáhat dodržení dohod soudní cestou. O dalším působení školy zatím nemá kraj informace. Prostějovská radnice začala budovat na periferii města nové přístřešky pro lidi bez domova. Celkem 16 unimobuněk vyroste v Určické ulici, kde už nyní žijí v bytech pro neplatiče převážně Romové a naproti nim bezdomovci. Odborníci tento krok města kritizují a tvrdí, že radnice buduje nové ghetto. Ta ale obavy odmítá. Azylové centrum nebude cílová stanice a s lidmi se prý bude pracovat tak, aby byli schopni najít si práci i vlastní bydlení. Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Seriál o drogách ]=
Terciální prevence drogové závislosti
V našem seriálu o drogách jsme mluvili hlavně o lidech, kteří se chtějí
svého návyku zbavit a mají sílu se léčit. Jsou ale i tací, kteří rezignovali
a nemají chuť a odvahu proti své závislosti bojovat. Společnost ale ani na
tyto lidi nezapomíná. Za terénním pracovníkem Josefem Wünschem zašla pro
více informací Anna Poláková.
"Pro tento typ klientů jsou zde terénní programy, které jim nabízejí pouze to, co oni požadují. To znamená, snažíme se minimalizovat rizika, která pocházejí z jejich způsobu života na ulici. Takový člověk je bez jakéhokoli zázemí, bez sociálních vazeb a vztahů, často nedbá na hygienu. Takže naším úkolem je tato rizika pokud možno eliminovat nebo alespoň minimalizovat. Jsou tady výměnné programy, různé vitaminové podpůrné programy, drobná ošetření atd." Co nabízí naše společnost těmto lidem, jedná se o nějaké komplexní služby? "Oni o tom ani nemají tušení, ale směrem k tomuto vzorku populace zde funguje široká síť zařízení, která se snaží o minimalizaci rizik, aby poškození zdravotní, ale i sociální a nakonec i kriminální bylo co nejmenší. A to s ohledem na ně samotné i celou společnost." V těchto programech pracuje celá řada terénních pracovníků. Co konkrétně dělají? "Samozřejmě jsou tady jednak kontaktní centra, kam si sami mohou zajít. Ale pro ty, kdo ještě nemají dostatek motivace, aby se závislostí, se svým způsobem života něco dělali, jsou zde terénní programy, jejichž specifikem je, že vstupují do prostředí klienta a zde v jejich domácím prostředí jim nabízí čisté stříkačky, desinfekční tampony, již zmíněné vitaminy plus další podpůrný servis, odkazy na instituce, asistenční službu atd." Je to finančně náročné? "Samozřejmě že to je pro společnost náročné, není to ale tak náročné jako řešit poté ty následné problémy." Jaký názor má na takto investované prostředky společnost obecně? "Tato služba je samozřejmě státem podporovaná, placená ze státních peněz, čili co se týče odborníků, ti již pochopili, že to je naprosto nezbytná součást protidrogové politiky, na druhou stranu široká, laická veřejnost má neustále pocit, že to jsou vyhozené peníze a že to jde z jejich kapsy a strašně těžko se to vysvětluje." Existují nějaké programy, které osvětlují veřejnosti problém drog? "Existuje oficiální státní protidrogová politika, v jejímž rámci fungují jednak státní zařízení a jednak nestátní nezisková zařízení. Zcela jiné poslání mají organizace, které se zabývají primární prevencí a snaží se oslovit lidi, kteří s drogami do styku nepřišli, nebo s nimi nemají problém, třeba jen zdánlivě. Úplně jiné poslání mají zařízení, jejichž cílovou skupinou jsou uživatelé, úplně jiné poslání mají léčebny. Skutečně největší problém je s laickou veřejností, s populací starší 40 let, protože ona má stále pocit, že jí se to netýká." Jsou mezi touto populací lidé, kteří jsou drogově závislí? "Samozřejmě že jsou lidé, kteří pravidelně užívají drogy 20 - 30 let, ale je jich strašně málo. Nehledě na to, že u nich jsou již po této době zdravotní poškození taková, že vymírají." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Stále více Romů se učí anglicky
Stále více Romů cítí potřebu zdokonalovat se v anglickém jazyce. K tomu,
abychom se tento jazyk naučili nám nejvíce pomohou rodilí mluvčí. Mezi ně
patří také Tony Achmad, který vyučuje také Romy u nás v České republice.
Více se ptal Marek Polák.
Odkud pocházíte? "Pocházím z Indonésie, ale byl jsem sirotek a vyrůstal jsem v Austrálii." Kde pracujete? Jaká je Vaše profese? "Jsem učitel angličtiny v České republice." Učil jste i v Austrálii? "Ano, učil. Učil jsem emigranty, kteří k nám přijeli. Většina z nich potřebovala dobrou angličtinu, aby se domluvili s ostatními. Tak jsem je učil v emigrantském centru tři roky." Učil jste někdy anglický jazyk Romy? "Oficiálně ne, ale učil jsem už pár romských rodin. Ale na školách vůbec." Jaké to bylo učit Romy? Byly zde nějaké rozdíly, nebo to bylo stejné, jako učit ne-Romy? "Zdejší učitelé dělají velkou chybu, že se příliš soustředí na českou gramatiku a to moc nepomáhá Romům. Protože to není jejich mateřský jazyk, spíše je to pro ně zmatené. Já jsem zjistil, že můj způsob učení je daleko více úspěšnější." Takže žáci byli spokojení? "Ano, jistě. Děti byly velice šťastné. Alespoň se naučily anglicky mluvit, i když slovní řád nebyl zcela v pořádku. Ale naučily se mluvit, takže jim bude každý rozumět bez problému." Jak žijí Romové v Austrálii? "Lidé tam o nich nemluví. Pamatuji si, že když jsem byl dítě žijící v sirotčinci, tak mi sestřička řekla, ať nechodím daleko, že tam jsou Romové a jsou zlí." Co Vy si myslíte o Romech? "Já sám jsem minorita v České republice a tak mám rozdílné pocity o Romech než průměrný Čech. Myslím, že Romové jsou diskriminováni, i když někdy se někteří také nechovají správně, ale mají smysl pro bytí a kulturu. Jako hlavní problém vidím tu kulturu, ta je rozdílná a nepochopená většinou, protože je jiná." Proč spolupracujete s Romy? "Vidím, že Romové jsou diskriminováni a myslím, že se jim nedostává mnoho jazykových tréninků. Je to nefér. Myslím, že je zde mnoho jazykových bariér. V této profesi mám řadu úspěchů s českými středoškoláky a chci mít úspěchy ve výuce angličtiny i s Romy." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
=[ Reportáž ]=
Ostravská Romka hovořila v OSN o nucené sterilizaci
Ostravská Romka Elena Gorolová vypověděla v newyorském sídle OSN, jak ji
lékaři ve Vítkovické nemocnici před lety sterilizovali. Připustila, že
podepsala doklad, kterým se zákrokem souhlasila, ale stalo se tak podle ní
bez jejího plného vědomí. O problému se v Česku začalo hovořit předloni na
podzim. Případy romských žen, které byly sterilizovány, prošetřoval i
ombudsman, jak řekla Marii Vrábelové zástupkyně Veřejného ochránce práv Anna
Šabatová.
Co můžete pro to udělat, když jste došli k takovým závěrům? "Každé šetření veřejného ochránce práv je zaměřeno na to, aby se napravila situace. V tomto případě není náprava možná, je to již nevratný proces. O to je to tragičtější. Ale smysl šetření je především preventivní, aby se už nikdy nemohlo stát, že nějaká žena bude sterilizována nedobrovolně. Nikoliv tedy jako rozhodnutí zralé." Dá se to ohlídat? Dá se to zkontrolovat? "Já si myslím, že se to dá zkontrolovat. A jedno z opatření, které my požadujeme, aby nikdy neuplynula menší doba než sedm dnů mezi tím, kdy si žena požádá o sterilizaci, a než je provedena. Tak se zamezí situaci, když ji nutí rozhodnout se hned bez porady s rodinou. Protože to je závažné rozhodnutí, které nemá dopady jen na tělesnou integritu, i když na tu především, ale na váš celý soukromý život i v širším slova smyslu. Protože jsou případy, kdy se rozejdou partneři, najdou si nového partnera a v tom svazku chtějí mít děti, a tak před tím neuvažovali. A já si myslím, že takové rozhodnutí by mělo být činěno po velice zralé úvaze." Ale tady se zatím těmto ženám nikdo neomluvil. "Já se vrátím k těm požadavkům, které veřejný ochránce práv měl. Samozřejmě a to tam nebylo vyjádřeno, možná, že je to chyba, explicitní omluvu jsme nepožadovali. Požadovali jsme uznání státu za to, že postupoval špatně, a opatření k nápravě. Ta byla jednak v oblasti zákonů, to znamená změna zákona, která by dávala určitou funkční institucionální pojistku, aby návrh nebo lékařské doporučení nemohlo žádnou ženu zastihnout nepřipravenou. Druhá oblast byla oblast metodického vedení lékařů, vysvětlování, jak důležitá je to oblast a také pomůcek v podobě brožury, které se budou dávat ženám, jimž se bude navrhovat sterilizace ze zdravotních důvodů. Ta opravdu pečlivě a ve všech souvislostech vysvětlí, jaký je to úkon a jaké má následky. Za třetí jsme navrhovali, a v tom je snad i zakomponováno to, že by to měla doprovázet omluva, zvážení finančního odškodnění. Alespoň v těch případech, kde je jasná a vystopovatelná odpovědnost státu za aktivní politiku regulace porodnosti před listopadem 1989. Myslím si, že by bylo opravdu správné, aby všechny významné a relevantní instituce státu se omluvily ženám všem, i těm, které si třeba nestěžovaly, za to, pokud pociťují, že došlo k vnitřně nepřijaté sterilizaci. A přijaly jakýsi závazek především v podobě těch konkrétních opatření, aby se to už nikdy nemohlo opakovat." Zde si můžete příspěvek poslechnout:
"O Roma vakeren" čili "Romové hovoří"s datem 25. srpna už téměř patří minulosti. Ale naladit si nás můžete opět za týden v pátek ve 20.05 - na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. V úterý a ve čtvrtek na VKV regionálních studií. Naše vysílání najdete také na internetové adrese www.romove.cz. Příště vám nabídneme aktuality ze života Romů a nebude chybět ani romská hudba. Klidný večer vám přejí průvodci dnešním O Roma vakeren - Anna Poláková a Jaroslav Sezemský. Romale sam lošale, hoj amen šunen. Irinen amenge, so kamen te šunen andro O Roma vakeren. Ada šuniben predal tumende. Mějte se moc pěkně. Romale but bacht te sasťipen. Ačhen Devleha. Copyright © Radio Praha, 1996 - 2003 |